Před třemi týdny se uzavřela první řada seriálu První republika. Chystáte už druhou? Respektive kdy ji začnete natáčet?
Začneme asi letos na podzim, má to vazbu na ekonomiku celého projektu. Máme hodně prostředí a potřebujeme výrobu plánovat dopředu tak, aby to dávalo ekonomicky smysl. Po dohodě s Českou televizí jsme tedy začátek natáčení druhé řady trochu odložili. Věřím, že téma a brand jsou silné a že se k němu diváci vrátí i po trošku delší pauze. Při nasazování seriálů v zahraniční je to poměrně běžné, že mezi jednotlivými řadami bývá delší pauza. Není nutné, aby běžely pořád donekonečna. A ani to není výrobně možné, pokud netočíte pro prime-time seriály na úrovni „daily-soap“, což je, bohužel, většina tzv. dlouhoběžících seriálů v České republice.
A bude se to jmenovat stále První republika, nebo to bude už Druhá republika? Časově byste se měli dostat do pozdějších let.
První republika, je to brand a určitý pocit a očekávání. V druhé řadě se budeme pohybovat v letech 1927 až 1929, což je ostatně ještě první republika.
Nedávno jste ale na webu ČT prozradil, že by tento seriál měl mít čtyři řady a skončit druhou světovou válkou. Takže na Druhou republiku dojde, a dokonce i na Protektorát.
Pokud bude seriál úspěšný dál, tak ano, ale rodinná sága a její hlavní postavy budou plus minus stejné, zůstane to První republika, je to prostě název. Mimochodem titul pro mezinárodní distribuci je úplně odlišný: The Manor House, něco jako „Rodinné sídlo“. Seriál na zahraničních trzích prodáváme jako mix romantického příběhu a tajemné detektivky – diváckou žánrovku – První republika mimo ČR nic neznamená.
Na to jsem se chtěl zeptat, zda První republika jako taková není pro zahraniční televize neznámý pojem a nezajímavé téma, které se pojí jen s českou a československou historií.
Proto jsme logicky zvolili jiný název, ale u nás v Česku operujeme s První republikou, to pro Čechy funguje. Navíc ta historie v našem seriálu je, spousta detailů, atmosféra, prostředí… Ale při zahraniční prezentaci na ní neklademe důraz, to není prodejné, tam může zaujmout jen příběh, výprava a celkový svěží styl.
Ale těch historických událostí tam není moc.
Udělali jsme si seznam a historických faktů a detailů je tam spousta. Není to ale přesně vyprávěné. Je nutno zdůraznit, že to je „dobovka“, nikoli historický seriál. V tom je zásadní rozdíl ve vnímání žánru a docela mě mrzí, že to kritici nereflektují. Nedokáží rozlišit historický seriál od dobového a mají pocit, že zrovna náš seriál má „zaplácnout“ nějaký jimi vnímaný dluh k té době, a že bychom měli divákům přinést nějakou „zaručenou historickou pravdu“.
My se snažíme o moderní dobový divácký seriál, který tady nikdo ještě takto neudělal. V Dramedy se vždycky snažíme udělat projekt, který přinese něco nového, posune laťku v oboru o kousek dále. A věřím, že jsme to ve zmíněném zadání dokázali. První republika je o velmi slušné filmařině, došlo u ní k posunu i ve financování, protože je vyráběna v koprodukci s předpokladem mezinárodní distribuce. Zabývat se tím, zda tam mělo být víc historie a méně detektivky atp., je o ničem. Rád si přečtu erudovanou kritiku ve srovnání s jinými zahraničními seriály v daném žánru, ale glosy o tom, že někdo čekal něco jiného a nedostal to, nás nikam neposouvají a většinou svědčí o tom, že kritici nevědí vůbec nic o tom, jak se seriály v současnosti ve světě dělají.
Takže vás kritiky překvapily? Třeba od Mirky Spáčilové, která v MF Dnes napsala, že to je spíš telenovela a že z první republiky toho tam moc nebylo?
Ta kritika, nejen od Mirky, není povětšinou k věci. První republika je určitě seriál divácký, ale rozhodně to není seriál, který by běžně dělaly české komerční televize. Snažíme se o oddychový, ale přitom řemeslně velmi kvalitní seriál. Pokoušíme se skrze zábavný příběh a emoce sdělovat určité významné lidské hodnoty, snažíme se o vysokou míru vkusu a estetiky. Je to velmi náročná řemeslná práce, srovnání s telenovelou či rychlokvašenými komerčními seriály je prostě nefér. Ano, je to příběh románového stylu, ale to ještě neznamená, že to je telenovela. Od odborné kritiky bych čekal, že se bude zabývat širšími okolnostmi vzniku. Například zda je v našem seriálu kvalitativní posun vůči jiným českým seriálům, jak bychom snesli srovnání s jinými evropskými seriály se srovnatelným záměrem a rozpočtem atp. Zjistili by třeba, že ČT ve spolupráci s námi přináší divákům velmi vysokou hodnotu za velmi zajímavé peníze. A že tedy naopak odvádí pro své koncesionáře skvělou práci.
