Důvěřovat webhosterům? Ano, ale prověřovat

Na druhém konci drátu jsou tzv. webhosteři, poskytovatelé webhostingových pronájmů. Zákazník si zvolí nejvhodnějšího webhostera, na jeho webu si objedná požadovanou službu, zaplatí patřičnou sumu většinou na tři měsíce nebo jeden rok dopředu, nahraje své webové stránky případně kompletní webovou aplikaci na server a těší se ze své internetové přítomnosti a světlé budoucnosti. Jak ale nejrůznější názory z internetových diskusí napovídají, ne vždy je situace takhle růžová. Důvěra zákazníka ve webhostera se dá rychle získat i ztratit. Nezbývá než být pozorný při výběru vhodného partnera, kterému svěříme webové stránky.

Při výběru dodavatele webhostingových služeb se dá vycházet z referencí od známých i odborníků, stojí za to věnovat pozornost také odborným internetovým serverům, které se dané problematice věnují. Jedním z takových je kromě Lupy i server Hormart s přehledem českého webhostingu, který pravidelně zveřejňuje tabulku největších českých webhosterů. Pořadí ke konci prvního pololetí letošního roku je následující (řazeno podle sloupce „počet serverů“):

Údaje uvedené v tabulce jsou získávány od jednotlivých provozovatelů webhostingových služeb podle dané metodiky. Jako zásadní a hlavní kritérium úspěšnosti poskytovatele webhostingu se bere celkový počet placených virtuálních serverů hostovaných na fyzických serverech daného poskytovatele. Počítají se samostatné placené servery na doménách 2. a 3. řádu, jak servery na domácích doménách .cz, tak i na všech ostatních tzv. top-level a zahraničních doménách. Do výsledků se nezapočítávají servery provozované v rámci tzv. freehostingu ani doménové aliasy bez řádně vyhrazených webhostingových pronájmů. Dále se nezapočítávají virtuální servery, které byly převedeny k jiným provozovatelům a jejichž pronájmy byly zákazníkem vypovězeny, a dále webhostingové pronájmy, které jsou bezplatným přídavkem dalších internetových a telekomunikačních služeb v rámci tzv. bundle nabídek.

Jak z výše uvedených pravidel zřejmě vyplývá, počty virtuálních serverů jsou de facto neověřitelné údaje. Tabulka s pořadím největších webhostingových firem proto není zcela přesná, jde především o základní přehled o hráčích na českém trhu webhostingových pronájmů. Existují však nástroje, byť opět ne zcela exaktní, s jejichž pomocí lze počty virtuálních serverů konfrontovat. Jedná se především o počty hostovaných domén. Tyto statistiky pro domácí trh přináší server Czechweb, který udává pořadí technických správců domén .cz. Údaje ze začátku srpna jsou v tabulce ve sloupci „počet .cz domén“. Ze serveru CzechWeb jsou převzaty rovněž údaje v posledním sloupci „počet ostatních“, který ukazuje většinou počet hostovaných slovenských domén s koncovkou SK. Počty hostovaných generických top-level domén (koncovky .com, .net, .org, .biz, .info) byly převzaty ze serveru Webhosting.info.

Zjednodušeně se dá říct, že celkový počet hostovaných domén u jednotlivých provozovatelů (součet hodnot z posledních třech sloupců tabulky) by měl být větší než počet provozovaných virtuálních serverů (sloupec „počet serverů“). Výjimku mohou tvořit případy, kdy webhoster pronajímá i servery na doménách 3. řádu anebo nevede DNS záznamy na svých serverech. V takových případech, kterých však není mnoho, může být počet hostovaných domén zavádějící. Většinou ale udává počet hostovaných domén horní hranici počtu virtuálních serverů. Přitom platí, že určité procento hostovaných domén jsou pouhé aliasy a tzv. zaparkované domény bez řádně vyhrazených virtuálních serverů. Důvěryhodní provozovatelé (a spolu s nimi i skutečné počty hostovaných virtuálních serverů) pak budou ti, u kterých je rozdíl mezi počtem domén a hostovaných serverů výrazně větší než nula.

U několika provozovatelů tomu tak není a nahlášený počet hostovaných serverů je vyšší než počet hostovaných domén. Většina firem poskytla vysvětlení. Např. Internet OnLine (divize Českého Telecomu) provozuje přibližně čtyři tisíce placených serverů na doménách 3. úrovně. Stejně tak CP Online má více než dva tisíce serverů na doménách 3. úrovně s adresami Hyperlink, Vltava2000 a dalších. U firmy Nethost je záporný rozdíl dán orientací na partnerský prodej a zahraniční trhy, kdy tisíce serverů jsou hostovány na doménách s koncovkami .sk, .de a .com. Stovky serverů na doménách 3. řádu provozují také Web4U. Jediný negativní rozdíl bez vysvětlení zůstává u firmy SuperHosting, od které se nám bohužel nepodařilo zjistit, kde jsou DNS záznamy k jejím asi třem tisícovkám virtuálních serverů.

Touze dělat se lepším lze na internetu jen stěží odolat. Tento nešvar se nevyhýbá ani některým webhosterům. Proto je moudré prohlédnout si webové stránky webhostingových firem a jejich nabídku podrobit důkladnému prozkoumání. Vyplatí se poslat na vytipované hostingové firmy testovací e-mailový dotaz. Rychlost a kvalita odpovědi mnohé napoví. Rozumné je také vyzkoušet zákaznickou podporu po telefonu, a to třeba i v netradiční mimopracovní době. Jen tak se potencionální zákazník může na vlastní kůži přesvědčit, kdo je na druhém konci drátu. A jen tak může proměnit investované peníze ve skvělé úspěchy na internetovém kolbišti. Ať už bude jeho partnerem některá z uvedených větších firem, nebo někdo menší, kdo se bude nenásilně snažit protlačit vlastní reklamu do diskuse pod tímto článkem.