Hlavní navigace

Daniela Drtinová a Adam Komers: „Tlustá čára“ neplatí pro Radu ČT, čekáme na její vyjádření

Jan Potůček

Jediní dva známí spoluautoři stížnosti redaktorů České televize proti zasahování do vnitropolitického zpravodajství komentují pro DigiZone.cz vývoj po „generálním pardonu“ Petra Dvořáka

Doba čtení: 20 minut

Petr Dvořák minulý týden na zasedání Rady České televize oznámil, že rozpustil komisi, která se měla zabývat stížností 24 redaktorů zpravodajství na zásahy šéfredaktora Petra Mrzeny do vnitropolitického zpravodajství. Zároveň vyhlásil „generální pardon“ všem stěžovatelům a „tlustou čáru“ za celým případem. Znamená to, že stížnost je zametená pod koberec? Nebo co se s ní bude dít dál?

Adam Komers: Nás to trošku překvapilo, protože pokud víme, komise se vlastně vůbec nesešla. To znamená, že není ani znám žádný výstup z této expertní komise, a my jsme chtěli vědět, jak se to s těmi zásahy, které jsou popsané v našem podnětu, vlastně má. Zda-li to je v pořádku nebo není, co je na tom v pořádku a co ne, aby se podle toho mohla redakce zpravodajství řídit. Tuto odpověď zatím nemáme.

Máte odpověď ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala, který vyvrátil všech dvanáct bodů stížnosti. Na tu jste reagovali, že to tak úplně není…

Daniela Drtinová: Někomu se mohlo zdát, že kverulujeme, když jsme apelovali na členy komise, kterou sestavil generální ředitel Petr Dvořák, ale jedna věc je seznam podnětů na papíře a druhá příběhy, které za nimi stojí. Pokud by auditoři pouze srovnali písemný podnět redaktorů s odpovědí Zdeňka Šámala, došli by podle mě k úplně jinému závěru, než kdyby si udělali skutečný sociologický průzkum v redakci. Kdyby měli čas a dali si tu práci a promluvili si s těmi redaktory, kteří si prošli oněmi příběhy ovlivňování, mělo by to silnou vypovídací hodnotu. Proto jsme od samého začátku, kdy vznikla komise, apelovali na to, aby se audit udělal do hloubky. Taková iniciativa jako ta z letošního pozimu se hned tak opakovat nebude, protože všichni hodně riskujeme. Kdyby si auditoři promluvili se signatáři podnětu, na což dosud nebyl čas, určitě by to podalo věrohodný obrázek o tom, proč si stěžujeme.

Teď už si asi redaktoři nebudou chtít promluvit s nikým, protože pravidla, která Petr Dvořák nastavil v souvislosti s plánovanou reorganizací zpravodajství, počítají s interním řešením problémů a s tím, že se o nich nesmí mluvit navenek.

Adam Komers: To je otázka věcí budoucích. Editoriální panel, redakční kodex, případně institut redakčního ombudsmana jsme navrhovali od samého začátku. Věříme, že seriózní diskuse o tom všem teprve přijde. V České televizi totiž dosud neexistuje žádný vnitřní arbitr, jak je tomu v seriózních médiích typu BBC nebo ORF, který by řešil řekněme odborné redakční spory. Třeba takové, které obsahuje náš podnět. Řešení takových sporů nemůže být v rukou manažerské struktury, ale třeba ani úkolem odborů a jak se ukazuje ani Rady ČT, která se toho není schopná či ochotná ujmout. A právě neexistence konsensuálně přijatého vnitřního redakčního arbitra byla v ČT už v minulosti několikrát příčinou všelijakých svárů.

Myslíte si, že stížnost redaktorů, která celou tu kauzu odstartovala, počká až na onen editoriální panel, nebo se bude řešit dříve?

Adam Komers: To právě nevíme. Netušíme, jak to je míněno. Jestli je to míněno tak, že se tím podnětem bude zabývat nová struktura a nebo se za ním udělá tlustá čára, a pak se budou řešit jenom eventuelní spory, které vzniknou poté. Tedy nové kauzy.

Ona „tlustá čára“, o které mluvil na zasedání Rady ČT Petr Dvořák, se ale může udělat jen za interním šetřením uvnitř ČT, za oficiální stížností k Radě ČT nikoli. Tu musí radní projednat a vyřídit.

