Jenže to druhé začíná být čím dál tím méně pravděpodobné. O jaký příběh jde?
O příběh největší telekomunikační společnosti, která po léta udávala tón v mobilních telekomunikacích, a to jak infrastrukturně prostřednictvím joint-venture Nokia Siemens Networks, tak koncovými zařízeními (mobilními terminály, ale i nejrůznějšími dalšími pokusy jako zařízení na mobilní streaming videa) a službami. O příběh společnosti, která povstala podobně, jako Adam z Ráje prostřednictvím hada – v tomto případě hry, kterou šlo hrát na mobilním telefonu a která uživatelům ukázala, že mobilní telefony nejsou děsivé přístroje ovládané složitými spletenci instrukcí z rozhraní na bázi příkazové řádky, ale uživatelská spotřeba, kterou lze prodávat v milionu kusů denně.
Ačkoliv žádný strom neroste do nebe, z české kotliny nebývá často příliš zřetelné, kde se v kořenech zadrhla vláha. Už proto, že řada čtenářů Lupy má tendenci nahlížet trh očima geeka, pro kterého jsou jediné sexy telefony ty nejdražší iPhone / Androidi a používat cokoliv jiného není pro “rozumně uvažujícího člověka myslitelné”. Může to být překvapením, ale tento segment trhu je třešnička na dortu, masu dělá… nu, ano, masa. A masa nedlí v české kotlině, ale dále na západ, dále na východ.
Nokia na výsluní
První polovinu prvního desetiletí jela Nokia jako namazaný stroj, sbírala úspěchy všude a bez potíží se pohybovala na třetinovém podílu na vysoce konkurenčním mobilním trhu. Zdálo se, že bude schopna ustát i nápor asijských gigantů, kterému se elasticky přizpůsobila tím, že byla schopna prodávat levné telefony s populární značkou a k tomu si systematicky budovala segment chytrých telefonů s vysokou marží, které táhly brand nejlepší mobilní značky. Ostatně, byla to Nokia, kdo chytré telefony a koncept prémiového produktu za prémiovou cenu “vynalezl”, když v roce 1996 přišla s Nokia 9000, pro nějž razila jméno Communicator.
Vítězné tažení Symbianu nebyl schopen zarazit ani Microsoft, ani Palm – oba paběrkovali na okrajích, kde se vždy našel někdo dost extravagantní, kdo vyrazil experimentovat mimo hlavní symbianí proud. Proti Palmu hovořila obskurní podinvestovanost firmy, která měnila majitele, až je vyměnila do ztracena a vnořila se do HP, proti Microsoftu zase snaha bezhlavě převést ovládání Windows z patnáctipalcových monitorů na sotvapalcové nekvalitní mobilní displeje.
Až v roce 2007 přišlo překvapení v podobě arogantního chlápka s vizí. Steve Jobs představil iPhone a obchodní model, který Nokia povýšeně odmítla jako podivnost, jako prokrastinační napodobeninu telekomunikačního zařízení. Vždyť se na tom směšném přístroji nedaly ani posílat MMS zprávy a dokonce ani fultextově vyhledávat kontakty!
Jenže se ukázalo, že lidé se u telefonu chtějí i nudit, nejenom na něm lámat pracovní normy. Apple s iPhonem a duem iTunes + App Store prorazil a stoupal v přízni novinářů i akcionářů. Poněkud nespravedlivě se soudí, že od té doby se Nokia propadala, ale nic není tak daleko realitě. Až do počátku roku 2011 Nokia trvale rostla co do počtu prodaných chytrých mobilních telefonů tempem, jaké nezavdávalo mnoho příčin k optimismu, že by je měl někdo v nejbližší době dohonit. A stabilně prodávala minimálně jeden milion mobilních telefonů za den, číslo, které se vymyká jakémukoliv srovnání s konkurencí – proto také konkurenti stabilně uvádí čísla jen za “chytré telefony” – v terminologii finančních zpráv Nokia “konvergovaná zařízení”.
