Investor nemluví; investor se ptá a naslouchá
Říká se s nadsázkou, že správný investor nic neví a ničemu nerozumí, a proto se pořád ptá. Nadsázka je pochopitelně v tom, že investor ví velmi dobře, jak fungují trhy či tržní segmenty, má velmi kvalitní pohled z výšky pěti kilometrů (který zase nemá zájemce o investici). Ale o konkrétním předkládaném podnikání neví nic; skoro bych řekl, že pokud o tom ví hodně, může to být i na škodu, protože už má na to vytvořený názor a sebevědomí, které je mu vlastní (jak je ve Dni D pěkně vidět), mu brání si přiznat, že osmnáctiletý studentík může přijít s geniálním nápadem v branži, kterou má přece on prokouknutou. Ve Dni D mají vlastně všichni investoři velmi blízko k branži IT a Internetu, a jakmile se tam zájemce z tohoto oboru vyskytne (to je dost často), nápadně ožijí a začnou s ním diskutovat a předkládat mu autoritativně vlastní, dopředu vytvořené názory na věc.
Správný investor ale moc nemluví, jen se hodně ptá a naslouchá. Chce se co nejvíce dozvědět o podnikání a i podnikateli současně – investoři jsou současně dobrými personalisty, kteří „vidí do lidí“ a i když se ptají zájemce, jakže bude ten jejich skvělý vynález fungovat, sledují a vyhodnocují jeho osobnost více než předkládaný vynález. Je škoda, že toto ve Dni D moc vidět není, ale předpokládám, že takové jsou pokyny režie – aby mediálně výrazní a zajímaví investoři mluvili více než nesmělý a zakoktávající se podnikatel.
Je otázka, zda je na místě zájemce „grilovat“ – je pravdou, že není špatné jej zkusmo dostat pod tlak a sledovat jeho reakci: pod tlakem se totiž v podnikání ocitne ještě stokrát a pokud se už při prvním pokusu „zlomí“, nedokáže tlak ustát, je to jakýsi signál, že úkol, který předkládá, možná nezvládne. Ale na druhé straně znám dost podnikatelů, kteří by se při podobném soustředěném tlaku zlomili také – a mají za sebou dnes krásné a úspěšné firmy.
Kalkulačka v hlavě
První věc, kterou investor zkoumá a kterou prohání vnitřní kalkulačkou v hlavě (zájemci to nemusí vůbec říkat a obvykle mu to ani neříká), je vyhodnocení velikosti byznysu a jeho potenciálu. Ještě než se začnu technicky či prakticky zkoumat záměr, musím vědět alespoň dvě čísla: a) celkovou velikost trhu, na který chce podnikatel vstoupit (v penězích, lhostejno ve které měně), b) jaký tržní podíl hodlá během plánované doby, obvykle 3–5 let, obsadit. Investor tato čísla v mysli poněkud diskontuje a zváží, zda je pro něj velikost byznysu zajímavá: zda není příliš malý nebo naopak příliš velký (na který by například nestačil v dalších investičních kolech, která jsou u velkých záměrů obvykle nutná).
Když si zkusmo modeluji velikost prezentovaných podnikání ve Dni D, u většiny z nich mně vychází, že při splnění všech optimistických plánů vznikne firma, která zaměstnává pana podnikatele a jeho paní, má roční tržby pět miliónů korun a sedm set tisíc zisku, když dobře. A to je strop. Tohle je krásná živnost, která umožní, aby si podnikatel postavil pěkný domeček a zaopatřil potomky; pro investora ovšem naprosto nezajímavá věc. Důvod není jen ten, že jde o málo peněz, ale živnost je „neexitovatelný“ byznys, a investor kupuje, aby později prodal. Ne aby dostával ročně padesát tisíc korun z dividendy.
Kalkulačka v hlavě ale bohužel není ve Dni D vidět – ona zřejmě v hlavách investorů šrotuje a bývá zřejmým důvodem odmítnutí zájemců, ale neví o tom ani divák, ani zájemce o investici.