Daniela Drtinová: Poradila jsem se s právníky a nastudovala správní řád a samozřejmě platí, že Rada ČT je orgánem, skrze který veřejnost uplatňuje svoje právo na kontrolu. To znamená, že Rada spadá pod správní řád a je správním orgánem, a tudíž musí konat. I když by se jí do toho třeba nechtělo. Takže my bychom teď postupovali podle práva a požádáme Radu ČT o vyjádření, zda zahájila řízení o stížnosti, nebo zda neshledala důvody k zahájení řízení, případně zda podnět postoupila nějakému jinému správnímu orgánu. Nejde přece tímto způsobem udělat tlustou čáru za něčím, co se neprošetřilo. Podnět jsme adresovali Radě ČT, protože jsme se nepotkali s vůlí řešit problém uvnitř. Rada se tím zabývat musí, jinak by porušovala správní řád.

Já jsem tu „tlustou čáru“ skutečně pochopil tak, že ji Petr Dvořák vyhlásil v rámci svého vlastního interního šetření a Rady ČT se to netýká.

Daniela Drtinová: Ze strany generálního ředitele ČT je to logické, nedá se proti tomu nic namítat. Byl vyzván Radou ČT, ať jí podá stanovisko a jak k výstupu dospěl, to je čistě jeho věcí. Legitimní je i to, že se rozhodl rozpustit svoji expertní komisi, byla to jeho komise. Ale teď by se k tomu měla skutečně čelem postavit Rada ČT. A ta by měla vycházet z nezávislého auditu, protože je orgánem veřejnosti, nikoliv generálního ředitele. Tedy by se neměla rozhodovat jen na základě materiálů, které jí dodá generální ředitel.

Budete ji k tomu vyzývat?

Daniela Drtinová: Ano. Aby nezávisle konala ve prospěch veřejnosti, jak jí to nařizují právní normy této země.

Rada ČT by vlastně měla dát vědět stěžovateli, jak s jeho podnětem naložila.

Daniela Drtinová: Ano, zda zahájila o podnětu řízení, nebo neshledala důvody k zahájení řízení, nebo jestli postoupila podnět jinému orgánu.

Adam Komers: Já jsem minulý týden ze zasedání Rady ČT zaznamenal informaci, že by se k tomu radní měli nějakým způsobem vyjádřit 8. ledna.

Daniela Drtinová: Rada se ale k tomu může 8. ledna postavit jen na základě informací, které jí poskytnul generální ředitel. Přesně tak, jak to říká místopředsedkyně Rady Dana Eklová, že dostali nadstandardní souhrn materialů od generálního ředitele. Pokud je ale opravdu vůle to řešit a ne problem zamést pod koberec, pak vznikne nezávislá komise, na jejímž složení se shodnou strany sporu, která donese Radě objektivně sebrané informace. Protože se opravdu nabízí otázka, zda by bylo správné a etické, aby se tento spor rozhodoval na základě podkladů, které radním dodá jen generální ředitel. Záměrně neříkám, že je jednou stranou sporu, protože generální ředitel ČT tak nebyl nahlížen…

Ale teď už tak vnímán je.

Daniela Drtinová: Může to tak být vnímáno, ale já to neříkám. Pouze si nemyslím, že by bylo dobré, kdyby Rada ČT rozhodla jen na základě materiálů, které jí dodá jedna strana. Neříkám jedna strana sporu, ale jedna strana. Aniž by mluvila s redaktory.

Stížnost k Radě ČT podepsalo 24 redaktorů zpravodajství. Vy dva jste jediní, kdo se k podpisu veřejně přihlásil, jména ostatních zná pouze předseda Rady ČT Milan Uhde. Ten opakovaně řekl, že podle jeho názoru budou muset redaktoři dříve či později vystoupit z anonymity. Chystají se k tomu? Nebo jejich jména nebudou nikdy zveřejněna?