Nokia do konce roku 2010 v oblasti chytrých telefonů stále rostla a vykazovala na nich zisky. Zkazky, že její chytrotelefony nikdo nekupuje, jsou z oblasti zbožného přání konkurence a zaslepenosti geeků, jimž nebyly dost sexy. Prodávají se stále dobře v korporátní sféře a na „rozvíjejících se trzích“. Údaje jsou v milionech kusů za čtvrtletí.
Ano, doháněli ji. Ale pořád koncem roku 2010 prodávala Nokia platformy Symbian více mobilů než všichni výrobci Androidu dohromady.
Pohrdání iPhonem
Dlužno říci, že vývoj situace se Stevem Jobsem neměl jednoduchý průběh. Nokia nejdříve brala Apple iPhone na lehkou váhu, jako úlet pro stádečko příznivců, ale venkoncem nějak na něj reagovat chtěla již od počátku, protože byla drzost, že by někdo mimo firmu mohl přijít s inovativním, byť nutně neúspěšným konceptem.
Steve Jobs představuje svůj iPhone v lednu 2007, už v srpnu 2007 představuje Nokia svou koncepci služeb Ovi, kterou bychom mohli přirovnat k tomu, co měl obsahovat iPhone. Byla a chtěla být nadále napřed.
Jenže tentokrát Nokia pracovala poprvé pod tlakem jiných a bez vlastní vize, jak odpovědět. Poprvé reagovala na to, co představil někdo jiný. Navíc, aniž by pochopila, že nejde o to poskládat na hromadu a marketingově zabalit služby, které někde ve firmě vymetla z koutů soupeřících oddělení, ale že má jít o promyšlenou, pospojovanou a navíc designově čistou koncepci.
Nokia byla přesvědčena, že všechny komponenty úspěchu iPhone přece vlastní, a je schopna jej ihned zreplikovat a porazit. Chytrý operační systém, prohlížeč, e-mail, přehrávač hudby a videa, to všechno měla. Že chybí mapy? Vytáhla osm miliard euro a v říjnu 2007 koupila Navteq, čehož význam rozebíráme ve článku Ovi Maps paradigma: buřty, pivo a mapy zdarma. S poslední komponentou ekosystému si ale dala na čas. Až v květnu 2009 představila Ovi Store, obchod, kde si uživatelé mohli kupovat programy, hudbu, hry i video (jak co, jak v které zemi).
Ovi Store za rok 2010 a počty stažení v milionech za den. Takhle nevypadá neúspěšný shop s aplikacemi, i když velká část jich byla zdarma. To je i na Androidu a iOS.
Proč tohle? Až do tohoto momentu Nokia věřila tomu, že tuto část trhu si nejlépe obslouží operátoři, případně konkurující si firmy. Že zavedení “jednotného shopu” by Symbian zahubilo, zničilo konkurenci a poškodilo vztahy s operátory, kteří chtěli z vlastních shopů profitovat. Jenže éra “zvonění za 99 Kč” už byla pryč, operátorům nestačil na aplikační shopy ani dech, ani znalosti, navíc případ Apple App Store firmu přesvědčil, že tady nutně zaspala a že naopak bude ku prospěchu platformě i trhu, když nabídne jednotný shop. S tím rozdílem, že aplikaci do Symbianu si můžete koupit i kdekoliv jinde, nemusí jít přes Ovi Store. Může to znít překvapivě, ale část větve firmě Nokia podřízla víra v liberalitu a moc svobodného trhu. Něco, čemu Apple řeklo jasné ne a s čím také prorazilo.
Papírově silnější N95 musí iPhone zadupat do země
Přehmatů se také Nokia dopouští v mobilních telefonech. Má za sebou již celou šňůru slabších výrobků, které vzbudily při nejlepším rozpaky, v roce 2006 má ale vrásky na čele fanoušků zahladit to nejlepší z nejlepšího, funkcemi nadupaná Nokia N95, která má mít všechno v jednom. Vše, o čem jsme doposud jen snili: od kamery a fotoaparátu přes GPS a akcelerometr po rychlá data 3G/HSPA, ba i WiFi. Nejnadupanější telefon všech časů, který předehnal konkurenci o kilometry.
