Za pár dní to bude přesně rok, co české telekomunikační služby (včetně služeb souvisejících s Internetem) dostaly pořádnou ránu: byly přeřazeny ze snížené sazby DPH (ve výši pěti procent) do standardní sazby DPH (tehdy 22 procent, později snížené na 19 procent). Pro koncové uživatele, kteří nejsou plátci DPH a nemají možnost odpočtu DPH, se koncové ceny zvýšily nominálně o 16,2 procenta.
Důvodem pro tuto novodobou morovou ránu byl blížící se vstup do Evropské unie, která prosazuje jednotná pravidla aplikace DPH. Telekomunikační služby, včetně Internetu, přitom zařazuje do tzv. základní sazby a nepřipouští výjimku (která by spočívala v možnosti zařazení do snížené sazby). Čeští poslanci požadavkům EU řádně vyhověli, a dokonce si ještě přisadili. Odsouhlasili totiž, že přesun ze snížené (pětiprocentní) sazby do sazby základní (22procentní) bude proveden dokonce s předstihem – již od počátku roku 2004, a nikoli až k datu vstupu ČR do EU. Lze dopady tohoto iniciativního předstihu nějak vyčíslit?
Pokud bychom odhadli (alespoň orientačně) celkové výnosy v sektoru telekomunikací na 150 miliard korun ročně, pak nárůst DPH o 16,2 procenta za první čtyři měsíce roku 2004 odpovídá cca osmi miliardám korun (jdoucím do státní kasy).
Jak to udělali v Polsku?
V Polsku na to šli jinak. Místo iniciativního „přitvrzení“ si naopak odsouhlasili úplné osvobození od DPH pro některé telekomunikační služby. Konkrétně pro:
- služby spočívající v poskytování přístupu k Internetu pro studenty, školy a veřejné kulturní instituce,
- služby spočívající ve vytáčeném a širokopásmovém přístupu, jsou-li poskytovány individuálním uživatelům, kteří nejsou zapojeni do komerčních aktivit spojených s širokopásmovým přístupem.
Že to není v souladu s požadavky EU, konkrétně s dikcí tzv. šesté evropské směrnice o DPH? Že tato směrnice nepřipouští žádné takovéto výjimky? To Poláci jistě věděli, ale přesto si to sami odsouhlasili – a s tímto osvobozením také vstoupili do sjednocené Evropy. Té Evropy, která tak halasně volá po rozvoji Internetu obecně a broadbandu (vysokorychlostního přístupu) konkrétně. Té Evropy, která do podpory rozvoje broadbandu investuje nemalé prostředky a od členských států očekává a požaduje totéž.
Dočkali se tedy Poláci pochvaly za to, jak podpořili rozvoj svého Internetu skrze osvobození od DPH? Nikoli!
Proč odmítavé reakce?
Osvobozením (některých) internetových služeb od DPH nebyli nadšeni ani všichni Poláci. Například tamní provideři ihned poukázali na to, že při osvobození koncových služeb od DPH si nemohou sami odpočítat DPH ze svých vstupů, a to je nutí kompenzovat vyšší náklady zvyšováním cen koncových služeb. Kdyby to prý poslanci bývali odhlasovali tak, že DPH u koncových služeb sice bude, ale v nulové výši, pak by takovéto tlaky nevznikaly (provideři by si DPH ze svých vstupů odpočítali, resp. dostali jej zpět od státu). To ale nebyla zdaleka ta nejzávažnější výtka.
Výrazně proti byla i sama Evropská unie, které se polské osvobození velmi nelíbilo. Abychom pochopili a správně docenili proč, je vhodné si uvědomit, že i EU má „mnoho rukou“, které si mnohdy hledí vlastních cílů a nejednají při tom příliš koordinovaně. Takže po podpoře broadbandu volají především kruhy kolem direktoriátu pro informační společnost a příslušného komisaře (dnes je jím paní Vivien Reddingová, dříve to byli pánové Olli Rehn, resp. Erkki Liikanen). Naopak na dodržování jednotných pravidel o DPH dohlíží někdo jiný – správci unijní kasy, kterým rozvoj broadbandu nemusí ležet zase až tak moc na srdci.