Adam Komers: Řeknu vám, jak jsem k tomu přistupoval já. Taky nepatřím k lidem, kteří byli nějakým způsobem ovlivňováni, nebo jehož pořad čelil nějakým cenzorským zásahům. Ale když jsem viděl soupis případů, které se měly stát, řekl jsem, že chci, aby se to vyšetřilo. Aby v těchto věcech bylo jasno, takové věci se prostě dít nesmějí. A protože nehodlám podléhat té atmosféře strachu, která se šíří po ČT, neviděl jsem důvod, proč bych se nepodepsal celým jménem a otevřeně. Další důvod byl ten, že jsem nechtěl, aby tento podnět byl prohlášen za anonym. Měl jsem vážnou obavu, že kdyby tam nebyl žádný podpis a žádné jméno, že by to Rada ČT mohla prohlásit za anonymní podání a že by se jím vůbec nezabývala. Takový byl můj postoj a zda se k podpisu přihlásí další signatáři, nebo zda odhalí svou identitu, to nevnímám za podstatné. Jsem přesvědčen o tom, že ve chvíli, kdy bude vážný zájem tuto věc prošetřit, se ti lidé k podpisu sami přihlásí, nebo budou minimálně mluvit s auditory. V této chvíli to ale opravdu nepovažuji za důležité. Myslím si, že kdyby tam byl podepsaný jeden jediný člověk, je to natolik vážná věc, že si vyžaduje vážné a seriózní prošetření.

Daniela Drtinová: Já jsem k tomu měla od začátku trochu jiný postoj. Celé to vlastně vzniklo tak, že seznam zásahů mi řekli kolegové z redakce zpravodajství, kteří ke mně měli důvěru, v době, kdy jsem byla převelena z Událostí, komentářů. Záměr byl takový, že to může být poslední možnost k nějaké změně. Samotný podnět pak nějakou dobu vznikal, to už je poměrně známé, co se kolem toho dělo a jaká byla v televizi vůle to řešit. Podnět jsem tedy sepsala a pak pro něj hledala podporu, nebylo to tak, že by mě ostatní vystrčili dopředu a sami se ukryli za mnou. Bylo to naopak. Proto jsem byla pro, aby zůstali skrytí, pokud jsme se takto na začátku dohodli.

Takže jste vyslechla tyto případy a sama jste je sepsala jako podnět, pod který se potom ti redaktoři podepsali.

Daniela Drtinová: Ano. Moderátoři, editoři a redaktoři. Požádala jsem tyto lidi o podporu a někteří se za podnět touto cestou postavili. Proto mám vůči těmto lidem pocit určité odpovědnosti. Rozhodně bych nechtěla, aby jim případně hrozilo, že přijdou o práci. Měla bych s tím vnitřní problém.

Máte od těch redaktorů zpětnou vazbu, zda se chování šéfredaktora zpravodajství Petra Mrzeny po zveřejnění stížnosti změnilo?

Daniela Drtinová: Abych byla opravdu fér, tak ano. Pokud by naše iniciativa znamenala, že se změní přístup části vedení redakce k tomu, co má ze zákona plnit, tak už to samo o sobě bude dobré. O to nám šlo. Slyšela jsem, že se přístup opravdu změnil.

Jedna věc je „generální pardon“, který padnul minulý týden na Radě ČT z úst Petra Dvořáka, druhá nová pravidla pro řešení sporů ve zpravodajství, o kterých informoval. Chystá se reorganizace zpravodajství a veškeré stížnosti redaktorů by napříště měl řešit editoriální panel, přičemž za medializaci takových sporů budou hrozit postihy za hrubé porušení pracovní kázně.

Daniela Drtinová: To už možná riskujeme teď tímto rozhovorem.

Právě na to jsem se chtěl zeptat, zda vám za to, že se mnou mluvíte, nehrozí postih.

Daniela Drtinová: Já myslím, že ano. Ale pokud bych měla přijít o práci jen proto, že jsem dala ve svobodné zemi rozhovor novinám, pak bych stejně v takové instituci neměla co dělat.