Nokia N95 byl podle specifikací supersilný telefon. Ale měl příliš složité ovládání a nebyl tak doladěný. Apple iPhone netrumfl, průšvih to ale nebyl.
Teoreticky. Firma telefon představila v září 2006, jenže softwarové problémy uvedení telefonu posouvají na konec roku. A na počátek dalšího. Pak ten týpek v roláku představuje iPhone a osvícenější lidé v Nokii chápou, že je třeba vše stihnout ještě před tím, než Jobs iPhone pustí do prodeje. iPhone se tehdy “papírově” nemohl N95 ani rovnat: měl sice WiFi, ale jen pomalá 2G/EDGE data, chyběla mu GPSka, měl citelně slabší fotoaparát, prostě nic nenasvědčovalo rovnému boji. Jenže Nokia celou věc uspěchala, mimo jiné i proto, že se na něj už čekalo opravdu dlouho. A tak N95 přichází na trh v březnu na vybrané trhy, v dubnu a květnu už se dodává ve větším množství. Teprve v červnu 2007 se začíná prodávat iPhone. Slabý, ubohoučký iPhone. Jenže s odladěným software, přehledně použitelným prohlížečem a multimédii, která jsou lidé ochotni intuitivně používat. A s demonstrativně dodávaným jednostránkovým manuálem, zatímco k N95 dodává Nokia centimetr tlustou knihu.
Recenzenti si nemohli nevšimnout, že N95 nemá zcela odladěný software. Práce s kontakty je pomalá, telefon si občas dělá, co chce, zlobila synchronizace. Nebyla radost jej používat, zatímco papírově slabší iPhone okouzloval. A recenzenti i trh to dali Nokii znát, Po uvedení iPhone na trh se ještě snaží telefon vylepšit několika revizemi software i hardware, uvádí mimo jiné verzi s 8GB paměti navíc, ale zákazníci si N95 neoblíbili tak, jak firma očekávala. První varovné znamení, které akciový trh ještě nezaznamenal. Koncem roku 2007 byly akcie firmy Nokia na nejvyšším bodě od doby internetové bubliny.
Tajemství dotykového displeje
Tímto telefonem se málem divize mobil firmy Motorola probrala z mrtvých. Koncept RAZR byl úspěch, na jaký se firmě Nokia těžko odpovídalo. Firmu Nokia to v roce 2005 zaskočilo.
Jedním z pozoruhodných potíží, které museli vývojáři mobilů vyřešit, bylo, jak mobil obsluhovat a zároveň vměstnat do co nejmenšího rozměru. Nokia přišla s vizí vysouvacího telefonu. Tuhle vizi rozpracovávala již od prvního svého fiaska, kdy neměla jak odpovědět na šňůru véček vyráběných Motorolou a jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se Motorola úspěšně vrátí do mobilního businessu díky fenomenální odezvě na modely RAZR.
Nokia připravila vlastní koncept, jímž chtěla trh ubezpečit, že ví, jak ovládání řešit a že se lze obejít bez véček; ta ovšem vesele dodávala do Asie, kde se v tu chvíli nedalo nic jiného prodávat. Přišla s vysouvacím telefonem, který měl klávesnici zasunutou pod displejem. To bylo právě ono konstrukční nóvum na Nokia N95 a další důvod zdržení: Nokia musela vysouvací klávesnici odladit tak, aby zákazníci neřvali na její nespolehlivost.
