Damir Špoljarič stojí za firmou VSHosting, která provozuje i vlastní datové centrum ServerPark a cloud SnackHost. Chystá také novou cloudovou službu postavenou na kontejnerech a spol. V rozhovoru pro Lupu mluví o stavbě dalšího datacentra, nákladech při komunikaci se státem (data retention, vojenské špehování a další) či financích.
Jaké jsou ve výsledku skutečné náklady na vaše datacentrum ServerPark? Původně jste říkal, že 250 milionů.
Celkový rozpočet byl projektovaný na čtvrt miliardy, takový byl předpoklad. Náklady se postupně dařilo snižovat. První etapa, do které spadala i budova s pozemkem, byla kolem 80 milionů. Druhá etapa už byla výrazně nižší, necelých 40 milionů. Ještě nás čeká třetí etapa. Takže investice nakonec může být asi poloviční oproti původním předpokladům. Snižování se povedlo díky tlakům na dodavatele. Z původních nabídek na UPS či generátory jsme byli schopní se dostat i na polovinu ceny. Dokázali jsme sehnat také „refurbished“ generátor, který byl v podstatě nový.
Takže až bude „barák“ kompletně hotový, dostanete se tedy zhruba na půlku z původních 250 milionů?
Ano, jsme na polovině původních nákladů. Podařilo se nám srazit i cenu stavby, ve všech ohledech se škrtalo. Což je samozřejmě dobře, protože banku jsme připravili na tu nejhorší variantu.
Jak jste datacentrum financovali?
Částečně to byly vlastní zdroje. Firma existuje 10 let, takže jsme kumulovali nějaký zisk. Jako společníci jsme si zisk nikdy nevyplatili, takže jsme měli prostředky na investici. To byla jedna část peněz. A ta druhá, větší, byla financována bankovním úvěrem. Máme zástavu na barák.
Jaký je poměr?
Asi 35 ku 65 procentům.
Kdy to celé budete mít zaplacené?
Myslíme si, že třetí etapu zvládneme z vlastních zdrojů, už jde pouze o technologii. Celé datacentrum bude zaplacené za pět let.
Damir Špoljarič, VSHosting
Datacentrum už asi rok běží. To tedy znamená, že ve vašem případě je návratnost zhruba šest let?
Ano. To je docela dobré, často to bývá tak osm až deset let. Technologie mají nějakou životnost, často těch osm let. Takže mi přijde návratnost do šesti let zcela adekvátní. Za 10 let už je datacentrum zastaralé, to je moc.
V jaké fázi zaplňování servery teď jste?
Aktuálně jsme na stálém příkonu přes půl megawattu, což je zhruba na polovině projektovaného příkonu baráku. Lze navyšovat, ale počítáme, že více než na jeden megawatt to nezatížíme. První etapa, což je asi 52 serverových racků, je zhruba od jara plná. Druhá etapa je o něco větší a ta je teď plná z jedné třetiny. To jsou často naše servery. Další třetina je pak už prodaná zákazníkům, takže někdy po novém roce to budou dvě třetiny. Poslední etapu tedy budeme muset realizovat někdy do léta. Přípravy pak mohou být hotové do dvou měsíců, že nejsou legislativní překážky. Kdy to bude zcela plné, uvidíme. Teď máme dost klientů na rackhosting. Díky výpadkům konkurence je zájem větší.
Co znamenají ty výpadky konkurence?
Chodí k nám klienti z Master Internetu a Casablancy. Nevím, jestli Casablanca teď měla nějaké technické problémy, to asi ne, ale je to spíše jejich technologickou úrovní z nějaké doby. Hraje v tom také roli cena. Díky tomu, že naše datacentrum je nové, můžeme nabídnout nižší ceny energií. Umíme zajistit věci typu stěhování, vyřídit členství v RIPE, zajistíme správu síťových prvků a podobně. Stěhovat jeden dva racky je pro klienty velký krok a my jim s tím pomůžeme.
Kolik racků jste konkurenci přebrali?
