Janečka politici znají. Je to výhoda?
Volba generálního ředitele ČT je rozhodně víc záležitostí politické podpory než kvalitního projektu a zajímavých myšlenek. Současný šéf ČT Jiří Janeček má v tomto smyslu obrovskou výhodu, protože politici vědí, co od něj mohou čekat a mají s ním čerstvé zkušenosti. A nebo to může být nevýhoda, pokud převáží ti politici, kterým Janeček pije krev a chtějí se ho zbavit. Nebo převáží přesvědčení, že Janeček sice není tak špatný, ale jiný kandidát by v roli generálního ředitele ČT šel politikům na ruku ještě více.
Volba ředitele přichází v zajímavé době, kdy předčasně končí mandát Poslanecké sněmovny, takže nový šéf ČT se bude po většinu svého funkčního období zodpovídat televizní radě, již bude kontrolovat sněmovna v jiném složení než nyní. To nemusí dělat dobrotu, ale pro samotnou volbu to není rozhodující. Vždyť radní, kteří mají ředitele volit, dosadila sněmovna v současném složení a v květnu bude ta samá sněmovna volit dalších šest radních. Ti mohou mít sice jiný názor na to, kdo by měl být televizním ředitelem, ale rozložení sil v radě bude určitě dál odpovídat aktuálnímu rozložení sil v dolní komoře parlamentu (byť podle zákona nejsou radní zástupci parlamentních stran, ale nezávislých sdružení – tomu však dnes věří už jen málokdo).
Jinými slovy, nový nebo staronový ředitel by měl vyhovovat nynější vládní či dovládnuvší koalici, případně dvěma největším parlamentním stranám – ODS a ČSSD. Těm však rozhodně nevyhovují někteří přihlášení kandidáti. Například bývalý generální ředitel ČT Dušan Chmelíček, který po deseti měsících ve funkci skončil v prosinci 2000 právě proto, že se znelíbil tehdejším politikům opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD. Následná volba nového generálního ředitele ČT Jiřího Hodače, kterého si média spojovala s ODS, odstartovala známou televizní krizi.
Chmelíček se pak společně s někdejším ředitelem výroby a techniky ČT Vítem Novotným objevil na ministerstvu informatiky, ovládaném Unií svobody, aby tu vedli organizaci Testcom. Za nesrovnalosti s převodem peněz mezi ministerstvem a Testcomem byli posléze společně s někdejším ministrem Vladimírem Mlynářem souzeni. Chmelíček potom zmizel z pozornosti médií, Vít Novotný se naposledy mihnul jako technický ředitel v nové digitální zpravodajské televizi Z1, odkud po vzájemné dohodě odešel letos v únoru.
Čeká nás Krausův hon na Kasalovou?
O Chmelíčkově politické podpoře by se tedy dalo s úspěchem pochybovat, což se rozhodně nedá říct o bývalé programové ředitelce televize Prima Janě Kasalové. Ta na funkci generální ředitelky ČT kandidovala již dvakrát, a jednou ji dokonce od zvolení dělit jediný hlas. Mluvilo se tehdy o silné podpoře ODS, a proti Kasalové se zvedla nebývalá vlna odporu mezi odboráři a profesními svazy, které vévodil herec, moderátor a předseda Filmového a televizního svazu Jan Kraus. To samé se dá čekat i nyní, pokud se Kasalová objeví finalisty konkurzu.
Želízkem v ohni je určitě kandidatura někdejšího finančního, a později prozatímního ředitele ČT Petra Klimeše. Tomu se po odvolání generálního ředitele Jiřího Balvína před více než šesti lety nepodařilo uhájit funkci, když radní dali přednost současnému řediteli ČT Jiřímu Janečkovi. Klimeš poté nějakou dobu vedl jako generální ředitel Aero Vodochody – až do doby, kdy stát prodal většinový podíl ve firmě slovenské investiční skupině Penta. Klimešovi má s projektem pomáhat historicky první ředitel samostatné ČT Ivo Mathé, což může, ale nemusí být výhoda. Mathé je až příliš spojen s bývalým prezidentem republiky Václavem Havlem, a toho část ODS a ČSSD nemusí. Pro část ODS, která je aktuálně u moci, je ale Havel zrovna v kurzu.
Kandidatuře Hynka Chudárka, zakladatele a někdejšího spolumajitele hudebního kanálu Óčko, se dá jen těžko rozumět. Bez výrazné politické podpory nemá nejmenší šanci na postup, ale na druhou stranu by mohl spoléhat na dobré kontakty někdejšího generálního ředitele ČT Jiřího Balvína, který nyní vede právě Óčko. Dokumentarista Martin Vadas na funkci šéfa ČT kandidoval nesčetněkrát, jednou dokonce postoupil do finále, ale nikdy nepatřil mezi jasné favority. Pro politiky je příliš velkým samorostem.
Někteří kandidáti se chtějí jen zviditelnit
Jakou politickou podporu má bývalý šéf filmových studií Barrandov Radomír Pekárek, který svého času šéfoval i projektu připravované digitální televize Barrandov (před jejím spuštěním a ještě předtím, než se jejím šéfem stal Petr Chajda, poté Vladimír Kuba, až se nakonec ředitelkou vysílající televize stala Janka Vozárová), zůstává otázkou. Má v konkurzu šanci mluvčí odcházející vlády a bývalý zahraniční zpravodaj ČT Jiří František Potužník? Nebo se přihlásil jenom proto, že „jeho“ vláda končí? A co Jana Bobošíková? Troufli by si jí radní a potažmo politici zvolit? Pochybuji, že by si to někdo při smyslech dovolil.
V seznamu je i rada mediálně neznámých jmen. Buď jsou to blázínci, co si myslí, že by mohli přesvědčit zajímavým projektem, nebo si dobře spočítali, že jenom účast v konkurzu je zajímavým zviditelněním a pomůže jim v další kariéře. Vždyť moderátorovi primácké soutěže Petru Šiškovi stačilo jenom tři měsíce předstírat, že bude na ředitele ČT kandidovat, a hned se dostal na titulní strany bulvárních novin. Nakonec přihlášku nepodal.
Dobrou zprávou je, že mezi devatenácti jmény na kandidátce není kromě Jiřího Janečka žádný z členů současného managementu ČT. Jinými slovy, že současné vedení televize drží pohromadě a stojí pevně za Jiřím Janečkem. To je jistě Janečkova výhoda, které by si měli televizní radní i politici všimnout.