K tomu se ještě dostaneme.
Filmová a televizní kritika v Čechách nevychází z kontextu toho, co se v našem průmyslu děje a jaké jsou tvůrčí možnosti a kapacity, s tím, co kritizuje, se často úplně „míjí“. Není založená na současných světových trendech v daném žánru a znalosti, jak se věci dělají, ale jsou to nějaké glosy založené na osobním, většinou velmi vyhraněném vkusu. Neanalyzuje jak tvůrci zpracovali daný žánr a evidentní tvůrčí záměr, ale je hodnoceno to, zda se naplnilo kritikovo očekávání tím, že si vybrali toto pojetí a žánr. Kritik očekával artový film, ale dostal telenovelu, teď nemyslím První republiku, ale obecně. No jo, ale nemůžu kritizovat tvůrce telenovely proto, že dělá telenovelu. Můžu se zabývat tím, jestli ji dělá v daném žánru dobře nebo špatně.
Co vás na té kritice nejvíc překvapilo? Někde jsem zaznamenal výtku, proč má hrát jednu z hlavních rolí v českém seriálu z dob první republiky Slovák.
Nevím, zda mne něco překvapilo, ale doslova zírám například když iDnes převezme článek nějakého polovzdělaného amatérského blogera z jeho Facebooku a napíše, že v První republice děláme špatně kostýmy. To je fakt novinářská bída. Mně jsou ty kritiky osobně úplně jedno, ale vadí mi to profesně. Snažíme se vyrábět lépe, tvůrce, kteří s námi spolupracují, motivovat k lepším a lepším výkonům, snažíme se o kvalitu srovnatelnou s evropskou a světovou tvorbou. Docela se nám to daří, oceňují to diváci i naši zahraniční partneři a distributoři, kteří jsou z toho seriálu nadšení. Ale lidé se z novin dočtou, že dostávají špatný seriál a například i politici a investoři skrze tyto kritiky také vnímají českou audiovizuální tvorbu. Podle toho pak přistupují k našemu oboru, jeho financování, i třeba k České televizi.
Podobnou situaci jste zažili už se seriálem Vyprávěj, který vám zkritizoval dokonce tehdejší předseda Rady ČT Milan Uhde a na stejné vlně se před volbou generálního ředitele ČT vezl i Petr Dvořák. Později ale Vyprávěj nasadil do vysílání dokonce dvakrát týdně. Takže ta kritika seriálů je spíš takovým koloritem.
Bohužel, u tehdejší kritiky pana Uhdeho je to zase o tom pokusit se vnímat ten projekt jako celý koncept. Vyprávěj byl projekt na 100 dílů, takže se každý díl logicky nemůže zabývat zločiny komunismu. Vyprávěj se zabývá pohledem obyčejného života, ale zároveň byl v mnoha momentech k té době velmi kritický a myslím si, že díky diváckému dosahu, jaký má, a díky jeho formě vyprávění, může udělat mnohem větší službu než vyhraněně kriticky zaměřený projekt jako třeba Zdivočelá země nebo Hořící keř. Ty si najdou lidi, kteří jsou spíš přesvědčeni a už je nepotřebujeme přesvědčovat. Rozhodně nesouhlasím, že jsme „historii lakovali na růžovo“ atp. Myslím si, že to bylo naopak, mnohem spíše přesvědčíte lidi přes emoce a jejich každodenní problémy, skrze to, co se jich týká, s čím se identifikují, byť si přitom také nostalgicky vzpomněli na své mládí. A přesvědčují mě o tom i příspěvky na různých webech v diskusích, kde nám zarytí komunisti za Vyprávěj nenávistně nadávají.
Do jaké míry jsou vaše projekty v ČT hodnoceny podle dosažené sledovanosti?
Neustále se diskutuje o tom, zda se má ČT zabývat sledovaností nebo ne. Ti, co tvrdí, že ne, si vůbec neuvědomují, že jedním z úkolů veřejnoprávní televize je vyrábět řekněme inovativní projekty, ale s dobrou sledovaností, protože to je mj. jediný způsob, jak donutit komerční televize také investovat do obsahu a tak dělat náročnější a zajímavější věci. Ve výsledku z toho profituje právě divák.
ČT tím tedy vlastně otáčí trh.