Za poslední dva měsíce to může být nasmlouvaných tak 10 až 12 racků. Není to zase tolik, jsou to často velcí klienti.
Proč jste vůbec potřebovali vlastní datacentrum?
My jsme ho nepotřebovali. Měli jsme nějaké prostředky, tak jsme zvažovali, jestli koupit konkurenci, nebo si ty peníze nechat, koupit nějakou technologii. Kdybych se rozhodoval znovu, možná bych přemýšlel jinak. Ale tenkrát to pro nás dávalo smysl. Jednak z důvodu růstu. Měli jsme plno, potřebovali další prostory a v tu chvíli už datacentrum dávalo smysl. Další věcí bylo odlišit se od konkurence. Od všech těch firem, co dělají managed služby. Dostali jsme se technologicky někam jinam. A poslední věcí bylo řídit si technická rizika až na úroveň toho „spodku“, od trafostanice výše.
A teď, když datacentrum máte, v praxi pozorujete výraznou výhodu oproti konkurenci?
Jsou výběrová řízení, typicky pro banky a podobně, kde je podmínkou, aby vlastník datacentra byl i provozovatelem. Datacentrum nám dává velkou výhodu. Technicky jsme na tom dobře, věříme si. Neměli jsme ani jeden technický problém, který by pocítili klienti. Těch, které nepocítili, samozřejmě bylo dost, různé servisní zásahy a poruchy, ale vše je postavené tak, aby nikdo nic nepoznal. Nad datacentrem máme i vlastní kanceláře.
Jak to máte s tím TIER 4? Certifikaci nemáte, ale vy říkáte, že technicky na TIER 4 dosahujete. Jiné hlasy říkají, že nikoliv. Jak tedy tu svoji TIER 4 popisujete?
Zlí jazykové tvrdí, že nemáme TIER 4, já tvrdím, že technologicky ano. Splňujeme, co TIER 4 popisuje. Už se nám to mnohokrát vyplatilo, že to tak máme. Ať už z pohledu chlazení, tak z pohledu energetiky. Já opravdu nevím o jiném datacentru, které veřejně provozuje hostingové služby, které by mělo energetiku pro dvě větve a na každé N+1 zálohování. To je důležitá věc. Poměrně nedávno se nám stala jedna věc. Měli jsme souběžnou poruchu více chladicích jednotek najednou. Ve chvíli, kdy by se to stalo v běžném datovém centru, tak to neuchladíme. Datacentrum by bylo přehřáté a hned máte námět na článek. Jedna chladicí jednotka se porouchala v noci, druhá hned ráno. Byla to čistě náhoda, každá měla jinou poruchu. V tu chvíli jsme byli rádi, že tam záloha je.
Proč si tedy certifikaci na TIER 4 neuděláte?
My říkáme, že splňujeme technologické požadavky TIER 4. Ale je tam spousta dalších požadavků. Ale primárně tomu brání jedna věc, a to je, že je to drahé. Reálný přínos certifikace je nízký. Klienti na tom netrvají, přijdou se podívat, ukážeme, co a jak. Místo certifikace radši koupíme další technologii. Ale věřím, že jsou zákazníci ze zahraničí či korporátní zákazníci, pro které to může mít smysl.
Vy už jste mi několikrát říkal, že byste znovu do stavby datacentra nešel. Na druhou stranu ale chcete stavět druhé datacentrum. Proč?
Ano, plánujeme další datacentrum, jsme ve fázi projektové dokumentace. Máme trochu skluz, protože se řeší dotace. Nicméně datacentrum nám způsobilo jednu věc, strašně nás zbrzdilo v inovacích. I když datacentrum není náš prioritní byznys, je to komodita, tak mě to stálo tisíce hodin času. Koordinovat dodavatele, projekťáky a podobně. Dnes už bychom to byli schopní dělat lépe. Ale nejhorší je, že do všeho investujete spousty peněz a teprve potom vám banka dává zbytek, a navíc jste odkázáni na libovůli úředníka, který se rozhodne, že zrovna odjede na dovolenou. To je stav stavebnictví v České republice. Nesetkali jsme se s tím, že by po nás někdo chtěl úplatek, ale upřímně řečeno, kdyby ho po mně někdo chtěl, tak to snad zvážím, protože to běhání po úřadech bylo strašné. To bylo nejhorší z toho všeho. Stavba samotná byla brnkačka, když to zjednoduším. Horší bylo to, co bylo předtím.
