Plán komunistické strany, aby novináři zaměstnaní v České televizi a Českém rozhlase předkládali majetková přiznání, ještě neskončil na smetišti dějin. Zkoumání majetku by měla umožnit novela zákona o střetu zájmů, se kterou přišel předseda komunistů Vojtěch Filip. Poprvé toto téma vnesl do veřejné debaty před rokem a vyvolal tím řadu nesouhlasných, potažmo posměšných ohlasů. Pak bylo kolem zákona víceméně ticho. Spící návrh by ale měl pomalu postoupit do další fáze.
Jak potvrdily vládní dokumenty, komunistický nápad připadá přehnaný i vládě Andreje Babiše, ačkoliv předseda vlády jinak Českou televizi moc nemiluje.
Připomeňme, že argumentace Vojtěcha Filipa, proč by měli veřejnoprávní redaktoři ukázat příjmy a majetek, se opírá mimo jiné o to, že na činnost redaktorů České televize a Českého rozhlasu chodí „stovky stížností“. Když se novináři stanou veřejnými činiteli, podle šéfa komunistů to přispěje k průhlednému hospodaření obou médií, informace budu vyváženější a objektivnější, a novináři budou navíc sami chráněni „před šikanózními a neodůvodněnými podezřeními“.
Vojtěch Filip rovněž naznačuje, že by majetková přiznání rozmetala podezření ze skryté a podprahové reklamy v pořadech. „Zejména z výše uvedených důvodů se mezi občany, kteří jsou aktuálně povinni podávat přiznání k majetku, nově zařazují osoby, které mohou zásadním způsobem ovlivňovat veřejné mínění,“ zdůrazňuje předseda KSČM v důvodové zprávě.
Společně s Vojtěchem Filipem se pod návrh podepsali poslanci Stanislav Grospič a Jiří Valenta. Druhý z nich patří k častým kritikům České televize, při projednávání ve sněmovně obvykle zpochybňuje výroční zprávy o jejím hospodaření. Svůj podpis připojila rovněž předsedkyně rozpočtového výboru sněmovny Miloslava Vostrá. Ta zároveň zasedá ve výboru zaměřeném na mediální otázky.
Když ovšem poslanci odeslali hotové paragrafové znění do Strakovy akademie, hodila jim koaliční vláda ANO a ČSSD tento nápad na hlavu. Podrobné vysvětlení, proč to udělala, je k dohledání v elektronickém systému vlády, do něhož se ukládají všechny projednané zákony. Pojďme se proto podívat, co vláda i jednotlivá ministerstva ke komunistickému plánu vlastně řekly.
Komunistický návrh je teď jednou z celkem šesti novel, k nimž by se měl v příštích měsících dostat mediální výbor sněmovny. Ten při své schůzi na začátku letošního listopadu zjistil, že má ve frontě poměrně dost neprobraných návrhů, které se týkají mediální scény. Dva chtějí upravovat regulaci reklamy, dva se týkají rozhlasových a televizních poplatků, jeden přenáší do českého práva evropskou regulaci sdílení videonahrávek a poslední je právě novela o střetu zájmů. Ta patří mezi návrhy, které ještě čeká první čtení ve sněmovně.
Podle přesvědčení vlády nelze s ohledem na okruh veřejných funkcionářů, na které se zákon o střetu zájmů v současné době vztahuje, považovat zařazení novinářů České televize a Českého rozhlasu do takto vymezeného okruhu osob za důvodné ani za vhodné. Obě instituce navíc nedisponují pravomocemi, které by odůvodňovaly podřazení novinářů v nich působících zákonu o střetu zájmů.
„Situaci střetu zájmů v prostředí Českého rozhlasu a České televize již v současné době regulují kodexy těchto veřejnoprávních médií. Dohled nad poskytováním veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, včetně plnění povinnosti poskytování objektivních, ověřených a vyvážených informací pro svobodné vytváření názorů, svěřují zákony zástupcům veřejnosti v podobě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Rady České televize a Rady Českého rozhlasu,“ napsala vláda v loňském stanovisku.
Argumentaci stovkami stížností považuje vláda za nedostatečnou. „Samotný údaj o počtu stížností podávaných občany nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, nakolik je, či není naplněna konkrétní povinnost. Vypovídací hodnotu by měl teprve údaj o tom, kolik z těchto stížností bylo shledáno oprávněnými, v kolika zahájených správních řízeních došlo k uložení sankce a kolik z těchto řízení se týkalo nedodržení zásad objektivity a vyváženosti,“ připomíná kabinet.
K datu zpracování návrhu zákona však nebyla České televizi počínaje rokem 2011 ani v jednom případě pravomocně uložena pokuta za porušení povinnosti dodržovat zásady objektivity a vyváženosti v pořadech.
