Ilustrace: Nenad Vitas
Každý, kdo má připojení k Internetu, může pomocí webkamer sledovat dění na hranicích mezi USA a Mexikem. Guardian upozorňuje na zajímavý projekt, díky němuž se pohraničníkem může stát prakticky každý. Není nic jednoduššího, než se stát virtuálním zástupcem šerifa, jak tomu říkají.
Podle lidí z projektu virtuálně hlídá hranice už 100 000 lidí ze dvaceti států. Třeba australští hlídači sledují hranice z hospody, je to pro ně zajímavé zpestření. Všichni zúčastnění mohou hlásit podezřelé dění na hranicích, oznámení třeba vedla k zadržení tuny marihuany. Kritici projektu si stěžují, že hranice by měli střežit profesionálové, a ne ochmelkové z Austrálie. Faktem je, že hranice je hodně dlouhá a není v lidských silách pořádně jí ohlídat. Proč si tedy nepozvat na pomoc dobrovolníky?
Kamer má být v tomto projektu nakonec 200, což je i tak málo a dá se říci, že objevit na hranicích něco podezřelého asi nebude pro hlídače legrace. O to větší to ale může být zábava. V plánu jsou další podobné systémy, takže nakonec mohou mít kamery na hranicích nějaký smysl.
Kamery, které jsou umístěny na soukromých pozemcích, stály i s celým systémem asi 2 miliony dolarů. Tyto peníze poskytl stát v rámci grantu, realizaci zajišťuje společnost, která se prý zabývá sociálními sítěmi. Jakými? Asi jedinou dohledatelnou sociální sítí je právě síť webkamer, sledujících hranice, a hlídači. Že by šlo o obecně prospěšnou sociální síť, sponzorovanou americkou vládou? Na co zbytečně sdílet trapné obrázky nebo ztrácet čas chatováním? Není lepší podílet se na ochraně hranice?
Když jsem před více než rokem psal o webkamerách, rozhodně mě podobné veřejné využití nenapadlo. Že by hranice sledovaly úřady, to ano, ale pozvat na pomoc veřejnost? Nápad to ale není nejhorší. Hlídači mohou sedět v klidu doma u počítače a nehrozí jim, že je někdo z pašeráků jakkoliv napadne. To policisté, kteří slouží na hranicích fyzicky, to asi tak jednoduché nemají…
ČLÁNKY DO MAILU