K nezměrnému překvapení firmy Nokia se s podobným problémem Apple vyrovnal zcela jinak: dotykovou virtuální klávesnicí na displeji. Ještě v polovině roku 2007 se o tomto řešení vyjadřovali inženýři Nokie s despektem: něco takového nemůže na současných displejích fungovat. Dobře věděli, proč: na trhu byly jen tlakové dotykové displeje s nízkou rozlišovací schopností detekce dotyku a mizernými barvami, které dotyková vrstva zkreslovala, a byl to hlavní důvod, proč vyhořely telefony se systémem Windows Mobile 6. I to byl důvod, proč Symbian cestou dotykového ovládání nešel, neexistovala pro něj potřebná technologie kombinující displej, dotyk a cenu. Řešení, které zvolil iPhone, muselo mít háček, protože nemohlo být spolehlivé, kvalitní v rozlišení a vykreslení barev, kvalitní v dotykové odezvě a ještě ke všemu cenově únosné.
Až mnohem později se ukázalo, jaký háček zde byl. Apple využil své kapitálové rezervy a jednoduše a prostě zaplatil dodavateli předem téměř miliardu dolarů za stavbu továrny na kapacitní displeje. Jejich rozmach totiž blokovalo právě to, že bylo třeba postavit drahé a zcela nové výrobní kapacity. Apple si tak předplatil displeje a měl je exkluzivně dostupné za cenu, o jaké si ostatní firmy mohly nechat jen zdát, protože nebyly schopny zaplatit výstavbu továrny na jednu komponentu dopředu, jako Apple. Nokia by toho schopná byla, jenže ji to zřejmě nenapadlo.
Stejně Apple postupoval v případě pamětí, takže byl schopen nabídnout mobilní telefon sestavený z klíčových konstrukčních prvků, které na trhu pro ostatní nebyly dostupné, nebo ne za ceny, jimiž by mohli firmě Apple výrobci konkurovat.
Příliš mnoho tlačítek
Nokia chystá vlastní odpověď na iPhone. Nokia N81 je tím nejlepším, co si firma umí pro trh představit. Esence nokiovitosti. Představuje jej v srpnu 2007, jde o telefon příjemně naplněný funkcemi, ale o poznání levnější, než N95. Problém u N95 byl v ceně, je přesvědčena Nokia, a v tu chvíli ještě nemůže z výsledků prodejů poznat, že cena nebyl problém hlavní.
Nokia N81 je stále nedotyková a na ovládání potřebuje zvláštních 16 tlačítek. Klávesnici telefonu v to ovšem nepočítaje.
Nokia N81 je typická symbianovská Nokia s vysouvacím konceptem a je to telefon, který na malou plochu pod klávesnici vměstnal 16 kláves tam, kde iPhone vystačil s jednou. Displej není dotykový, proč by taky byl. A konkurenční iPhone má telefon zválcovat multimediálními funkcemi a také podporou firemní herní platformy N-Gage, kterou se firma rozhodla vydestilovat z původně samostatné větve herních konzolo-telefonů do svých chytřejších telefonů. Jak se později ukázalo, neúspěšně, a později celý koncept N-Gage fakticky odepsala či integrovala do Symbianu.
Nokia N81 sice neznamenala obchodní neúspěch, proti iPhone ale firmu podržela především její fungující síť a konzervativní přístup řady uživatelů na trzích pro firmu klíčových. Ostatně, iPhone se právě na podzim roku 2007 začíná prodávat v Evropě, na Čínu teprve pomýšlí, takže ještě nebylo tak horko.
Háček s konstrukcí dotykového telefonu Nokia poznala, když se rozhodla vyvinout telefon, který by iPhone mohl konkurovat. Z výše zmíněného důvodu nemohla použít odporové dotekové displeje, takže musela sáhnout po tlakovém, se kterými před ní nenadělaly mnoho parády ani telefony s WM6.
Těžké začátky s dotykovými displeji
Novinku představila v lednu 2008 pod názvem 5800XpressMusic a představovala si, že půjde o multimediální centrum pro mladé. Představa jí v podstatě vyšla, lidé se mohli po tomto telefonu utlouct, jenže především proto, že důvěřovali Nokii, že umí něco takového vyrobit a také proto, že šlo o telefon významně levnější na většině trhů, než iPhone.
