V týdnu se odehrála další z klasických bitev o svobodu projevu na Facebooku. Norský Aftenposten na své facebookové stránce zveřejnil celosvětově známou fotografii z války ve Vietnamu. Neuvědomil si, že bude podrobena kontrole cenzorů Facebooku, ať už na základě automatické detekce nahoty, nebo poté, co ji nahlásí ochotní čtenáři. Facebook fotku, pochopitelně, promptně smazal.
Pravidla nikdo porušovat nebude
Nahá postava, navíc dětská postava, proti dětské pornografii je potřeba bojovat. Aftenposten nakonec měl být rád, že mu horlivý cenzor nezrušil rovnou celou stránku, ale smazal jenom onu fotografii. Cenzor je ve skutečnosti zřejmě nějaký unavený nešťastník z třetího světa, který je rád za to málo peněz, co dostane. A v záplavě tisíců fotek se skutečným pornem i dětskou pornografií už není schopen rozlišovat. Nebo předmětnou fotografii nikdy v životě neviděl a text v norštině mu nic neříká.
Aftenposten to vytočilo, napsali tedy článek o tom, jak jim Facebook smazal fotografii. Což je jasná výzva k boji, takže jim Facebook opět smazal, co mohl. A navíc znemožnil na Facebook vkládat odkaz na tento předmětný článek. Facebook přece nebude nikdo kritizovat. Stěžoval si i jeden z fotografů z Aftenposten, na což Facebook zareagoval tím, že mu pozastavil účet.
Noviny to rozčílilo ještě více, takže vyšlo vydání s otevřeným dopisem Marku Zuckerbergovi. Což vyvedlo z míry norskou premiérku, která se pak onu fotografii pokusila na Facebooku sama zveřejnit. A Facebook jí snímek samozřejmě smazal.
Fáze další, neustoupit
Do hry se mezitím zapojila média po celém světě a nastoupilo PR oddělení Facebooku, které několik dní – jako vždy – trvalo na svém: fotografie porušovala „pravidla komunity“ a tím pádem musela být smazána. Navíc dodávali něco o tom, že je prý velmi obtížné rozhodnout, co ještě je dobře a co je potřeba potírat.
Co na tom, že proti postupu Facebooku už vystoupili všichni, kdo vystoupit mohli. Co na tom, že ona fotografie pochází z učebnic. Projevila se typická americká ignorance doprovázená outsourcingem do třetího světa a následovaná obvyklým přístupem PR lidí. Neustoupit ani o píď.
Většinou tahle fáze trvá několik týdnů, dříve dokonce i několik měsíců. V tomto případě ale měla překvapivě rychlý konec. Už po pár dnech odmítání náhle Facebook změnil názor. Všechny smazané fotky vrátí zpět, zablokované účty odblokuje a umožní, aby se tato fotografie na Facebook dala vložit. Bude ale prý trvat několik dní, než se jim to podaří.
TIP: Aftenposten k smazání fotografie: Facebook snur om Vietnam-bildet
Kdy se objeví jiná fotka?
Konec veskrze dobrý. Stejně jako při letitém odmítání fotografií kojících matek. Ty teď už na Facebooku také mohou být. Dobře to ale nedopadlo třeba s odmítáním ženských bradavek, které na Facebooku stále být nesmí, a to ani na uměleckých fotografiích. Nebo s mazáním obrázku antické sochy, protože je nahá.
Vzpomenout můžeme také smazání stránky s univerzitním kalendářem tamních sportovkyň v nahé podobě, zatímco obdobný mužský nahý kalendář je povolen. Nebo mazání fotek a účtů, protože se na fotce líbají dva muži. Ale nakonec i zákaz fotografií ňader po masektomii či fotografií modelek s nadváhou – se zdůvodněním, že je to nevhodné a neestetické.
S mazáním neškodných fotografií je prostě potřeba počítat. Stejně jako s tím, že vše závisí na vzdělání a rozhledu toho, kdo bude fotografii posuzovat. Je jasné, že Facebook správně a oprávněně likviduje stovky tisíc pornografických fotek, stejně jako záplavu dětské pornografie. V první fázi je to možné svěřit algoritmu, který „podezřelé“ fotografie nalézá, ale ve fázi další se není možné obejít bez lidského posouzení.
Vezmeme-li v úvahu zásadní neochotu Facebooku mít místní zastoupení v jednotlivých zemích a ignoraci toho, že obsluhuje 1,7 miliardy lidí, a tudíž musí být schopen komunikovat ve většině jazyků, které používají, tak není divu, že to celé dopadá, jak to dopadá. Značný podíl na tom má i fakt, že posuzování nevhodné fotografie se odvíjí i od toho, „jak hodně“ uživatelů ji nahlásilo.
TIP: Wired k tématu: Norway Is Right to Be Pissed at Facebook Over Photo Censorship
Pokrytectví dotažené k dokonalosti
Aftenposten se mimochodem dočkal od Facebooku doporučení toho, co měli s fotografií dělat, pokud ji chtěli zveřejnit – měli ji rozostřit nebo zakrýt choulostivou část. Ideální návod k tomu, jak zajistit novou úroveň autocenzury: preventivně začerňovat či rozmazávat vše, co by mohlo být rizikové.
Nakonec jde hlavně o pokrytectví dotažené k dokonalosti. Facebook vlastně za nic nemůže. Na vině jsou zaprvé uživatelé – jsou to přece „oni“, kdo nahlašují závadný obsah. Pak za to mohou „Pravidla komunity“, příhodně pojmenovaná podmínky užívání, kde se slovem „komunita“ dá opět omlouvat všechno. A v neposlední řadě, je tu absolutní anonymita posuzovatele. Zatímco tradiční média mají editory, šéfredaktory či etické komise, tady nikdo takový není. Jen nějaký nešťastník třeba z Indie, Bangladéše či jiné rozvojové země.
Pokud udělá chybu tohoto rozměru, Facebook se ho může na hodinu zbavit. Na jeho místo čekají desítky dalších – až do momentu, kdy udělají stejnou chybu. Nebo na oněch pár měsíců, než se z té záplavy porna, násilí a nechutností skoro nebo zcela zblázní.
V tomto konkrétním případě by ale bývalo stačilo, kdyby posuzující osoba měla odpovídající vzdělání a rozhled. Ale na to není prostor ani peníze, je potřeba vydělávat. Nakonec, jak už to Mark Zuckerberg říká, Facebook je přece jenom technologická společnost, žádný obsah netvoří. Jen zapomíná vysvětlit, jak ho tedy vlastně chtějí posuzovat, pokud nemají odpovídající mechanismy.