Adam Komers: Víte, to je názor pana generálního ředitele. Já jsem přesvědčen o tom, že otázka redaktorského kodexu, editoriálního panelu, případně redakčního ombudsmana, musí vznikat nějakým konsensuálním způsobem. To znamená diskusí. A že to musí přijmout všechny strany za své a podle toho se potom řídit. To není věc, která jde nařídit nějakým manažerským rozhodnutím, ale musí vzniknout diskusí a musí být ustanovena obecným konsensem. Takže já jsem se ve středu trošku pozastavil nad formulací, kterou jsem si přečetl v prohlášení generálního ředitele, že už jsou termíny, do kdy to bude hotové, a že to bude takhle, a že pan ředitel zpravodajství předloží… Podle mě to takhle nemůže fungovat. Musí jít o diskusi, musí to být otázka dobrovolného přijetí těchto pravidel všemi stranami.

Daniela Drtinová: Generální pardon tak trochu vypadá, jako kdybychom byli nějací viníci. Alespoň já to tak vnímám, že nám pan generální ředitel za ten podnět 24 redaktorů odpustil, protože jsme se něčeho dopustili. Ale já to necítím tak, že jsme něco provedli. Samozřejmě jsme tím hodně riskovali, hodně jsme zvažovali, abychom nepoškodili dobré jméno ČT. Hrálo to velkou roli v dvouměsíčním zvažování, zda s tím jít ven nebo ne. Ale proti ničemu jsme se nezpronevěřili, naopak jsme upozornili na podezření, že se v ČT děje něco nepřípustného. A to by naopak možná nadřízení mohli ocenit, že nám záleží na veřejné službě a jako novináři jsme ochotni kvůli ČT riskovat. Protože pokud chceme po mocných této země, aby nezametali pod koberec, nemůžeme to dělat ani my. Nemyslím si tedy, že bychom měli být předmětem nějakého odpuštění.

Ctím pravidla a k ČT jsem maximálně loajální, celých dvacet let, co v ní pracuju.. Hodně jsem nad tím ráno před naší schůzkou přemýšlela, že jde o jasný střet mezi tím, zda budu bezvýhradně respektovat pravidla, která jsou mi nařízena v rámci firemní kultury, nebo se podívám nad to a budu respektovat taky nějaký vyšší princip. A to je třeba i to, že mluvit o problémech v ČT je ve veřejném zájmu a takovým zákazem komunikace jsou podle všeho dotčeny i moje ústavou garantované svobody. A pro mě je svoboda vysokou hodnotou a jsem ochotna pro ni podstoupit i nějaké riziko.

Další věc je, že ta televize není ani moje, ani Adama Komerse, ani pana generálního ředitele, ta televize je těch, kteří si ji platí. A média jsou v tuto chvíli jediným nástrojem kontroly, který v této věci neselhává. My se nemůžeme obrátit na soud, aby spor rozsoudil, zákon o ČT s tím nepočítá. Rada ČT by se tím nejraději nezabývala, je to pro ni horký brambor. Kdo jiný než média, s nimiž komunikujeme, by měl být tím posledním hlídacím psem, skrz který má veřejnost kontrolu nad tím, co se s naším podnětem děje. A to je ve veřejném zájmu. Někdy se zdá, že Rada ČT zapomíná, že je kontrolním orgánem veřejnosti a nikoli generálního ředitele.

Adam Komers: Přesně to jsem chtěl říci, že Rada ČT se dost často nechová jako ochrana veřejného zájmu v ČT, ale jako ochranka generálního ředitele.

Daniela Drtinová: Udělat tlustou čáru a do budoucna zakázat lidem uvnitř mluvit o problémech s lidmi zvenku… Já bych tomu rozuměla u soukromé firmy. Tam bych se mohla a dokonce bych měla sebrat se a jít. Ale televize veřejné služby má přece jiný rozměr. Chápu to, že generální ředitel tím zákazem chce zklidnit situaci, v poslední době toho bylo opravdu hodně a nebralo to konce. A já taky budu zdrženlivá, s ohledem na Českou televizi. Ale obecný zákaz mluvit veřejně o problémech v ČT znamená promlčet se jimi. A my jsme do toho šli se vší vážností, promlčený konec by nebyl dobrým koncem. Ani do budoucna. Pokud by to znamenalo, že nikdy už by se o ničem veřejně nesmělo mluvit pod pohrůžkou vyhazovu. Pro mě je rozměr ČT takový, že přesahuje běžnou firemní kulturu a zastupuje vyšší princip, který je svým způsobem nad firemními pravidly.