Psaní na Nokia 5800 pomocí dotykového displeje? Šlo nehtem nebo stylusem a virtuální klávesnice byla přehledná a pohodlná, soudila Nokia. Zákazníci byli toho názoru již méně.
iPhone se teprve na konci roku 2007 začal prodávat na evropských trzích, teprve v polovině roku 2008 přibyla další dvacítka významných trhů, pořád šlo ale v řadě regionů o omezeně dostupný nebo velmi drahý telefon, jen v USA a některých zemích západní Evropy byl dotovaný. V Česku kupříkladu, se cena iPhone blížila 20 000 Kč, zatímco Nokia 5800 se pohybovala do 10 000 Kč a padala na loňských 5000 Kč.
Nokia 5800 přišla na trh v době, kdy prodej iPhone byl teprve v plenkách. Měla své slabiny, ale mohla nabídnout cenu zajímavou pro evropské trhy.
Problém s telefonem Nokia 5800 byl v tom, že dotekové ovládání bylo pro telefon významně “dohackováno”, nešlo o systémově rozsáhlou podporu. Například pro Java aplikace bylo třeba stále používat hardwarové klávesy, na dotyk Java nebyla připravena. Stejně tak rozhraní telefonu jen substituovalo neexistující hardwarové klávesy jejich software representací, k intuitivnosti a pohodlí iPhone měl telefon daleko. K telefonu se dodával stylus – psací tyčinka. Ale prodával se, však to byl Nokia telefon a nikdo nečekal, že to bude hi-end třída.
Do hi-end třídy chtěla firma zasáhnou inovovanou verzí Nokia N95 pojmenovanou N97. Opět dohackované dotykové ovládání a zůstává i tlakový dotykový displej se všemi nevýhodami tohoto provedení, alespoň jde o rozsouvací model s plnou QWERTY klávesnicí, což ovšem mimo jiné přináší zmatek do řad uživatelů komunikátorů.
Telefon je ohlášen v prosinci 2008 a protože firma chce oslovit americký trh, kde je prakticky neviditelná, začíná s jeho prodejem již v červnu v USA, koncem června jej pak posílá i na evropské trhy. A protože se poučila z případu iPhonu, rozhodla se kolem telefonu udělat pořádný hype a rozeslat jej ve velkém novinářům, analytikům, dokonce i blogerům. Nokia si dává záležet, aby bylo vidět, jak moc na tento telefon vsází.
Nokia N97 vypadá na obrázcích hezky, ve skutečnosti to byl ale špatně odladěný telefon. Měl málo hlavní paměti, aplikace se spouštěly pomalu, displej nebyl přesný a sociální funkce byly spíše na obtíž. Dočkal se čtyř verzí včetně „mini“.
Vsadila ovšem na špatnou kartu. Telefon má má málo volné paměti po zavedení systému, takže přepínání úloh trvá a odezva systému je pomalá. Přijetí telefonu je tak špatné, že Nokia nějakou dobu v létě telefon nedodává, až se jí podaří nejhorší problémy na telefonu vychytat a znovu obnovit dodávky. Ačkoliv má telefon špatnou odezvu, opět se prodává vcelku dobře. Ovšem už jen vcelku. O dva roky později Nokia připustí, že N97 byl nejnepovedenější model její historie a firmě se také vymstil: geekové ztrácejí víru v to, že firma bude schopna uvést zajímavý chytrý telefon. Také až do uvedení N8 v listopadu 2010 firma nepředvedla odporový dotykový displej – tři roky poté, co jej Apple prodával a do předvedení MeeGo na Nokia N9 v červnu 2011 nebyla schopna nabídnout prostředí plně přizpůsobené dotykovému ovládání. Podrobně jsme o tom psali ve článku Nokia N9 je čerstvou nadějí pro operační systém MeeGo.
