Vzhledem k NATu není snadné zahájit komunikaci s některým jejich strojem zvenčí. Zároveň by ale mnohé aplikace takovou možnost uvítaly – jmenujme Skype, síťové hry či peer-to-peer systémy jako typické představitele. Ledacos by se dalo nastavit, jenže tyto sítě bývají obsluhovány naprostými laiky, kteří nemají potřebné znalosti a ani zájem se je učit. Ideálem aktivního prvku pro domácí síť je kouzelná krabička, kterou si uživatel koupí, doma ji zapojí a ona všechno zařídí, aniž by vyžadovala konfiguraci, či snad dokonce soustavnou péči.
Dotyčná kouzelná krabička ovšem nevznikne bez potřebných protokolů. A právě jejich definice je předmětem zájmu pracovní skupiny Homenet při IETF. Jedná se o skupinu mladou – vznikla vloni v červenci – nicméně pro budoucnost poměrně důležitou.
Východiskem pro její činnost je současný stav a vývojové směry domácích sítí. Patří sem jejich rostoucí složitost – dnes typicky zahrnují Ethernet a WiFi, ale už se objevují různá čidla a další specifická zařízení, komunikující obvykle různými typy bezdrátových sítí krátkého dosahu. Stejně jako domácí síť přestala být počítačem a stala se skutečnou sítí, přestává být jednou podsítí a stává se složitější infrastrukturou. Postupně se v ní objevuje IPv6 a vzhledem k vyčerpání adres je třeba tomuto trendu vycházet maximálně vstříc. Třetím specifickým trendem je stále rostoucí zájem o přímou komunikaci mezi koncovými zařízeními.
Skupina se zaměřuje především na protokol IPv6. Samozřejmě se očekává koexistence s IPv4 a je žádoucí, aby uspořádání obou protokolů bylo co nejpodobnější, nicméně návrhy změn či nových protokolů mají směřovat jen do světa IPv6. Domácí síť by měla – pokud možno automaticky a bezobslužně – zajistit následující:
- přidělení adres (předpokládají se veřejné IPv6 adresy bez NATu, přidělované poskytovatelem Internetu)
- správu směrování
- obsluhu DNS dotazů
- vyhledávání dostupných služeb
- bezpečnost
První dva požadavky jsou víceméně považovány za vyřešené. Ve správě adres má klíčovou roli hrát přidělování síťového prefixu prostřednictvím DHCPv6, ohledně směrování potřebné protokoly již existují. V těchto oblastech se tedy očekává spíše sada doporučení, jak se mají aktivní prvky domácích sítí chovat a jak využívat existující nástroje. Nanejvýš lze očekávat doplnění nových voleb do stávajících protokolů.
DNS by se také dalo považovat za vyřešené po doplnění příslušných voleb do bezstavové automatické konfigurace (viz náš článek). Nicméně podpora RFC 6106 na straně klientů je zatím mizivá, takže nějaký prostor pro kreativitu stále zbývá.
V oblasti vyhledávání služeb zatím není k dispozici vhodné řešení. Zavedené protokoly většinou předpokládají, že všichni účastníci jsou připojeni ke stejné podsíti. Bylo by třeba je upravit či nahradit tak, aby se poskytovatelé a konzumenti služeb dokázali najít i v síti se složitější topologií.
Základním kamenem zabezpečení by měla být jednoduchá pravidla podle RFC 6092. Skupina by na ně chtěla navázat návrhem pokročilého bezpečnostního modelu, který by měl být adaptivní a reagovat na změny v síťovém provozu a objevující se hrozby.
Tolik k plánům skupiny Homenet. Je dosud mladá, takže její dosavadní výstupy se stále nacházejí ve fázi pracovních návrhů. Výchozí je specifikace architektury domácích sítí z pohledu IPv6 (draft-ietf-homenet-arch), kde se popisují základní vlastnosti a požadavky tohoto typu sítí. Na ni pak navazují další dokumenty řešící konkrétní komponenty domácího síťování.
Vše je zatím ve velmi vývojovém stádiu, ale určitě se vyplatí po očku sledovat aktivity skupiny, která může mít nemalý význam pro budoucnost našich domácích sítí. Jak snadno nebo těžko budou její výsledky pronikat do skutečných domácích zařízení, je samozřejmě druhá otázka…
