Hlavní navigace

Firmy mají dostat větší páky na zprostředkovatelské služby a vyhledávače. Dohlédnout má na to ČTÚ

 Autor: Depositphotos
Novela zákona o některých službách informační společnosti implementuje evropské nařízení a sněmovnou má projít zrychleně.
Jaromír Novák 8. 6. 2020
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zaslalo 30. května 2020 do meziresortního připomínkového řízení novelu zákona o některých službách informační společnosti

Tato věta už sama o sobě dokáže vyděsit nejednoho poskytovatele služeb informační společnosti (klasicky třeba otázka odpovědnosti za obsah spolehlivě vystraší provozovatele Ulozto.cz), „naštěstí“ se ale jedná o novelu, která má český právní řád adaptovat na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (dále „Nařízení“).

A vzhledem k tomu, že termín pro provedení adaptace je 12. července 2020, tak MPO spěchá a navrhuje, aby byl návrh přijat v Poslanecké sněmovně již v prvém čtení (podle tzv. „devadesátky“).

S ohledem na fakt, že se jedná o adaptaci, do zákona o některých službách informační společnosti „pouze“ dopisuje odkaz na Nařízení, určuje orgán dozoru a dopisuje přestupek za nedodržení povinností plynoucích z Nařízení. Konkrétní povinnosti si tedy povinný subjekt musí dohledat přímo v Nařízení.

Cílem Nařízení má být zlepšení fungování jednotného digitálního trhu nastolením rovnějších podmínek ve vztazích mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a jejich podnikovými uživateli, a to

  • vytvořením férovějšího podnikatelského prostředí pro menší podnikatelské subjekty, které získávají přístup ke spotřebitelům prostřednictvím poskytovatelů internetových zprostředkovatelských služeb,
  • zajištěním účinnější možnosti nápravy a řešení sporů ve vztazích mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikovými uživateli jejich služeb,
  • vytvořením předvídatelného a inovativního prostředí na úrovni EU pro regulaci poskytovatelů internetových zprostředkovatelských služeb.

Kdo spadá do kategorie online zprostředkovatelských služeb? Na českém trhu třeba Heureka.cz nebo Zboží.cz a už teď je jasné, že jejich podmínky pro poskytování služeb obchodníkům se budou muset výrazně změnit. Ale regulace dopadne i na internetové vyhledávače, pokud poskytují služby podnikatelům a firmám a umožňují upřednostňovat některé firmy před jinými. Takže do rybníku regulovaného Nařízením spadne i Google (odkazuje na firmy usazené v EU a nabízí zboží nebo služby spotřebitelům v EU) a různé typy i zahraničních marketplace prostorů (weby s nabídkou více dodavatelů).

Proč se Evropská komise rozhodla regulovat online zprostředkovatelské služby? Protože je považuje za klíčovou součást podnikání a nových obchodních modelů, obchodu a inovací, které mohou zlepšit podmínky pro spotřebitele a čím dál tím častěji je používají soukromé i veřejné subjekty. Zároveň poskytují přístup k novým trhům a obchodním příležitostem a tím umožňují podnikům využít výhod vnitřního trhu. Zlí jazykové řeknou na plnou pusu, že důvodem je ambice zkrotit americké vyhledávací giganty.

Důvodová zpráva návrhu zákona uvádí, že online zprostředkovatelské služby mohou být rozhodující pro obchodní úspěch podniků, které je používají k oslovování spotřebitelů. K plnému využití výhod ekonomiky online platforem je proto důležité, aby podniky online zprostředkovatelským službám, s nimiž vstupují do obchodních vztahů, mohly důvěřovat. To má být důležité zejména proto, že rostoucí množství transakcí prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb podporovaných silnými nepřímými síťovými účinky založenými na datech vede k vyšší závislosti, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, na těchto službách k oslovování spotřebitelů.

Vzhledem k této zvyšující se závislosti mají poskytovatelé uvedených služeb často lepší vyjednávací pozici, která jim umožňuje chovat se v praxi jednostranně způsobem, který podle Evropské komise nemusí být vždy poctivý, a může tak poškozovat oprávněné zájmy jejich podnikatelských uživatelů a nepřímo i spotřebitelů v EU. 

