Hlavní navigace

Denisa Kera: Český Internet je izolovaný

27. 1. 2005
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Denisa Kera mne hned na prvním mém First Tuesday (FT) zaujala. Zaprvé byla jedna z mála žen všude kolem a zadruhé se od kravatových typů dost lišila. Na FT jste ji mohli vídat hlavně kvůli již zaniklé Bohemia Flowers nebo jiným tzv. "start-up" projektům. Několikrát napsala dost provokativní články do časopisů o Internetu nebo na různé weby.

Přestože nepatří do první linie, v té druhé linii učí ty, kteří se možná do čela časem postaví, a píše o filozofii rodícího se média jménem Internet. A tak se v debatě s ní dozvíte, že začínáme mluvit se stroji, stáváme se kyborgy a že už neplatí, že humanitní vědy nemají rády techniku.

1515

Denisa Kera

  • narozena 17. září 1974 v Mělníku
  • 1993–1999 vystudovala filozofii na FF UK, doktorandské studium tamtéž, nyní pracuje jako asistent a vědecký pracovník
  • 1997 – 2001 během studia působila externě ve firmách Bohemia Flowers a Inzine
  • momentálně žije přípravou festivalu a konference o nových médiích a umění a připravuje spolu s dalšími kolegy akreditaci nového oboru na FF UK „Studium nových médií“
  • blíže, ale jen anglicky: http://uisk.ji­nonice.cuni.cz/ke­ra/

Nationality: hybrid…

Docela Denise závidím nepřechýlené příjmení. Pseudonym nebo fakt? „Spousta lidí si myslí, že je to pseudonym, ale je to skutečné jméno po otci, který je napůl Turek a napůl Albánec z Kosova, kde jsem také asi pět let bydlela. Navíc máma je Bulharka narozená v Čechách.“ Takže jaká je vlastně národnost? „Kdybych se vyjádřila o své národnosti, tak to asi způsobí další balkánskou válku mezi mými rodiči a celou rodinou.“

Každopádně Denisa se narodila v Mělníku a počítač viděla poprvé v roce 1993, kdy začala studovat filozofii a bylo nutné psát referáty na stroji nebo na počítači. Setkávala se s ním i na brigádách, kde vyžadovali práci na PC. Poněkud odstrašujícím dojmem pak zapůsobilo setkání s programem WordPerfect, „postrachem začátečníků, protože se tam spousta věcí upravovala na rovině kódů a ne vizuální. Jakmile jsem ten prvotní problém s počítačem odstranila, už to šlo jednoduše. Další fázi, kterou si zřetelně pamatuji, byl přechod na Windows. Ze začátku jsem je nenáviděla. Do té doby jsem byla zvyklá na dosovské prostředí a maximálně na programy typu M602. Dělalo mi totiž problémy zvyknout si na myš.“

Tohle všechno si pamatuje, ale přechod na Internet už ne. Asi to nebyl žádný zásadní moment.

„Muselo to být v roce 1996, kdy jsem začala připravovat diplomovou práci o filozofii jazyka, a zajímal mě problém jazyka šílenců, význam metafor, problém polysémie, přeřeků a dalších extrémních podob jazyka a komunikace. Právě tehdy jsem narazila na zásadní knihu, která mě přivedla k Internetu – Finnegans Wake od Jamese Joyce. Je to naprosto experimentální literatura, kde každé slovo lze číst pěti způsoby, odkazuje na řadu tradic a dalších textů. Má tedy podobnou strukturu jako hypertext. Řada lidí právě v polovině 90. let mluvila o Finnegans Wake jako o předchůdci hypertextu a Internetu.“

Na moje kurzy chodí i lidi z technických fakult

Filozofii dokončila, a protože ji zajímalo téma nových médií, dostala se na doktorandské studium na Ústavu informačních studií a knihovnictví. „To je v rámci Filozofické fakulty dost netypický ústav. Bylo to jediné místo, kde byl počítač a Internet důležitý pro výzkum a kde byl možný dialog mezi technickými a filozofickými disciplínami.“

Teď přednáší na Ústavu informačních studií FF UK a také na Fakultě humanitních studií UK, kde mají obor „Elektronická kultura a sémiotika“. „Dali mi možnost přednášet o uměleckých aspektech nových technologií a jejich významu pro současnou filozofii. Fascinuje mne umění, které s novými technologiemi vzniká.“ Prý to snad není těžký předmět, kromě teorie si studenti mohou osahat i různé softwary (třeba v tomto semestru pracovali s jednoduchým softwarem pro interaktivní vyprávění – Korsakow system  – dopisuje Denisa Kera). Jen je trochu problém je donutit, aby se s ním naučili pracovat, protože se jedná o studenty humanitních oborů. „V posledních letech se studenti mění, umějí používat řadu softwarů a chtějí zkoušet něco nového. Chodí mi na kurzy i lidi z technicky zaměřených fakult, kterým se podobný kurz jeví jako dobrý vstup do humanitních věd.“

