První tři měsíce letošního běhu StartupYardu se v úterý uzavřely přehlídkou „Demo Day“. Do zlíchovské MeetFactory na ni přišlo odhadem ke dvěma stovkám lidí. Akcí skončila intenzivní část StartupYardu, ve které byly týmy pravidelně vedeny mentory. Smyslem „Demo Day“ je veřejné představení ještě možná raných, ale už sloužících produktů. A většina už skutečně běží.
Týmy nyní mají čas do podzimu na to, aby pro svůj produkt získaly zákazníky a tak potvrdily správnost svého modelu a dokázaly už získat dalšího investora. Díky němu by pak už neměly potřebovat zázemí StartupYardu, ačkoli ten je připraven jim nadále pomáhat podle možností. (Má na firmách ostatně podíl.)
Tyto časové meze jsou spíše návodné. Někteří mají už teď první zákazníky, jiní budou ještě dále vyvíjet. Projekty nejsou všechny stejně náročné. Loni se například protáhl vývoj a zpozdilo uvedení Tabfoundry.
Na úvod „Demo Day“ nejprve vystoupil Andrej Pančík z Prizea, které bylo přijato do Y Combinatoru, „praotce“ všech podnikatelských akcelerátorů. YC přijímá z přihlášených méně než dvě procenta. Už samo přijetí otevírá i ty dveře, které předtím byly zavřené.
Andrej Pančík přišel sdělit hlavně to, že máte prostě začít pracovat na nějakém nápadu a nečekat, zda přijdete na to, který je ten pravý. Na prvním nápadu prý tolik nezáleží, protože „prostor všech nápadů je propojen“ a pravděpodobně se vícekrát přesměrujete k řešení něčeho nakonec vlastně o dost jiného. Slabiny a silné stránky každého nápadu ostatně opravdu zjistíte, teprve až se jej pokusíte uskutečnit.
A nemáte se bát práce — v tom smyslu, že se nemáte v počátcích zdráhat odvést i docela obyčejnou a nezáživnou, ale potřebnou práci, kterou ještě neumíte zautomatizovat.
Porota. Zleva Michal Truban, Michael Schuster, Amit Paunikar a Peter Fabian
Poté se již postupně představilo šest letošních účastníků StartupYardu a odpovídali také na otázky od poroty. Ta byla nakonec jen čtyřčlenná (oproti ohlášení), ve složení Peter Fabian, Amit Paunikar, Michael Schuster a Michal Truban.
Porota po poradě vyhlásila vítězem Hlídačky. Toto zprostředkování hlídání dětí jsme již na Lupě představili rozhovorem v pátek. Tvůrci Hlídaček tvrdí, že Hlídačky jsou ve srovnání se zavedenými agenturami nákladově efektivnější i škálovatelnější, a že jsou na webu dostupní 24 hodin denně.
Proč právě Hlídačky?
David Hrachový přebírá ocenění, ke kterému patří i vstup na podzimní TechCrunch Disrupt v Berlíně a účast na Startup Alley
Vítězství Hlídaček může leckoho překvapit. Porotci měli různé názory, ale museli se shodnout na jediném vítězi. Porotce Peter Fabian pro Lupu vysvětlil, že Hlídačky cílí na velice slibný trh (protože najít hlídání dětí není snadné), že si vybrali dobrý model a už ho ověřili, a že bylo vidět, že promysleli vše podstatné a že mají jasný plán, jak pokračovat.
Chválí je za předplatné, protože to přináší stálý a pravidelný příjem. (Měsíční „členský“ příspěvek platí rodiče — za „jistotu“, že vždy seženou hlídání.) Peter Fabian to porovnává s jinými soutěžícími, kteří „jen teprve uvažují o freemiu“, anebo se chtějí spoléhat na provize od partnerů. Takové podnikání je však mnohem tvrdší, vysvětluje.
Hlídačky považuje za škálovatelné globálně, protože jestliže se model osvědčí na jednom trhu, lze jej snadno přenést jinam. Zavedené konkurence na některých trzích (zejména anglojazyčných) jsou si přitom tvůrci Hlídaček vědomi, a proto si již vytipovali takové zahraniční trhy, na kterých by byla příležitost největší. Mezi nimi například Brazílii.
Porotcům se líbilo, že Hlídačky zvládají propagaci i v Česku. Že mají strategii oslovování takových lidi, kteří jim pomáhají šířit povědomí o službě. A že promysleli i otázku prověřování hlídaček. (Nebudou to dělat sami, prostě na to využijí existující služby.)
V hlasování diváků zvítězil projekt Air Charts
O vzniku Air Charts jste si již na Lupě mohli přečíst. Lukáš Haraga svou prezentaci od té doby ještě o dost vylepšil. Ve stručnosti jde o názornou webovou analytiku pro ty, pro které jsou dosavadní nástroje příliš složité. Projekt slibuje, že webovou analytiku zpřístupní dosud nezasaženému, ale o to většímu segmentu méně odborných uživatelů, a právě tohoto příslibu si na Air Charts cení i například Peter Fabian, jenž pro Lupu prozradil, že jeho osobním favoritem byly právě Air Charts.
