Zapomeňte na chytré ledničky, které samy nakoupí chybějící jídlo. Internet věcí (IoT) udělal úkrok stranou a místo prostřednictvím zařízení pro koncové zákazníky (B2C) se snaží prosadit spíše přes větší firmy a veřejnou správu (v oblasti B2B).
„Největší příležitosti v IoT jsou v průmyslu, v oblasti šetření peněz a minimalizace ztrát,“ podotkl v průběhu panelové diskuse na konferenci Internet věcí Štěpán Bechynský, který po čase opět zakotvil v Microsoftu. Pro segment B2C zatím neexistuje žádná „killer“ aplikace, která by pomohla internet věcí masově rozšířit, shodli se účastníci.
Společnosti, které v „připojených strojích“ vidí budoucnost, se tak orientují hlavně na poskytování služeb větším firmám, které mají na „investice do úspor“ prostředky.
Hlavními potenciálními zákazníky jsou například energetické společnosti, které k přechodu na chytré měřáky tlačí plány Evropské unie. Podle směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (2009/72/ES) mělo být do roku 2020 vybaveno inteligentním měřícím systémem aspoň 80 % spotřebitelů elektřiny a podle obdobné směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (2009/73/ES) se podobná změna měla týkat i měření plynu.
V roce 2014 Evropská komise ve své zprávě konstatovala, že do roku 2020 se podaří v Evropě instalovat na 200 milionů inteligentních měřáků elektřiny (to představuje cca 72 % spotřebitelů) a 45 inteligentních měřáků plynu (cca 40 % spotřebitelů).
Chytrý puk na parkování
Dalším cílem je veřejná správa, zejména větší města, která o koncept „chytrých měst“ jeví stále větší zájem. Kromě něj totiž radnice mají na vybudování systémů také peníze (navíc mohou při budování smart cities dosáhnout na podporu z EU). Kromě známého příkladu jihočeského Písku nedávno své záměry (ovšem zatím velmi nekonkrétní) oznámila i Praha.
O chytrých odpadkových koších, inteligentním veřejném osvětlení či senzorech sledujících volná místa k parkování ale vážně uvažují i další radnice. „Máme konkrétní poptávky od stovek měst,“ tvrdil na konferenci výkonný ředitel ČD-Telematika Miloš Mastník. První město s několika stovkami senzorů podle něj začne v Česku fungovat už během září.
Hlavně pro větší města, která řeší problémy s nedostatkem parkovacích míst, by mohly být zajímavé právě parkovací senzory. Malý váleček, připomínající hokejový puk, se zapustí do vozovky a je pak schopný posílat informace o tom, zda je místo obsazené, nebo ne.
Podle Mastníka by přitom návratnost investice do podobného systému neměla být příliš dlouhá. „Jeden parkovací senzor momentálně stojí jednotky tisíc korun – při stovkách či tisících osazených senzorech je návratnost v desítkách měsíců,“ tvrdí šéf firmy, která si senzory otestovala na vlastním parkovišti pro zákazníky.
ČD-Telematika připravuje také projekt na sledování železničních vagónů, který v pilotním provozu vyzkoušela s Českými drahami. I v tomto případě je hlavním cílem úspora. Sledovací zařízení totiž dokáže sledovat, kolik kilometrů konkrétní vagón najezdil, a podle toho se dá plánovat, zda nepotřebuje údržbu.
Komu uletěly včely
Řada B2B aplikací internetu věcí není vlastně zas takovou novinkou – jen jsme je dosud znali jako M2M řešení. Jejich rozvoj a nové byznys modely umožňuje rozvoj specializovaných bezdrátových sítí pro Iot, jako je v Česku se rozvíjející Sigfox, provozovaný operátorem SimpleCell, nebo LoRa, kterou prosazují České radiokomunikace.
Na rozdíl od klasických GSM / LTE sítí nabízejí velmi pomalé přenosy velmi malého množství dat (kolem 100 bitů/sec), což ale pro přenos dat z různých senzorů stačí. Klíčová je jejich energetická nenáročnost, IoT zařízení tak dokáží bez výměny baterií fungovat řádově několik let.
