Hlavní navigace

Datové schránky povinné pro všechny právnické osoby? Návrh je znovu na stole

Jiří Peterka

Podle návrhu zákona by se prostřednictvím hybridní pošty doručovalo elektronicky do datových schránek i těm, kteří datovou schránku vůbec nemají.

Letošní rok začíná být rokem velkých změn pro datové schránky. Nedávno jsem zde na Lupě psal o stanovisku, které k datovým schránkám (a obecně k elektronické komunikaci se soudy) přijalo plénum Nejvyššího soudu. A také o poměrně zásadních důsledcích, které to pro datové schránky má.

Změny u datových schránek OVM

Není to ale jediná změna, která v letošním roce datové schránky potkala. Například ministerstvo školství již informovalo školskou obec o tom, že datové schránky budou (nejpozději do 1. 7. 2017) povinně zřízeny všem školám a školským zařízením.

Jde o důsledek aktuálního znění zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi, podle kterého datové schránky fungují. K 1. 1. 2017 byl tento zákon novelizován zákonem č. 192/2016 Sb., (kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech).

Podstatou změny je to, že nově je povinné zřizování datových schránek pro orgány veřejné moci navázáno na jejich zapsání do rejstříku orgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů. Takovýto rejstřík byl zaveden a začleněn do základního registru práv a povinností stejným novelizačním zákonem, s cílem vytvořit jeden závazný seznam všech orgánů veřejné moci (a dalších subjektů s právem využívat data ze základních registrů).

Pohledem do důvodové zprávy novelizačního zákona se lze dozvědět, že dalším cílem zavedení nového rejstříku je „harmonizovat definici orgánu veřejné moci v různých agendách“. Což se mj. projevilo právě u škol a školských zařízení, viz výše. Dříve přitom byly datové schránky povinně zřizovány jen některým školám, podle jejich statutu a zřizovatele.

Další související změnou je to, že se ruší schopnost datových schránek právnických a fyzických osob fungovat jako datové schránky orgánů veřejné moci (tam, kde je fyzické či právnické osobě svěřen nějaký výkon veřejné moci). Nově jim budou zřizovány „celé“ datové schránky orgánů veřejné moci.

Doručování do datových schránek všem fyzickým osobám

Na obzoru jsou ale i další změny. Tou asi největší je snaha, aby orgány veřejné moci mohly doručovat do datových schránek i těm fyzickým osobám, které datové schránky vůbec nemají. To proto, aby si usnadnily a ulehčily práci. Přesněji kvůli „zefektivnění procesu odesílání písemností od orgánů veřejné moci“.

Na první pohled to vypadá nelogicky: jak by mohl někdo doručovat cokoli v elektronické podobě do datové schránky někomu, kdo datovou schránku vůbec nemá? Odpověď zní: skrze tzv. hybridní poštu. Což je služba, která z jedné strany přijímá dokumenty v elektronické podobě, převádí je do podoby listinné, vkládá do klasických obálek a ty doručuje příslušným příjemcům.

Česká pošta takovouto hybridní poštu provozuje již nějaký ten pátek a využívají ji například exekutoři a soudy. Ale zatím jen pro doručování platebních rozkazů v rámci agendy tzv. CEPRu (Centrálního elektronického platebního rozkazu), o čemž jsem psal zde na Lupě již v roce 2012.

Nově by se tato možnost rozšířila na obecný případ, kdy orgán veřejné moci potřebuje něco doručit někomu, kdo nemá datovou schránku: příslušnou zásilku (jeden nebo několik dokumentů) odešle v elektronické podobě do datové schránky kontaktního místa veřejné správy. To provede autorizovanou konverzi z elektronické do listinné podoby a postará se o doručení již v listinné podobě.

Ani takovýto záměr přitom není nikterak nový: na přetřes přišel již v roce 2014 a zde na Lupě jsem ho popisoval v tomto článku. Tehdy se ale ještě mluvilo konkrétně o České poště, která se vším také přišla: že by rozšířila svou hybridní poštu o možnost strojové (automaticky prováděné) autorizované konverze. Protože to je nutnou podmínkou pro to, aby celý záměr dával reálný smysl. Jinak by totiž náklady na dosavadní „ruční“ autorizovanou konverzi převýšily očekávané úspory. A bez autorizované konverze, jak to u exekutorů a platebních rozkazů z CEPRu funguje dnes, to je z legislativního hlediska „poněkud na vodě“ (podrobněji viz zmiňovaný článek z roku 2014).

