Hlavní navigace

GTS vs. Český Telecom: Vyhráli oba?

18. 4. 2001
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Rozhodnutí ČTÚ o propojení sítí Českého Telecomu a GTS si obě strany vykládají jako své vítězství a prosazení svého stanoviska. Objevily se dokonce i odhady, které kvantifikují velikost "drobného rozdílu", kvůli kterému se obě strany nedokázaly dohodnout samy a musel za ně rozhodnout regulátor: jde o 100 milionů korun ročně. Kdo tedy vlastně vyhrál?

Na našem telekomunikačním nebi došlo minulý týden k zajímavému úkazu. Spor dvou operátorů, konkrétně Českého Telecomu a GTS, musel rozhodnout až nezávislý regulátor. Ten také minulou středu skutečně rozhodl, a jeho rozhodnutí je nyní pro obě strany závazné.

Nejednalo se přitom o nic méně než o rozhodnutí nahrazující propojovací dohodu mezi oběma operátory, kteří se nedokázali dohodnout sami. Stanoviska, se kterými se střetli ve vzájemném sporu, proto musela být skutečně odlišná, a rozdíl mezi nimi musel mít velkou váhu, protože jinak by se určitě dohodli sami. O to více pak zaráží to, že obě strany nyní tvrdí, že nezávislý regulátor dal za pravdu právě jim a nikoli druhé straně (viz též tento minulý článek). Na stranu GTS se mezitím začali přidávat i další alternativní operátoři, a objevovat se začaly i první odhady toho, o jak velké peníze se jedná – samotné GTS uvádí, že rozhodnutím ČTÚ alternativní operátoři ušetří na 100 milionů korun ročně, které by jinak museli odvést navíc do kapsy Českého Telecomu. Druhá strana, tedy Český Telecom, zase tvrdí, že rozhodnutí ČTÚ mění jen terminologii a naopak nemění nic na vzájemném zpoplatňování.

Kde je tedy pravda? Kdo prosadil svou? Nebo to ČTÚ diplomaticky uhrál na nějakou plichtu?

Soustředěné tiskovky

Včera, bezprostředně po skončení velikonočních svátků, uspořádaly obě strany setkání s novináři, v těsném sledu za sebou. Na každé z akcí jsme si vyslechli stanovisko příslušné strany a byli přesvědčováni o tom, že regulátor dal za pravdu právě této straně. Soudě podle reakcí kolegů jsem nebyl sám, kdo z toho měl v hlavě pěkný zmatek. Nedá mi to nevrátit se k příměru, který jsem v souvislosti s uzavíráním propojovacích dohod již vícekrát použil – jde o vysokou hru probíhající za zavřenými dveřmi s tím, že novináři čekají před těmito dveřmi a občas je někdo přijde poinformovat o svém pohledu na průběh hry. Tentokráte to sice byly obě strany, ale zato s diametrálně odlišnými stanovisky. A pak aby se v tom někdo vyznal. :-)

Jaké je rozhodnutí ČTÚ?

Sám nezávislý regulator své rozhodnutí nezveřejnil. Místo toho pouze vydal krátkou zprávu pro tisk, ve které oznámil, že

dne 11. dubna 2001 vydal ve správním řízení vedeném ve věci propojení telekomunikačních sítí společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. a společnosti GTS Czech, a.s. rozhodnutí, kterým se ukládá oběma společnostem povinnost propojit telekomunikač­ní sítě.

Myslel jsem si, že rozhodnutí ČTÚ, které má nahradit propojovací dohodu, bude „velmi hutné“ (ve smyslu: obsáhlé), a nebude zveřejněno proto, že obsahuje citlivé údaje o sítích obou operátorů. Nicméně na tiskovce GTS nám ochotně ukázali (i okopírovali) slovy dva listy papíru, které tvoří celé rozhodnutí ČTÚ. Jde totiž o dokument, který v zásadě říká pouze toto: platí všechno, co jste si sjednali v návrhu své dohody ze dne x.y., pouze si tam vyškrněte ty a ty body a naopak přidejte nové body v takovém a takovém znění. Opravdu nevím, proč by tento „pozměňovací dokument“ neměl být zveřejněn, protože skutečně neobsahuje vůbec žádné citlivé údaje.

Kde je zakopaný pes?

Jak je tedy možné, že obě strany se odvolávají na jedno a totéž rozhodnutí diametrálně odlišným způsobem? O co se přitom opírají? Kde se stala chyba, pokud se vůbec nějaká stala?

Rád bych vám nabídl jedno možné vysvětlení, ale nejprve považuji za potřebné zdůraznit, že jde o mé vlastní, a tudíž nutně subjektivní závěry.