Dodržování jednotných pravidel ohledně DPH přitom má jistou logiku. Pokud totiž poskytovatel služeb (provider) poskytuje své služby občanům Unie, kteří nejsou plátci DPH, aplikuje přitom takové sazby DPH, které platí v místě, kde má sídlo on sám (a kde také DPH odvádí) – a nikoli takové DPH, jaké platí v místě, kde sídlí zákazník. Toto pravidlo je důležité zejména tam, kde zákazník sídlí v jiné zemi než jeho poskytovatel. Už tušíte, proč se někteří evropští provideři (ale i další poskytovatelé služeb) tak rádi stěhují třeba do Lucemburska, kde mají nejnižší možnou standardní sazbu DPH, ve výši 15 procent?
V případě polského osvobození (nikoli nulové výše DPH) je otázkou, zda by toho zahraniční poskytovatelé dokázali využít a po svém přesídlení do Polska dokázali poskytovat své služby zahraničním zákazníkům také bez DPH. Pravdou je, že k masovému přesídlování zahraničních providerů do Polska nedošlo.
Polsko to vzdává
V každém případě ale Evropská unie velmi důrazně trvala na dodržení jednotných pravidel aplikace DPH a proti Polsku ihned zahájila tzv. přestupkové řízení (infringement procedure). To probíhá tak, že příslušná členská země nejprve obdrží první formální upozornění, pak další varování, a teprve poté následuje předání celé kauzy k evropskému soudnímu dvoru, který může vyměřit nemalé sankce. V případě Polska se mělo jednat o hrozící pokutu ve výši jednoho milionu EUR denně.
Hrozba tak vysoké pokuty zlomila i Poláky. Jejich poslanci v závěru letošního roku odhlasovali novou úpravu daně z přidané hodnoty, která ruší dosavadní osvobození od DPH pro internetové služby (pro nevýdělečné účely, viz výše) a převádí je do základní sazby DPH, s platností od března příštího roku. Základní sazba DPH přitom v Polsku činí 22 procent.
Jaké budou dopady?
Evropská unie, nebo alespoň ta část jejího aparátu, která má na starosti finance, si tedy úspěšně vynutila faktické zdražení koncových cen Internetu a broadbandu v Polsku. I když provideři své ceny (bez DPH) nezmění, koncoví uživatelé zaplatí mnohem více.
Někteří místní provideři sice již signalizovali, že se pokusí „absorbovat část nárazu“ a snížit své ceny bez DPH, aby zvýšení koncové ceny včetně DPH nebylo až tak velké. Ale pokud to dopadne jako v ČR, nic z toho nebude – mnozí čeští operátoři a provideři slibovali to samé a nakonec z toho nebylo (až na opravdu malé výjimky) vůbec nic.
Varšavský Business Journal nedávno citoval studii dopadů uvedeného kroku, kterou si nechal vypracovat polský Telecom (TP SA). Ta došla k závěru, že pokud nebudou změny DPH kompenzovány snížením základní ceny (tj. provideři nebudou nic „absorbovat“), na 150.000 stávajících uživatelů broadbandových služeb NEOSTRADA si je už nebude moci dovolit, a stejně tak si nebude moci dovolit běžný dial-up na 100.000 jeho stávajících uživatelů.
Jestlipak se nad takovouto perspektivou EU alespoň zamyslí? Když už trvá na dodržování jednotných pravidel pro aplikaci DPH, což má svou logiku, a současně s tím chce podporovat rozvoj Internetu a broadbandu, proč nerozhodne o zařazení příslušných služeb do snížené sazby DPH – pro všechny členské země stejně? Nebo ještě lépe: proč neosvobodí tyto služby od DPH úplně (a všem), stejně jako jsou od DPH osvobozeny třeba (klasické) poštovní služby?
