Díky projektu Coursera, který byl spuštěn loni v dubnu, se k vybraným kurzům univerzit z celého světa (převažují ty americké) může přihlásit kdokoli, kdo se na webu projektu zaregistruje. Kurz je možné absolvovat zdarma. Coursera, kterou založili Daphne Koller a Andrew Ng, oba profesoři informatiky na Stanford University, začínala se šestnácti participujícími univerzitami, jejichž učitelé nabízeli lidem z celého světa desítky kurzů od poezie až po programování.
Zpočátku mohli vybírat z kurzů pěti amerických univerzit. V červenci se připojilo dalších dvanáct vysokých škol, přičemž tři z nich ze zemí mimo Spojené státy. Podstatné rozšíření nabídky kurzů přišlo v září, kdy se do projektu zapojilo dalších sedmnáct univerzit. V současné době tak lidé mohou vybírat z více než dvou stovek kurzů učitelů z celkem třiatřiceti univerzit, kteří tak pomáhají naplňovat vizi zakladatelů Coursery.
Ti sní o světě, kde nejlepší univerzity budou poskytovat vzdělání nikoliv tisícům, ale milionům studentů. A to napříč celým světem. Ke konci roku bylo zapsáno do kurzů na Coursera 1,3 milionů lidí.
Stimul pro celoživotní vzdělávání
Statistiky ukazují, že online kurzy pro širokou veřejnost mohou být i stimulem pro zvýšení zájmu lidí o celoživotní vzdělávání. Kurz o historii Internetu, který má Coursera v nabídce, úspěšně absolvovalo více než pět a půl tisíce lidí. Celkem 3553 vyplnilo demografický dotazník, ze kterého vyplývá, že 1532 lidí bylo starších 35 let, 420 dokonce z věkové skupiny 55+.
Loni na podzim byl spuštěn také projekt s názvem edX. Stojí za ním Harvardská univerzita a MIT (Massachusetts Institute of Technology). Stejně jako Coursera nabízí i edX online kurzy zdarma, v podstatě se ale jedná o výzkumný záměr. Univerzity si chtějí ověřit, jaký vliv na učení mají technologie a Internet a jak mění dosud zaběhnuté paradigma vzdělávání. Kromě Harvardu a MIT jsou na edX participují také University of California Berkeley, The University of Texas Systém, Wellesley College a Georgetown University.
Projekt edX, na rozdíl od Coursery, financují samy university. Courseru provozuje soukromá firma, která na svůj rozjezd získala od investorů celkem 22 milionů dolarů, byť 3,7 milionů z této částky vložily do firmy University of Pennsylvania a California Institute of Technology.
Jak na bezplatných online kurzech vydělat?
Dlouho přitom nebylo zřejmé, jak bude firma na bezplatných kurzech vydělávat. Ve smlouvě, kterou podepisují participující univerzity, je sice část věnující se možným způsobům monetizace, nicméně Andrew Ng o nich v minulosti hovořil spíše jako o produktu brainstormingu než jako o hotovém plánu.
Trochu jasněji, co se financování týče, začalo být v prosinci, kdy Coursera oznámila spuštění sekce „kariéra“, která má pomáhat účastníkům kurzů najít pracovní uplatnění. Funguje to tak, že Coursera se snaží vyhledávat studenty, které by oslovila konkrétní nabídka zaměstnání.
Pokud takového studenta najde, zašle mu e-mail s tím, jestli nechce představit nabídku na zaměstnání, o které by mohl mít zájem. Firmy platí paušální poplatek za každé představení pracovní nabídky. Část příjmů pak Coursera pošle univerzitám, které jejím prostřednictvím nabízejí kurzy.
Placené certifikáty
Ve středu pak zástupci firmy oznámili, že spustí pilotní provoz zpoplatnění certifikátů za úspěšné absolvování kurzu. Nyní nabízejí doklad o absolvování kurzu na Coursera pouze některé univerzity a takové certifikáty vydává samotná Coursera. V rámci pilotního provozu, kterého se účastní pět amerických univerzit, obdrží student ověřený certifikát jak od Coursery, tak od samotné univerzity.
Tyto certifikáty budou ale zpoplatněny a student bude muset částku za jejich vydání uhradit už na začátku kurzu. Konkrétní částka zatím nebyla určena, ale měla by se pohybovat v rozmezí 30 až 100 dolarů. Podíl z vybrané částky získají participující univerzity.
Studenti, kteří budou chtít certifikát vystavit, ale nebudou mít na něj peníze, mohou požádat o prominutí poplatku. Za jakých okolností k tomu dojde, ale není zřejmé.
