Hlavní navigace

Drahá mobilní data už nejsou tak drahá

30. 11. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Tuzemský trh s mobilními službami se v posledních letech poměrně dost proměnil. Vývoj shrnuje ve své analýze Ondřej Malý.

Ceny mobilních služeb v Česku byly a jsou už asi patnáct let předmětem mediálních i politických debat. Je to správně – telekomunikace mají být politickým tématem ze všech možných úhlů pohledu, protože jsou podobně nezbytnou součástí našeho života jako energetika nebo doprava.

Faktem je, že tuzemské telekomunikační tarify patřily dlouhou dobu mezi nejdražší v Evropě. A podle různých srovnání stále patří. Už to ale není tak jednoduchý příběh o nejdražších datech v Evropě, jako býval – Češi se mají v tomto ohledu výrazně lépe než kdysi. Pomohly některé změny zákonů, zčásti i aktivita regulátora a také obchodní rozhodnutí operátorů uvést na trh neomezená data.

Se srovnáními, která se objevují v médiích (a bohužel na nich své analýzy zčásti staví i Český telekomunikační úřad), je to ošemetné hned z několika důvodů. Používají se totiž (bohužel) především dvě, které shodou okolností také nejméně vypovídají o čemkoli, co se na českém trhu i v jiných zemích reálně děje.

Nová „papírová“ Lupa je tady. Nabízí i rozhovor s legendárním Wozem Přečtěte si také:

Nová „papírová“ Lupa je tady. Nabízí i rozhovor s legendárním Wozem

Prvním je srovnání společnosti Empirica pro Evropskou komisi. To pracuje s takzvanými spotřebními koši, které jsou dlouhodobě prakticky neměnné, aby bylo možné srovnávání do minulosti. Koše obsahují vždy určité množství hovorů měsíčně nebo měsíční datový příděl. Data jsou od 500 MB do 20 GB, hovory od 30 do 300 (nejde o minuty, ale skutečně o různě dlouhé „hovory“, které se ve srovnáních historicky používají kvůli dřívějšímu rozdělení tarifikace na špičku a mimo špičku).

Problém srovnání od analytiků z Empirika je jednoduchý, koše jsou nadesignované na realitu, jež tu byla tak před pěti lety a kterou aktivně používá v marketingu málokterý operátor – a u nás žádný. Takže ze srovnání vycházíme tradičně špatně – i když v tom nejnovějším už analytici uvádějí, že v Česku „oproti roku 2000 ceny významně klesly“.

Druhým je srovnání od britské firmy Cable.co.uk, která monitoruje nabídky operátorů po celém světě a počítá „průměrnou cenu gigabajtu dat“. Jejich metodika je upřímně řečeno dost podivná – výzkumníci vezmou různé tarify na webech a cenících, zanedbají u všech volání a SMS a cenu paušálu podělí počtem gigabajtů (tedy třeba tarif za 1000 korun s 10 GB dat by vygeneroval cenu 100 korun za 1 GB). Pak udělají průměr ze všech takových tarifů bez ohledu na to, jak jsou prodávané a využívané. Tarif za 500 korun se 4 GB dat i teoretický tarif za 2500 korun se 60 GB dat tak vstupují do kalkulace stejně, bez ohledu na to, že ten první bude mít velké množství zákazníků a ten druhý jen tři lidi v Česku.

Opět narážíme na to, že nevíme, jak se toto srovnání staví k neomezeným datům – v metodice zveřejněné na webu společnosti uvádějí, že tam, kde jsou pouze tarify s neomezenými daty, počítají průměrnou cenu tak, že podělí cenu tarifu průměrnou spotřebou v daném státě (tu uvádí občas regulátor, občas operátoři, občas jiné výzkumné agentury). Je možné, že se tak chovají k neomezeným tarifům obecně, což by u nás vysvětlovalo nesmyslně vysokou průměrnou cenu za gigabajt někde kolem osmi dolarů minulý rok a tří dolarů letos, protože i přes zavedení neomezených dat je v Česku průměrná spotřeba stále relativně nízká (i když rychle roste).

Posun trhu

Je tak vidět, že srovnání, která se používají, nemají moc velkou vypovídací hodnotu, protože situace na českém trhu se prostě změnila. Neomezená data byl skutečný „gamechanger“, po kterém jsme volali hodně dlouho. Nakonec se před covidem, v létě 2019, jako první rozhoupal T-Mobile a nabídl na léto neomezená data jako doplňkovou nabídku ke každému tarifu a každé předplacence s nějakým datovým balíčkem.

Česko stále patří k zemím s nejvyššími účty za telekomunikace Přečtěte si také:

Česko stále patří k zemím s nejvyššími účty za telekomunikace

Následoval ho o pár dní později Vodafone, který se rozhodl nabídnout neomezená data zákazníkům s řadou podmínek, z nichž nejzávažnější byla, že nabídku nebylo možné získat jinak než v kombinaci s pevným internetem. Tento požadavek pak operátor v tichosti zrušil o pár měsíců později. O2 přišlo se svou nabídkou v září. A od té doby už se hraje jenom o to, kdo nabídne jaké rychlosti a za kolik. Mobilní internet se tak z velké části začal prodávat stejným způsobem, jakým se už řadu let prodává ten pevný.

Neomezená data je také možné docela snadno srovnávat s ostatními zeměmi, čehož využili operátoři v nedávných připomínkách k analýze trhu, jejíž pomocí by ČTÚ tento trh rád reguloval. Vodafone tak upozornil, že české neomezené tarify patří mezi nejlevnější mezi okolními státy a levnější mají pouze v Polsku. Což je na první pohled pravda a ukazuje to vcelku dobře, kam se trh posunul.

