Hlavní navigace

Příběh mediálního slepce

Vojtěch Bednář

Tak si vám tak procházím po bytě, z jednoho místa na druhé. Něco dělám, do toho mi z Internetu hrají Události na ČT1. Tlačím aspik z kelímku a přemýšlím, co mi nesedí…

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Vlastně, zatím mi ještě všechno sedí. V televizi právě končí reportáž o tom, jak jistá politická strana vymetla se svým bývalým advokátem. Nebýt advokáta, asi by přišli o své sídlo, tradiční barák uprostřed Prahy. Nepřišli, a pak mu odmítli zaplatit půl miliardy honoráře, takže na ně málem vyhlásil konkurz.

Udloubávám z misky další kousek aspiku, a jako pravý mediální odborník se snažím přítomné přítelkyni vysvětlit spletité kličky letitého případu pře mezi velkou stranou a malým právníkem. Pak usedám k počítači.

Mezi tím proběhne v Událostech dalších reportáž. Více nebo méně důležití paňácové se v ní někdy usmívají, jindy pošklebují do obrazovky. Vnímám to tak na půl člověka – dost na to, abych věděl, co se na displeji děje, dost málo na to, abych se přesně koncentroval. Jen se trochu divím, že televize ještě nehovořila o finanční krizi, ani o chystané návštěvě šéfameričana v naší rodné zemi. Ano, toho opáleného, jak je víc sexy než Paroubkův mozek.

Pak přichází kritický okamžik. V Událostech běží reportáž o tom, jak polský prezident Lech Kaczyński odvolal na popud svého dvojčete a premiéra Jarosława z kabinetu vzpurného ministra. Události běží dál…

Copak mi to nesedí? Zamyslím se, tentokrát již na celého člověka. Nejsem sice v oblasti všeobecných znalostí už dávno ta hvězda, jako kdysi, ale není polským premiérem náhodou Donald Tusk? Jistě, že je. A už od roku 2007… Ooops.

Takže na to, že jsou zprávy, které poslouchám, rok a půl staré, jsem přišel po přibližně deseti minutách více nebo méně koncentrovaného poslechu. Prostě jsem se stal obětí toho, že veřejnoprávní televize má na stránkách svého vysílání i odkazy na to, co právě sledují ostatní a někdo ostatní je sledoval už přede mnou, já jen klepnul na něco, co jsem si nepřečetl.

CIF17_Rabaino_Lupa

Co mně zaráží, není jeden překlik. Je to mediální slepota. Vždyť ta televize stihla odvysílat tolik reportáží, ze kterých prostě muselo být patrné, že není rok 2009, a že není jaro, ale končící léto? A já si nevšiml. Ani napůl. Dokonce ani když jsem uvažoval o počátcích kauzy nešťastného advokáta Altnera, mi nedošlo, že daná causa je už dávno u ledu, a že historie se na obrazovce jen opakuje. Uvažuji, zda by vhodná volba událostí (bez snadno zachytitelných reportáží a kauz, u nichž není všeobecně zřejmé, že pominuly) mohla způsobit, že bych se v bláhové naivitě díval až do konce. A co u vás?

P.S. Chcete-li si také prožít mírný comeback, máte možnost Události — 10. 7. 2007 19:00 — iVysílání — Česká televize

Našli jste v článku chybu?