Hlavní navigace

Jan Kohout (Alberon): Starostové menších obcí jsou často k operátorům vstřícnější

Autor: Ondřej Malý
Ondřej Malý

Nikdo nespravuje síť tak dobře jako ten, kdo tu žije, říká ředitel regionálního operátora z podhůří Orlických hor.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

I v podhůří Orlických hor se daří lokálním operátorům pokrývat rychlým internetem tisíce domácností. Město Letohrad o šesti a půl tisících obyvatel se tak pyšní na řadě adres daleko lepším připojením k internetu, než je leckde v Praze.

Zásluhu na tom má místní společnost Alberon Letohrad, která už jedenáctým rokem významně investuje do optických metropolitních sítí. S jejím ředitelem Janem Kohoutem jsme mluvili o tom, jaké to je poskytovat na Orlicku internet.

Předchozí díl seriálu o regionálních operátorech: Petr Kadaník (Rtyně.net): Stavbu optiky brzdí jenom úřady a byrokracie

Jak jste s poskytováním internetu začínali? Když jsem se díval na váš web, tak stále prodáváte počítače a komponenty…

Už jen okrajově. Ale já jsem generace, která vyrostla na Sinclairu ZX Spectrum. Od dětství mne zajímaly tři věci: sport, letadla a elektronika. Tehdy nebylo těžké porozumět do posledního integrovaného obvodu – tomu, co se v počítačích děje. A na tom jsme tu začínali. Tehdy – v roce 1994, když jsme Alberon zakládali, to byla IT firma, protože počítačům, sítím, Novellu tu tolik lidí nerozumělo. I tady „na dědině“ jsme tak začali dělat jenom v hardwaru obrat kolem milionu korun měsíčně. V roce 1997 jsme pak začali pomalu pokukovat po poskytování internetu, tedy po segmentu, který do té doby neexistoval a nikdo nevěděl, co to je.

A připojovalo se k němu pomalým modemem.

Ano. Založili jsme tu modemové pole připojené přes router Cisco 64kilobitovou linkou do Hradce Králové a stálo to sto tisíc měsíčně na nákladech. Hardware stál milion, asi si umíte představit riziko, které jsme podstoupili, jít s těmito náklady do byznysu, o kterém nikdo nevěděl, k čemu je, a museli jsme přemlouvat každého, aby si připojení pořídil. Po třech letech od nás začali zákazníci odcházet, protože se připojovali k tehdejšímu telecomu, který měl v poplatcích za internetovou službu zahrnutou i platbu za provolané impulsy.

Tehdy se vlastně ještě platilo dvakrát – poskytovateli za internet a telecomu za impulsy.

Přesně. Zrovna v době, kdy už se nám začalo vracet těch sto tisíc měsíčně. Naštěstí se akorát objevila na trhu technologie Breezenet, Wi-Fi v pásmu 2,4 GHz. Přístupový bod tehdy stál 60 tisíc a klientská jednotka 10 tisíc. Ze začátku to tak pro domácího uživatele bylo velmi drahé a nasazovali jsme to u firemní klientely. Ale byl to velký pokrok, rychlosti byly v řádech jednotek megabitů za sekundu, oproti impulsům a modemům s 56 kilobity to bylo úplně něco jiného. Jako páteře jsme používali Skywalkery od české firmy Miracle, protože jsem z vysoké školy znal Michala Melouna (zakladatel firmy Miracle Networks, pozn. redakce). Skywalkery tehdy uměly šest až osm megabitů.

Asi platí i doteď, že celý ekosystém kolem 10 GHz spojů tvoří české firmy?

Ano, výrobců spojů v pásmu 10 GHz bylo postupně asi pět. Je vidět, že Češi jsou šikovní a rádiovým technologiím rozumí. Dneska už je ta situace na trhu jiná a českých výrobců je méně, objevila se i další pásma, 11, 17 a 24 GHz. Ale my už asi jedenáct let primárně investujeme do optických metropolitních sítí.

Mikrovlnné technologie jsou sice široce dostupné a instalace je levná, ale je potřeba se o to hodně starat. Naše mikrovlnná síť vyžaduje dva servisní techniky na full time. Optika servisního technika nemá, protože ho nepotřebuje. Navíc bezlicenční pásma jsou i v menších městech plná a požadavky uživatelů jsou takové, že na 5GHz technologiích už není možné je splnit. Zákazníci chtějí IPTV, dívat se na streaming video, a když to dělají v rodinném domku tři lidé najednou, technologie naráží na své limity.