Adam Komers: To samozřejmě neznamená, že by si v ČT měl každý dělat, co chce. Ale ochrana nějakého vyššího principu je podle mě velmi důležitá. Protože ta televize má nějaké poslání, je to televize veřejné služby a musí se tak chovat.

Daniela Drtinová: Když dospějeme k nějakému podezření na základě informací, které jsme dostali, že dochází k nepřípustným metodám, tak se nemůžeme obrátit na orgány činné v trestním řízení, protože to samozřejmě není trestně postižitelné. Ale tím, že nám nebude dovoleno komunikovat s médii, ani se třeba obrátit na Radu ČT, která má kontrolovat pro veřejnost, tak je to vlastně stejné, jako kdybych nemohla podat trestní oznámení.

Vedle prvotní stížnosti na zásahy šéfredaktora Mrzeny vznikla i petice 61 redaktorů na podporu Zdeňka Šámala. Média ji prezentovala jako protipetici, objevily se ale i informace, že signatáři této petice se báli, že Petr Dvořák odvolá Zdeňka Šámala. Jak to tedy bylo?

Adam Komers: Já jsem ten den nebyl v práci, měl jsem naplánovanou dovolenou, ale co jsem o tom slyšel, tak to bylo přesně tak, jak říkáte: že do redakce byla účelově vpuštěna dezinformace o tom, že má být odvolán Zdeněk Šámal…

Daniela Drtinová: … a Petr Mrzena tam zůstane.

A nahradí Zdeňka Šámala na pozici ředitele zpravodajství?

Adam Komers: Do takových detailů to neznám, ale měla se objevit informace, že má být odvolán Zdeněk Šámal, právě kvůli tomu podnětu redaktorů.

Daniela Drtinová: Že nemá redakci pod kontrolou.

Adam Komers: A část redakce cítila nějakým způsobem potřebu se Zdeňka Šámala zastat. Čemuž se dá rozumět. To, že to potom bylo vedením ČT prezentováno jako takzvaná anticharta, to je druhá věc. Tuhle petici podepsali například téměř všichni zahraniční zpravodajové, kteří samozřejmě nemohli vědět, co se v Praze děje.

A vedení ČT pak „omylem“ tuto petici včetně podpisů rozeslalo médiím.

Adam Komers: Já to považuji za klasickou manipulaci, jakým způsobem byla vedením ČT prezentována tahle takzvaná anticharta.

Daniela Drtinová: Na druhou stranu musí říct, a vycházím ze svých rozhovorů s lidmi z redakce, že většina redaktorů skutečně manipulována nebyla. A naprosto jsem chápala jejich snahu očistit se před veřejností, říci, že oni ovlivňováni a manipulováni nebyli. To ovlivňování se týkalo, podle podnětu, jen části redakce, která měla co dočinění s politickou agendou. Ale i když taková šedá zóna není příliš rozsáhlá – může zamořit to médium v jeho podstatě. Oné druhé petici ale rozumím, její autoři nechtěli být v pozici někoho, o kom se říká, že je manipulován.

Adam Komers: Já mluvím o manipulaci s tou druhou peticí ze strany vedení, při prezentaci této petice. To považuji za manipulaci. To, co říká Daniela, je samozřejmě svatá pravda.

Ta druhá petice vedla i k určitým osobním sporům uvnitř redakce zpravodajství, třeba mezi vámi a Václavem Moravcem, který se podepsal pod prohlášení podpory Zdeňku Šámalovi. Jaké jsou teď vlastně vaše vztahy, už jste si to vyříkali?

Daniela Drtinová: Já jsem s Václavem Moravcem nikdy neměla žádné osobní spory, naopak. Od začátku to vnímám tak, že naše iniciativa nebojuje proti žádným lidem, ale je to iniciativa za nějaký princip. A když se to potom stalo s Václavem Moravcem, v ten moment jsem musela poměrně ostře vystoupit, což jsem udělala nikoli proto, abych nějakým způsobem nesmyslně útočila na Václava Moravce, kterého jako moderátora ctím a jako s kolegou s ním nemám žádný osobní problém, ale proto, abych chránila těch 24 lidí, kteří stojí za podnětem. Ani Václav podle mě nečekal, že bych v přímém přenosu nechala těch 24 lidí takhle „zaseknout“. Ale s Václavem Moravcem jako s takovým to nemá nic společného, jistě k tomu měl své důvody, jen jsem bránila těch čtyřiadvacet.

