Pomáhá fotobankám hledat nelicencované fotografie, policii odhalovat drogové dealery nebo reklamním agenturám odhadnout, kdo se dívá na jejich citylighty. Nenápadná česká firma Eyedea Recognition se zrodila na ČVUT a dnes má milionové obraty.
Fotobanky se bez služeb podobných firem neobejdou. “Jedna studie zjistila, že přes 80 procent obsahu na webu není řádně licencováno. My jdeme po případech, kde se jedná o komerční užití. Řešíme asi 200 až 300 případů měsíčně. V řadě případů hraje svou roli i neznalost – lidé často vůbec netuší, jak vlastně licence fungují,” vysvětluje šéf tuzemské fotobanky Isifa Georg Hodek.
Nejvíce problémů s licencováním se objevuje v oblasti webdesignu. “Dovolil bych si odhadnout, že devadesát procent případů se objevuje v tomto segmentu,” tvrdí šéf fotobanky Profimedia Pavel Macků. “Naše čísla tvrdí, že nejčastěji se fotky bez licencí pohybují na sociálních sítích nebo blozích. To ale neřešíme a zaměřujeme se převážně na případy, kde byly vizuály použity třeba pro webové stránky nebo reklamy komerčních subjektů,” doplňuje Hodek.
Dějí se samozřejmě i opačné extrémy – o čemž svědčí známý případ, kdy Profimedia vymáhala platby i za volně dostupné snímky NASA. A loni přiznal americký soud odškodnění ve výši 1,2 milionu dolarů za to, že agentury AFP a Getty převzaly fotky haitského zemětřesení z twitterového účtu fotografa Daniela Morella bez udání zdroje a bez odměny pro autora.
Nelicencované používání fotek musí fotobanky každopádně nejprve dokázat. A k tomu právě používají specializovaný software. “Používáme k tomu systémy třetích stran, pracujeme s jednou izraelskou a s jednou českou firmou, které tyto služby poskytují,” říká Hodek.
Obrázkový policajt sídlí v klášteře
Dotyčnou českou firmou je právě Eyedea, která svůj systém vyvíjí v kancelářích ukrytých v pražském Emauzském klášteře. “Když jsme firmu před osmi lety zakládali, byli jsme ještě na ČVUT. Dnes má univerzita v naší firmě desetiprocentní podíl. Tyhle kanceláře jsme našli náhodou, rozhodly dveře do výtahu,” vysvětluje v rekonstruovaných kancelářích předrevoluční akademie věd Martin Urban, jeden ze tří zakladatelů společnosti Eyedea Recognition.
Systém malého vývojářského týmu hlídá obrázky nejen z komerčních fotobank, ale třeba i veřejnoprávní ČTK. “Fotobanky mají většinou sadu obrázků, které jsou pro ně cenné a nechtějí, aby kolovaly po internetu. V podstatě si připojí databázi svých drahých obrázků do systému, a ten pak automaticky vyhledává všechny podobné obrázky na internetu,” vysvětluje Urban. Práce s obrazem je všechno, čemu se posledních osm let věnuje.
“Když jsme rozjížděli firmu, tak jsme zjistili, že už by mělo jít proměnit výzkum na firmu s podílem univerzity. Tak že bychom prý mohli prorazit,” vzpomíná na začátky Urban s tím, že tolik komplikací nečekali. “Nakonec to musel schvalovat rektor, který řeší miliardové rozpočty a teď dostal na stůl takovou firmičku, jako jsme byli my,” dodává.
Firma loni překročila obrat pěti milionů korun a sbírá zákazníky převážně z tuzemska. “Z hlediska četnosti dotazů vede cizina, ale z hlediska prodejů je to výrazně lepší v Česku,” dodává Urban s tím, letos v srpnu třeba firma získala skoro dvoumilionovou veřejnou zakázku od ministerstva vnitra na software pomáhající při odhalování pašeráků drog.
Od značek k obličejům
Rozpoznávání obrázků pro fotobanky totiž není jediným oborem, kde se jejich systémy využívají. “Naše historicky první zakázka byla od brněnské firmy Camea, která potřebovala rozpoznávat poznávací značky na autech. S nimi v podstatě spolupracujeme dodnes na vývoji dopravních aplikací,” vzpomíná Urban. Další byznys přišel brzy poté, když se naučili rozpoznávat obličeje.
Systém Eyedey je dokáže rozpoznat ve videu obličeje, určit jejich pohlaví, zapamatovat si je a třeba je i identifikovat. “Lze to využít třeba v reklamě. V Česku jsme na to měli klienta už před šesti lety. Zatím se ale systém nasazuje převážně v pilotních projektech,” vysvětluje s tím, že oceňovanou možností je zároveň i měření.
“Když to umístíte třeba na citylight, můžeme jasně říct, kolik lidí se na něj dívalo. Dokážeme ale i podle obličejů tipnout věk a pohlaví. To se může hodit do nějakých automatizovaných systémů, které zobrazují reklamu. Možností jsou desítky, ale my jen vyvíjíme systém, využití si hledají často naši klienti,” dodává Urban.
“Pracujeme i na identifikaci obličejů ze záznamu. K tomu si ale musí připojit každý zákazník svou databázi. Od nás dostane jen disk se softwarem,” vysvětluje Urban. Momentálně ale připravují i speciální aplikaci, která sleduje zorničky dyslektických dětí při čtení.
Kombinaci obou základních služeb využívá i Seznam. “Pomocí softwaru od Eyedea anonymizujeme obličeje a SPZ aut a také detekujeme polohu dopravních značek, které používáme pro aktualizaci plánovače tras,” potvrzuje Petr Hoffmann, produktový manažer projektu Panorama v rámci Mapy.cz.
Osmičlenný tým se zatím nechystá do cloudu ani nehledá investora. “Cloud by pro nás měl smysl v okamžiku, kdy by přišel klient s projektem, který to vyžaduje, ale pro naše obvyklé služby to není nutné, podobně je to s investory. Nejsou zatím potřeba,” tvrdí šéf firmy, která se zatím obejde bez obchodníka nebo marketingového oddělení.
“Jsme prostě vývojáři a klienti k nám chodí na základě našich referenci,” dodává Urban s tím, že často klienti nevyžadují ani grafické rozhraní. Firma se nemusí starat v podstatě ani o přísun nových zaměstnanců, protože dva ze zakladatelů stále působí na ČVUT a vytipovávají nadějné posily už během jejich studia. “Momentálně jsme ve stádiu, kdy máme vyhlídnuté talenty, ale není tak velký projekt, abychom jich uživili tolik,” uzavírá Urban.
Univerzitní týmy na vzestupu
Eyedea nejsou jediným projektem, který přešel z univerzity do světa byznysu. Další postupně přibývají i přesto, že převést akademický výzkum mimo hranice univerzitního světa není pořád úplně jednoduché.
„Myslím, že by bylo rozumnější, kdyby mělo ČVUT samostatnou instituci, která by přímo vstupovala do firem, protože jinak je to strašně komplikované,“ tvrdí Urban.
Podobně „divoce“ vznikala i třeba brněnská Invea Tech. Té vzala proměna z týmu CESNETu na normální firmu dva roky příprav a pak ještě půl roku samotné akce.
"Pro CESNET se jednalo o jeden z prvních transferů technologie a univerzity, také teprve s podporou startupů začínaly. To všechno tady před sedmi lety teprve vznikalo,“ tvrdí Rostislav Vocilka, kterého si vznikající tým akademiků najal jako manažera pro založení a řízení nové firmy.
ČLÁNKY DO MAILU