U nás doma to funguje tak, že na balkóně máme větší WiFi anténu, a tou jsme připojeni na Internet. K anténě je připojeno PC s Linuxem (bez monitoru a klávesnice), fungující jako router a multimediální sklad. Tento počítač je pomocí BNC kabelu ve zdech a pod koberci propojen se dvěma dalšími PC a jedním laptopem, na kterých střídavě běží Linux a Windows 98. Všechno je to propojeno klasicky přes TCP/IP (přes které běží jak přístup k Internetu, tak sdílení souborů mezi všemi těmi počítači). Laptop má v sobě síťovou PCMCIA, vlastní síťový konektor nemá.
Nejjednodušší by bylo prostě zavést ten BNC kabel i tam, kde dosud zaveden není (tj. tam, kde dosud je kuchyně, ale bude tam pracovna). Ale když už se budou zdi znovu rozkopávat, řekl jsem si, že by se mělo trochu modernizovat.
Nejdřív mě napadlo prostě přejít na novější síť s „hranatými“ konektory (RJ45) a propustností cca 10 MB/s. Nastal ovšem problém, když jsem „objevil Ameriku“ a dozvěděl se, že tato síť funguje hvězdicovitě, tj. od nějakého centrálního routeru musí vést dráty ke všem připojeným počítačům. To by znamenalo, že kdybych přikoupil další počítač nebo některý přestěhoval do jiné místnosti, musel bych znovu překopávat kabely ve zdech (u BNC sítě můžu bez problémů nový počítač připojit za kterýkoliv ze starších). Když jsem vzal v úvahu, že navíc bude potřeba koupit nové síťové karty do všech počítačů a nějaký ten hardwarový router (od kterého povede tolik drátů, kolik budeme mít počítačů), začal jsem uvažovat o nějakém jiném řešení.
Jako první mě napadlo WiFi, které by navíc mělo ten bonus, že další rekonstrukce/stěhování by nepředstavovaly žádné problémy a že bych mohl s laptopem pracovat i na balkóně, což je cool! Vzdálenost mezi dvěma nejvzdálenějšími kouty našeho bytu je necelých 25 metrů. Byt se samozřejmě skládá z několika místností a mezi nimi jsou cihlové zdi, dveře, světlík atd. Ale „na Internetu“ se tvrdí, že tohle není problém a signál „projde“. Další problém se může skrývat v rychlosti: když už modernizuji, chtěl bych něco rychlejšího (ne že bych měl tak rychlý Internet, ale přenášíme spoustu MB multimédií po naší lokální domácí síti). Jak rozšířené, spolehlivé a drahé už jsou ty rychlejší WiFi standardy?
Představuji si, že bych koupil nějaký WiFi vysílač, který bych připojil k tomu svému dosavadnímu Linux routeru (takže v tom vysílači žádný složitý router být nemusí – nebo musí?), a do všech ostatních PC bych koupil nové WiFi karty. A tady se dostáváme k dalšímu problému: Na všech těch počítačích (z nichž některé jsou přes pět let staré) poběží Windows 98 nebo Linux, takže je potřeba, aby ty WiFi karty (ani ten vysílač) nebyly nějaké exotické a měly linuxovou podporu…
Je to takhle reálné? Nebo to jde ještě nějak jinak, elegantněji a mně uniká nějaká převratná technologie? Není výhodnější využít ty existující staré (BNC) síťové karty ve všech počítačích k připojení nějakých bezdrátových přijímačů? Potřebuji vůbec ten centrální „vysílač“, nebo stačí nastrkat WiFi karty do všech počítačů včetně routeru? Mám se na to hned vrhnout, nebo se výrazně vyplatí ještě půl roku počkat? Budu vděčný za každou radu. Teď se ukáže, jací experti čtou Lupu!