Dnes tak investujeme masivně do optiky a většinu obratu realizujeme na optických sítích, kde je situace opačná než v mikrovlnných technologiích. Na výstavbu je to drahé, ale provoz je levný a nevytěžuje tolik lidské zdroje jako bezdrátová technologie. Je to nemovitost, která ovšem do svého rozvoje spotřebuje úplně vše, co vyděláme.

Kam až jste vyrostli? Jak je nyní Alberon velký?

Máme sedmnáct zaměstnanců a několik tisíc zákazníků. Jsme středně velký operátor. Domácností pokrytých optikou máme několik tisíc, jde hlavně o obytné domy. Letohrad je pokrytý optikou tak ze šedesáti, sedmdesáti procent. Žamberk to samé. Působíme tady v regionu Orlicko, tedy přibližně od Lanškrouna na jihu po Králíky na severu a od Vamberka na západě až na východ po Malou Moravu. Když počítám i bezdráty, pokrytých domácností jsou tisíce. V současné době jdeme optikou i do menších obcí, například do Mladkova, Lichkova, Dolní Dobrouče a dalších.


Autor: Ondřej Malý

Jan Kohout

Jak přesvědčujete lidi, aby si optiku objednali?

Zákazník k tomu dnes často dospěje sám. Služba na optické síti je dražší, začínáme na 390 korunách, ale nabízíme rychlosti 50 Mb/s a vyšší. Jde o to, aby zákazník s optickou přípojkou měl kvalitu a kapacitu, která umožňuje online služby jako IPTV nebo streaming videa provozovat v kvalitě, která ho uspokojí. Dost často se lidé dozví o tom, že budou mít optiku u domu, jednoduše – protože mají před domem výkop.

Když jsem přijížděl za vámi do Letohradu, jel jsem přes klasické horské obce – kilometry dlouhé, v údolí, domy vcelku daleko od sebe. Přesně to, co zvyšuje náklady na výstavbu. Dokážete se s nějakou rozumnou návratností dostat i do nich?

Teď jsme dělali Dolní Dobrouč, to je přesně ten případ. Pět kilometrů trubek, ale pokládali jsme to do chodníků, které se akorát renovovaly. V obcích se vždy snažíme svézt s nějakou jejich liniovou stavbou. Zdaleka se nedá říct, že každou vesnici se vyplatí „zaoptikovat“ vlastními silami.

Protože obce nepomáhají, nebo protože se to nevyplatí ekonomicky?

Když jsou obce rozlezlé a mají dům co dvě stě metrů, náklady na přípojku by byly třicet až pětatřicet tisíc korun, což znamená návratnost na víc než deset let, to je investorsky velmi náročné. Můžeme pak stavět kdekoli, kde se spojíme se stavbou nebo renovací liniových staveb, jako jsou chodníky nebo veřejné osvětlení, tam je návratnost investic řekněme do deseti let.

Některé obce tak mají smůlu, dokud nejde připoložit?

Je to tak.

Pomáhají nové zákony, kterými se stát snaží usnadnit výstavbu?

To, že se teď sítě nemusí kolaudovat, je určitě dobře, musím ocenit práci Výboru nezávislého ICT průmyslu (asociace lokálních a regionálních operátorů, pozn. redakce), který se o to zasadil. Ale klíčová je otázka věcných břemen. V Letohradě je to sto korun za metr, takže když mám položit sto metrů trubky do chodníku, je to deset tisíc a to nejsou malé peníze. Z věcného břemena už je důležitý parametr, jestli do projektu jít, nebo ne. Když vím, že v ulici budu mít malý počet uživatelů, tak i když se tam dělá veřejné osvětlení, čeká mě několik desítek tisíc plateb věcného břemene, tak do toho nejdeme.

Jsou obce hodně nenasytné?

Občas je to problém zastupitelstva, ve kterém je pár lidí, kteří mají pocit, že operátor je ideální ke zvednutí příjmů obce a pak nakonec nemají ani peníze, ani rychlý internet. Nemůžu si stěžovat na Letohrad, se kterým mám výborné vztahy. Ale samozřejmě zvažuju, jestli položit optiku do ulice v Letohradě s věcným břemenem sto korun za metr, nebo v sousední obci, kde věcné břemeno nastaví nízko výměnou za sponzorský dar místnímu sboru dobrovolných hasičů. Taková je realita. Výše věcného břemena je rozdíl mezi stavěním a nestavěním.