To znamená, že by například mohli vůči podnikatelům jednostranně uplatňovat praktiky, které se odchylují od zásad poctivého obchodního styku nebo odporují dobré víře a poctivému jednání. A proto přichází Nařízení a členské státy mají určit dohledový orgán. U nás navrhuje Ministerstvo průmyslu a obchodu Český telekomunikační úřad (ČTÚ).

Proč Český telekomunikační úřad?

ČTÚ podle předkladatele „splňuje všechna kritéria uvedená v čl. 14 Nařízení, který v otázce soudních řízení vedených zastupujícími organizacemi nebo sdruženími a veřejnými subjekty ponechává členským státům značnou flexibilitu v rámci implementace Nařízení, a proto se jeví jako vhodný dozorový orgán pro dané Nařízení“. 

„Zároveň je nutné zdůraznit, že se s ČTÚ nepočítá v roli mediátora pro řešení daných sporů. Ministerstvo průmyslu a obchodu je toho názoru, že za daných okolností není třeba vytvářet novou instituci v rámci dozoru a Česká republika může být v tomto řešení příkladem pro ostatní členské státy.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu si také dává závazek „být připraven podpořit administrativní a finanční posílení ČTÚ“.

Je zřejmé, že ještě dojde k úpravě textu. Není úplně jasné, proč předkladatel argumentuje článkem 14, který dává oprávnění k aktivní legitimaci zastupujícím organizacím, sdružením nebo veřejným subjektům, a zároveň v návrhu zákona je ČTÚ uveden jako orgán dozoru, který dbá na dodržování povinností. 

Fakticky to jsou dvě různé věci – orgán dozoru a veřejný subjekt, který má aktivní legitimaci podávat žalobu třeba na Google, protože „nepoctivě“ jedná s Alzou. Důvodová zpráva také uvádí, že se nepočítá s ČTÚ jako mediátorem – to ale ani nemůže, mediátora si volí online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače (a ten, kterého vyberou, musí splňovat dané podmínky z Nařízení).

Současně není jasné, proč návrh novely zákona říká, že nebude dopad do státního rozpočtu, a zároveň na jiném místě si MPO dává závazek „podpořit administrativní a finanční posílení ČTÚ“.

Zcela jistě to však bude pro ČTÚ (kromě rozhodování sporů za nezaplacené faktury) další neregulační kompetence. Tak uvidíme, jak se s tím popere.

Text části návrhu zákona navrhující ČTÚ jako orgán dozoru:

(1) Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto zákona (dále jen „orgán dozoru“) je 

a) pro šíření obchodních sdělení podle § 7 Úřad pro ochranu osobních údajů, 

b) pro povinnosti vyplývající z § 8 odst. 3 příslušná profesní samosprávná komora zřízená zákonem.,

c) pro povinnosti stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím podporu spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb11) Český telekomunikační úřad.

(2) Orgán dozoru působí jako kontaktní místo pro členské státy Evropské unie a Komisi. 

(3) Kontaktní místo pro členské státy Evropské unie a Komisi 

a) podává obecné informace o smluvních právech a povinnostech, jakož i o postupech pro podávání stížností a pro opravné prostředky v případě sporů včetně praktických aspektů využívání těchto postupů, 

b) poskytuje údaje o orgánech, sdruženích nebo subjektech, od nichž lze získat další informace či praktickou pomoc. 

CIF20-online-tip-temata

Karta právního předpisu

Název

Nařízení EP a Rady (EU) 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb

Komu jsou povinnosti ukládány

Online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledavače poskytované (nebo nabízené k poskytnutí) podnikatelským uživatelům a uživatelům firemních internetových stránek, kteří:

a)     jsou usazeni nebo mají místo pobytu v Unii a

b)     nabízejí zboží nebo služby spotřebitelům v Unii.

Komu nejsou povinnosti ukládány

Online platební služby, online reklamní nástroje, online reklamní výměny, které nejsou poskytovány s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí a které nezahrnují smluvní vztah se spotřebiteli.