Ano, dodává mu nutnou dynamiku. To je jeden z významných úkolů veřejnoprávní televize, který si ti kritici, kteří vyčítají ČT příliš divácké věci, vůbec neuvědomují. Vlastně si pod sebou sami řežou větev, protože správná cesta vede přesně naopak. Veřejnoprávní televizi musí kreativně prohánět komerční televize a nutit je k výkonu, aby peníze, které tu vydělají, tady také utratily a jejich zisky neodcházely pryč. Každý byznys musí být ziskový, přirozeně, ale jestliže soukromé televize získaly kdysi exkluzivní právo vysílat, což jim vytvořilo „neohrozitelné“ postavení, musí to trhu vracet investicemi do audiovize. Není v zájmu společnosti, aby komerční televize jen maximalizovaly zisk. Neberte to jako nějaký levičácký názor, naopak, je to velmi obchodně a průmyslově orientovaný přístup běžný v západních zemích. Ti, kdo tvrdí opak, jen oslabují veřejnoprávní televizi. Představa ať si komerční televize dělají, co chtějí a dávají divákovi zábavu a ČT, ať dělá projekty, které jsou nedivácké, je nesmysl, který by vedl jen ke snižování úrovně a náročnosti tvorby.
Zpět k První republice: Stihli jste si už sednout s lidmi z ČT a pobavit se o tom, zda tento projekt naplnil jejich očekávání?
Hlouběji jsme ho ale ještě neanalyzovali, pokud nebudu počítat průběžná sezení. Myslím si, že po stránce celkového dojmu z toho, co bylo v rekordním čase vyrobeno – původně jsme totiž zamýšleli seriál vysílat letos od září a pak přišel požadavek od ČT, že by to mělo být už od ledna nebo února – jsme udělali velký kus práce a že některé díly jsou opravdu na skvělé úrovni. Za sebe vím, která místa by šla ještě vylepšit, dokonce si dokážu představit, že bychom první řadu, kdybychom na to bývali měli čas, ještě jednou přepsali, ve chvíli, když už byly napsané všechny díly, a trošku víc vyvážili, protože na začátku je trochu víc dobových záležitostí a romantiky a pak to sklouzne více jen k detektivce, ale to jsou věci, které vycházejí z momentálních možností a časového omezení výroby.
Zmínil jste, že teď jednáte o prodeji práv na první řadu První republiky do zahraničí, i v rámci DVD edice. Práva pro zahraničí vlastní vaše společnost Dramedy, nebo Česká televize, pro kterou ten seriál vznikal? Nebo se o ně dělíte?
Máme je společná, ale díky tomu, že ČT získala vysílání, my máme zase určitou přednost v prodeji na DVD a do zahraničí, protože musíme amortizovat naši investici.
Už se jeví možnost, že by První republiku vysílala nějaká zahraniční televize?
Určitě ano, už jsou nějaké konkrétní země, které zájem potvrdily. Tiskem už proběhlo, že jsme seriál prodali do Spojených států, ale nebylo to za 18 milionů korun, jak se psalo. Toto číslo vyšlo z nějaké kalkulace, která byla úplně zcestná. Nicméně První republika se bude vysílat i v USA na menším kanálu. Prodeje jsou ale přeci jenom ještě na začátku a vyjednávání nějakou dobu trvá. Víc budeme vědět zhruba za půl až tři čtvrtě roku. Ale jsem přesvědčen, že náš základní záměr je reálný a že je to nějaká cesta, jak takové projekty spolufinancovat.
Prakticky se tím vyjednáváním v zahraničí zabývá vaše firma, nebo ČT, případně vyjednáváte společně?
V koprodukčním vztahu s ČT to máme na starost my a samozřejmě jsme pověřili mezinárodní distribuční společnost. Dělá to pro nás společnost Imagina, což je významná distribuční společnost se sídlem v Madridu, shodou okolností tam pracuje Češka, kterou znám už dlouho a máme k ní důvěru.
Vy jste na to Španělsko docela zatížení… Kupovali jste si odtamtud licence pro první seriály Dramedy – Redakce a Horákovi, jiná španělská firma vás nařkla, že jste od ní okopírovali Vyprávěj…
Ano, Španělsko mne pořád nějak provází, nakonec i moje žena je Španělka, ačkoli tím to nezačalo. Vztah s Imaginou jsme navázali, když jsme od nich kupovali formáty, máme k nim elementární důvěru a byť jsme měli nabídky i z jiných společností, rozhodli jsme se pro ně. Do budoucna to ale neznamená, že bychom nemohli spolupracovat i s někým jiným.
První republika měla v České televizi 22 dílů, ale vyráběli jste i delší epizody. Jak byly dlouhé a kolik jich je?