Žádný přínos nenašla vláda ani pro vylepšení hospodaření ČT a ČRo. „Obě instituce jsou právnickými osobami zřízenými zákonem, které hospodaří se svým vlastním majetkem, přičemž stát za jejich závazky neodpovídá. Jejich hospodaření je tedy zcela odděleno jak od státního, tak ostatních veřejných rozpočtů. Obě instituce se musí při svém hospodaření řídit jasně stanovenými zákonnými pravidly, přičemž transparentnost jejich hospodaření kontrolují jak Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, tak Poslanecká sněmovna, které jsou předkládány výroční zprávy o hospodaření obou provozovatelů vysílání,“ namítá stanovisko k návrhu zákona.
Podstatnou otázkou je rovněž zásah do soukromí novinářů ve srovnání s přínosem zákona. Ani právo na informace není absolutní a v tomto případě nejsou argumenty komunistů adekvátní očekávanému cíli. Není ani jasné, koho všeho by se taková povinnost měla týkat. V českém právním řádu dosud neexistuje pojem „profesionální novinář“, výklad by tedy byl dost mlhavý.
Vládu rovněž překvapilo, že navzdory právnímu vzdělání Vojtěcha Filipa a jeho dlouholetému působení ve sněmovně obsahuje návrh zákona legislativní nedostatky. Šéf komunistů navrhoval okamžitou účinnost zákona, jakmile bude vyhlášen ve Sbírce zákonů. Ale taková účinnost je vyhrazena jen zákonům v naléhavém obecném zájmu. A ten tu vláda nenašla.
Naprosto zásadně se proti návrhu postavilo ministerstvo kultury, jež je garantem různých mediálních zákonů. Komunistům připomnělo, že novináři nejsou součástí zákonodárné, výkonné ani soudní moci ve státě, takže pod veřejné funkcionáře ani nemohou spadat. Nejasné vymezení profesionálních novinářů pak zavdává pochybnosti, jestli by musel majetkové přiznání odevzdat každý, kdo pracuje v České televizi a Českém rozhlase, nebo třeba jen ti, kdo mají žurnalistické vzdělání. Není ani vysvětleno, jak by to bylo s externími spolupracovníky.
„Zaměstnanci ČT a ČRo, kteří pro tyto instituce pracují jako novináři, jsou honorováni těmito institucemi z jejích příjmů zahrnujících mj. koncesionářské poplatky. Výnos těchto poplatků však České televizi a Českému rozhlasu neplyne z žádného veřejného, nebo dokonce státního rozpočtu, nýbrž z poplatků hrazených příjemci veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. S tímto výnosem pak ČT a ČRo hospodaří samostatně,“ vzkázalo ministerstvo kultury. Prohřešky novinářů mají být nejdřív posuzovány podle Kodexu České televize nebo Kodexu Českého rozhlasu, orgány veřejné správy ani veřejné moci do jejich nezávislosti nemají zasahovat.
„Není nám zřejmé, jak by založení veřejné kontroly nad touto částí soukromého i veřejného života ‚profesionálních novinářů‘ mělo napomoci objektivitě a všestrannosti zpravodajství,“ podivilo se také ministerstvo spravedlnosti pod vedením Marie Benešové.
Stanoviska vlády jsou pro vládní poslance osvědčeným vodítkem, jak se zachovat při hlasování o předloženém zákonu. Vzhledem k tomu, jak negativní ohlas nápad vyvolal také u opozice, je málo pravděpodobné, že by šéf komunistů se zákonem ve sněmovně uspěl.
Komunistický návrh však není jediný, který se dolní komorou parlamentu posouvá jen šnečím tempem. Sněmovna jako celek se ještě nedostala k projednání velkého počtu výročních zpráv mediálních organizací, celkem jich ve frontě čeká 13. „Požádal jsem jménem našeho výboru, aby byly v mezích možností projednány,“ oznámil na začátku listopadu předseda mediálního výboru Stanislav Berkovec (ANO).
Nejstarším dokumentem je výroční zpráva o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2017. Mediální výbor sice rozumí tomu, že v zemi panuje výjimečná situace, ale nějaký den by si na projednání těchto odsouvaných materiálů sněmovna přece jen najít mohla. „Pokývali hlavou, zapsali to, nikdo neprotestoval, ale nikdo také neřekl, že tehdy a tehdy to bude,“ popsal Berkovec výsledek své účasti na zasedání organizačního výboru sněmovny.
Nelze tedy vyloučit, že se výroční zprávy a jejich projednávání znovu stanou předmětem hlasité politické kritiky v nadcházejícím období, jež se zvolna překlopí do volebního roku.
