Ilustrace: Nenad Vitas
Již prostý pohled do odborných periodik a fór zabývajících se informatikou na podnikové úrovni ukazuje na dvě cesty boje s ekonomickou krizí. První z nich, řekli bychom logická, spočívá v úsporách na straně investic a v redukci počtu a komplexity realizovaných projektů.
Protože si ale páni „ajťáci“, zvláště pak ti, kteří si zvykli nechat se titulovat „CIO“, uvědomují, že takové úspory vedou, jak to říct, k redukci pracovních míst a snižování příjmů stávajícího personálu, objevuje se ve všeobecné touze po úsporách ještě cesta číslo dvě. Totiž varující, že prosté krácení výdajů vede ke snižování konkurenceschopnosti firmy, ke konfliktům, ke zvýšenému riziku poruch IT infrastruktury, majících nakonec vliv na celou organizaci. Jinými slovy, že šetřit je v dnešní době nutné, ale na IT by se to jako na kritickém prvku každého celku mělo projevovat co nejméně. Je pochopitelné, že tato druhá, méně bolavá cesta k úsporám postupně nad první převažuje a já osobně si myslím, že ji časem v podstatě vytlačí. Ale dejme si příklad.
Jedna, raději nejmenovaná firma se už loni koncem roku rozhodla rozloučit se dvěma z osmi zaměstnanců svého IT oddělení. Bylo to bolestivé rozhodnutí, které bylo součástí širšího plánu úspor. Šéf oddělení se za své zaměstnance bil jako lev. Argumentoval nižší dostupností kritických služeb, hrozbou, že úředníci a manažeři budou déle čekat na pomoc s počítači, i možností, že se po určitou dobu zákazníci do firmy možná nedovolají (vzhledem k jejímu zaměření jeden z nejtěžších kalibrů). Nic nepomohlo, šéfovo hájemství se smrsklo o jednu čtvrtinu, úkoly zůstaly.
Od této smutné události uplynuly s koncem března již tři měsíce. Dostatečně dlouhá doba k bilancování. Bilancujme.
Za ony tři měsíce došlo k jedné významnější poruše, která měla za následek výpadek jednoho z firemních informačních systémů na dobu asi deseti minut. Stalo se to ke konci pracovní doby a problém byl IT oddělením vyřešen bez větších následků. Několik menších závad bylo vyřešeno, aniž by si jich zaměstnanci či zákazníci všimli. Uživatelé informačních technologií požadovali něco přes sto zásahů technické podpory, a vnitřní nástroje pro zpětnou vazbu neodhalily, že by došlo ke snížení jejich spokojenosti.
Současný personál IT oddělení je vytíženější, než byl dříve, nicméně při běžném provozu nedochází k tomu, že by podstatné úkoly musely čekat. A tak se nabízí otázka, zda „protikrizová“ úspora ve skutečnosti spíše nepoukázala na místo, kde byla firma dříve neefektivní. A při té příležitosti, jestli to náhodou nefunguje obdobně i jinde. A jen se čeká na okamžik, kdy se na to přijde jako překvapení.
