„Hned na úvod musím začít s omluvou. Jak jste si jistě všichni všimli, tak jsme dlouhou dobu neaktualizovali. Bohužel vám musím říct, že to asi nebylo naposled. Je to dáno tím, že také chodíme do školy a jistě jste si všimli, že se blíží konec školního roku a s ním přicházejí i písemky, které se dají zvládnout jedině učením.“ Tento vzkaz najdou uživatelé na úvodní stránce magazínu Game Over.
Další příklad webmagu, který skončil dříve než začal, je k vidění na stránkách GameCore. Jeho autor popisuje, jak nejprve vydával o hrách malý papírový časopis. Pak objevil Internet. „Začal jsem sám tvořit základy stránek a nějaké recenze (zbytek původní redakce se na mě vybodlo). Po čase tvoření se ke mně připojili další dva členi. A to Flamer a Qyxz. A pak už šlo jenom o rozdělení práce. Sice stránky nejsou ještě úplně v provozu, ale časem se to snad spraví.“ Jak se může návštěvník stránek přesvědčit, nespravilo. A to přesto, že šéfredaktor se zaklíná: „S tou aktualizací stránek se to budeme pokoušet napravit; když to půjde, tak to budu aktualizovat nejdříve jednou za 2 až 3 týdny, aby si to stihli přečíst i ti pomalejší.“
Výčet příkladů amatérů, kteří neunesli tíhu pravidelné aktualizace, zakončím ukázkou z nultého čísla magazínu GamezBlast. Tvůrčí tým skrytý pod pseudonymy Image a Century21 čtenářům vzkazuje: „Myslíme si, že by se Vám čtenářům mohl docela líbit, protože je to (míněn herní magazín GamezBlast – pozn. autora) ta nejskvělejší věc na Internetu (samozřejmě hned po censored a empétrojkách).“
I přes to, že výše zmíněné projekty skončily tak, jak skončily, jsou spolu s hromadou dalších mrtvých herních webů důkazem, že komunita hráčů počítačových her je na Internetu mimořádně tvůrčí. Rozhodně více než třeba modeláři, zahrádkáři či filmoví fanoušci. Kromě faktu, že hráč počítačových her má k Internetu blíže než zahrádkář, sehrály roli motivačního faktoru pro začínající šéfredaktory i papírové měsíčníky o počítačových hrách: Především Score a Level. Oba časopisy nesly zejména v počátcích své existence pečeť čistého nadšení z hraní počítačových her a z možnosti podělit se o toto nadšení se čtenáři. Nadšení se hravě přeneslo přes slohovou nevytříbenost, zjednodušenou stylistiku a absenci kvalitního korektora. Vedlejší důsledek redaktorské nevyzrálosti, stavěné na odiv v papírových herních časopisech, bylo přesvědčení čtenářů, dle mého názoru mimochodem pravdivé, že o počítačových hrách může psát opravdu každý. Tím rozhodně nechci herní žurnalistiku ponižovat. Totéž, co o počítačových hrách, platí i o politice, Temelínu, fotbalu, registrovaném partnerství a celé řadě dalších závažných celospolečenských témat.
Tím se vracím k úvodu tohoto článku, kde jsem se zmínil i fakt, že z nadšeneckého projektu může vzniknout plně profesionalizovaný herní web. Tedy web s pravidelnou aktualizací a kvalitním obsahem, který své autory odměňuje honoráři a na kterém je možno zakoupit reklamu. Hlavní úlohu v takovém projektu často hraje otec zakladatel, který se za dlouhé měsíce a léta „vypsal“ na přijatelnou úroveň. Co je však ještě důležitější, povedlo se mu najít marketingové a finanční zázemí nějakého velkého internetového hráče.
Ideálním příkladem tohoto schématu je Bonusweb, v současnosti nejnavštěvovanější webmag o hrách; v prosinci měl přes čtyři milióny zobrazených stránek a dle šéfredaktora a otce zakladatele Zdeňka Polácha ho čte více než 20.000 lidí denně. Jedná se o velké zadostiučinění: Přestože Zdeněk Polách se věnuje Bonuswebu už od roku 1998, prvního honoráře se on a spoluautoři dočkali v listopadu 1999. Tehdy se totiž Poláchovi podařilo uzavřít dohodu o spolupráci s firmou Mobil Server. O jaký geniální tah (a velké štěstí) se jednalo, se ukázalo po prodeji Mobil Media vydavatelství MAFRA, po němž se Bonusweb stal součástí portálu iDnes. S takovým zázemím se Bonusweb o své postavení jedničky na trhu obávat nemusí.
Ne každý herní magazín může mít to štěstí být ve stáji iDnes. Špatně ale nepochodili ani ti, kteří skončili pod křídly některého jiného portálu. Možná je i varianta, že pod křídly neskončí samotný herní site, nýbrž jeho šéfredaktor. Velmi kvalitní herní stránky portálu Tiscali (za prosinec cca 600.000 PV, každý den zhruba 5.000 návštěvníků) jsou dílem tvůrce bývalého herního situ Jaydee.cz. „V letech 1998–99 jsem dělal spolu s pár dalšími lidmi web, jehož provoz nebylo možné nadále udržet, protože zabíral moře času a nic z toho nikdy nebylo. Od začátku roku 2000 jsem nastoupil do tehdejšího World Online jako redaktor pro herní kanál.“ popisuje Jaydee svou kariéru.
Svou herní službu si pořídil i portál Quick. Nese název Gameport a nasbírá zhruba tisícovku návštěvníků denně. Pod Centrum pro změnu spadá projekt Gamez.cz. Svou herní rubriku má samozřejmě i Seznam; funguje v rámci Novinek. Tím samozřejmě výčet herních webů, které stojí za návštěvu, nekončí. Z dalších, které neoplývají výhodou spojení s velkým portálem, uvádím aspoň Gamesweb a Gamecenter.
Dlouhodobě druhý nejúspěšnější herní zpravodajský projekt jsem si nechal na závěr. Je jím Doupě (rekord v návštěvnosti byl loňský listopad, kdy dosáhlo 900.000 PV). Od konkurence se Doupě liší tím, že bylo přímo založeno jako profesionální internetový projekt Computer Pressem. Cílem tedy nebyla seberealizace tvůrců, nýbrž zisk. Jak to s naplňováním cíle vypadá, není zcela jasné. Šéfredaktor Jan Kuneš prozradil pouze, že „pokud srovnáme náklady na server s počtem čtenářů, patří nám bezpochyby první příčka pro `nejhospodárnější' server“. Podobně tajnosnubná je nicméně i konkurence. Dle Zdeňka Polácha „hospodaří Bonusweb vesměs s vyrovnaným rozpočtem“. Z těchto indicií a za použití prostého selského rozumu se dá vyvodit, že milióny se z provozování herního situ vytřískat nedají, zato se na něm dá lehce prodělat. Zvlášť v zemi, kde se dlouhodobě 90 procent her šíří pirátským způsobem.
Herní zpravodajství se však nedělá jen pro peníze, ale i pro radost. A to nejen čtenářů, ale i redaktorů, kteří ho tvoří. Navíc psát o hrách může přece každý.
ČLÁNKY DO MAILU