Proč hashrate obvykle většinou jen roste
Bitcoinová hashrate, od které je nepřímo odvozována bezpečnost sítě, dlouhodobě v zásadě jen stoupá. Když už klesá, tak spíš velmi zvolna, rozhodně s velkým zpožděním za pádem ceny BTC a zpravidla spíš krátkodobě. Na vině je více faktorů. Za prvé dlouhodobě rostoucí fiatová cena za jeden bitcoin, jeden z hlavních předpokladů, na kterých stojí a padá bitcoinová ekonomika.
Druhý důvod je čistě technický a je dán tím, že nová ASIC zařízení určená pro těžbu mají vždy násobně vyšší výkon při stejném nebo podobném odběru (skokově roste jejich efektivita). Díky nutnosti průběžné obměny těchto zařízení (z důvodu fyzické nebo morální zastaralosti) tak prakticky dosud nemohla nastat situace, že by se i po velkém nebo dlouhodobém cenovém propadu hodnoty bitcoinu vrátila hashrate na úroveň před býčím trhem nebo cenovou bublinou.
Za třetí je tu pak prostý fakt, že miningové operace jsou byznysem, který se plánuje dlouho dopředu. Nesou sebou totiž vysoké vstupní náklady, ale relativně dobře předvídatelné náklady na provoz (například odběr a cena za něj je nasmlouvaná na dlouho dopředu), takže mineři navzdory teorii (těžím, jen dokud se mi to vyplácí) extrémně neochotně vypínají stroje předčasně a jsou schopni těžit dlouhodobě zdánlivě ve ztrátě (respektive s patřičným zahedgeováním) raději než vypnout, protože je cena za BTC pod jejich náklady. Minery, kteří přeci jen nevydrží, navíc obvykle velmi rychle někdo nahradí, neboť s poklesem hashovacího výkonu se začíná vyplácet zapínání jinak již zastaralých hashovacích strojů.
Historicky nejvyšší zaznamenaný propad v dějinách bitcoinového blockchainu tedy síť a její uživatele poněkud zaskočil. Zhruba před dvěma týdny se hashrate pohybovala okolo 140 exahashí (měsíc před tím dokonce 180), po nedělním propadu pak rázem spadla ze 101 na 88 a nyní se pohybuje okolo 90 exahashí za vteřinu. Nové bloky tak přibývají o poznání pomaleji (strašidelný rekord po propadu byl jeden blok za 24 hodin namísto cílených 144 bloků), takže i průměrné množství za den potvrzených transakcí kleslo zhruba o třetinu. Při nadcházející automatické úpravě obtížnosti (čeká nás zhruba za tři dny), která má zajišťovat, aby se bez ohledu na množství hashrate v síti bloky generovaly přibližně jednou za deset minut, tak nejspíš dojde k nejvyššímu poklesu obtížnosti v dosavadní historii Bitcoinu. Odhady toho propadu se liší, optimistický scénář hovoří o 20–22 % směrem dolů, pesimistický se pohybuje někde mezi 30–40 % (počítá s ještě dalším poklesem hashrate). Jak velký je to problém?
Je velká úprava obtížnosti směrem dolů problematická?
Pro samotnou bezpečnost sítě nijak zásadní problém zatím nepředstavuje. Bitcoinový bullmarket letošního a loňského roku odstartoval těžařské závody ve zbrojení a hashrate rostla mnohem rychleji, než by bylo pro zachování bezpečnosti sítě (vyloučení 51% útoku, selfish mining útoku, jejich kombinace a podobně) potřeba. Bitcoin tak nyní dokonce vypadá mnohem „zeleněji“, a to aniž by tím výrazně utrpěla bezpečnost. Dokonce i síť nyní relativně funguje, pouze se cílených deset minut na vytěžení jednoho bloku protáhlo na zhruba dvojnásobek (asi 20 minut). Problém to ale může představovat pro kredit bitcoinu u těch, kdo jeho kouzlo objevili až relativně pozdě (například během posledního bullmarketu), pro investiční instituce a společnosti, které zvažují nebo začínají používat bitcoinový blockchain jako podkladovou vrstvu pro svůj vlastní byznys.
Jinak masivní výpadek hashrate síť ustála překvapivě dobře, přesto se jí ale na chvíli podařilo prakticky paralyzovat. V této souvislosti není bez zajímavosti, že čínská komunistická strana začala vypínat bitcoinové minery těsně po předchozí úpravě obtížnosti, vytvořila tak ať již záměrně, či nikoli, dokonalý stress test. Síť si totiž najednou musela poradit s nezvyklým výpadkem hashrate při zachování vysoké obtížnosti nezvykle dlouhou dobu (byť vypínání probíhalo postupně). A znovu se tím poukázalo na dobře známou slabinu.
Problém je totiž v tom, že přizpůsobení obtížnosti probíhá ne po uplynutí jednotky času, ta je jen odhadovaná, ale po vytěžení 2016 bloků. To může při tak vysokém poklesu hashrate (čínští mineři představovali okolo 50 % všech těžebních kapacit) síť skutečně teoreticky doslova paralyzovat, protože se mohou tyto bloky těžit zdánlivě nekonečně dlouhou dobu.
