Jak EU hodnotí české telekomunikace?

V nedávných dnech, konkrétně během letošního Invexu, byla zveřejněna pravidelná hodnotící zpráva Evropské komise (EK) o pokroku kandidátských zemí na jejich cestě do Evropské unie (EU). Jak v této zprávě dopadly české telekomunikace?

Dokument s názvem Pravidelná zpráva Evropské komise o České republice za rok 2002 datovaný k 9.10.2002 se zabývá celou řadou aspektů, mezi nimi také oblastí telekomunikací (společně s problematikou informační společnosti). Podobně jako ostatní oblasti je hodnotí ve třech rovinách:

• co se odehrálo od poslední hodnotící zprávy (k ní viz tento článek)
• jaký je celkový stav sektoru telekomunikací
• jaké jsou závěry EK

Podívejme se nyní na tyto tři roviny podrobněji.

Co je nového?

Za poslední rok, od minulé hodnotící zprávy, z pohledu EK:

• došlo k významnému pokroku v liberalizaci telekomunikač­ního trhu
• nedošlo k žádné změně regulačního rámce telekomunikací
• nedošlo k žádné změně v oblasti poštovních služeb

O co opírá hodnotící zpráva EK svůj závěr, že došlo „k významnému pokroku, pokud jde o liberalizaci trhu“? Zdůvodňuje to následovně:

• byla zavedena volba operátora – v červenci 2002 (což je sice pozdě, ale přece)
• proběhlo přečíslování celé sítě
• přenositelnost je zakotvena v zákoně (byť k 1.1.2003)
• v mobilních službách je vysoká konkurence, byly uděleny dvě ze tří UMTS licencí
• v pevných sítích roste konkurence díky možnosti propojování, cenám za propojení a přístupu ke službám volby operátora
• modernizace pevné sítě byla dokončena, ale penetrace dosáhla svého maxima na asi 38 procentech a dále spíše klesá
• pevný bezdrátový přístup (FWA) je využíván pro širokopásmové připojení k Internetu
• v srpnu se vláda rozhodla privatizovat Český Telecom
• v březnu 2002 byla aktualizována Státní informační politika, usilující přiblížit se cílům eEurope+ (ve skutečnosti: šlo o první návrh Státní informační a komunikační politiky, zveřejněný v červnu)

Zajímavé je, že v tomto výčtu naopak chybí některé jiné události významné alespoň z mého pohledu, jako například vládní návrh prokonkurenčních opatření na telekomunikačním trhu z listopadu loňského roku – pravda, dosud nerealizovaný, nebo příprava metodiky LRIC pro nákladově orientované stanovení propojovacích poplatků, či např. známé události kolem ADSL apod. A co třeba politická dohoda o založení „konvergovaného“ ministerstva informatiky a fakticky také telekomunikací, pošt a elektronického podpisu? Nebo náš závazek snižovat ceny za přístup k Internetu pro nejširší vrstvy uživatelů – kde se chováme spíše přesně opačně?

Celkové hodnocení

Pro celkové hodnocení naší situace ze strany EK je asi nejpříznačnější hned první odstavec:

Pokud jde o liberalizaci telekomunikačního trhu, existující právní rámec neusnadnil vstup alternativních operátorů na trh. Mechanismy, doslova klíčové pro liberalizaci trhu, jako například možnost volby operátora, se staly dostupnými teprve velmi nedávno. Trh je stále z větší části ovládán jediným operátorem, ve kterém stát drží majoritní majetkový podíl. Inkumbent (rozuměj: Český Telecom) výrazně modernizoval svou síť, ale v daném regulačním prostředí se choval ne zcela tržně. Kvůli těmto důvodům bylo pro alternativní operátory obtížné soutěžit, i když trh byl jinak formálně otevřen. Nedávné rozhodnutí dokončit privatizaci Českého Telecomu, jakmile bude skutečně realizováno, by mělo pomoci zlepšit konkurenční prostředí.

Dále si celkové hodnocení všímá toho, že dosud nebyla vyřešena otázka zpřístupnění místních smyček (byť v Parlamentu už je novela, která by to měla vyřešit od 1.1.2003). V tomto ohledu tedy dosud není přijato tzv. acquis (komunitární právo) a hodnotící zpráva naznačuje, že bychom nejprve měli důkladně implementovat stávající acquis, a teprve pak přejímat nový.