Zaznamenal jsem takové narážky, že mezi těmi 61 podepsanými pod druhou peticí jsou i někteří, kteří podepsali i váš podnět k Radě ČT, tedy že existují případy, že se někdo podepsal pod oba dokumenty. Víte o někom takovém?

Daniela Drtinová: K tomu neřeknu nic, abych nezavdala sebemenší záminku k tomu, že by mohlo být na někoho poukázáno, že je podepsaný u nás.

Adam Komers: Já k tomu můžu říct jedině to, že vlastně ani nevím, kdo je těch dalších 22 signatářů naší stížnosti k Radě ČT. Vím to jen o Daniele a zbylá jména jsem vědět ani nechtěl, protože to opravdu nepovažuji za podstatné.

Daniela Drtinová: Každý podpis byl na samostatném papíru a ty jsem pak vrátila jednotlivým singatářům. Takže ta jména znám opravdu jenom já a předseda Rady Milan Uhde.

Během podzimu ČT propustila hned několik zaměstnanců pro nadbytečnost. Často slo o kritiky současného vedení Kavčích hor. Nemáte v této souvislosti obavy z oné chystané reorganizace zpravodajství, která má proběhnout začátkem příštího roku?

Daniela Drtinová: To se samozřejmě může stát a to byl důvod – protože výpověď pro nadbytečnost je mocný nástroj toho systému, proti němuž vlastně redaktoři nemají téměř žádnou obranu – a právě proč jsem důsledně trvala na tom, aby ta jména nebyla zveřejněna. Výpovědi pro nadbytečnost mohou přijít a už se takové případy staly.

Adam Komers: Druhá věc je i ta, že řada lidí v této instituci není v pracovním poměru. Jsou to externisti, kterým můžete říct, aby už zítra nechodili. A není proti tomu absolutně žádná obrana. Takže to je samozřejmě velmi delikátní záležitost.

A u těch výpovědí zaměstnanců pro nadbytečnost o tom televizní odbory věděly dopředu?

Adam Komers: No jak u kterých. Samozřejmě, že vnímáme pokusy o projednání výpovědí jako formální záležitost ze strany vedení. My to jako formální záležitost samozřejmě nevnímáme. Každou jednotlivou výpověď chceme projednávat, protože třeba hodláme uplatnit námitky, které proti ní máme, a které třeba ani vedení nemusí znát. A stalo se už v mnoha případech, že se nám zamýšlenou výpověď podařilo zvrátit.

Požadujete i projednávání výpovědí zaměstnanců, kteří nejsou v odborech?

Adam Komers: Ano. Pokud jsou ty výpovědi nějakým způsobem konfliktní, tak určitě ano.

Zvedl se po stížnosti redaktorů zpravodajství a celé té situaci, která následovala, zájem o členství v televizních odborech?

Daniela Drtinová: Já v odborech nejsem.

Na to jsem se vás taky chtěl zeptat, takže díky za odpověď.

Adam Komers: Zaznamenal jsem v poslední době, že paní hospodářka z odborů posílala řadu oznámení o vstupech do odborové organizace. Ale jestli to má souvislost s tímto případem, to jsem nezkoumal. To se přiznám.

Odbory požadují projednávání výpovědí kohokoli, třeba i když dotyčný není odborářem?

Adam Komers: Já se vyznačuju dokonce tím, že jsem schopen se bít i za svého úhlavního nepřítele, pokud se mu děje křivda.

Daniela Drtinová: To je pravda. Pak dostává různé esemesky. Protože ne každý to dokáže pochopit.

Zpravodajství má v příštím roce šetřit, kvůli úsporám už odchází šéfeditor Událostí, komentářů Jan Rozkošný, který podle svých slov nemůže po těchto úsporách dlouhodobě garantovat vysokou kvalitu tohoto pořadu. Máte představu, jak se úspory reálně promítnou do chodu zpravodajství? Třeba vašich pořadů, tedy Interview Daniely Drtinové a regionálního zpravodajství?