Asi vás nepřekvapí, že disertační práce je o Internetu a počítačích, ale téma je překvapivé určitě: Teorie nových médií jako ontologie kódu. V rámci práce řeší problematiku počítačových kódů, jakým způsobem mění pohled na jazyk. Dosud byl totiž jazyk určen pouze pro komunikaci mezi lidmi, teď to už není jen slovo – znak, ale zároveň nějaká událost, ať už přímo ve stroji díky strojovému příkazu, nebo ve společnosti díky programům, které mění náš pohled na vlastnictví, jako P2P systémy nebo jiné. Kvůli (nebo díky?) programovacím jazykům už nemluví jen člověk s člověkem, ale komunikujeme přímo se stroji. A na závěr ještě triumf: „Existují i básně složené z počítačového kó­du.“

Jako s kyborgy

Několikrát psala Denisa Kera o kyberfeminismu, a tak se i dostala do knihy o stavu feminismu v českých médiích (Barbora Osvaldová, Česká média a feminismus, 2004). Má tedy něco společného s feminismem? „Ten článek vznikl, protože mne to téma bavilo a také v době, kdy existoval časopis Internet a poměrně dobře za články platil. Nebyla to tedy žádná osvěta, ale prostě provokativní téma. Na kyberfeminismu se mi líbí věc, která ani s genderem nesouvisí. Donna Harraway totiž říká, že problémy, které řešíme s ženským rodem, jinakostí, patriarchátem, je možná snadnější řešit na problému spojení člověka a stroje, kyborga. Také ukazuje, že vlastně dnešní společnost ke kyborgům jako představitelům této radikální jinakosti a nepůvodnosti spěje. To mi přijde i provokativnější než gender. Proto jsou mi spíše blízká spíše posthumanistická hnutí, jako je transhumanismus, a jejich představa evoluce, která bude pokračovat prostřednictvím strojů, než kyberfeminismus.“ A je také aktivním členem české pobočky transhumanistů, jakési ideové protiváhy hnutím typu Greenpeace.

Profesionální Internet mne už nebavil

„Tohle asi nebude zajímavé.“ Tím uvedla odpověď na množství firem, kterými prošla.

BRAND24

V době, kdy se do Internetu hodně investovalo, „bylo zajímavé věnovat se tzv. start-up firmám a projektům, bavilo mě zabývat se internetovým marketingem. Pamatuji si začátky, první objednávání bannerů na klíčová slova u Seznamu, kdy internetový marketing byl spíše o nápadech. Pro mě osobně to byla výzva, protože jakákoli komerční sféra mi byla úplně cizí a ve svých 20 letech jsem ani nevěděla, co znamená slovo faktura. Myslím si, že se mnou spolupracovali, protože byl velký nedostatek lidí, kteří si troufli dělat podobné věci. Dostala jsem se k tomu víceméně náhodou a spolupracovala jsem s firmu Bohemia Flowers a s elektronickým časopisem Inzine, který zanikl. Myslím, že i Bohemia Flowers zanikla. Jsem ráda, že jsem zažila nadšení, které internetové firmy na začátku provázelo, a že jsem věděla, kdy mám odejít. Přestalo mne to bavit, když se internetový marketing zprofesionalizoval a stal spíše rutinou.“ Už před pár lety jsem opustila všechny podobné aktivity a začala jsem se víc zabývat svým studiem, výukou a tím, co mne baví.

Český Internet je izolovaný

Chci se zeptat, co si myslí o českém Internetu, a omlouvám se, že opět musím tento dost nepřesný termín použít. „Myslím, že něco jako český Internet existuje. Sestává třeba ze čtenářů Lupy. Jsou tu skupiny z univerzit, ale i podnikatelských kruhů. Převažuje ovšem typ lidí, kteří mají zájem především o technické otázky. Pokud se rozhodnou vyjadřovat o něčem jiném, většinou jsou to názory radikální a dost zjednodušené. Jakýkoli odlišný slovník než ten, na který jsou zvyklí, vnímají dost negativně, takže zde dochází k úplně směšným konfliktům… Proč o tom mluvím? Je mi totiž líto, že je české internetové prostředí dost jednotvárné. Když se podíváte na to, co se děje mimo českou sféru, je Internet mnohem různorodější. Možná i ta agresivita je daná tím, že se lidi tady mezi sebou znají a víc si dovolí. Chybí tu dialog mezi technickým a humanitním světem. Cítí k sobě navzájem nedůvěru.“

Myslíte, že je třeba propojovat technickou a humanitní sféru?

  • Ano, stále je to příliš oddělené.
    54 %
  • Ano, ale nesmí se to přehánět.
    25 %
  • Ne.
    15 %
  • Nevím.
    6 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu pro Internet a nové technologie.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).