Android přichází
V polovině roku 2008 se také objevuje další nebezpečí. Android. Před třemi lety tuto firmu koupil Google a dotlačil ji do stavu funkčního a promyšleného mobilního operačního systému. V roce 2008 musí ještě výrobce přemlouvat, aby systému dali šanci, rané verze jsou ještě stále… rané – což vynikne v porovnání s ranými verzemi iPhone, ale v porovnání se Symbianem už to tak zřetelné není. Jenže Google má tah na branku a představu, jak se k ní chce dostrkat. Své první telefony uvádí na trh prostřednictvím T-Mobile, pak už systém opensourcuje dalším výrobcům, kteří se přidávají. Android trhá rekord v rychlosti nástupu na trh, během jednoho roku na trhu se prodává jedenáct milionů telefonů kvartálně. Jeho nástup jsme rozebírali ve článku Proti iPhone nastupuje Android.
Na první opravdu konkurenceschopnou verzi 1.6 Donut si musí zákazníci počkat do září 2009 a až verze 2.1 Eclair, která přišla v říjnu 2009, znamená trefu do černého.
Akcie společnosti Nokia se v průběhu roku 2008 začínají pohybovat po sestupné dráze, v té době to ještě firma obhajuje celosvětovou krizí, která právě začíná. Pravda je, že pád jejích akcií kopíruje dráhu burzovních indexů až do poloviny roku 2009. Pád ovšem kopíruje i pád výnosů Nokia. V polovině roku 2009 burzovní indexy pokračují na zatím několikatýdenní cestě vzhůru, Nokia ale stagnuje, spíše klesá. Už je zřejmé, že nezná cestu. Že na dotykové telefony nemá odpověď a čím úporněji se snaží, tím více zapomíná i na zbytek svého portfolia.
Naděje vložené do Symbianu a MeeGo
Nokia se na přelomu let 2009 a 2010 sice se svým portfoliem z pohledu geeků potácí, neuspěje na americkém trhu, ale jinak se jí i finančně daří. Stabilně vydělává na mobilech čtvrtletí co čtvrtletí půl miliardy euro, táhnou ji především “emerging markets”, ty ale táhnou celou ekonomiku, takže není, čemu se divit a je to obhajitelné. Zaostávání v chytrých telefonech začíná být zřejmé koncem roku 2009, kdy firmu dusí nejenom Apple, ale nemá co odpovědět ani na Android, který se dostal do stádia dospělosti. Další oznámené revize Symbianu ani jeho otevření už nezachrání situaci. Nokia totiž koncem roku 2008 Symbian celý koupila, aby mohla více dohlížet na jeho rozvoj, ale po pravdě, to se jí nepodařilo. Počátkem roku 2010 je Symbian stále stejně nedokonalý systém, jako před tím. Neobratné grafické rozhraní z počátků Series 60, špatná práce s pamětí, nedokonalá priorizace procesů pro odezvu v reálném čase, to všechno je zátěž, kterou si s sebou Symbian nese. Nokia se rozhodne jej přepsat a zároveň zjednodušit život vývojářům postupným přechodem na framework Qt, který (firmu Trolltech) koupila už počátkem roku 2008.
Nokia také oznamuje rozsáhlé změny v Symbianu, vytváří “stříškové verze”, které už si novináři asi nikdy nezapamatují. Zdá se, že si firma někdy na přelomu roku 2007/8 uvědomila, že proti iPhone musí nasadit všechny páky a že opravdu měla určitou filosofii, jak toho dosáhnout. Hodlá zkonsolidovat svou v té době už tříštící se platformu Symbian tak, aby mohla obsluhovat jak dotykové tak tlačítkové telefony a zároveň nekomplikovala život vývojářům, čehož právě frameworkem Qt a sjednocením Symbianů na Stříška 1, Stříška 2 a Stříška 3 chce dosáhnout, vyvrcholením má být Symbian Stříška 4, největší změna, která Symbian postihne a korunuje dílo. K němu se již Nokia nikdy nedostane.
Nokia 770 je tablet, jak má být. V roce 2005. Nokia jej doporučuje hlavně na testování progresivní technologie mobilní televize DVB-H, která je dnes ve stavu klinické smrti.