Některé univerzity se zatím certifikáty vydávat zdráhaly s tím, že u online kurzu je velmi složité prokázat, zda jej absolvoval konkrétní člověk, na jehož jméno je následně vystaven certifikát. Coursera hodlá tento problém vyřešit zavedení tzv. systému ověřování. Zatím jej bude testovat na pěti vybraných kurzech.
Systém ověření bude fungovat tak, že student pomocí webkamery vyfotí doklad totožnosti a poté svůj obličej. Fotografii z dokladu totožnosti a fotografii obličeje porovná zaměstnanec Coursery. Student pak bude vyzván, aby napsal krátkou větu a systém si tak zapamatuje způsob, jakým píše na počítačové klávesnici. Pokaždé, když bude student odevzdávat nějaký vypracovaný úkol či absolvovat test, systém ho vyzve, aby napsal zmiňovanou větu.
Někteří kritici ale poukazují na to, že například na tabletech je velmi obtížné psát stejně jako na počítačové klávesnici, psychologové zase namítají, že jinak píšeme v různém psychickém rozpoložení. Coursera prý testovala dva různé systémy ověřování, jedno vlastní a druhé od externí firmy. Který z nich nakonec nasadí, ale její zástupci neprozradili.
Agregátor aneb všechny kurzy pohromadě
Online kurzy pro širokou veřejnost mají už i svůj vlastní agregátor. V listopadu byl spuštěn web Coursetalk, který nejenže agreguje informace o kurzech vypsaných na edX, Coursera, Udacity a dalších MOOC platformách, ale umožňuje jednotlivé kurzy hodnotit a psát k nim komentáře.
Loni se do online kurzů pro veřejnost pouštěly hlavně americké univerzity. Výjimkou bylo několik univerzit z Evropy a Asie, ale ty své kurzy nabídly prostřednictvím amerických projektů, jako je Coursera.
Online kurzy už i v Evropě, ale ne v Česku
V letošním roce na vlnu MOOC nepochybně naskočí další univerzity. Jeden z projektů se připravuje i v Evropě. Loni v prosinci oznámilo dvanáct britských univerzit, že letos společně s The Open University, která se specializuje na dálkové vzdělávání, začnou pod značkou FutureLearn nabízet online kurzy.
Tuzemské univerzity zatím nic podobného nechystají a MOOC zatím příliš neexperimentují. Kurzy pro veřejnost sice nabízejí, ale nikoliv online formou.
Fakulty VŠE kurzy pro veřejnost sice nabízí, ale jedná se o placené kurzy s prezenční výukou. O zavedení online kurzů jsme zatím neuvažovali. Důvodem jsou jazykové překážky, nedostatek financí či technického zázemí, také nízké povědomí českých akademiků o tomto druhu aktivit i nízké povědomí světové veřejnosti o českých univerzitách,
vysvětluje Jan Rolenc z PR oddělení Vysoké školy ekonomické v Praze.
Nicméně i v Česku se objevují první vlaštovky online vzdělávání, byť nejde vyloženě o online kurzy, ale spíše o studijní videomateriály nebo záznamy z přednášek.
Masarykova univerzita již několik let usiluje o velkou otevřenost při zpřístupňování vzdělávání celému světu prostřednictvím internetu. Jako první v ČR jsme začali zveřejňovat na internetu všechny závěrečné práce studentů a volně ke stažení nabízíme i řadu kurzů ze všech možných oborů, které jsou velmi názorné a hodnotné. O roku 2006 je postupně umisťujeme pro celou veřejnost na http://elportal.cz/, nejvíce zde: http://is.muni.cz/elportal/studovna.pl,
říká Tereza Fojtová, tisková mluvčí brněnské Masarykovy univerzity.
VŠE zase prostřednictvím tzv. Mediasite zveřejňuje záznamy z vybraných kurzů a přednášek. Zatím je ovšem nepropagujeme mezi veřejností, jsou určené spíše pro studenty, kteří se nemohli dostavit na přednášky apod. (některé jsou přístupné jen po přihlášení do počítačové sítě VŠE),
vysvětluje Rolenc.
Miliony od Billa Gatese
Ve slibnou budoucnost MOOC věří kromě amerických univerzit například i zakladatel Microsoftu Bill Gates. Nadace Billa a Mellindy Gatesových poskytla v listopadu 12 grantů na rozvoj MOOC v celkové výši tři miliony dolarů. Více než půl milionu dolarů půjde na přípravu devíti konkrétních online kurzů.