Daňové úlevy
V Polsku se rozhodli zmírnit dopady popsaných změn alespoň skrze daňové úlevy. Současně s odhlasováním změny DPH na Internet a broadband proto polští poslanci odhlasovali to, že občané si mohou ročně odepsat z daní až 760 zlotých právě za používání Internetu (zřejmě jen pro soukromé účely).
V ČR byla snaha o něco podobného, a to hned na dvou frontách – ale dosud bez úspěchu. Jednou „frontou“ je návrh ministerstva informatiky (resp. ministra Mlynáře), označovaný jako Home PC, který byl nedávno včleněn do návrhu Národní broadbandové strategie (Národní politiky pro vysokorychlostní přístup). Umožnil by odepsat zaplacené DPH za broadband, pořízení domácího počítače a umožnil by také firmám, aby poskytly počítač svým zaměstnancům za výhodnějších podmínek. Tento návrh je stále ještě „na stole“ a vláda se k němu bude teprve vyjadřovat – až bude jednat o návrhu celé Národní broadbandové strategie.
Druhou „frontou“, bohužel již (neúspěšně) ukončenou, byly pokusy APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) dosáhnout možnosti odepsat si z daní DPH zaplacené za broadband. K této iniciativě se postupně přidávaly i další asociace sdružující operátory a providery a byla předkládána poslancům přesně v době, kdy tito jednali o změnách v DPH a novele příslušných daňových zákonů. Ačkoli byl návrh podložen studií ukazující, že daňové úlevy by mohly mít nulový až kladný dopad na státní rozpočet (skrze větší odbyt a tím i větší odvody od poskytovatelů služeb), poslanci ani senátoři nenašli pro tyto návrhy dostatečné pochopení a nepřijali je.
S křížkem po funuse?
Prakticky ve stejné době, kdy Poláci seznali, že proti EU nemají šanci, se v ČR objevuje obdobná výzva – osvoboďme Internet od DPH! Přichází s ním odborná komise pro informatiku ČSSD, která vyzvala ministra informatiky Mlynáře, aby takovýto požadavek zakomponoval do návrhu broadbandové strategie:
Výzva komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD ministru informatiky Vladimíru Mlynářovi o osvobození vysokorychlostního Internetu od DPH
Komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD vyzývá ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, aby doplnil svůj návrh Národní politiky pro vysokorychlostní přístup („Broadband strategie ČR“) o osvobození vysokorychlostního internetového připojení od DPH (obdobně jako jsou od DPH osvobozeny bankovní služby a poštovní služby), jako důležitý infrastrukturní základ rozvoje ekonomiky znalostní společnosti. Tento požadavek odpovídá dlouhodobé strategii informační politiky ČSSD, kterou komise prosazuje již několik let.
Možná je to jen jakási forma „vnitrokoaličního politického boje“. Navíc, pokud osvobození Internetu od DPH odpovídá dlouhodobé strategii informační politiky ČSSD, pak je jistě na místě otázka, proč s takovýmto požadavkem nepřišla už dříve – třeba ještě v době, kdy měl informatiku na starosti její ministr Karel Březina. Nebo proč jej neprosazovala v době, kdy se rozhodovalo o přeřazení ze snížené do základní sazby DPH? A proč jej nyní neprosazuje vůči „svému“ ministrovi financí, když jde o daňovou záležitost?
Pokud je zmíněný apel míněn vážně, pak alespoň podle mého názoru musí znít jinak: ne ve smyslu „prosaďme si výjimku z pravidel Unie“, ale ve smyslu „prosaďme osvobození od DPH v rámci celé Unie“.
Pokud je mi známo, takovýto požadavek (na snížení či úplné osvobození Internetu od DPH v celé Unii) už Česká republika vůči EU vznesla – ale jen po linii ministrů odpovědných za oblast informatiky, a zatím bez úspěchu. Možná byl hlas ČR moc slabý, možná EU nemá zase až tak velký zájem na podpoře Internetu a broadbandu touto cestou. Nebo to může být tím, že „druhá ruka“ (střežící finance) dělá něco jiného a sleduje své priority, mezi které rozvoj broadbandu nepatří.