Air Charts jsou zatím pluginem pro Google Chrome, který vytahuje poznatky o návštěvnosti z Google Analytics a názorně je zobrazí přímo nad měřenou webovou stránkou. Do spuštění alespoň „soukromé bety“ produktu však stále zbývá nejméně několik týdnů.
Nejbližším dalším vývojovým krokem má být pomoc s nastavením Google Analytics, rovněž zacílená na méně odborné uživatele.
Air Charts vyhráli dvě vstupenky na říjnový Pioneers Festival ve Vídni.
Patří roznáška sendvičů do akcelerátoru?
Yummy sendvič
Projekt Yummy vlastně vůbec není podnikem technologickým, mimo to, že si donášku budete moci objednat na webu, a to teprve snad od poloviny června. Zatím to jde dokonce jen e‑mailem.
V běžném, „hmotném“ světě je to však zcela legitimní podnikatelský pokus zaplnit díru na trhu. (Zakladatelka Kristina Šedivá vysvětluje, že teplá jídla donáškou trpí. Patrně kromě polévek…)
Snad si řeknete, že záměr je to sice hezký, ale že z roznášky sendvičů nevznikne příští Facebook nebo Google nebo Twitter, a že akcelerátor by měl mít větší ambici. Akcionáři StartupYardu by však patrně nesouhlasili. Petr Ocásek vysvětluje, že roznáška jídel je právě teď v ČR na vzestupu a že „může být dobré být při tom“. Jestliže se Yummy osvědčí, třeba projekt jednou vyroste do franšízy působící ve stovkách evropských velkoměst.
Nikola Rafaj (ředitel StartupYardu) dodává, že už mají loňskou zkušenost s DámeJídlo (tehdy PizzaTime; sendvičům se však vyhnuli, a tím ponechali prostor pro Yummy) a že zaměření přijatých projektů je určeno do značné míry zkušeností dostupných mentorů. Petr Ocásek dodává, že poslání StartupYardu chápe především v podpoře „inovativních projektů s globálním potenciálem“ a že vůbec nemusí jít o software.
Případ Yummy vám rozhodně může rozšířit pohled na smysl „akcelerace podnikání“. Kristina totiž prohlašuje, že bez StartupYardu by se do podnikání nikdy nepustila — neodešla by ze zaměstnání. V tom jí podstatně pomohly i počáteční peníze od StartupYardu. Přitom ujme‑li se Yummy, bude to důkazem toho, že podnik řeší něčí předtím neřešenou potřebu.
Yummy už má nejen první zákazníky, ale také investora, a to Pavla Matouška. A podobu webu mimochodem navrhl Robin Raszka. (Zapojil se také jako investor do StartupYardu.)
Freemium a provize porotu nenadchly
Works.io je milý pokus řešit problém „99 %“ výtvarných umělců, a to jak se svým povoláním uživit. Poskytuje jim nástroje vedoucí nakonec k naději, že prodají nějaká díla. Projekt vychází z podrobné znalosti problematiky: manželka jednoho ze zakladatelů se jako výtvarná umělkyně snaží prosadit už devět let.
Pokud jde o velikost trhu a možnosti, lidé asi nezačnou platit zásadně více za umění, ale mohlo by se podařit jejich peníze aspoň částečně odklonit od toho „jednoho procenta“ veleúspěšných ke zbývajícím devadesáti devíti ze sta.
StartitUp je startup na pomoc startupům. V jedné rovině je to komunitní síť pro začínající podnikatele. V jiné rovině pro ně chce být metodickým vodítkem, dokonce s herními prvky (ocenění za dosažení milníku…). Těm, kteří se podnikatelskými začátky prokousávali sami, to asi zní „hračičkově“.
Obchodní model? Freemium a nějaké provize za přidružené služby. Pokud jde o velikost trhu, celosvětově přemýšlí o vlastním podnikání jistě spousta lidí. StartitUp lze chápat i jako dostupnou online náhradu za účast v akcelerátoru. Trochu si zaplatíte, k ničemu se nezavážete, a můžete si žít svůj sen, třeba i jen po večerech.
S trochou cynismu se dá říci, že „prodáváním krumpáčů startupům“ se už nyní živí zejména v Americe leckdo, tak proč by se nemohl uchytit StartitUp.
Travelatus má umožnit lidem cestujícím na akce objednat a zakoupit na jednom místě vše potřebné: vstupenky, cestu, ubytování. Vše patrně doprovozeno nějakými komunitními prvky. Žít chtějí z provizí od těch, kterým přivedou zákazníky. Možná to není špatný projekt, ale dojem z něj určitě poškodil způsob jeho prezentace na Demo Day. Prezentátor Valentin Dombrovskij nutně musel v obecenstvu i v porotcích vzbuzovat otázku, zda takhle vystupuje běžně, anebo zda se posilnil na kuráž.
Zejména porotci, kteří viděli už stovky nebo dokonce tisíce prezentací (investor jich zhlédne mnoho set za jediný rok), se nakonec obecně vyjádřili v tom smyslu, že oceňují přístup věcný a neokázalý, upřímný a pravdivý, a k věci — hlavně ať je vidět produkt. Má‑li zaznít příběh, pak skutečný, a ne smyšlený.