Srovnání, které má smysl používat – a také jsme ho používali v minulosti na ČTÚ a jeden čas ho využívalo komerčně i Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR – je to od finské společnosti Rewheel. V něm Česko vychází už daleko lépe v průměrné ceně za gigabajt, a to lehce nad průměrem EU.

V tomto případě je metodika daleko přátelštější k neomezeným datům, kdy takovým tarifům přiřazuje nejvyšší dostupnou hodnotu nabízených omezených gigabajtů mezi všemi sledovanými zeměmi, což bylo v dubnu letošního roku deset tisíc gigabajtů. Je to trochu přitažené za vlasy druhým směrem, ale teoreticky je samozřejmě možné, aby lidé s neomezenými daty takový objem vyčerpali. Každopádně ve srovnáních Rewheelu jsme v minulosti vycházeli špatně a dnes už do značné míry špatně nevycházíme.

Regulační vítězství

Proč tomu tak je a proč se český trh vyvinul tak, jak se vyvinul z relativního cenového marasmu? Důvodů je, myslím, několik. Prvním a nejjednodušším vysvětlením je, že operátory přestalo bavit, že byli v médiích zobrazováni jako škrtiči digitalizace. Navíc si všichni tři spočítali, že se jim neomezená data ve skutečnosti vyplatí, protože některými telekomunikačními manažery často zmiňované „nebezpečí“, že by lidé odhlásili pevnou internetovou linku, prostě nehrozí.

Svou roli hrála určitě i poptávka, lidé měli stále lepší telefony, spotřebovávali více dat, ale snažili se hlídat sami sebe, být co nejvíce na Wi-Fi a podobně. A žádný rozumný byznys nemůže žít tak, že dávkuje svůj produkt tak, jako Immortan Joe přiděloval nebožákům vodu v posledním Mad Maxovi. Z tohoto hlediska tak byl krok, který v roce 2019 udělal T-Mobile, logický. Navíc ho udělal bez zásadních háčků – pamatuji si, jak jsme hledali v podmínkách tradičním malým písmem a právnickým jazykem napsané omezující podmínky, ale nic tam nebylo.

Dalším důvodem jsou legislativní změny. V roce 2019 schválil Parlament novelu zákona o elektronických komunikacích, která zavedla významné změny v úpravě smluvních vztahů mezi operátorem a jeho zákazníky z řad spotřebitelů. Nově tak spotřebitelé fakticky mohou smlouvu kdykoli vypovědět bezplatně, s výjimkou prvních tří měsíců trvání smlouvy, kdy operátor za takovou výpověď může požadovat částku rovnou jedné dvacetině součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce trvání smlouvy. Navíc novela zavedla snazší mechanismus přechodu mezi operátory a takzvaný one-stop-shop, se kterým se stačí obrátit na nového (přejímajícího) operátora, jenž vyřídí všechny formality s tím původním. Důsledkem je významný nárůst počtu přenesených čísel – podle výročních zpráv ČTÚ bylo v roce 2018 přeneseno 423 100 čísel v mobilních sítích, v roce 2021 to bylo 525 200 čísel.

Vyšší konkurence je vidět i na současném vývoji inflace. Český statistický úřad sleduje ceny v řadě různých segmentů, jedním z nich jsou „telefonické a telefaxové služby“. Ty jsou jednou z mála položek, u které ceny v posledních pěti letech reálně klesají. Samozřejmě v tom nejsou jenom mobilní služby, ale i pevné, kde je tradičně Česko naopak mezi nejlevnějšími zeměmi v Evropě (když jsem říkal jedné americké analytičce, že můj operátor mi doma nabízí půlgigabitovou rychlost v přepočtu asi za dvacet dolarů, skoro mi nechtěla uvěřit).

Dalo by se tak říct, že úřad a zákonodárci by si mohli připsat regulační vítězství, i když u velké části trhu, která se zabývá poskytováním pevného internetu, se o nízké ceny za velmi kvalitní služby zase až tak moc nezasloužili. U mobilních služeb ale tlak regulátora, zákazníků i zákonodárců bezpochyby slavil úspěch. V tomto světle je setrvalá snaha ČTÚ trh regulovat docela nepochopitelná, protože situace je objektivně výrazně lepší než před lety. Úřadu se navíc nedaří protlačit své analýzy přes Evropskou komisi, která na vše musí dát finální „razítko“, a ani rada ČTÚ, která musí regulaci schválit, není úplně jednotná v názoru, zda je trh skutečně v tak špatném stavu, jak prezentují analýzy úřadu.

MMF24

Mezitím ale na trhu platí opačný cenový vývoj, než na který jsme byli zvyklí. Ceny pro domácnosti stagnují (respektive operátoři nabízejí za obdobné částky vyšší rychlosti neomezených tarifů a více dat) a ceny pro firmy se naopak zvyšují. Jak informovala Lupa.cz koncem srpna, T-Mobile rozeslal svým korporátním zákazníkům dopis, že z důvodů rostoucích cen energií a nákladů na výstavbu musí zdražit o deset procent.

Text vyšel v tištěném speciálu Lupa3.0. V PDF si ho můžete ale stáhnout (po registraci) celý do svého počítače.

Odesláním informací souhlasím se Zásadami zpracování osobních údajů


Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je nezávislým konzultantem, dříve působil jako náměstek ministra průmyslu a obchodu či člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Předtím pracoval jako novinář (Hospodářské noviny, Lidové noviny, MF Dnes).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).