Domácímu Internetu je deset

14. 2. 2002
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Člověku se tomu ani nechce věřit, ale je to tak. Před pouhými deseti lety celosvětová počítačová síť Internet oficiálně dorazila i na území České republiky. Deset let ovšem není nijak extrémně dlouhá doba a když se podíváte, jakou cestu v jejím průběhu urazil, až se zatají dech. Stručně řečeno: dnes budu sentimentální.

Před rokem 1989 u nás nebylo o rozlehlých sítích ani řeči. Byl to jeden z mála cílů, na němž se shodli komunisté s kapitalisty. Vládnoucí KSČ pochopitelně neměla nejmenší zájem vytvářet tu infrastrukturu pro svobodnou výměnu informací, která se z principu nedá uhlídat. Na druhé straně západní země nijak nejásaly nad představou, že si komunistické armády posílí bojeschopnost nasazením počítačových komunikací.

Odpovídající technologie tedy byly pro vývoz k nám embargovány a naše strana toto embargo tiše vítala. A pak to ruplo. Rudí hoši šli od kormidla a Československo se začalo transformovat z lidově přívětivého koncentráčku na normální demokratický stát.

Ruku v ruce s tímto procesem začaly do republiky proudit moderní technologie, včetně komunikačních. Jednu z klíčových rolí při zavedení Internetu k nám sehrála firma IBM, aniž by to původně měla v úmyslu. V roce 1990 totiž v rámci podpory zdejší akademické komunity instalovala ve Výpočetním centru ČVUT v Praze sálový počítač IBM 4341. Byl určen pro vědecké výpočty a představoval tehdy největší výpočetní výkon na našem území.

Ale hlavně byl zapojen do sítě. Ne do Internetu, samozřejmě. Možná tomu nebudete věřit, ale v dávných dobách, kdy počítače ještě byly dřevěné a šlapací, existovaly i jiné sítě. Zmíněná firma IBM vyvinula vlastní technologii a propojila své sálové počítače do sítě nazvané BITNET (Because It's Time NETwork).

Její evropská akademická část byla pojmenována EARN (European Academic and Research Network) a právě k ní se připojil pražský uzel. Linka vedla do Linze a měla kapacitu 9,6 Kb/s.

Když vám prozradím, že síť BITNET/EARN dovedla přenášet jen elektronickou poštu, asi vás nepřekvapí, že se dnešních dnů nedožila. Na druhé straně nutno přiznat, že lidová tvořivost dokázala hotová kouzla. Objevily se metody, jak přenášet poštou libovolná data. Dalším krokem byly archivy souborů, které obsluhovali poštou ovládaní roboti. Zkrátka nakonec BITNET/EARN nabídl většinu služeb, které v té době byly v sítích obvyklé. Ale nebyl interaktivní a neumožňoval například vzdálené přihlášení k jinému počítači.

Paralelně s ním se u nás objevila i jiná síť - EUnet. Pro naše podmínky byla adekvátnější, protože se v podstatě jednalo o síť pro chudé. Zatímco BITNET/EARN stál na sálových počítačích propojených pevnými linkami, EUnet byl tvořen libovolnou směsicí strojů komunikujících obyčejnou telefonní sítí.

Běžný tehdejší uzel EUnetu měl svého „nadřízeného“ a případné „podřízené“. Komunikace byla založena na principu, že podřízený vždy volá nadřízeného (a tudíž platí účet za telefon). Uzel shromažďoval dopisy a další data k odeslání a jednou za čas (zpravidla několikrát denně, podle konfigurace) zavolal komutovanou linkou svému nadřízenému. Odeslal mu vše co měl a zároveň od něj přijal data, která pro něj nadřízený za tu dobu nasbíral od ostatních.

Čili EUnet byl ještě méně interaktivní, ale dal se pořídit mnohem levněji. To byl hlavní důvod jeho nemalé popularity. Ovšem skutečný Internet nám vyrostl na bedrech jeho dražší konkurence. (Netřeba dodávat, že EUnet se později transformoval na klasického poskytovatele Internetu - v této podobě jej nejspíš budete znát pod jménem KPNQwest.)

V roce 1991 se začaly hýbat ledy. V rakouské akademické síti ACONET zavedli Internet. Měl jsem to štěstí být přímo u toho, protože jsem zrovna dlel na stáži na univerzitě v Innsbrucku. Proslul jsem tak jako člověk, který přenesl z Internetu MEGABAJTOVÝ soubor. To bylo naprosto šokující. Možná mi tam dnes stojí pomník.

Touto proměnou ACONETu se Internet ocitl na druhém konci naší linecké linky. Tak blízko! Zdejší síťová komunita (mě nevyjímaje) začala nektrolovatelně slinit a upírala toužebné pohledy k západu. Nakonec se podařilo dojednat, že linka bude povýšena na dvojnásobnou rychlost a rozdělí se na dva nezávislé kanály. Jeden z nich bude nadále určen pro BITNET/EARN, zatímco druhým budeme připuštěni (fanfára) k Internetu.

Došlo k tomu v listopadu roku 1991. Po několika týdnech testování byl provoz Internetu v naší republice oficiálně zahájen na slavnostním setkání 13. února 1992.

Tím ale síťová revoluce teprve začala, protože bylo třeba zpřístupnit síť uživatelům. Jako první se pochopitelně připojilo ČVUT, další školy však přibývaly jen velmi zvolna - náklady byly vysoké, školy nepříliš movité a navíc z minulosti zanedbané, takže po investicích volalo kdeco.

Klíčovou roli zde sehrál Fond dynamického rozvoje vysokých škol v rámci ministerstva školství. Umožnil financovat zajímavé rozvojové projekty škol a většina z nich toho využila. Právě z prostředků tohoto fondu vznikla během let 1992–1995 akademická síť CESNET a také síťová infrastruktura uvnitř univerzit.

Poměrně hezky to ilustruje jeden z paradoxů Internetu - čím později začnete, tím rychleji postupujete. U nás se během dvou-tří let počet uživatelů sítě rozrostl z nuly na několik desítek tisíc. Kolem poloviny devadesátých let se pak do Internetu u nás opřela i komerční sféra a výsledek vidíte všude kolem sebe…

Jak jste včera oslavili 10. výročí Internetu v České republice?

Autor článku

Autor dělá nepořádek v příslovích, protože sítě nejen dělá, ale i učí a dokonce také řídí. Působí na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky na Technické univerzitě v Liberci. Píše knihy.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).