Damir Špoljarič, VSHosting
A co je tedy důvodem, proč chcete postavit druhé datacentrum?
Zatím platí idea, že si myslíme, že si zázemí dokážeme udělat lépe, než jak nám ho zajistí někdo jiný. Byť se trh mění a je spousta datových center, která jsou celkem slušná. Pořád mít vlastní zázemí dává smysl. Je možné, že se to během dvou let změní a stavbu odložíme. Ale myslím si, že druhé datacentrum zaplníme poměrně brzy. Když se podívám, jak funguje zahraniční trh, tak firmy typu Rackspace svoji infrastrukturu nerozšiřují. Když si chcete postavit managed infrastrukturu Rackspace, postaví vám to na Amazonu. Protože pro ně dává smysl dělat know-how nad tím, ale nestarat se o ten spodek. Takže je možné, že se naše strategie změní, trh se vyvíjí rychle.
Na nové datacentrum chcete získat dotaci. Jak velkou?
Představu mám, ale zatím jsme v jednání, takže detaily zatím neřeknu. Uvidíme, jak to vyjde.
A barák by byl stejně velký jako ten současný?
Byl by větší, měl by více racků. Až 250 racků na pět etap, byly by to menší celky.
Vy jste dosti pravicově smýšlející člověk, na druhou stranu chcete na své podnikání dotaci. To znamená, že dotace na datacentra už trh tak pokřivily, že si ji prostě musíte vzít?
Dotace trh ničí. Firma, která je třeba z Brna a roste na dotacích, je schopná dát nižší ceny. Druhý problém je, že konkurenti do dotace schovávají jiné technologie, servery a tak dále. Pak jsou i jiné služby, než je datové centrum jako takové, schopni snížit díky tomu, že mají 40 procent nákladů zaplacených. Trh je z tohoto pohledu dost zkreslený a postižený. Já si teď myslím, že každý, kdo má možnost si o dotaci říci, ať si o ni řekne. Být by neměly, ale když už jsou, tak ať mají všichni stejné podmínky. Ať je dostanou všichni, nebo nikdo. Ideálně by to neměl být nikdo. Trh je přeregulovaný a dotace jsou špatné. Jsou firmy, které jsou opravdu bohaté. K čemu potřebují dotace na datacentrum někde na Moravě? Já tomu nerozumím.
Takže si dotace chcete vzít, abyste měli stejné startovní podmínky?
Musím se chovat jako správný hospodář. Pro politický názor neskončím na ulici. Ve chvíli, kdy konkurence dostane dotaci, tak chci, abych byl na stejné startovní linii, jako jsou oni. Ale měly by se ty dotace zrušit. Dobré je, že teď je jejich poslední kolo, pak už nebudou. Teď ještě nějaká dotovaná datacentra vzniknou a pak už snad bude klid.
Jak byste popsal současný trh s datacentry v Česku?
V každém případě platí, že je přesycený. Nabídka je výrazně vyšší, než je poptávka. Ceny se dost snížily, za racky se platí i polovina toho, co před pěti lety. Také je to samozřejmě tím, že nová technologie je levnější a mnoho věcí se dá udělat levněji. Ale horko těžko se provozovatelům bude naplňovat to, co mají k dispozici. Je to komodita.
Pouštíte se do nových byznysů spojených se softwarem a službami, například máte cloud SnackHost. Je to právě z toho důvodu, že to vespod je komodita?
Učíme se dělat centrální služby, což jsme doteď nikdy nedělali. Vždy jsme dělali individuální služby pro zákazníky, těch je obrovské množství. Co klient, dost často individuální proces. Teď se snažíme dělat služby, které jsou centrální. Vývoj, technická podpora a podobně.