Zároveň s restrukturalizací Symbianu si Nokia chystá vrátka k výkonným systémům. Těmi má být operační systém Maemo, později přejmenovaný na MeeGo, na němž spolupracuje s Intelem a jenž má pohánět mobilní zařízení potřebující vysoký výkon. Nejde o žádnou novinku, se systémem na Linuxovém jádře firma koketuje už od roku 2007, kdy jej ještě pod jménem Maemo natlačila do svých internetových tabletů Nokia 770 pět let před tím, než s nimi přišel Apple. Jenže Nokia se zaměřuje na průmyslové využití Maema a ani jej nijak důrazně netlačí. Vytváří experimentální tablety, které si oblibují systémoví administrátoři, jednomu z nich, Nokia N900 se později přezdívá “zařízení pro pohyb od zásuvky k zásuvce”. Maemo a později MeeGo se má uchytit v netboocích, ale i v automobilech jako chytrý systém, který umožní spolupráci automobilu s “konvergovanými zařízeními”. Nokia se rozptyluje hračičkami, které se nestanou hlavním proudem.
Někdy v roce 2009 Nokia přichází na to, že Symbian už opravdu výkonově nestačí a plánuje v budoucnu, s výhledem tří čtyř let, začít Symbian vyřazovat ze svých nejvýkonnějších telefonů. Tím, jak bude vývojáře tlačit na přechod na Qt prostředí v Symbianu, které podporuje i MeeGo, bude mít zajištěnou loajalitu svých čtyř set tisíc vývojářů, jimž postačí program překompilovat. Je to dobrá vize, jenže se nedaří ji uskutečňovat dostatečně rychle, ačkoliv ji sdílí s dalším významným hráčem na trhu, Intelem. Oficiálně ji oznamují na barcelonském kongresu v únoru 2010, ale deprese akcionářů je příliš velká. Nemají náladu na tříleté horizonty, chtějí situaci řešit rychleji.
Steve číslo dvě a svět Microsoftu
Fakt, že Nokia uvažuje o změně svého šéfa, byl známý dlouho dopředu, veřejně se Nokia přiznala už koncem roku 2009, že o obměně na postu nejvyšším uvažuje. Ani tak nevadilo, že jméno dosavadního šéfa Olli-Pekka Kallasvuo neuměli novináři ani po těch letech napsat (natož v češtině skloňovat), spíše panovala naděje, že globální leader přinese globální myšlenky, že se angažuje někdo s charismatem, s jakým se finsky studený a spíše konzervativní Kallasvuo nemůže měřit. A že firmu nakopne vpřed. Spolu s tím, že jeho jméno předurčí směřování firmy Nokia pro další léta.
A tak, když v květnu 2010 Nokia oznámila, že jejím novým šéfem se stane Kanaďan Stephen Elop, zavládla první vlna paniky. Ne proto, že Kanaďan nebo další Steve (po Jobsovi a Ballmerovi), ale proto, že Elop byl dosavadní obchodní ředitel Microsoftu. Jestliže do té doby se nevědělo, kam Nokia směřuje, od té doby málokdo pochyboval, že směrem k Microsoftu, ačkoliv to vedení hlasitě popíralo a sám Elop zdůrazňoval, že je třeba zvážit všechny aspekty. Akcie společnosti Nokia, pokud počátkem roku 2010 ještě stagnovaly, se v květnu propadají.
Co Elop a jeho tým vyzkoumal, se svět dozvídá na konferenci pořádané 11. února 2011 a posadilo na zadek všechny kromě nejzarytějších pesimistů. Nokia použije pro své budoucí chytré telefony operační systém Microsoftu Windows Phone 7, s nímž zatím Microsoft neudělal žádnou díru do světa a má horší výsledky než jeho předchozí verze. Za to dostane Nokia úlitby v hodně miliardy dolaru (tedy pro představu, svého pololetního zisku) a možnost se dále podílet na rozvoji Windows Phone 7 i jej mít pro své telefony “významně přizpůsobený” – pro jiné výrobce se nepřizpůsobuje; což také spoluzpůsobuje tu tlačenici na podpis licenční smlouvy. Pro Symbian zůstala role levných chytrých telefonů a rychlý důchodek. To, jak to řekl Elop na konferenci, vyznělo velmi tvrdě, velmi nesmlouvavě. Strategii jsme se věnovali ve článku Nokia s Microsoftem, partnertví z nouze a rozumu.