Dnes je rozdíl v tom, že příslušný legislativní návrh, obsažený v novele týkající se přestupků (Vládním návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích), již nehovoří  konkrétně o České poště, ale obecně o kontaktním místu veřejné správy, s jehož provozovatelem uzavře příslušné OVM veřejnoprávní smlouvu (nebo dohodu mezi správními orgány) a přenese na něj výkon své působnosti v oblasti doručování. A pochopitelně mu bude za jeho služby platit.

Autorizovaná konverze bez účasti člověka

Stejně jako v roce 2014 je součástí nynějšího legislativního návrhu i úprava zákona č. 300/2008 Sb. v těch jeho částech, které se týkají autorizované konverze. Ta je dosud v zákoně definována tak, že vyžaduje činnost člověka. To se má změnit, tak aby autorizovaná konverze mohla probíhat strojově, bez účasti člověka.

Při konverzi z listinné do elektronické podoby to není větším problémem, zde může být výstup (elektronický dokument) opatřen elektronickou pečetí, kterou přidává stroj. Tak se s tím ostatně i počítá.

Pro popisovaný záměr (využití hybridní pošty pro doručování těm, kteří datovou schránku nemají) je ale podstatný opačný směr konverze: z elektronické do listinné podoby. Zde je důležité, že při tomto směru, pokud je konverze prováděna strojově, nemůže být výstupní dokument v listinné podobě ani vlastnoručně podepsán, ani orazítkován.

Jak ale potom zajistit autenticitu toho, co je výstupem konverze? Jinými slovy: jak zajistit, že to není něco úplně jiného, s jiným obsahem, co si někdo „jen tak vytiskl“ na nějaké tiskárně a nyní to prezentuje jako výstup autorizované konverze nějakého dokumentu, který původně (v elektronické podobě) vydal nějaký konkrétní orgán veřejné moci?

Předchozí pokus (v roce 2014) se snažil o zajištění autenticity skrze speciální papír, na kterém se při pokusu o kopírování měl objevil jakýsi vodoznak, dokládající autenticitu (fakticky by ale šlo jen o příznak použitého papíru, který by nesměl mít k dispozici nikdo jiný). Znovu si dovolím odkázat na svůj článek z roku 2014, kde jsem tuto představu rozváděl o něco podrobněji.

Nyní, v rámci konkrétního legislativního návrhu, se o konkrétním technickém řešení nemluví. Což je vlastně správně, protože zákon nemusí (a nemá) předepisovat konkrétní technické řešení. Měl by ale specifikovat, co od něj požaduje – jakého efektu má být dosaženo. A zde vidím docela zásadní problém, protože navrhované ustanovení vůbec nehovoří o jakékoli autentizaci, resp. zajištění pravosti. Požaduje pouze zajištění integrity, a tedy neměnnosti obsahu. Konkrétně požaduje, aby doložka (již ne ověřovací, ale jen „doložka“) obsahovala:

zajišťovací prvek zabezpečující integritu výstupu, byla-li konverze provedena automatizovaně.

Možná, že autoři počítají s tím, že výstup takovéto konverze, původně pocházející od orgánu veřejné moci, je stále veřejnou listinou, a tudíž bude požívat presumpci pravosti (tedy vlastně autenticity), a také správnosti svého obsahu. Ale jak se vůbec pozná, že jde o veřejnou listinu, aby se tato presumpce mohla aplikovat? Jak se pozná, že nejde o něco, co si někdo vyrobil sám a za veřejnou listinu to jen prezentuje? Jak se bude řešit případný spor?

No, tipuji, že nejspíše to dopadne stejně, jak to funguje dnes, právě u platebních rozkazů z CEPRu, i bez strojově prováděné autorizované konverze: že někde v záhlaví bude uveden odkaz do centrálního úložiště, kde bude možné si stáhnout příslušný dokument v elektronické podobě i s příslušnými zajišťovacími prvky (el. podpisy a/nebo pečetěmi). A že v případě sporu se „půjde“ přes elektronické verze dokumentů, zatímco listinná podoba bude jen „pro informaci“.