SnackHostu se daří, byl spuštěný v květnu a vydělá si na provoz. Tržby zatím nejsou nijak převratné, máme i klienty, kteří využívají různé promo kódy. Máme asi tisíc virtuálních serverů, stovky webhostingů, ale z toho platí zlomek klientů. Tržby jsou tak 250 tisíc měsíčně. Předpoklady jsou výše. Je to služba, která doplňuje portfolio našich služeb, učíme se na tom s OpenStackem a novými technologiemi a jsme připravení na další služby.
Chystáte i větší věc, infrastrukturu jako kód. Co to přesně bude?
V obecné rovině trh směřuje tam, že klienti, kteří využívají služby na serverech, tak pro ně je větší komfort, když jsou tyto služby automatizované, že se nemusí nikam nic instalovat a že mohou službu sami ovládat. Dnes o výběru služeb často rozhodují programátoři, a ne management, protože ty služby jsou technicky dost složité. Takže začínáme cílit na úplně jiný segment trhu, na programátory. Jsou tu de facto služby typu platforma jako služba (PaaS). Bude to postavené na kontejnerech, není tam klasická virtualizace.
Takže budete nabízet vlastní PaaS platformu?
Cílem je, aby bylo možné spustit aplikaci v cloudu, ovládat ji a ideálně, aby si aplikace byla schopna definovat infrastrukturu. Jak jste říkal, infrastruktura jako kód. Budou tam nějaké NoSQL databáze, relační databáze, webový back-end, věci jako Elastic a tak dále. A k tomu bude naše prémiová podpora, což je věc, kterou umíme dělat.
Takže mi jako cloudovou službu nabídnete MongoDB a další podobné nové technologie?
Bude v clusteru, nad kontejnery, bude možné to škálovat, bude to na našem hardwaru.
Damir Špoljarič, VSHosting
Infrastrukturu budete mít různě po světě?
Bude to začínat u nás v ServerParku a další lokalitě v Praze, kterou máme pronajatou. Idea více lokalit v budoucnu tu je, ale není to klíčové.
A bude to globální projekt?
Má dostatečnou přidanou hodnotu, aby byl zajímavý pro zahraniční zákazníky.
To byste každopádně šli konkurovat dost velkým hráčům.
Problém je ten, že infrastruktura jako služba (IaaS), jako je třeba náš SnackHost, má určité limity, kam může růst. Není tam moc inovačních prvků, jsou to prostě virtuální servery a donekonečna můžete vymýšlet zlepšováky na nějaké to API. Ale pořád je to virtuální server. Velcí hráči jako Microsoft či Google mají jednu věc, a to je, že službu pořád vnímají dost centralizovaně a tomu se přizpůsobují individuální potřeby zákazníka. Naše služba bude mít centrální platformu, ale k tomu dáme managed podporu, která umožní radit se stavbou aplikací a tak dále. Je to model, který prosazuje třeba Rackspace. Služba bude dost individuální. Pro velké hráče to buď není zajímavé, nebo to k nim nedorazilo, není to pro ně zajímavé, nevím.
Je tedy budoucnost infrastruktura jako kód a virtuální servery postupně zastarají?
Myslím si, že klasické virtuální servery rozhodně brzy přestanou být zajímavé. Virtualizace je náročná, má velkou režii. Kontejnery jsou krásné v tom, že si aplikace řekne, co potřebuje, a v tu chvíli to dostane. Nikde se nic nestartuje, nic se nevymýšlí. Tudy to jde.
Dnešní cloudový trh je velice rozebraný, ovládá ho pár hráčů jako Amazon a Microsoft. Další konkurenti to mají hodně těžké, když nedělají nějakou specializovanou vertikálu. Je možné, že popisovaný model vytvoří zcela nové možnosti pro nové hráče?
Je to možné. Na trhu vznikne spousta nových startupů, trh bude pestřejší. Aplikací, které se dají provozovat jako služba, je spousta. Třeba to bude tak, že si aplikaci poskládáte u více providerů. Jeden bude dělat databáze, jinde si pustíte něco jiného, bude prostor pro API. Prostor zde je.