Základní verzi jsme točili jako 11 dílů po cca 90 minutách. Jsou to víc takové „filmy“, není u nich úvodní rekapitulace a teasery na konci. Kratší díly vznikly v podstatě jako takový derivát pro vysílání ČT v premiéře, ale Kavčí hory budou vysílat i ty delší verze. Mezinárodně budeme prodávat obě verze. Na DVD vyjdou původní delší verze, stejně jako ve VOD distribuci. Některé ty kratší díly jsou rozděleny z těch delších vyloženě napůl. Třeba poslední díl byl rozdělen uprostřed scény, došlo tam jen k lehké dramaturgické úpravě střihu scény a vyvrcholení hudby.
Zastavme se u VOD. Jak je to s internetovými právy na První republiku v Česku? Česká televize může mít tento seriál na svém iVysílání neustále, nebo jen časově omezenou dobu?
Máme s ČT dohodu o dočasnosti, i kvůli plánované distribuci První republiky na DVD a VOD. A práva jsou teritoriálně omezena, i když původně jsme si mysleli, že seriál necháme volně přístupný i v zahraničí, protože víme, že se na iVysílání dívá hodně Čechů žijících v zahraničí. Ale z hlediska mezinárodní distribuce vysílacích práv to nejde.
Jak dlouhá je ona dočasnost umístění První republiky na iVysílání?
Mám pocit, že dva měsíce po odvysílání v televizi.
A pak má ČT možnost ho do iVysílání vrátit, až bude seriál opakovat v televizi?
Myslím, že ano, ale nejsem si jistý.
Takže se potom na internetu mohou objevit i dlouhé devadesátiminutové verze tohoto seriálu.
To asi ano.
U Vyprávěj ČT před lety zveřejnila, že jedna série 26 dílů vyšla na 100 milionů korun. Kolik to bylo u První republiky, pokud to není tajné?
Bylo to okolo 140 milionů korun za 11 devadesátiminutových dílů, ze kterých pro premiéru v ČT vzniklo ještě 22 kratších.
Co bylo na První republice nejnákladnější? Byly to dobové kostýmy a interiéry?
Všechno. Bylo mnohem víc reálových a složitých scén, stavba v ateliéru je samozřejmě také nákladná, ale ta se postaví a pak už se tam jen vracíte. Kostýmy jsou také nákladné, ale to není to, co ten seriál dělá zásadně dražší. U První republiky bylo mnohem víc natáčecích dní na jeden díl, je to jiný styl snímání, pracovali jsme s kamerami, které mají filmová skla, takže na to je potřeba jiné svícení a víc času, potřebujete na to ostřiče, což znamená vícenáklady, atd. Ve všech položkách je to víc peněz.
Počítalo se už od začátku, že První republika bude víc řad, když jste investovali do nákladného ateliéru a řady dobových rekvizit?
Ano. Samozřejmě, nemůžeme využít všechny kostýmy a vybavení interiérů z první řady, protože se posuneme v čase, ale určitě ateliér znovu využijeme. S tím jsme dopředu počítali, že investice musí být takto rozložená. Je to i naše určité riziko, protože kdyby seriál nebyl úspěšný, úvodní investice by překročila náklady první série. Když jsme vyvíjeli tento projekt, byl pro nás vodítkem styl vyprávění, napínavý a emotivní děj, určitý styl, jak se teď dělají evropské mainstreamové seriály. Postupně jsme se dostali k první republice a řekli si, že trochu rozehrajeme historii, resp. dobu, a že bychom mohli udělat víc řad. Úplně původně jsme uvažovali asi o 52 dílech.
Jak dlouho jste psali scénář?
Samotný scénář vzniká v řádu několika týdnů, ale dlouhý je vývoj koncepce. V podstatě jsme udělali tři různé seriály v synopsích a teprve ten třetí odpovídal tomu, co jsme natočili. V první řadě jsme příběh uzavřeli, máme několik hrdinů, kteří naplnili svoji úlohu a musíme hledat cestu, jak je nahradit a ten příběh znovu oživit. Vlastně píšeme další seriál. Není to jen o využití stávajícího seznamu postav, musíme se opravdu posunout. Ale o to by to mělo být divácky atraktivnější.
Do jaké míry mohla ČT do přípravy První republiky vstoupit a říkat, jak si ten příběh představuje a co se jí líbí a co ne?
Poměrně brzy, ale až skoro po roce práce, když jsme už cítili, že máme představu, jak to bude vypadat, jsme se o tom začali s ČT bavit a chtěli znát jejich názor, zda jít takovou cestou. Zda se jim to líbí jako koncept, abychom nepsali další scénáře bez potenciálního zájmu. Na začátku se ale snažíme ten projekt dotáhnout hodně daleko, baví nás to, že koncept vyvíjíme sami, a pro televizi je výhoda v tom, že dostávají projekt, který už má jasné obrysy a vědí, do čeho jdou. Je to společný výsledek, ale je to produkt nezávislého producenta, který ho vyrábí a spolufinancuje společně s ČT. Myslím, že i část odborné veřejnosti ne úplně přesně chápe externí spolupráci televize s producentem. Je to vnímáno tak, že producent dostává od televize zakázku na výrobu něčeho, co si televize vymyslela a producent si vezme peníze za to, že to pro televizi vyrobí. Je to ale tak, že producenti připravují své projekty a nabízí je ČT ke společné výrobě. Přínos producenta je především v tvůrčím řízení projektu a případně dalším financování, nikoli v „rutinní“ organizaci výroby jako takové.
