Hlavní navigace

Jan Šedivý: v Česku by Google asi nevznikl

23. 5. 2008
Doba čtení: 17 minut

Sdílet

 Autor: 29
Vedoucí českých vývojářů Googlu v Krakově nám prozradil, že tajemství PageRanku je jednoduché i geniální zároveň. Čeští programátoři jsou podle něj velmi šikovní, ale málokdo se z Česka dokáže prosadit celosvětově. Uznává však, že české internetové firmy dělají svoji práci velmi dobře.

Spuštění českých map je pro Google podle vašich slov první velký krok. Proč?

Určitě, máme v Česku lokalizovaných asi 17 aplikací, tohle bude osmnáctá, ale je to jedna z takových, které považujeme za důležité. Osobně mám mapy velmi rád. Na mapu kliknu, můžu si na nich udělat svoje místo, kde bydlím, a vidím, jak je od něj všechno daleko. To je pro hledání obrovská výhoda. Vím, že většina lidí to takhle ještě nepoužívá – kromě těch, kteří čtou Lupu, protože to jsou hackeři nebo lidi, kteří tomu rozumějí. Moje žena ji však nečte. Většina lidí, co používá Internet, ještě nemá metody tak sofistikované, proto taky třeba něco nenajdou.

A vy vždycky pomocí map na Googlu najdete všechno, co potřebujete?

Vezmu extrémní případ: vietnamské stánky tam nenajdete, ty nemají internetovou prezentaci, a tudíž to nemáme kde najít. Toho, kdo má na Internetu stránky, určitě našel náš crawler. Při hledání vždy pochopitelně záleží na mnoha věcech. Jak položíte dotaz, v které doméně. Když si kliknete na radio button, je to jiné, a tak dále. Takže víte, že nuancí, které lze ve vyhledávání dělat, je celá řada. Ale nakonec je valná většina toho pod kontrolou uživatele.

Jan Šedivý
Jan Šedivý
  • Zastává v krakovském vývojovém centru pozici Technical Lead Manager, vede tamní tým českých vývojářů.
  • Do Googlu nastoupil na jaře po 16 letech strávených v týmu Watson Research v IBM (v USA, později v Praze).
  • Vystudoval ČVUT (Ing., CSc)., kde také 14 let učil a zabýval se výzkumem zpracování signálu.
  • Je autorem řady patentů, zejména v oblasti rozpoznávání řeči.

Nejde ani tak o přítomnost firem jako spíš o to, že donedávna byl na vašich mapách problém najít celé obce. A myslím si, že spousta lidí, i těch méně zkušených, kteří používají například Seznam a jeho mapy, jsou zvyklí naopak vyhledávat velice efektivně.

Samozřejmě, v Česku máme velkou konkurenci, o tom není pochyb. Jisté je, že tohle je pro nás první krok v mapách, tím aktivita jistě nekončí a budeme na mapách dále pracovat tak, abychom kvalitu zlepšili. Vím o řadě věcí, které budeme dělat a které vám nemohu z jasných důvodů sdělovat. Mapy jsou ale jedním z produktů, kterým se teď hodláme věnovat. Samozřejmě, že to není pouze aktivita v ČR, Google je celosvětová společnost, a na mapách se pracuje na celém světě. Kroky, v jakých se to bude zlepšovat, jsou určitým způsobem ovlivněné tím, jak se to zlepšuje jinde na světě.

Globální vývoj má i nevýhodu – v tom, že lokalizace vyžaduje pokaždé jiný přístup, ať už se týče práce nebo komunikace s uživatelem nebo lokální data typu seznam firem, kde má Seznam velký náskok. Jak mu chcete čelit?

Jsou samozřejmě různé metody, jak zvyšovat počet firem v databázi. Pokud je zde firma, která má větší než lokální význam, tzn. má webovou přítomnost, pak ji musíme mít v našich datech. A všechno v Googlu se dělá statisticky. Metody, jak jste správně říkal, je třeba přizpůsobit českému trhu. To se zatím moc nedělo, i když na nových mapách si můžete vyzkoušet, že drobná vylepšení tohoto typu tam jsou.

Nicméně ani veliký technologický skok nestačí k tomu, aby lidé začali mapy používat. Jak je k tomu chcete dovést a přesvědčit?

To je pravda. Abychom přitáhli lidi, museli bychom udělat jeden a půlkrát nebo dvakrát lepší výrobek, než má někdo jiný. A to asi na takovém trhu, jako je český, udělat nemůžeme. Naši konkurenti dělají věci dobře, to musíme říct. Samozřejmě, že každá lokalita má různé demografické složení. Ve společnosti jsou nejmladší, kteří k počítačům zasedají, a nejstarší, kteří je nemají. Takže stav, který je dnes, že Seznam či Centrum mají určité množství uživatelů, není něco zabetonovaného ve zdi. Jisté je, že se trh bude postupně měnit a my se mu budeme více věnovat, ať už z marketingového nebo technického hlediska. Jsem přesvědčen o tom, že určitě uspějeme.

