Přestože to není vůči čtenářům příliš zdvořilé, dovolím si nejprve malou odbočku. V diskuzi pod nekrologem Ladislava Zajíčka (který měl na tyto otázky bezpochyby velmi vyhraněné názory) zaznělo, že dnešní svět se podobá světu z Orwellova románu 1984. Dva diskutující, kteří oba román četli před nedávnem, se navzájem ujištovali v dojmu, že vše, co Orwell popisuje, již existuje, a že se náš svět se světu z románu čím dál více podobá.
Dovoluji si odhadnout, že ani jednomu z nich není více než 25 let, spíše podstatně méně. Jedině rozdílnou životní zkušeností si totiž dokážu vysvětlit rozdíl ve způsobu, jakým tuto knihu četli oni, a jakým jsem ji četl – poprvé právě v roce 1984 – já. Jako bychom ani nečetli tentýž text. Podle mého názoru je náš svět více vzdálen světu Orwellova románu než kdykoli během posledních sta let, možná dokonce více, než kdykoli od Třicetileté války. Orwellův román 1984 nevaruje před technologiemi, které jsou mimochodem podle autora v době, do níž je příběh zasazen, již naprosto zastaralé. Varuje před společností, která si osobuje totální nárok na jednotlivce, která řídí nejen všechny jejich činy, ale prostřednictvím newspeaku i jejich myšlenky, a nedovoluje jim ani zemřít ve vzdoru vůči ní. Není to společnost otroků ovládaných a vykořistovaných úzkou vrstvou mocných. Otroci jsou zde všichni, členy Vnitřní strany nevyjímaje. Velký Bratr neexistuje – alespoň ne v tom smyslu, jak chápeme existenci my, kteží nežijeme ve společnosti ovládané angsocem.
Internet a ostatní informační technologie nás dokáží již v blízké budoucnosti kontrolovat způsobem, o kterém se Orwellovi ani nesnilo. Nejen, že je možné sledovat, a především vyhodnocovat veškerou naši komunikaci prostřednictvím Internetu a pevných i mobilních telefonů, stejně tak jako náš pohyb (máme-li v kapse mobilní telefon) a naše příjmy a výdaje. Možnosti, které informační technologie na Sítě nabízejí nebo v nepříliš vzdálené budocnosti nabídnou, jsou mnohem děsivější. Lze si představit, že budeme na každém kroku sledováni inteligentním systémem webových kamer, že přestanou platit hotové peníze a každá platba a každý přesun majetku mezi lidmi i firmami bude evidován, že bude evidován pohyb spotřebního zboží a bude zaznamenáno nejen to, že, kdy a kde jste si koupili káhev piva, ale i kdy, kde a s kým jste ji vypili. Lze si představit všeobecný odposlech, ale dokonce i sledování nevyslovených emocí. A především si lze představit třídění a vyhodnocování všech těchto informací v reálném čase a přesné určování, jak s co nejmenším úsilím a zcela nepozorovaně měnit názory a chování jednotlivých lidí, skupin nebo celých národů.
Stačí k naplnění této děsivé vize jen vyvinutí, případně rozšíření, potřebných technologií? Myslím, že historie nám ukazuje, že rozhodně nikoli. Vynález námořních veslic ve většině společností vedl k vziku otrockých veslařů, v některých však ne. Vynález účinné byrokracie v některých společnostech vedl ke ztrátě svobody lidí, v jiných ale ne. Vynález a pozdější rozšíření jaderných zbraní k vyhubení lidstva nevedlo. Podobných příkladů užitečných vynálezů, které byly zároveň nebezpečné pro svobodu nebo život, lze uvést nepřeberně. (Pokud by se někomu atomová bomba nezdála jako dobrý příklad užitečného vynálezu, pak připomínám, že jen jaderná hrozba odvracela čtyřicet let komunisty od vpádu do svobodné části Evropy.)
Co tedy rozhoduje, zda jsou nové technologie použity v prospěch, nebo v neprospěch naší svobody nebo našeho života? Jsou to politické instituce v nejširším slova smyslu. Pokud politické instituce dovolí nebo dokonce zařídí, že trh ovládnou monopoly, budou monopolisté kontrolovat naše finance a naše chování, a cena másla v supermarketu bude odpovídat stavu peněženek a stravovacím návykům těch tří lidí, kteří u něj zrovna stojí. Pokud politické instituce podlehnou nátlaku radikálních ekologů, bude sledován pohyb obalů a pokud do týdne po snězení čokolády neodevzdáte papír, ve kterém byla zabalena, k recyklaci, bude z vašeho účtu stržena ekologická daň. To samé se vám stane, pokud k cestě do práce použijete jinou než předepsanou trasu a dopravní prostředky. A pokud politické instituce ovládne úzká skupina lidí s cílem získat a udržet si absolutní moc, bude zaznamenávána veškerá naše komunikace, vyhodnocovány naše názory a postoje a podle nich s námi nakládáno.
Na druhou stranu, pokud politické instituce budou dbát o udržení konkurenčního prostředí v ekonomické i politické sféře, budou nové technologie, a to zejména ty, které budou provázány s Internetem, odstraňovat ekonomické, geografické a sociální bariéry mezi lidmi. A každé odstranění překážek a bariér v historii přineslo ekonomický i myšlenkový rozmach, přestože tomu tak nebylo vždy bezbolestně a nepodíleli se na něm vždy od počátku všichni.
Naše budoucí svoboda tedy nespočívá v nových technologiích ani v odvrácení jejich rozšíření, ale v pluralitě ve všech sférách života, zajištěné politickými – a rovněž pluralitními – institucemi. Této pluralitě Internet může, ale nemusí pomoci. Internet vytváří možnosti. Zda budou využity k osvobození, nebo zotročení, je otázka. Rok 1984 je však již rozhodně za námi.
ČLÁNKY DO MAILU