Jak velká je vaše spoluúčast?
Je to zhruba 25 na 75 procent ve prospěch ČT.
Jak náročná vlastně byla příprava natáčení První republiky? Muselo to dát dost práce, než vůbec mohla padnout první klapka, když v něm bylo tolik dobových kulis. Předpokládám, že přípravy byly delší než u jiných seriálů.
Měly být, ale nebyly. Začínali jsme s nimi ještě v době, kdy jsme dotáčeli poslední řadu Vyprávěj. Ta skončila loni v dubnu, a my jsme už někdy od podzimu předchozího roku začali připravovat casting a ujasňovat si koncept celého seriálu.
To jste si ještě mysleli, že První republika půjde v ČT od letošního září?
Ano. Hlavní režisér ještě točil seriál Vyprávěj, ale jeho vstup do První republiky byl také dost důležitý, a ten v podstatě naskočil do příprav během února a března, kdy se Vyprávěj už spíš dodělávalo a podílel se na něm víc druhý režisér. A potom se do toho mohl naplno obout až někdy v květnu, takže to bylo náročné.
Kdy jste se dozvěděli, že se termín nasazení První republiky mění ze září 2014 na leden 2014?
Někdy na podzim 2012, kdy jsme finálně procházeli s tímto projektem Programovou radou ČT.
Takže jste měli zhruba rok na to, abyste měli první díly seriálu hotové.
Ano, tak nějak.
Při psaní scénářů jste mysleli na konkrétní herce, nebo jste je vybírali až ex post, když byly scénáře hotové?
Některé herce jsme vybírali už dopředu, ono to pak pomáhá scénáristům při psaní. Na začátku ale máte nějakou představu, a obsazování rolí, proces castingu vás potom odvede ještě kousek někam dál. Přeci jenom, když vidíte, jak ti lidé fungují pohromadě, začnete si s tím ještě hrát, hýbat a zjistíte, že nějaká zarytá představa, kterou jste měli u psaní scénářů, úplně nefunguje a musíte ji změnit. Je to prostě živý proces. Strašně moc času a energie se investuje i do nastavení dalších věcí, kostýmů, masek, musíte to s lidmi probrat, vysvětlit jim tvůrčí záměr, oni ho musí pochopit a zároveň tomu i věřit.
Bylo skvělé, že naše hlavní maskérka se hned chytila na danou stylizaci, chtěli jsme pocitově prvorepublikové, ale zároveň moderní tváře s lehčím líčením, aby z toho byl současný pocit, civilní a příjemný. Ten posun stylizace se jí právě líbil. Stejně tak Míša Hořejší–Horáčková také přistoupila na stylizaci, což je vždycky trošku nevděčné právě s ohledem na kritiku, včetně té od profesních kolegů. Vždycky je ale potřeba mít v tom hned na začátku jasno a vědět, proč to tak člověk dělá a být přesvědčený, že to tak dělá správně.
Jakmile se začne natáčet a seriál začíná mít vizuální obrysy, řeší se styl střihu, barvení, hudba, znělka, titulky. To je strašně moc energie koncentrované v hrozně krátkém času.
Jak moc jste si dávali pozor na historické detaily? Měli jste nějaké poradce – historiky?
Máme asi čtyři historické poradce. S nimi hledáme kompromis, aby ta věc byla možná, pravděpodobná, ale vyhovovala příběhu. Pokud jde o historická fakta, dodržujeme je, ale primárně se řídíme příběhem. Pohled na určité historické události či období se v různých dobách mění, neexistuje absolutní pravda. Když budete natáčet nějaký dobový nebo historický film v padesátých, šedesátých nebo sedmdesátých letech, vždycky bude ten pohled jiný. Jeho tvůrci i diváci žijí jiný život a dívají se na ty historické události úplně jinak. A do toho samozřejmě vstupuje i nějaký tvůrčí záměr, žánr, jde vždycky o určitý výklad.
Co pro vás byl z hlediska těch dobových věcí největší oříšek při natáčení První republiky? Historická auta, nebo bitva z 1. světové války hned v úvodním díle?