Příjem poštovních datových zpráv by měl být standardně aktivován

Ani to, co jsme si právě popsali, však nemusí být všechny změny, které se týkají datových schránek. Poslanec Ivan Pilný (za ANO, předseda Hospodářského výboru) totiž předložil k popisovanému návrhu zákona pozměňovací návrhy, které mají jít ještě dále.

Jedním z návrhů poslance Pilného je to, aby se obrátil princip OPT-IN na OPT-OUT u soukromoprávních datových zpráv (známých jako Poštovní datové zprávy). To jsou ty, za které platí jejich odesilatel (nikoli stát, dnes již formou paušálu) a které se dají posílat i mezi právnickými a fyzickými osobami navzájem (zatímco tzv. veřejnoprávní datové zprávy lze posílat jen od nebo k orgánům veřejné moci).

Ovšem příjem soukromoprávních (poštovních) datových zpráv je dnes řešen na principu OPT-IN: standardně není aktivován a kdo má zájem, musí si jej zapnout. Což v praxi znamená, že příjem těchto datových zpráv má aktivován (povolen) jen málokdo. A právě to chce poslanec Pilný, skrze svůj pozměňovací návrh, změnit – obrátit princip tak, aby příjem těchto zpráv byl standardně aktivován, ale dal se následně deaktivovat (vypnout). Nově by to tedy mělo fungovat na principu OPT-OUT.

Datové schránky pro všechny právnické osoby

Významnější dopady může mít jiný pozměňovací návrh poslance Pilného, který se týká právnických osob. Dosud jsou povinně (ze zákona) datové schránky zřizovány jen těm právnickým osobám, které jsou zapsány v obchodním rejstříku. To jsou např. všechny společnosti s ručením omezeným (s.r.o.) či akciové společnosti (a.s.). Ostatní právnické osoby si mohou nechat zřídit datové schránky dobrovolně, pokud chtějí (a tedy nemusí, pokud nechtějí).

Pozměňovací návrh toto chce změnit a datové schránky zřídit všem právnickým osobám, které jsou zapsány v nějakém veřejném rejstříku (ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob). Fakticky by to znamenalo značné rozšíření okruhu těch, kterým datová schránka bude zřízena povinně, ze zákona:

Veřejnými rejstříky právnických osob podle rejstříkového zákona jsou vedle obchodního rejstříku též spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek a rejstřík obecně prospěšných společností. Všem těmto formám právnických osob by proto měla být zřízena obligatorní datová schránka, což by významně zjednodušilo, urychlilo a zlevnilo doručování prováděné orgány veřejné moci a zároveň by všechny mohly využít činit bezplatná elektronická podání orgánům veřejné moci, která není třeba doplňovat listinným originálem.

Právě uvedený citát z odůvodnění pozměňovacího návrhu asi nejlépe dokládá motivaci předkladatele: usnadnit práci orgánům veřejné moci. Připojuje sice dovětek o tom, že výhody datových schránek budou moci využívat i ty subjekty, kterým bude datová schránka nově zřízena. Ale to mohou již dnes, protože pokud chtěly, mohly si datovou schránku nechat zřídit dobrovolně.

Takže pokud bude tento pozměňovací návrh (i celý zákon) přijat, bude jeho efektem to, že datová schránka bude povinně zřízena těm, kteří si její zřízení nepřejí. Protože pokud si ji přáli, už si ji dávno nechali zřídit sami a dobrovolně.

Týká se to například všech spolků (zapisují se do spolkového rejstříku), společenství vlastníků, nadací, ústavů a všech obecně prospěšných společností, které nově budou muset nést všechny důsledky toho, že mají zřízenu datovou schránku. Včetně toho, že různá podání (hlavně ta daňová) musí činit již jen v elektronické formě, i když jim to třeba nevyhovuje a nepřejí si to.

CIF17_Williams1

Na druhou stranu pro orgány veřejné moci to skutečně může být výhodné – nemusí zkoumat, zda právnická osoba má či nemá datovou schránku, a všem mohou doručovat stejně, již jen elektronicky.

V souvislosti s tím mne napadá: náš eGovernment se v nejrůznějších žebříčcích a mezinárodních srovnáních propadá stále hlouběji a hlouběji. Není jedním z důvodů právě to, že veřejná správa myslí jen na sebe, resp. na své vlastní potřeby a zájmy, a nikoli na zájmy svých klientů?  

Našli jste v článku chybu?