Zůstaneme-li u inženýrských záležitostí, zajímalo by mě, jak se řeší takové trošku neřešitelné situace, když do map, nebo obecně do vyhledávače, dá někdo dotaz, třeba „hotel Praha“. Už je to delší dobu, co jsem to zkoušel, ale mapy Googlu našly hotel, který se jmenuje Praha.

Kdybyste vzal telefon, zavolal na informace a řekl jste té paní „hotel Praha“ jen tak, bez ničeho, paní vám může dát hotely v Praze, ale spíš by vám dala ten hotel Praha. Kdybyste řekl „hotely v Praze“, tak už je tam plurál a je pravděpodobné, že vám dá seznam těch hotelů. Podobné postupují i naše programy. Obecně se jedná o problém jednoznačnosti a ten se dá řešit dialogem. Samozřejmě, že takto tam ten dialog dnes nemáme.

Máte na starosti tým českých vývojářů v Krakově. Ten se věnuje mapám nebo něčemu jinému?

Ne, my se mapám nevěnujeme téměř vůbec, ty jsou vyvíjeny v Curychu. Některé drobné věci jsme na nich ale také dělali. Existuje řada produktů, které se lokalizují pro český trh, a my jsme s nimi vůbec nepřišli do styku. Dělá se to podle toho, kde konkrétní aplikaci vyvinuli. Některé aplikace je jednoduché převést do češtiny, u jiných je to mnohem obtížnější. Ale vždycky se nakonec v každé aplikaci objeví nějaký zádrhel, na který se musíme podívat.

Kdo určuje, že je potřeba v Česku např. inovovat mapy?

Nevím, jak dalece můžeme tyto procesy prozrazovat, ale některé tyto věci se řeší až na úrovni Larryho Page a Sergeje Brina.

Takže Larry rozhodl, že…

Ne, nechci říct, že v tomto případě Larry rozhodl, ale každopádně se Česká republika k jeho sluchu dostane. Dělají se prezentace, předloží se, co máme zájem dělat, a jako v každém jiném byznysu je vždycky celá řada věcí, které můžeme provést. Víte, že spektrum aplikací, které Google má, je široké. My se musíme rozhodnout, co z hlediska trhu tady považujeme za důležité, a co za méně důležité. Všechny věci najednou nevyřešíme. Musí se to řešit postupně, čili jednotlivým věcem se přiřazuje priorita. Někdo z těch lidí, co k tomu mají vztah, udělají plán – Jaroslav Bengl, náš product manager, a další lidé z ČR, kteří se zabývají byznysem. Udělá se plán za produkt, za byznys, za engineering. Z toho se udělá společná prezentace a tu „proženeme přes naše nadřízené“, ale diskutujeme to s nimi. Proces je méně rigorózní nebo úřednický než v jiných firmách. Google je tady letos 10 let a kódu je vybudováno hodně. Musíme sehnat konkrétní lidi, kteří dělali předchozí verze, kteří nám pomůžou dostat se na úroveň produktu, kde je, a pak se do toho dát a udělat, co je potřeba pro češtinu.

Přesto většinou, když se služba spustí, bývá pořád v beta verzi. Mapy máme také v betaverzi. Ale myslím, že dnes to tak dělá většina firem.

Kolik vývojářů v Krakově máte?

V Krakově je jedno z evropských vývojářských center, které patří k těm největším.

Ve vašem týmu jsou samí Češi?

Pracujeme na problémech, týkajících se konkrétně českého trhu. Spolupracujeme s lidmi, kteří jsou rozeseti po celém světě. Kód některých produktů Googlu nikdy neopustí Mountain View, a přesto jsou na českém trhu už lokalizované. Máme také spoustů Čechů a Slováků v Dublinu, kde je podpora, a lidé, kteří hlídají, aby se nepublikovalo něco, co není v souladu se zákony či obecnými zvyklostmi v daných lokalitách. Nedá se říci, že by těžiště bylo jen v Krakově. Samozřejmě, že tým začíná a bude se stále zvětšovat, takže to, co se bude objevovat tady na trhu, bude pořád víc pod kontrolou krakovského týmu. Doposud však byly výrobky, třeba mapy, výsledkem spolupráce celé řady lidí v různých centrech v Evropě.

Není v plánu přesunout se později do Prahy?

Předpokládáme, že se časem přestěhujeme do Prahy. Žádné datum jsme zatím nestanovili. Muže to být za rok, ale také až za několik let.

Vy byste byl potom šéf pražského vývojového centra?

To je předčasná otázka. Ze současné konstelace by to asi vyplynulo.

Dřív jste pracoval v IBM, kde jste měl na starosti spoustu zajímavých věcí, třeba rozpoznávání hlasu. Budete tyto zkušenosti nějak využívat i v Googlu?

Je asi všeobecně známo, že v Googlu existuje skupina zabývající se rozpoznáváním řeči. V Americe běží aplikace, která se jmenuje GOOG 411, kam zavoláte a řeknete, kde jste, nebo to ani nemusíte říkat, řeknete byznys a odpoví vám buď číslo nebo vás přepojí, atd. To je aplikace, která běží na softwaru Googlu.