To byla určitě náročná scéna, z mého hlediska možná mohla být i úspornější, ale to je zrovna o tom čase na finální úpravu scénářů. Mohl to být fragment, ale zase to bylo hezké pokoukání. Navíc se to natáčelo v extrémním horku, takže komparzisté v uniformách byli za celý den úplně vysušení. Byly to asi první dva natáčecí dny.
Na druhou stranu, vojáci nemuseli předstírat, že se potí.
To sice ano, ale málem tam lidé z toho horka na place omdlévali. Ve vedru leželi na vypálené louce a čekali na záběr. Ale to jsou takové technické věci, které se dají zařídit. Jako dobová auta. To se dá objektivně vyřešit, na to jsou zkušené profese, které to dodají. Nejtěžší na výrobě je koncept a nastavení stylu. Jde o to dosáhnout toho, aby celý výsledek, všechno dohromady, příběh, kombinace vizuálu a stylu vyprávění, romantiky a napínavých věcí, bylo správně nastavené.
První republika šla na ČT 1 od začátku letošního roku, kdy se Kavčí hory rozhodly také zreprízovat seriál Vyprávěj. Tři dny v týdnu tak prime time na Jedničce startoval váš seriál. Těšilo vás to?
Těší nás to, byť se nás to vlastně už netýká obchodně – tedy reprízy Vyprávěj.
Nedostávali jste žádné reprízné?
Ne, to je zrovna jedna z věcí, kterou bych v rámci své činnosti v představenstvu Asociace producentů chtěl do budoucna změnit. Ne snad, že bychom chtěli „reprízné“, ale producenti, resp. produkční společnosti, které mají tak významný tvůrčí vliv na výsledek, by měly mít podíl z úspěchu. I v případě, že samotná výroba jako taková je placena televizí ze sta procent. Producent by měl být odměněn alespoň nějakým podílem z příjmů od kolektivních správců a podílem z další distribuce jako DVD, zahraničí atp. V zemích, kde je rozvinutý a úspěšný audiovizuální sektor, to tak funguje. Tvůrčí nasazení a přínos jsou různé a nelze je zohlednit v samotném rozpočtu výroby, ale při dalším a nadstandardním úspěchu projektu ano. Přiblížení západní Evropě je důležité pro kontinuitu financování nezávislých produkčních společností, které jsou zdrojem kreativity.
Budete kvůli tomu chtít nějak změnit audiovizuální zákon?
Ne snad přímo zákon, ale spíš přenastavit pravidla a obchodní podmínky s televizí, o čemž bychom se v tuto chvíli rádi bavili a dohodli se. Je to něco, co je ve prospěch audiovizuálního průmyslu jako takového. Audiovizuálně vyspělé a úspěšné země chápou, že není dobrá koncentrace jen v několika málo médiích, ale že dlouhodobý prospěch přináší, pokud peníze, které se koncentrují u televizí, jsou při výrobě rozděleny mezi další společnosti. Týká se to i komerčních televizí, v západních zemích je mnohem větší tlak na to, aby byla dramatická a zábavná tvorba vyráběna z velké části nezávislými producenty. Pro audiovizi a potažmo i pro diváky je dobré, když se v ní pohybuje více subjektů, které do toho vnáší více pohledů a kreativity. Rádi bychom se tímto směrem vydali také, ale asi to bude běh na delší trať.
Jak se vlastně financuje seriál typu První republika? A u Vyprávěj se vám už zaplatily veškeré náklady?
Vyprávěj bylo financované zcela ČT, byť vycházelo z našeho vývoje a nabídky, ale vzhledem k tomu, o jaký typ projektu šlo, nepředpokládali jsme významnější zahraniční možnosti spolufinancování. V tomto případě si myslím, že je ten model správný. Ale jak říkám, dokázal bych si představit, že by u podobných projektů byla motivace pro producenta v podobě podílu na sekundární distribuci, ať už jde o DVD nebo podíl ze správy kolektivních práv atp. U První republiky je to komplikovanější v tom smyslu, že jsme část financovali my a tuto investici musíme získat zpět z mezinárodních prodejů a distribuce DVD.
Před Vyprávěj jste natáčeli seriály podle nakoupených licencí, později jste od této praxe upustili. Znamená to, že už chcete jít vyloženě vlastní cestou a licence nekupovat?
Principiálně se tomu nebráníme, někdy to považuji za velmi pozitivní tvůrčí impulz. Občas bývá ten projekt tak zajímavý, že má smysl se do něj pustit. Ale na druhou stranu, v současné době máme ambici dělat složitější projekty a financovat je ještě více mezinárodně než První republiku, takže ty vyžadují spíše vlastní vývoj. Ale některé formáty zvažujeme.
Váš první seriál Redakce jste produkovali pro Novu, poté jste začali spolupracovat s Českou televizí. Na Kavčích horách máte pevnou pozici. Pokoušíte se získat zakázky i u komerčních televizí?