Hodnotící zpráva dále konstatuje, že stále chybí nákladová orientace tarifů operátorů s dominantním postavením na trhu, a že Česká republika dosud nebyla schopna vyhodnotit ekonomické důsledky plné implementace acquis v oblasti univerzální služby (tj. u regulovaných služeb). Tomu rozumím jako výtce, která říká, že regulátorem stanovené tarify, nejsou ještě určeny na základě skutečných nákladů, a že jsme dosud nepocítili efekt, který by toto přineslo ve smyslu zlevnění. Pravdou je, že regulované koncové ceny Českého Telecomu byly dosud stanoveny podle dřívější metodiky FAC (Fully Allocated Costs), které EK zřejmě nepovažuje za skutečně „nákladově orientované“. Naopak metoda LRIC byla již připravena, ale dosud byla použita jen pro výpočet propojovacích poplatků mezi operátory.

Pokud jde o činnost regulátora, zde hodnotící zpráva EK konstatuje, že řádně existuje, ale že významné pravomoci stále má ministerstvo dopravy a spojů. Explicitně říká, že naše úřady dosud nijak nereagovaly na opakované upozorňování ze strany EK, že zastoupení představitelů ministerstva dopravy a spojů v řídících orgánech inkumbenta Českého Telecomu se neslučuje s acquis EU. Hodnotící zpráva to považuje za problém, zejména kvůli vlivu ministerstva na naplňování právního rámce ve vztahu k univerzální službě. Jinými slovy: problémem je to, že ministerstvo na jedné straně stanovuje pravidla v rámci zákonů a na straně druhé je v rámci Českého Telecomu implementuje. EK požaduje přísné oddělení provozních a regulačních aktivit.

Regulátor má podle hodnotící zprávy EK také některé agendy a funkce, které by podle evropského acquis nemusel mít, a které spotřebovávají významnou část jeho rozpočtu, ale zpráva neupřesňuje, jaké funkce má na mysli. Tam, kde jeho kompetence jsou dostačující, dokáže regulátor efektivně působit na vývoj trhu. Stále zde však zůstávají problematická místa v primární legislativě, zejména pokud jde o dostatečně včasnou vynutitelnost verdiktů regulátora, což chápu jako narážku na to, že hlavně dominantní operátor se všemožně snaží tato rozhodnutím obcházet, či dokonce nerespektovat, viz např. kauza prvního verdiktu o Internet Plus. Pro získání adekvátních kompetencí a nezávislosti regulátora jsou podle hodnotící zprávy zapotřebí změny v zákonech. Zde může mít, podle mého názoru, zpráva na mysli zejména možnost proaktivního chování regulátora, kterou je skutečně nutné řešit změnou zákona. Jinak samotný regulátor se v poslední době vyjadřuje v tom smyslu, že kompetencí má až dostatek – ale s jejich faktickou vynutitelností je skutečně mnohdy problém.

Jaké jsou závěry?

Závěrečná část té sekce hodnotící zprávy, která se zabývá telekomunikacemi, obsahuje celkové závěry. Ty začínají tím, že v roce 1997 hodnotila EK Českou republiku tak, že by neměla mít vážnější problémy s implementací evropského acquis ve střednědobém výhledu, pokud budou pokračovat snahy o transpozici evropských zákonů.

Od té doby bylo podle zprávy dosaženo významného pokroku. Telekomunikační politika České republiky se vyvíjela ve směru požadavků EU, s důrazem na konkurenci, vývoj telekomunikační infrastruktury a diversifikaci trhu. Nicméně, nástup konkurence na telekomunikační trh byl po jeho otevření k lednu 2001 po 18 měsíců zbytečně blokován. Způsobila to relativně slabá pozice regulátora a mezery v telekomunikační zákoně, což je evidentní narážka na odsun volby operátora na 1.7.2002.

I přes tyto nedostatky dnes Česká republika relativně pokročila v liberalizaci trhu. K dokončení procesu liberalizace jsou ale zapotřebí další kroky a aktivity.

Celkově pak zpráva EK říká, že k dokončení přípravných prací před vstupem do EU musí Česká republika nyní zaměřit své úsilí na dosažení plné liberalizace telekomunikačního trhu a na posílení regulačního rámce, a to jak v oblasti telekomunikací, tak i v oblasti poštovních služeb.