Povinnosti poskytovatele online zprostředkovatelských služeb

·       Zajistit, aby podmínky poskytování služeb:

o byly jasné a srozumitelné,

o byly snadno dostupné (vždy i před uzavřením smlouvy),

o obsahovaly důvody pro rozhodnutí zcela nebo zčásti pozastavit, ukončit nebo omezit poskytování svých služeb,

o obsahovaly informace o dodatečných distribučních kanálech a přidružených programech,

o obsahovaly všeobecné informace o účincích podmínek práva duševního vlastnictví podnikatelských uživatelů, včetně kontroly,

o hlavní parametry určující pořadí a důvody relativní důležitosti těchto hlavních parametrů v porovnání s ostatními parametry.

o popis jakéhokoli rozdílného zacházení, které uplatňují nebo mohou uplatňovat ve vztahu ke zboží a službám (popis se vztahuje na hlavní ekonomická, obchodní nebo právní hlediska uvedeného rozdílného zacházení),

o obsahovaly informace o podmínkách ukončení smlouvy,

o popis technického a smluvního přístupu k informacím poskytnutým nebo vygenerovaným podnikatelským uživatelem, které uchovávají po skončení smlouvy (nebo musí uvést, že takový technický a smluvní přístup neexistuje).

o popis technického a smluvního přístupu podnikatelských uživatelů k jakýmkoli osobním či jiným údajům, jež podnikatelství uživatelé nebo spotřebitelé poskytují pro účely používání zprostředkovatelských služeb

o informace o přístupu k internímu systému pro vyřizování stížností (nevztahuje se na malé podniky).

o určení dvou nebo více mediátorů pro pokus o dosažení dohody o mimosoudním řešení sporů (nevztahuje se na malé podniky).

·       Změny podmínek poskytování služeb musí být oznámeny na trvalém nosiči a to v minimální lhůtě 15 dnů.

·       Pokud podmínky nesplňují výše uvedené, jsou neplatné.

·       Ve svých internetových vyhledavačích stanoví snadno a veřejně přístupný popis hlavních parametrů, které jsou jednotlivě nebo společně nejvýznamnější při určování pořadí. V případě, že přímá nebo nepřímá úplata může ovlivnit parametry, i to musí být uvedeno.

·       Zřídí bezplatný a snadno dostupný interní systém pro vyřizování stížností podnikatelských uživatelů (nevztahuje se na malé podniky).

·       Sestaví informace o fungování a efektivnosti interního systému pro vyřizování stížností a zajistí snadný přístup veřejnosti k nim (celkový počet podaných stížností, průměrnou dobu potřebnou na vyřízení, souhrnná informace o výsledku).

Povinnosti poskytovatele internetových vyhledavačů

·       Uvede popis každého rozdílného způsobu zacházení, který uplatňují nebo mohou uplatňovat ve vztahu ke zboží a službám, jež spotřebitelům prostřednictvím těchto vyhledavačů nabízí

Aktivní legitimace k podání žaloby na ukončení nebo zákaz neplnění příslušných požadavků tohoto nařízení

·       Veřejné subjekty zřízené v členských státech (musí mít tuto kompetenci v národní legislativě), nebo

·       Organizace a sdružení, které mají oprávněný zájem na zastupování podnikatelských uživatelů nebo uživatelů firemních internetových stránek, které

o jsou řádně založeny podle práva členského státu,

o sledují cíle ve společném zájmu „členů“,

o jsou neziskové,

o na jejich rozhodování nemá nepatřičný vliv žádná třetí strana, která poskytuje financování (zejména poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nebo internetových vyhledavačů).

Subjekty, které splňují tyto podmínky a jsou nahlášeny Evropské komisi, jsou zahrnuty do seznamu, který je zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

Přezkum

Do 13. ledna 2022 (a poté každé 3 roky)

Orgán dozoru v ČR

Český telekomunikační úřad

Pokuta za nesplnění povinností

Až 10 milionů Kč

Bude zajímavé sledovat, jak Nařízení promění trh srovnávacích služeb a zda opravdu bude mít tento typ regulace pozitivní dopad. Nebo zda se naplní černé představy oponentů této regulace a poskytovatelé srovnávacích služeb a elektronických tržišť nedokáží splnit nové regulační podmínky, zaniknou a ceny pro spotřebitele půjdou naopak nahoru. Nebo jestli budou mít pravdu zastánci tohoto nařízení a v EU vznikne protiváha amerických vyhledávacích gigantů.

Osud tohoto návrhu budeme dále sledovat, termín na zaslání připomínek je 26. června 2020.