Jaké máte roční tržby?
Za rok 2016 pravděpodobně dosáhneme na 115 až 120 milionů korun. Je to odhad. Obecně rosteme a od nového roku budeme mít poprvé finančního ředitele, který k nám přichází z banky. My finanční věci moc neumíme dělat a dělat to nechceme. Já se chci věnovat víc technickým věcem, teď jsem zabředl v administrativě.
O kolik procent chcete růst v dalším roce?
Každý rok se snažíme růst minimálně o 30 procent. Kdybychom si sáhli na nějakých 140 milionů, bral bych to za úspěch. Ale rok od roku se roste hůř a hůř. Služby jsou samozřejmě pořád stejné, pořád jsme primárně středoevropský provider, trh je nějak veliký. Můj cíl je nyní se oprostit od administrativy, plánování a financí, dát to zkušenějším lidem, a chci se více zaměřit na nové služby a na inovace. Po deseti letech je potřeba firmu posunout zase někam dál. Teď jsem tři roky běhal po úřadech se stavebním povolením a do toho řešil rozpočty, jednal s bankami. Takhle si firmu nepředstavuji a chci dělat to, co mě baví.
Ovšem co se týče byrokracie, ze strany státu přichází překážek stále více. Vedle pomalých stavebních povolení, pokládání optiky k datacentru a dotací jsou tu i věci jako data retention a podobně. Jak moc tohle zatěžuje běžný chod firmy?
Teď se rozmohlo to, že k nám opravdu často chodí policie. Víc než pětkrát týdně. Chodí kvůli klientům, chodí se na něco ptát, chtějí data, informace. To nás stojí peníze. Výhoda je ta, že podle zákona máme nárok na úhradu nákladů. Tak to dělají všichni větší provideři – fajn, chcete součinnost, tak tady máte fakturu. Stát se často cuká s placením, je to dohadování. Náklady chceme zaplatit. Zavedli jsme proces standardizace. Policie chodí se třemi mustry. Mají zákon o polici, paragraf 88 a paragraf 8. Ve většině případů nesplňují to, co se po nich má chtít. My jsme provozovatel veřejné telekomunikační sítě, takže chceme soudní příkaz. My sdělujeme telekomunikační tajemství, takže po policii chceme potřebné údaje. Dost často se pak stává, že už se policie neozve. Občas si je opatří a pak jsou nepříjemní.
Dá se vyčíslit, na kolik hodin měsíčně vás podobný kontakt se státem přijde?
Tak 20 až 30 hodin, možná víc. Je to „opruz“. Otravují vás z pozice státu a jsou dost nepříjemní. Chodí si instalovat odposlechy, které neumí nainstalovat, takže jim naši technici chodí pomáhat šroubovat servery do racků. Snažím se to už neřešit. Další věcí pak bude blokování webů, které bude platit od ledna. Nikdo neví, jak to pořádně bude.
A špehování v rámci novely vojenského zákona bude znamenat co?
V praxi to bude vypadat podobně jako data retention. Bude se instalovat nějaká krabice, která bude uchovávat nějaká data. Asi jich bude víc a bude lepší přístup, protože nebude třeba soudní příkaz. Viděl bych to tak, že zase nějaká firma udělá nějaký produkt, za který stát bude platit, a my zase budeme mít nainstalováno více krabic. Nemyslím si, že by to operátoři platili ze svého. Bohužel je to Velký bratr.
A vy si účtujete pouze reálné náklady, nebo se z toho snažíte „vytřískat“ i nějaký zisk?
U data retention jsme dokládali účty za elektřinu, abychom prokázali, kolik nás stojí energie, kolik nás stojí úvěr, kolik nás stojí jedno „účko“ v datacentru. Realita je taková, že máte ze zákona nějakou povinnost, tu musíte splnit a teprve pak jdete někam škemrat, aby vám to stát zaplatil. Když náklady neprokážete, povinnost stále máte. Může to dopadnout tak, že vám zůstane černý Petr a musíte vše platit. Chodíte, prokazujete, schvaluje se.
ČLÁNKY DO MAILU