Jsme přirozeně loajální k ČT, vzhledem k tomu, že s ní dlouhodobě spolupracujeme, snažíme se nové projekty primárně nabízet jí. Přijde mi to tak fér. Spolupráci s komerčními televizemi se nebráníme, o nějakých věcech jsme i jednali, ale zatím jsme to sami nijak moc netlačili. Naše současné projekty teď byly náročnější a spíše se tedy hodily pro Českou televizi.
Vyrábět několik velkých projektů je náročné na lidské zdroje, nefunguje to tak, že získáte zájem o projekt, dáte dohromady nějakého režiséra a scénáristu a ti něco napíšou a vy to pak jako firma vyrobíte. Vyžaduje to energii a intenzivní osobní nasazení, nechceme se pustit do několika velkých projektů najednou a ztratit nad nimi kreativní kontrolu.
Je vůbec šance uspět u komerčních televizí? Nejsou tam už karty rozdané?
Myslím si, že uspět se dá. Vždycky to je otázka konkrétního projektu. Třeba Prima hodně vyrábí s externími producenty a má i nějaké svoje zajeté dodavatele, ale vidím, že se tam prosazují i další produkční firmy, kolegové, kteří s Primou třeba doteď nespolupracovali.
Takže to Prima nemá rozděleno mezi pár spřátelených produkcí?
Nemyslím si, a zdá se mi, že i Nova je celkem otevřená.
I po loňské změně vedení?
Možná, že víc, protože předtím, si myslím, že rumunské vedení si chtělo vyrábět samo. Ale nemohu k tomu dát svoji konkrétní zkušenost s podepsanou smlouvou, tak těžko říct…
Když jsme spolu dělali rozhovor před pěti lety, zmiňoval jste i jednání s TV Barrandov, která nedopadla. Je pro vás tato televize z hlediska produkce seriálů zajímavá, bude podle vás oslovovat tvůrce kvůli natáčení původních seriálů (rozhovor vznikal těsně předtím, než TV Barrandov oznámila natáčení dvou původních seriálů s režisérem Tomášem Magnuskem, pozn. red.)?
Čistě obecně si to dovedu představit, ale zda konkrétně TV Barrandov v tomto momentu a tak, jak je koncipovaná a jaký má výrobní a divácký profil, tak to podle mě asi ve větší míře nebude. Nebo ne u takového náročnějšího seriálu. Barrandov už vyrábí seriál On je žena, což je mimochodem docela hezký formát. Nevím sice, zda je české pojetí úplně šťastné, v zahraničí to skvěle fungovalo, ale moc jsem ho neviděl, takže nemůžu soudit. Myslím si, že menší televize mají potenciál ve spoustě alternativnějších formátů a typů pořadů a tuto svoji šanci zatím příliš nevyužily. To je pro mě něco, co jsem očekával od příchodu nových vysílatelů. I ta jednání s TV Barrandov někdy v roce 2009 vypadala, že by o takové projekty mohla mít zájem, ale pak zvolili konzervativní strategii, která je z mého hlediska levnější a kreativně horší nabídkou téhož, takže to moc nemotivuje diváka k tomu, aby přepnul.
České televize teď hodně sází na původní sitcomy, ale je otázka, zda je opravdu umí vyrábět.
To je další věc. U Barrandova a takových nových televizí bych čekal trochu jinou strategii, třeba La Sexty, nebo francouzské M6 na počátku jejich vzniku. Orientovanou na náročnější, kvalitní a jasněji vyprofilovaný obsah. Takovou strategii je samozřejmě potřeba umět naplnit a to není otázka jenom nějakého rozhodnutí od stolu, je to o vkusu, citu, schopných tvůrčích týmech, není to jednoduché.
Jak moc vás v tomto ohledu zasáhl příchod HD a očekávaný nástup Ultra HD vysílání? Zaslechl jsem názor, že to bude konec laciných interiérových seriálů, protože už všechno bude vidět.
Vidíte, že jsme se u První republiky vydali tím směrem, že se snažíme mít lepší obraz, ale existuje způsob, jak udělat pěkný seriál a udržet ho v ateliéru, i když o trošku lepším, trochu propracovanějším, a přitom za tím nebudou extrémní nadnáklady. Navíc, určité seriály typu Daily-soap, mezi které patří i seriály jako Ordinace nebo Cesty domů, diváky zajímají pro něco jiného než je kvalita obrazu. Proto si nemyslím, že by nás čekala nějaká zásadní revoluce.