Z nuly se obvykle nepomáhá
Souvisí to s předcházejícím: dobrá polovina zájemců přichází s tím, že má „nápad“, který ještě ale nerealizovala, ani nezkusila, a žádá nějakých pár set tisíc na realizaci. (A diví se, proč jej nedostane). To je ovšem zásadní problém. I když to působí jako omílaná nebo dokonce lživá fráze, investor opravdu investuje do člověka; nápadů se všude válí stovky, ale špičkového podnikatele aby jeden pohledal. A investor – který má skoro vždy za sebou vlastní podnikatelskou zkušenost – ví, že podnikání je obtížná dovednost, že ten, kdo podnikat umí, uspěje ve všem, zatímco tomu, kdo neumí, nepomůže ani nejskvostnější nápad.
Investor chce vědět, jestli zájemce prošel aspoň malou zkouškou ohněm. Ani nemusel uspět – stačí, když nabral zkušenosti.
Nemám vůbec pochyb, že v okamžiku, kdy investoři ve Dni D zjistí, že zájemce za sebou nemá žádné podnikání, poklesne jejich zájem o dvě úrovně; je to ale jedna z věcí, která se „neříká nahlas“, takže zájemce nakonec ani neví, proč byl odmítnut (najdou se zástupné důvody).
Bolavé peníze
A ještě jedna z věcí, která se bohužel moc neříká. Jak vidíme všude kolem, umění rétoriky a sebeprezentace jsme se za dvacet let naučili velmi dobře; nenaučili jsme se ale moc makat a už vůbec ne riskovat. Každé podnikání je risk, bez riskování nelze v podnikání uspět a riskování bolí. Pokud investor vidí, že podnikatel dává do svého byznysu vlastní, tzv. „bolavé“, těžce a pracně vydělané peníze, naopak jeho důvěra o dva stupně stoupá – protože v tom okamžiku ví dvě věci: a) člověk nekecá, opravdu svému záměru věří, dává do toho to málo, co má, b) i když se nebude dařit, necouvne od toho jen tak snadno. Klidně můžeme použít i prastaré „pomož si a bude ti pomoženo“. Dej korunu, přidám dvě. Ale „mám nápad, vy dejte peníze“: to dnes umí říct každý. A že nemáš žádné peníze? Tak to je trochu divné – nebyl jsi schopen či nejsi schopen vydělat nebo jinak získat ani pár set tisíc korun a předkládáš plány na velkolepý podnik?
FFF není nic neslušného
Anglická zkratka znamená „friends, fools and family“ a dokonale se hodí na 90% všech podnikatelských záměrů a nápadů předkládaných ve Dni D. Jsou to situace, kdy podnikatel, často začínající, opravdu potřebuje podat pomocnou ruku (to je nejpřesnější definice) – a tady nejlépe pomůže rodina, přátelé či jiný blázen. Je to víceméně pomoc z dobroty srdce, která se mezi rodinou, přáteli a blázny dělá. Záruka nijaká, „zkus to a uvidí se“, když to selže, budeme o zkušenost bohatší a o pár set tisíc chudší. V těchto situacích se ještě dají dělat smlouvy uzavřením ruky nebo podpisem papíru, kde je pět vět. V investorském byznysu to takto možné není – nejde o žádnou byrokracii nebo zbytečnou právničinu, ale skutečně je nutné stanovit docela složité předivo pravidel a mantinelů, práv a povinností obou stran pro budoucí dlouhý vztah. Vytvoření této smluvní sítě stojí hodně času a bohužel taky hodně peněz – má-li se udělat pořádně, tak to přesahuje náklady na jednu každou investici, která byla zatím ve Dni D žádána.
Vy všichni máte padáka
Dá se možná vyčítat jednotlivým investorům z pořadu, že jsou poněkud destruktivní, sebestřední a vydatně napomáhají, aby se pořad přetvořil v jakousi podobu „Nejslabší, máš padáka“ – s tím rozdílem, že ve Dni D obvykle dostanou padáka všichni. Hlavním problémem je ale formát samotný, který prakticky vybízí k tomu, aby se jej (jak se mně alespoň zdá) po počátečních vlnách seriózních a zajímavých zájemců začínali zúčastňovat stále větší počet „hráčů“, kteří ji chápou jako jinou formu televizní soutěže Kdo chce být milionářem. Možná to je zábava, ale jestli si z pořadu odnesou mladí podnikatelé dojem, že takto nějak vypadá získávání investorů, tak pořad domácímu podnikatelskému prostředí spíš škodí než pomáhá.
