Od ledna platí ve Francii zákon, který má ochránit licencované taxikáře před konkurencí od jiných přepravních služeb, jako je kalifornský Uber (pro něhož je Paříž druhým největším evropským trhem po Londýně), nebo jako jsou jeho místní obdoby Chauffeur‑Privé či Allocab.
Rozdíl mezi těmito službami a taxislužbou je v tom, že taxikáři musí platit licence, které jim dovolují zastavovat zákazníkům na mávnutí, zatímco ostatní služby přijíždějí pouze na objednávku a údajně nepotřebují získat k provozu tak přísné certifikace (ačkoli profesionální řidiči musí mít akreditaci).
Služby nového typu užívají k objednávce mobilní aplikace s geolokací a dokážou přijet velice rychle — mezi pěti až deseti minutami. Navíc předem víte, kolik za cestu zaplatíte; a neplatíte hotově, ale prostřednictvím aplikace.
Takováto konkurence se ovšem nelíbí taxikářům, a ti našli zastání u socialistické vlády, která razí svébytně francouzskou představu, že „inovace by neměly narušovat tradiční odvětví“. Zavedla tedy zákon, že přepravní služby bez taxilicence nesmějí vyzvednout zákazníka dříve než 15 minut od přijmutí objednávky.
Jsou z toho stanoveny výjimky: dříve smějí přijet před čtyř‑ nebo pětihvězdičkový hotel a k výstavištím.
Přepravní služby se odvolají k antimonopolnímu úřadu, u kterého patrně najdou pochopení. Autorité de la Concurrence se už dříve nezávazně vyjádřila, že nové služby nesoutěží o zákazníky mávající na ulici a že povinná čekací doba 15 minut by narušila hospodářskou soutěž s „velmi negativními důsledky“ pro tyto služby.
Podle The Wall Street Journal