Daniela Drtinová: Situace není úplně přehledná. Prakticky vím jen to, co se psalo v médiích. Někdo mluví o deseti procentech úspor ve zpravodajství v externích nákladech, ale jiní to zase vyvracejí, nastiňují možná jen tři procenta. Konkrétně to nevím. V Událostech, komentářích jsme přišli o místo analytičky bez náhrady, pak odešel taky externista – asistent, ten tým se začal postupně drolit.

Adam Komers: Já si obecně myslím, že by se nemělo rozhazovat. To je jasná věc. Jako výkonný výbor odborů jsme se o tu věc zajímali přímo u finančního ředitele a ten nám řekl, že se nic dramatického neděje. Že se samozřejmě musí šetřit, s tím se nedá než souhlasit, ale že by se mělo dít něco dramatického, co by mělo zasáhnout do kvality vysílání, to tvrdil, že nebude. Na druhou stranu, ve zpravodajství to trošku dramaticky vypadalo. Víc k tomu v tuto chvíli říci neumím.

Co jsem zaregistroval, zpravodajství ČT má dostat v příštím roce víc peněz, ale přejdou pod něj některé pořady, které dosud nevyrábělo, takže ve finále těch peněz bude méně.

Daniela Drtinová: Já v tom úplně nemám přehled.

Adam Komers: Já to také neumím komentovat.

Vede ta situace k tomu, že lidé, kteří se proti těmto změnám dříve nebáli ozvat, jsou teď radši zticha? Když jste byla stažena z Událostí, komentářů, ozval se na vaši obranu Martin Veselovský, ale po těchto dalšch úsporách jsem už nezaznamenal, že by je nějak komentoval.

Daniela Drtinová: Nemám takový pocit. Nechci mluvit za někoho jiného, ale spíš v tuto chvíli nemají potřebu veřejně vystupovat. Nemám pocit, že by za tím byla nějaká neochota mluvit. Jen teď není důvod něco víc říkat.

Adam Komers: No rozhodně je ta situace diametrálně odlišná od roku 2000, kdy jsme opravdu drželi při sobě a podporovali jeden druhého.

Daniela Drtinová: Ona je to ale jiná situace.

Adam Komers: Ano, je to jiná situace, ale takové ty osobní útoky, které jsme zaznamenali v médiích, jsou dosti mimo. Jakoby se snažily odvést pozornost od podstaty problému někam na slepou kolej.

Lidé ve zpravodajství ČT jsou prostě rozděleni.

Adam Komers: Jedni to možná vnímají jako osobní spor a druzí jako spor principiální. Já patřím k těm druhým.

Daniela Drtinová: Já to takhle úplně necítím. Nevím, jak to přesně pojmenovat, ale nemám v tom jakoby žádné negativní emoce. Vím, proč to dělám, stojím si za tím a taky mám prostě pocit, možná v tom jsem naivní, že lidi, kteří nemluví naplno ven, cítí, co se děje.

Adam Komers: To každopádně. Ale teď mluvíme o těch verbálních projevech.

Jak myslíte, že to celkově dopadne? Nejen s tou původní stížností, ale s celkovou situací ve zpravodajství? Může to skončit dobře?

Adam Komers: Víte, tady nejde o žádné řezání hlav. Tady jde o to, vyjasnit si mantinely, jak jsem o tom mluvil na začátku: říct, co je ve zpravodajství přípustné a co už přípustné není a podle toho se chovat. To by mělo být vyústění celé této kauzy.

Daniela Drtinová: Pro mě ať to dopadne jakkoli, tak to dopadne dobře. Protože si myslím, že je dobře, že to vůbec proběhlo. Po tom všem se už nedá tvářit, že je všechno v pořádku a nic se neděje. Lidé venku informace dostali – a to ve veřejném zájmu, což pořád zdůrazňuji. A jak se k tomu postaví, to už je na nich. A třeba už taky ani není tak úplně silná poptávka po tom mít televizi veřejné služby, i když pořád věřím, že je. Ale i to může být pro nás zpráva. Ať už to dopadne jakkoli, je dobře, že se to stalo.

MIF18 tip v článku témata

Adam Komers: Pokud by Česká televize neplnila svoje poslání, které ze zákona má a které od ní veřejnost očekává, tak by se vlastně stala zbytečnou.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Našli jste v článku chybu?