Pro ty, kdo se právě vrátili z ciziny, rekapitulace: V minulosti jste mohli diskutovat jen tehdy, když jste spojili svůj uživatelský účet u Seznam.cz s telefonním číslem, zatímco nyní můžete diskutovat jen tehdy, když k telefonnímu číslu přidáte ještě navíc celé jméno, příjmení a přesnou adresu. Dříve jste mohli napsat maximálně 250 znaků a žádné řádkování povoleno nebylo, nyní se kupodivu do databáze vejde mnohem více textu, řádkování funguje a dokonce lze část textu zvýraznit tím, že o ní prohlásíte, že ji řekl někdo jiný.
Přečetli jsme si dva články, zabývající se novou verzí diskuzí na Novinkách. První článek novou verzi vychválil, druhý ji označil za poměrně tragickou. Diskuze pod oběma články byla velmi živá, články budou nepochybně patřit k dvaceti procentům nejvíce diskutovaným letošním článkům. Já si dovolím zamyslet se nad bývalou podobou diskuzí na Novinkách i současnou podobou na dalších serverech z poněkud jiného než technologického hlediska – totiž z hlediska psychologického a sociologického.
Nejprve dovolte řečnickou otázku z kategorie „Vejce a slepice“: Jsou kvalitní diskuze příčinou nebo důsledkem kvalitního obsahu webu? Diskutuje se na iHned.cz kvalitně proto, že tamní články svou kvalitou převyšují iDnes i Novinky, a nebo je kvalita článků na iHned vysoká proto, že kdyby byla nízká, udělal by jeden z prvních diskutérů z autora článku hlupáka tím, že by do diskuzního příspěvku napsal mnohem kvalitnější informace?
Pravda bude zřejmě stejná jako u těch vajec a slepic – jedná se o spirálovitou záležitost, a to jak u kvalitních, tak i u nekvalitních webů a diskuzí: Tam, kde redakce čtenářům poskytuje kvalitu, mají čtenáři častěji tendenci „chovat se na úrovni“, a tato úroveň zase zpětně zavazuje redakci k tomu, aby nezklamala své čtenáře.
Podíváme-li se na servery iDnes.cz a Novinky.cz, zjistíme při pečlivější analýze článků, že jsou velmi povrchní. Svět je vykreslován černobíle, přesně podle příruček „Novinařina pro 1. ročník studia žurnalistiky – Pište to tak, aby to pochopila každá babka“. Hezky je to vidět na tématech Americké hypoteční krize, jejíž kořeny se žádný z těchto webů neobtěžoval vysvětlit (vždyť ono je přece tak fajn, když to padne na Bushe, což je všeobecně známý moula; to by tak hrálo, kdyby se lidé dozvěděli, že základy krize vytvářel už Clinton, vždyť ten je přece ze stejné strany jako miláček Obama…), stejně jako na pravidelně se vynořujícím tématu poslanecké imunity (vždyť přece čtenáři imunitu nesnášejí, tak proč bychom se snažili jim vysvětlit, že je ve skutečnosti životně důležitá pro zastupitelskou demokracii…).
Ale nejde jen o to, že zpravodajství těchto serverů je „ploché“, že nejde do hloubky; podstatné je, že vzhledem k bulvárnímu podání zpráv toto zpravodajství čtenáře frustruje. Frustruje je vytvářením názoru „Svět je rozbitý a já s ním nemůžu nic udělat,“ který zákonitě vede k nadávání (vzpomínáte na Knoflíkáře? Ten chlap nadával pět minut a neřekl jediné slovo dvakrát.
– A co se tomu muži stalo?
– Štvalo ho, že venku prší…
) Kdyby zpravodajství na popisované události nahlíželo z více stran, kdyby pro „novináře“ iDnesu a Novinek nebyl každý muslim terorista, každý Rom vyžírka a každý poslanec zkorumpovaný mafián, kdyby alespoň občas dostal prostor k vyjádření i ten, kdo je z něčeho obviněn (a ne zavolat deset minut před uzávěrkou a tlačit na dotyčného, aby se hned vyjádřil, jinak má smůlu, tomu neříkám „dát prostor k vyjádření“) a kdyby někdy toto zpravodajství dokázalo připustit, že zdaleka ne každé zranění či každá tragédie musí mít lidského viníka, zasluhujícího minimálně trest smrti, pak by zcela nepochybně diskuze pod zpravodajstvím nebyly plné výkřiků „Musulmani jsou teroristi“, „Cigoši do Indie“, „Poslance na kandelábry“, „Už podle držky je to zločinec“ a „Tu svini zavřít mezi negry“ (a, málem bych zapomněl: „Paroubek má bradavici fuj!“).
Lapidárně řečeno: Jak se do lesa volá, až se ucho utrhne.