Za Satoshiho éry bylo relativně jedno, zda tato doba bude zahrnovat týden, nebo měsíc. Důležitější bylo vytvoření funkčního seberegulačního mechanismu, který by zajistil, že mineři v honbě za odměnou nevytěží všechny bitcoiny hned. Slovy samotného tvůrce bitcoinu: „Aby byla vyvážena rostoucí rychlost hardwaru a proměnlivý zájem o provozování uzlů v průběhu času, obtížnost důkazu o vykonané práci je stanovena na základě klouzavého průměru cíleného na určitý průměrný počet bloků za hodinu. Jsou-li bloky generovány příliš rychle, obtížnost se zvyšuje.“
Síť nicméně problém s 50 % poklesem hashrate zvládla, a i kdyby se situace v realitě vyvíjela dramatičtěji, neznamenalo by to nutně katastrofu. Obtížnost je definována 256bitovým hexadecimálním číslem, které lze v případě opravdové krize upravit ručně, problém je, že by k tomu byl potřeba sociální konsensus většiny aktivních účastníků sítě.
První zpětný ráz pro Čínu
Zatím to nicméně vypadá, že hlavní problém po zátahu na těžaře má hlavně byznys v samotné Číně. Na bazarovém e-commerce tržišti Xianyu nyní můžete například nalézt doslova záplavu malých vodních elektráren (stanic) s kapacitou do 50 megawatů, a to za velmi lákavé ceny. Ukazuje se totiž, že navzdory tomu, že si čínský průmysl v některých méně rozvinutých provinciích dlouhodobě stěžuje na nedostatek energie způsobený minery, po zátahu na těžaře bitcoinu a dalších kryptoměn zájem o jejich levnou elektřinu prakticky vyschl a řada z nich se nyní svého byznysu snaží zbavit.
Jak jsme již psali v květnu v článku o chystaných regulacích, bude nyní velmi zajímavé sledovat, jak se zákaz dlouhodobě v praxi projeví na ekonomické prosperitě oblastí, které z těžby kryptoměn dosud nejvíc profitovaly, jmenovitě především vnitřního Mongolska, S'-čchuanu a Sin-ťiangu.
Malá rekapitulace čínských událostí, které k poklesu hashrate vedly
Čína oznámila a začala postupně provádět svůj zátah na minery v květnu, a to prakticky ihned po zpřísnění zákazu nabízet služby související s kryptoměnami pro banky a platební služby. Zatímco první oznámení vyvolalo ve světě hlavně vlnu pobavení, neboť Čína s podobnými zákazy operuje delší dobu a jejich dopad mimo Čínu byl zatím minimální, u druhého zákazu bylo jasné, že jde o závažnější krok. Ani v tomto případě ale nešlo o blesk z čistého nebe.
Těžba bitcoinu byla v čínském centrálně plánovaném hospodářství trnem v oku čínské vládě delší dobu, odčerpávala totiž energetické zdroje pro strategický průmysl a ty pak v některých regionech se slabou energetickou infrastrukturou chyběly. Čína proto před dvěma lety přišla s plánem zakázat průmyslové aktivity, které jsou nebezpečné, plýtvají zdroji či znečišťují životní prostředí. Národní rozvojová a reformní komise (NDRC) v roce 2019 zveřejnila návrh obsahující aktualizovaný seznam odvětví, která hodlá s ohledem na strategické zdroje zrušit, nebo omezit.
Aktualizovaný návrh obsahoval více než 450 aktivit (první takový seznam se objevil již v roce 2011, tehdy ovšem ještě bez Bitcoinu). Těžba kryptoměn a zejména bitcoinu nyní splňuje podmínek ze seznamu hned několik, takže spadla klec. Krok čínské vlády nebyl úplně iracionální. V mnoha čínských provinciích pokulhává rozvodová infrastruktura a mineři kryptoměn, což byl donedávna v zemi relativně lukrativní byznys, brali zdroje strategickému průmyslu.
Čína zároveň představuje největší světové odbytiště pro ASIC minery, které slouží k těžbě bitcoinů a řady dalších kryptoměn, celé odvětví ale v zemi spadalo do oblasti tolerované šedé ekonomiky a nemělo žádnou oporu v zákoně.
Čína má za sebou poměrně aktivní historii menších či větších zásahů proti kryptoměnám, většina byla motivována snahou zamezit peněžním únikům ze země s jinak striktně kontrolovaným kapitálovým tokem. Poprvé se odhodlala k drastičtějšímu zásahu proti kryptoměnám během bitcoinové bubliny v roce 2017. Země jako vůbec první vyhodnotila ICO jako neregulované investiční aktivum a zakázala jej. Z důvodu obřích úniků peněz z čínské ekonomiky do zahraničí právě prostřednictvím kryptoměn začala Čína také přísně regulovat kryptoměnové burzy a některé, včetně těch největších, musely ukončit činnost. Nyní kryptoměnový byznys v zemi opouštějí další subjekty, například provozovatel první bitcoinové směnárny v zemi, BTCChina, pro čínský tisk prohlásil, že kompletně opouští veškerý na Bitcoin navázaný byznys.
Ani snaha omezovat těžbu bitcoinu není v Číně úplně nová a v minulosti donutila největší čínské průmyslové hráče v tomto odvětví ke strategickým přesunům svých základen a části aktivit mimo Čínu.