„Nepředpokládáme, že by Sigfox nebo jiné IoT sítě v budoucnu nahradily stávající mobilní sítě. Budou v oblasti internetu věcí koexistovat a v různých typech aplikací se budou využívat různé sítě,“ sliboval na konferenci Milan Hába z T-Mobilu.
S nástupem IoT sítí podle něj ale přicházejí nové možnosti, jak různé senzory využít. Příkladem jsou aplikace na sledování přepravovaných nákladů. „Existence specializovaných sítí pro Iot umožní sledování polohy i v oblastech, kde to dosud nebylo tak úplně možné. U aut to nebyl problém, protože mají baterii. Například u kontejnerů, palet či nákladních vagónů napájení zatím problém byl, a tam předpokládáme vznik nových zařízení a aplikací,“ vysvětloval.
T-Mobile vidí kromě dopravy byznysové šance jak v oblasti chytrých měst, telemeteringu, tak i například v zemědělství. „Poměrně zajímavá aplikace, která už na Sigfoxu existuje, je monitorování včelích úlů. Senzory sledují teplotu a také to, co se v úlu děje. Jak z legrace říkáme, včelař může sledovat, jestli mu neuletěly včely. Včelstva se totiž také kradou, takže je možné sledovat i polohu úlů,“ popisoval Hába.
IoT v plné polní
U včel to ale zdaleka nekončí. Mnohem futurističtější vizi budoucího (nejen) zemědělství nabídl Steffens Ernst-Joachim, výzkumný ředitel německého Deutsche Telekomu, mateřské firmy T-Mobilu. Němci už několik let razí pojem Průmysl 4.0, který popisuje změnu ve výrobních procesech, přicházející s digitalizací a robotizací. A ta se začíná projevovat i na polích.
Podle loňského průzkumu firmy Bitkom mezi stovkou německých farmářů skoro pětina z nich (19 %) už při práci používá digitální technologie. Pomocí GPS řídí kombajny, aby se polem pohybovaly v přesných trasách, používají drony na postřik polí, využívají různé senzory k sledování kvality půdy nebo k analýze obsahu dusíku v plodinách, podle které pak speciální nástavec traktoru dávkuje hnojivo. Moderní kombajn může nést třeba dvě stovky různých senzorů,
popisoval Ernst-Joachim.
Steffens Ernst-Joachim (Deutsche Telekom)
Nejsou to přitom jediné připojené stroje, které zemědělec může používat. Deutsche Telekom před dvěma lety provedl jednoduchý experiment, ve kterém se snažil pomocí senzorů, GPS a zpracování dat v cloudové aplikaci optimalizovat příjezdy traktorů na pole pro sklizené obilí. Výsledkem bylo asi 10% zvýšení efektivity, eliminace zbytečných jízd traktorů po poli, úspora paliva, času a peněz (otázkou samozřejmě zůstávají náklady na IT řešení a vybavení, ale přece jen: šlo zatím jen o experiment).
Proč se podobnými pokusy zabývá telekomunikační operátor? V kontextu čtvrté průmyslové revoluce by se měl stát tím, kdo všechny ty inteligentní, data chrlící stroje propojí dohromady. Nejde ale jen o to, stát se „trubkou“, kterou proudí data. Operátoři by rádi poskytovali end-to-end IoT služby, od dodávek zařízení či senzorů, přes konektivitu, cloudové služby pro analýzu dat, až po aplikace pro koncové uživatele.
To vše přináší nové nároky na sítě operátorů,
zdůraznil v prezentaci Ernst-Joachim. Jedním (ale zdaleka ne jediným) z nich je latence, kterou mají současné GSM / LTE mobilní sítě příliš vysokou, takže se pro některé procesy v reálném čase nehodí.
„Pokud například v autonomním autě využíváte nějaké funkcionality z cloudu, nemůžete mít příliš vysoké latence. Mluvím tady o časech v řádu milisekund, které jsou mimo rozmezí, jaké mohou dnešní sítě nabídnout. Ale příští generace mobilních sítí tento problém mít nebude,“ řekl německý manažer.