A co na tom oznámení bylo ještě divné? Elop prohlásil, že Nokia bude mít první chytré telefony s WP7 k dispozici až koncem roku 2011, tedy nebude je dodávat ihned. K dispozici zkrátka nyní nemá nic. Jen prohlášení. Co bude telefonní gigant skoro rok vyrábět? Symbian telefony přece, tvrdí firma.
Na zadek si nesedli jen fanouškové firmy Nokia, ale i vývojáři, obchodníci a akciový trh. Akcie se propadají nejvíce v historii a prozatím definitivně se sunou pod hranici 10 dolarů. Obecně je toto oznámení chápáno jako smrt operačního systému Symbian i MeeGo, ačkoliv různí manažeři firmy Nokia se snaží toto vysvětlení tlumit a Nokia sama prohlašuje, že bude podporovat Symbian dalších pět let do roku 2016.
Za takové situace těžko překvapí, že to jde s prodejem chytrých telefonů Nokia z kopce. Poprvé v historii prodeje nerostou, rekord 28,3 milionů kusů z posledního čtvrtletí roku 2010 zůstává nepřekonán, ačkoliv trh s chytrými telefony jinak roste čtvrtletním tempem cca 6%. Za první kvartál roku 2011 Nokia prodala “pouhých” 24,2 milionů kusů chytrých telefonů, což jí zatím stále ale stačí na obhájení prvenství.
Řezání MeeGo i Symbianu
Když v červnu 2011 Nokia představila první telefon s novým systémem MeeGo, brala to řada lidí jako druhou šanci, jako “plán B”, kdyby to s WP7 nevyšlo. Jako rozumnou alternativu. I na Lupě jsme kvitovali s povděkem takové rozhodnutí, jenže Steven Elop těmto nadějím udělal rázný konec, když koncem června prohlásil, že žádné výsledky prodejů N9 nemohou změnit rozhodnutí na MeeGo nadále rezignovat. Že tento systém žádnou šanci nedostane.
Tomu prohlášení se dá obtížně rozumět. Nokia N9 je po dlouhé době první Nokií, které se dostalo velmi vřelého přijetí recenzentů, firma telefon ale uvede jen na některé trhy, rozhodně ne na ty hlavní. Aby toho nebylo málo, svůj “tablet” Nokia N950 taktéž s MeeGo firma vyrobí v padesáti tisících kusech jen pro vývojáře. K čemu? Proč budou vývojáři kupovat telefon, jehož operační systém se nebude používat jinde, než v jednom telefonu a tím také skončí? Co je to za gesto, ihned prohlásit, že jakékoliv prodejní výsledky nemohou změnit rozhodnutí ve vývoji produktů s MeeGo dále nepokračovat a telefon, který je hotový, zjevně odladěný a zajímavý, nechat vyrobit v pár kusech? Tuto strategii firmy Nokia už chápal málokdo, sám jsem si nad tím povzdechl zde.
Ještě v tuhle chvíli Elopův plán vypadal spíše jako odvážná vize, jako myšlenka nazíraná zkušenosti největšího výrobce mobilů světa a vedená umanutostí vědoucího manažera. Je třeba vydržet, překousnout zlé období, vyřezat nemocné, neplodné větve a konsolidovat síly.
Pak přišly 21. července 2011 finanční výsledky za druhé letošní čtvrtletí a vizi bylo možné pojmenovat pravým jménem: nezodpovědný hazard, který srazil firmu do ztráty, na kolena, kurz jejích akcií na mnohaleté minimum a naději, že obnoví svou někdejší slávu, do ztracena.
Proč? O tom bude řeč příště.
ČLÁNKY DO MAILU