Cui bono?
Pak se musí brát v úvahu leccos. Především: „Cui bono?“ – komu to slouží? Nevydělá snad nakonec na peeringu můj konkurent více, než já? Nepřijdu tím o nějakou výhodu? Pozdravil mne ten vlastně ten jejich ředitel, když jsem ho ráno potkal na chodbě? Není ta jeho kravata nakonec hezčí než moje? Trošku jsem to přehnal, ale faktem je, že jednání o peeringu v české kotlině měla a mají daleko k racionálnímu uvažování. Přesto se zdá, že až na některé výjimky pomalu vítězí zdravý rozum.
Nechci se rozepisovat o Internetu CZ, který je touto výjimkou především, ani o CESNETu, který už je na dobré cestě se tohoto označení zbavit. Určitě se k nim ale vrátím někdy jindy, protože do podobných věcí se prostě tepat musí. :-) Mnohem zajímavější je dnes příklad SPT TELECOM.
(Ne)peerující Telecom
Řekněme si to otevřeně, u Telecomu to nikdy s peeringem nebylo jednoduché. Nejprve, zřejmě po vzoru chytré horákyně, byl a nebyl v NIXu. Aktivně se účastnil přípravných jednání, podepsal smlouvu o smlouvě budoucí, jeho zástupci dokonce prosadili stanovení termínu pro spacení základního vkladu 20 000 – a následně to jaksi nestihli, takže se členy nestali (o všech podobných aktivitách údajně musí rozhodnout představenstvo, které se ale přes léto neschází). Nu dobrá, ještě stále nebylo nic ztraceno, toto drobné opomenutí se dalo napravit, pokud by je ostatní členové nechali přistoupit. To se ale nestalo, velkou zásluhu na tom mělo jednotné telefonní číslo pro přístup do Internetu, se kterým v tu dobu Telecom laškoval. Z těchto plánů nakonec sešlo, ale ani dva pozdější pokusy o vstup nevedly k úspěchu; ostatní členové NIXu ho prostě mezi sebou už nechtějí.
Jestli mi zboříš bábovičku, já ti rozšlápnu kyblíček
Všichni poskytovatelé připojení se dnes sjednotili do jakési pomyslné Národní fronty, a tvrdošíjně odmítají nejen vstup Telecomu do NIXu, ale i možnost separátního peeringu. Všichni – až na jednoho. Tím je společnosti Luko CzechNet, která s ním před nějakým časem peering uzavřela. Z tábora ostatních jsou dobře slyšet hlasité výkřiky o porušení jednoty a téměř o zrádcích.
Zdá se mi to dětinské, poskytovatelé opět odhodili zdravý rozum a hrají si jako na pískovišti. Leckdo kritizuje (a právem!) velkou dvojku EUnet-CESNET za jejich postoj k peeringu, ale v tomto případě jim „politizování“ nevadí. Na druhou stranu je ale pravda, že ani Telecom tu před námi nestojí bez ztráty květinky. Jsou známy případy, kdy si zákazník vybere poskytovatele, jde na Telecom žádat o zavedení pevné linky, a tam se dozví, že to jaksi nejde, a když vůbec, tak nejdřív za pět let. Ovšem kdyby si to připojení objednal přímo od Telecomu, že by se s tím asi něco dělat dalo, stačí to do 14 dnů? Nedivte se, že se pak milý zákazník vrhne do otevřené náruče Telecomu. A nedivte se pak zmíněným poskytovatelům, kterým Telecom tímto drastickým způsobem za hranicí zákona přebírá zákazníky, že mu rozšlapou kyblíček.
Jak dál, národe náš věčný, jak dál?
Dnes mne asi ta posledlost klasiky neopustí, odpusťte tu parafrázi. Vážně však pryč se dřímotem u kormidla lodi. Poskytovatelé by si měli přestat hrát s Telecomem na schovávanou. Jsou účinnější cesty, jak se bránit některým jeho nečistým praktikám, než je házení jeho žádostí o peering do koše. Jak mi bylo řečeno v současné době leží u nejvyššího muže Telecomu, Svatoslava Nováka, stížnost na postup modrožlutých mužů v konkrétním případě, který se odehrál téměř podle výše nastíněného scénáře. Jsem zvědav, co jeho kontrolní komise zjistí. Mnohem jistější by však bylo obrátit se na vyšší místa a kromě toho celý případ zveřejnit; do monopolního Telecomu si kopne každý novinář rád, takže by to jistě našlo pozitivní odezvu.
Je ale nesmysl se mu mstít v NIXu, který by měl být platformou pro technické, nikoliv politické řešení peeringu; více viz komentář o peeringu za pomlčkou.