Vnímají starostové menších vesnic tenhle problém lépe?

Pokud bych to měl zgeneralizovat, což jde těžko, protože je to obec od obce jiné, tak čím je obec menší, tím bývá vstřícnější, protože vedení obce je za každého investora rádo. Ale stalo se mi v jedné obci na horách, že se na jednání zastupitelstva zvedl jeden zastupitel a řekl, že běžná cena za věcné břemeno je tisíc korun za metr, ale že nám dají jenom sedm set, aby podpořili výstavbu. Tak jsem se zvedl a řekl, že je to nesmysl – že na horách může být věcné břemeno tak dvacet korun za metr, ne tisíc. Ale obecně často vysvětlujeme na radě nebo zastupitelstvu, co vlastně optika přináší, že umožníme rychlé připojení škol, školek a obecního úřadu, že si mohou postavit kamerový systém a podobně. 

Co státní organizace jako SŽDC nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových?

Tam je to většinou formalita. Ale za věcná břemena požadují maximum, co mohou. Za protlak pod kolejemi se zaplatí často i několik desítek tisíc, i když je to pár metrů. Tyto státní instituce jsou většinou velmi drahé.

Jakou tu máte konkurenci?

V mikrovlnných technologiích je konkurence velká, minimálně tři čtyři další firmy. Jsou tu středně velcí hráči i menší hráči na úrovni jen jedné obce. Konkurencí je samozřejmě i CETIN, ale rozdíl mezi námi a velkými operátory je v tom, že když mi někdo zavolá a řekne, kde bydlí, tak já vím přesně, který dům to je. Když zavolá na technickou podporu velkého operátora, budou teprve zkoumat, kde je Letohrad. Nikdo nespravuje síť tak dobře jako ten, kdo tu žije. Kdyby naší síť provozoval někdo z Prahy nebo Brna, nebude to dělat tak dobře, nebude mít kontakty na starosty, na další komunální politiky, které rozvíjíme třicet let. To je pro budování sítě klíčové. Známe se i s „ajťáky“ korporátních klientů. Máme zákazníka v Žamberku, je na konci obce, kvůli němu jsme vykopali dva kilometry trasy v poli. Kdo to pro něj udělá?

Když se podíváme na český trh, nejrychleji roste kromě optiky připojení pomocí fixního LTE. Mobilní operátoři jsou ochotní dávat fixní LTE připojení i v rámci rodinných tarifů skoro zdarma. Ohrožuje vás to?

Zatím to problém není. Optika roste a rostou i tržby na Wi-Fi technologii.

Nebojíte se firem, které koupily či koupí pásmo v 3,4 až 3,8 GHz? Tam už jsou rychlosti i nabídka zajímavější než u Wi-Fi.

Kvalitní, dobře postavená optická síť znamená náskok proti jakémukoli bezdrátu, v placených i volných pásmech. A platí, že je otázka, zda zákazník bude chtít operátory, kteří sídlí někde daleko. Tady u nás na pobočce se můžou lidé stavit, na něco se zeptat, mají hmatatelný kontakt se servisním oddělením firmy.

V červenci doběhlo sbírání žádostí o dotace na výstavbu sítí do bílých míst. Účastníte se?

Sledovali jsme to. Obecně si myslím, že dotace do podnikatelského sektoru nepatří. Podívali jsme se na mapu při veřejné konzultaci, ale u nás jsou všechny lokality, kde by mělo smysl optiku budovat, už pokryté, jsou to černá nebo šedá místa. Bílá místa jsou jenom dva posedy pro myslivce, nemá to tam smysl moc ani s dotací. Za těch pětadvacet let jsme už území, které má smysl pokrýt, pokryli.

EBF19

Letos pokračuje trend konsolidace. Chtěl i vás někdo koupit?

Ano, přišli za námi, ale nechci prodávat. Nejsem přítelem akvizic prostřednictvím nadnárodních operátorů. Podle mě kvalita sítě a kvalita rozvoje sítě utrpí, když se o to nebudou starat lokální lidi. Jiná situace je, pokud je majiteli třeba 65 let a víc a nemá komu firmu předat. Akvizice mají smysl v rámci regionu. My také nebudeme nikdy usilovat o provozování sítí v jižních Čechách, protože bychom s tou sítí neměli dennodenní kontakt.