Díky kvalitě obrazu je teď televize ale ještě zajímavější médium. Když se podíváte na aktuální velké zahraniční seriály, dá se mluvit o určitém boomu. V porovnání s filmem je seriál možná zajímavější způsob, jak oslovit diváky. Můžete vyprávět složitější téma na větší ploše, jít více do hloubky. A přitom je to velká filmařina. Připomínám, že ty nejlepší seriály pro televize začaly historicky točit hollywoodská studia a v Čechách je točil Barrandov, tedy filmaři. My se v Dramedy vlastně snažíme dělat to stejně, filmově. Snad je to trochu vidět na První republice a i některé díly Vyprávěj jsou na slušné filmařské úrovni.
Druhou řadu První republiky začnete točit na podzim, existuje už nějaký pracovní termín jejího nasazení do vysílání?
Asi to nebude na začátku příštího roku. Víc ještě nevím.
Takže nejdříve na podzim 2015.
Ano, nejdřív.
Jak se vám jako nezávislým producentům vlastně spolupracuje s ČT?
Mám pocit, že vztahy s ČT a nezávislých producentů jsou teď nejlepší za posledních 25 let.
Dramedy začala s ČT spolupracovat už za ředitele Jiřího Janečka. Změnila se nějak situace po nástupu Petra Dvořáka, právě v přístupu k producentům?
ČT vnímá, že producenti přinášejí kreativitu a nápady, a že spolupráce s nezávislými producenty někdy dokonce přináší i peníze, tedy pokud jde o koprodukce. Systémově se to tedy zlepšilo, máme větší respekt. Je spousta věcí, které ještě potřebujeme zlepšit, mj. viz jak jsem zmínil výše, ale vztahy jsou velmi korektní, profesionální a asi nejlepší za dobu, co ČT existuje.
Jak se na spolupráci ČT s externími produkcemi projevilo obnovení producentských skupin na Kavčích horách?
Producentská centra mají význam především pro interní vývoj televize. My tím, že máme a chceme mít vlastní vývoj, přinášíme jiný pohled. Jsme do něj „nuceni“, jako externisté musíme jít mnohem více do inovací, přinášet nové a nové věci. Potom v tom denním praktickém životě spolupracujeme s konkrétním producentským centrem, které drží dramaturgický dohled nad projektem za ČT. Producentská centra by měla ovlivňovat spíš projekty, které si ČT vyvíjí interně. Lze říci, že producenti uvnitř ČT jsou vlastně zároveň našimi konkurenty, to je ale v pořádku. Za současného vedení ČT je vůle respektovat producenty zvenku, uvědomují si, že to je dobře pro televizi, pro diváka a pro zdravý audiovizuální průmysl. Bylo by ale dobré, aby Česká televize měla dlouhodobě jasně definovanou strategii v rámci, řekněme, statutu, podle kterého by se určitou část výroby zavazovala objednávat od externích producentů. Aby to i po případné změně vedení ČT někdy v budoucnu neznamenalo najednou destabilizaci sektoru. A aby byla „objednávka“ ČT od nezávislého sektoru stabilní.
Hypoteticky se zeptám: co by dělala Dramedy, kdyby přišla o zakázky od ČT?
V současnosti mj. připravujeme koprodukce filmových projektů. Zmínil jsem také, že se snažíme vyvíjet projekty, které by byly méně závislé na lokálním trhu. Ale zopakuji, co jsem také už říkal, my nemáme „zakázky od ČT“, my vyvíjíme naše projekty a snažíme se přesvědčit ČT o tom, že jsou dobré, aby je s námi chtěla vyrábět. Přinášíme ČT hodnoty, které jim stojí za to, aby je od nás nakupovali. Naším úkolem je tedy mít především kvalitní projekty, není to o tom, zda nás ČT má ráda nebo ne. Případné dobré vztahy vznikají především díky společným úspěšným projektům.
Takže další nohu, aby byla firma stabilnější.
Ano. Buď se to týká úplně jiných typů projektů, anebo i způsobu financování těch typů projektů, které děláme nyní. To je pro nás důležité. Mimochodem, v České republice existuje zásadní nedostatek v systému financování audiovize. Chybí podpora Státního fondu pro televizní projekty, TV movies nebo Mini series. V západní Evropě je to naprostý standard a další způsob, jak dát producentům vyjednávací pozici a podpořit vznik ambicióznějších projektů než jsou lokální televizní projekty za omezené finanční prostředky vysílatelů. V ČR se ročně produkuje 40 filmů, a kdyby z toho možná pětina dostala více peněz na vznik opravdu velkých kinofilmů s potenciálem také mezinárodního úspěchu a zbytek by byl rozdělen na podporu TV movies atp., nemuseli by se producenti hlásit se vším na filmovou podporu. Prospělo by to kvalitě a v kinech by nebylo přecpáno filmy, které ani nejsou svou úrovní pro kina vhodné. Byl by to zásadní kvalitativní posun pro audiovizi, tedy kinematografii a televizní tvorbu, v ČR.
Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz
ČLÁNKY DO MAILU