O tématu zhruba před měsícem referoval Jiří Peterka ve článku APVTS otevírá další frontu a současný krok GTS popisuje Jan Němec na dnešním DigiWebu, takže problém zrekapituluji jen stručně:
GTS se nelíbí výše úředně stanovené maximální ceny za propojení mezi pevnými a mobilními telefonními sítěmi. Tu Český telekomunikační úřad (ČTÚ) stanovil v roce 2001 na základě nákladů za rok 2000 na 3,66 korun a mobilní operátoři se jí drží. Operátoři pevných sítí se domnívají, že skutečné náklady na propojení představují jen 80 haléřů. V březnu letošního roku GTS požádal ČTÚ o přezkoumání rozhodnutí o výši propojovacího poplatku, ČTÚ se prozatím nevyjádřil. GTS se také pokusil o jednání na půdě Asociace poskytovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS), leč neuspěl.
Skutečné náklady a dvojí ceny
ČTÚ při stanovování ceny za propojení vycházel z metodiky plně alokovaných nákladů. Na půdě APVTS se ovšem prosazuje metoda LRIC, při které se počítají jen přímé náklady na propojení. Sestavit metodiku LRIC pro mobilní sítě se však zatím ČTÚ nepodařilo a Eurotel s T-Mobile tvrdí, že cena stanovená regulátorem odpovídá skutečným nákladům. Zatím jen Český Mobil uznal, že reálná cena by se mohla pohybovat mezi dvěma a třemi korunami, což je stále o mnoho více než požadovaných 80 haléřů.
GTS se nelíbí, že úředně stanovená cena za propojení znemožňuje operátorům pevných sítí nabídnout svým zákazníkům konkurenční cenu pro volání na mobilní telefony. Koncová cena za volání v rámci sítě mobilního operátora je u vyšších paušálů (v případě T-Mobile téměř u všech) nižší nežli „velkoobchodní“ cena za propojení.
GSM brány: propojení v malém
Za této situace se především společnostem s více zaměstnanci, kteří musejí častěji vytáčet čísla mobilních telefonů, nevyplácí využívat sítě operátorů pevných sítí. Problém pak řeší dvěma způsoby: buď svým zaměstnancům poskytují mobilní telefony, nebo směřují hovory z pevných linek do mobilních sítí prostřednictvím GSM bran. Ceny GSM bran a inteligentních pobočkových ústředen v delším horizontu představují výraznou úsporu. V současné době propojení GSM branou nabízejí dokonce už přímo pronajímatelé budov určených k podnikání. Takto pokračuje odliv zákazníků k mobilním operátorům.
GTS argumentuje tím, že pokud jsou za ekonomicky výhodných podmínek propojení schopni realizovat koncoví zákazníci, měl by toho být schopen i operátor. Služba, které se tímto dosahuje, je srovnatelná, a proto neexistuje důvod pro dvojí ceny. Naopak mobilní operátoři tvrdí, že se jedná o služby kvalitativně nesrovnatelné (brána například propaguje do mobilní sítě svoje telefonní číslo, nikoli číslo účastníka pevné telefonní sítě). A navíc nejsou ceny pro koncové uživatele regulované, narozdíl od cen za propojení.
Vinen je regulátor
V tiskové zprávě, kterou včera GTS rozeslal, generální ředitel Milan Rusnák říká: „Žádáme jediné. Stejné podmínky tržní soutěže pro všechny. Regulační prostředí u nás vytváří mezi pevnými a mobilními operátory bariéry. Platíme za to nejen my, ale každý koncový zákazník na českém telekomunikačním trhu.“ Myslím, že právě tahle citace nejlépe vystihuje jádro věci.
Mobilní operátoři podnikají na trhu a daří se jim. Cena vzniká na trhu a trh cenu akceptuje. Není tu tedy obchodní důvod, aby mobilní operátoři sami od sebe cenu za propojení snižovali. Důvod je tu ovšem etický – pokud ceny za propojení neodrážejí skutečnou úroveň nákladů, pak jsou nemravné. Dohled nad telekomunikačním trhem přísluší ČTÚ, a kdyby ten správně vykonával své poslání regulátora a vydal k cenám jasné stanovisko, pak by se GTS na ÚOHS obracet nemusel.
ČLÁNKY DO MAILU