Jádro sporu je o tom, kdo a jak má platit za propojení sítí obou operátorů. V rámci tohoto propojení je definován tzv. bod propojení (podle rozhodnutí ČTÚ přejmenovaný na „propojovací bod“) jako určitý logický i fyzický předěl mezi oběma sítěmi. Všechny dosavadní dohody mezi Telecomem a alternativními operátory zněly tak, že tento bod bude umístěn v lokalitě alternativního operátora s tím, že alternativní operátor bude plně hradit propojení mezi svou ústřednou a tímto bodem, zatímco o propojení se sítí Telecomu se budou obě strany dělit v poměru, v jakém toto propojení fakticky využívají.

Zatímco ostatní alternativní operátoři na to přistoupili, GTS to odmítlo s poukazem na určitou nákladovou asymetrii: zatímco o náklady na jednu stranu připojení (byť delší a nákladnější) se obě strany dělí, náklady na druhou stranu připojení (od propojovacího bodu k vlastní ústředně) nese pouze alternativní operátor sám. Velikost této nákladové asymetrie GTS odhaduje na 30 milionů korun za rok (pokud jde o GTS samotné, a 100 milionů korun za všechny alternativní operátory).

GTS prosazovalo zásadu „ať si každý platí za svůj konec propojení“, neboli plně hradí celé propojení své sítě až k propojovacímu bodu. V úvahu pak samozřejmě připadá různé „prostřídání“ umístění propojovacích bodů tak, aby se rozdíly v nákladech vyrovnaly, či umístění propojovacích bodů v ideálním středu mezi propojovanými sítěmi. Představitelé GTS dokonce včera na tiskovce uvedli, že by přistoupili i na umístění všech propojovacích bodů v lokalitě Telecomu, což by sice příslušným způsobem zvedlo jejich část nákladů na propojení, ale na druhé straně by jim usnadnilo přístup k zákazníkům v době, kdy dojde ke zpřístupnění místních smyček (tzv. unbundling the local loop).

Má pravdu GTS?

Rozhodnutí ČTÚ obsahuje následující paragraf:

v textu smlouvy se doplňuje nový bod 4.14 ve znění: "Za zřízení a provozování propojovací kapacity mezi propojovacím bodem a příslušnou ústřednou telekomunikační sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. nebo GTS Czech, a.s. odpovídá provozovatel sítě, ke které tato ústředna patří.

Právě z toho paragrafu pak GTS odvozuje své stanovisko o tom, že ČTÚ potvrdil jejich požadavek a rozhodl, že „každý si platí za svou část“. Ještě jsem se na to pro jistotu zeptal generálního ředitele GTS Czech Milana Rusnáka, který mínil, že „zřízení a provozování“ se myslí včetně nákladů.

Má pravdu Telecom?

Zástupci Telecomu nám však prezentovali jiný pohled na věc. Jejich argumentaci jsem pochopil tak, že věta „za zřízení a provozování (…) odpovídá provozovatel sítě (…)“ se týká pouze technických aspektů propojení (uvedení do provozu a správy), ale nikoli aspektů ekonomických, neboli zpoplatňování. Své stanovisko pak dokládali tím, že rozhodnutí ČTÚ explicitně neruší ty pasáže navrhované propojovací dohody, které počítají se zpoplatňováním jejich části přenosové cesty podle míry skutečného využití, a tak tyto pasáže platí a jsou závazné. Z toho pak Telecom odvozuje, že vlastně nedošlo vůbec k žádné změně (kromě drobných terminologických změn), a následně ani nevidí důvod cokoli měnit na již existujících propojovacích dohodách s alternativními operátory.

Na tiskové konferenci Telecomu jsem měl možnost letmo nahlédnout do příslušných pasáží přílohy k rozhodnutí ČTÚ (tedy do textu samotné propojovací dohody), a příslušné pasáže tam opravdu byly, číslované tak, že samotné rozhodnutí jejich platnost skutečně neruší. Jde konkrétně o paragrafy 1.2.x. přílohy 1, přičemž zpoplatňováním se konkrétně zabývá paragraf 1.2.4 (celé číslování je přitom převzato z tzv. referenční propojovací nabídky Telecomu).

BRAND24

Rozhodnutí ČTÚ naopak zrušilo paragrafy 1.1 až 1.1.10.4 přílohy 1, které se týkají i vysloveně technických aspektů jako například dodávání synchronizačního signálu.

Co tím chtěl básník říci?

Pominu-li možnost trapné technické chyby (zrušení paragrafů 1.1.x místo 1.2.x), nedokáži se stále v rozhodnutí ČTÚ orientovat. Co vlastně chtěl regulátor svým rozhodnutím říci? Pokud v rozhodnutí zůstaly body, které jsou vzájemně protichůdné a připouští diametrálně odlišnou interpretaci (což postoje Telecomu i GTS dokazují), pak se obávám, že nezbude než počkat na to, až ČTÚ poskytne objasňující vysvětlení, resp. výklad svého rozhodnutí.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).