Já se zatím rozpoznávání řeči nijak nevěnuji. Budeme-li se tomu věnovat, je také předčasná otázka. Myslím, že když se tady sejdeme za rok, odpovím vám lépe.

To už budete moci říct, bude-li hlasové vyhledávání v češtině nebo ne?

Je to, stejně jako v IBM, otázka byznysu. Budeme-li tady cítit potřebu nebo vidět, že trh si to zaslouží, udělat se to dá. Víme, jak se to dělá.

Odpověděl bych šalamounsky: co ví jedna firma, ví i druhá. Netvrdím, že to děláme. Když se pro něco rozhodnete, musíte na to dát peníze a musí se to nějakou dobu dělat. A zrovna řečová technologie není laciná. IBM je v tom byznysu přes 30 let, to je šílená investice, která se dodnes zřejmě nevrátila. Myslím, že na českém trhu na to čas zatím není, netvrdím ale, že to časem nebude. Směr vývoje se bude řídit tím, jak bude postupovat technologie, jak budou zákazníci nakupovat a jaké budou zvyky lidí. Naším hlavním cílem je, jak už jsem říkal, poskytnout uživatelům co největší pohodlí, a to dnes poskytujeme především prostřednictvím Internetu. Jsou tam ale i jiné směry, které se budou v budoucnu sledovat. Co zvítězí, to dnes nevíme. Kdybychom to my dva věděli, koupíme si ty správné akcie.

Vy jste si alespoň zkusil vybrat tu správnou firmu. Co vás vedlo k přechodu od IBM, od jedné ze správných firem, ke druhé?

IBM je impresivní firma, 350 000 zaměstnanců, dlouhá historie, ve své době naprosto vládla světu v počítačové technice, dodnes je na vynikající technologické úrovni. Spolupracuje s celou řadou firem z TOP 500 v Americe. Byl jsem v IBM 16 let, to je opravdu dlouhá doba. Byl jsem 8 let ve výzkumu v Americe, a pak jsem 8 let dělal výzkum tady v Česku. Už se mi zdálo, že o tom všechno vím, že se věci pořád opakují. Myslím o konkrétním oboru, který jsem dělal. Hodně jsem se věnoval otázkám procedurálním, neměl jsem z toho takovou radost. Google je firma, která je zajímavá tím, co za tak krátkou dobu vytvořila.

Jako technik, člověk, kterého technologie zajímá, jsem růst Googlu sledoval a viděl jsem, co udělal. Byl bych schopen vám zde napsat základní algoritmy, na kterých je udělán PageRank. Je to matematika, v rozpoznávání řeči podobná, jako je ve hledání na Internetu. Je to překvapivě jednoduché. Ale implementace, přenesení do praxe, to je obrovské množství práce lidí z různých oborů, kteří to poskládali dohromady. Pro mě je to fascinující, jsem unešen tím, jak je to uděláno. Mám počítač plný různých článků a posledních informací o tom, jak se tyto věci dělají, a je to úžasné. Chodím, čtu si to a pořád všechno zdaleka neznám, to je úplně jiný pocit. Pořád se můžu učit, hledám nové věci, které potom vylepšíme. Češi vždycky pracují dobře, budeme tady pracovat dobře a je jisté, že uděláme dobré věci. O tom jsem stoprocentně přesvědčen.

Je nějaký rozdíl mezi českými vývojáři a těmi v zámoří?

Češi mají jednu výhodu. Vyznačují se tím, alespoň technické týmy, že hodně spolupracují. Není tady vnitřní konkurence, ale spíš si pomáháme. Víc táhneme za jeden provaz. Máme nevýhodu v tom, že nemáme managery, lidi, kteří tomu dávají určitý směr. Veliká přednost v Americe, která se nám může jevit jako povrchnost nebo určitá slaboduchost, je to, že se tam k řadě věcí přistupuje strašně jednoduše. A nakonec to třeba funguje. My jsme takoví hloubavější, ale Češi jsou šikovní. Když zde jezdily trabanty, typický řidič měl trabanta, kombinačky a kus drátu a vždycky dojel. Ta šikovnost tady pořád je, strašně na to věřím – vezměte si Seznam, mají také krásné věci. Nebo celá řada softwarových firem, které doznaly světového úspěchu.

Z matematického pohledu je to, co Larry Page se Sergejem použili, známé. Oni byli geniální v tom, že vzali existující věci a aplikovali na to matematiku. I kdybychom tohle věděli v Česku, nikdy bychom Google neudělali. Nešlo to, oni v té době byli na Stanfordu a měli asi desetkrát víc počítačů, než jsme měli my. To je nesrovnatelné. Oni tehdy pracovali v řádech gigabajtů, to bylo u nás v roce 98 neslýchané, tady byly dvacetimegové disky. Oni tehdy, v tom je ta genialita, mysleli ve velkém. To tady nikdy není, my v Česku umíme udělat malé věci dobře, takovou velikou věc ne. Souvisí to i s velikostí národa a jeho mentalitou. Další věc je, že když Larry se Sergejem vymysleli algoritmus a nějaký investor jim dával na universitě přednášku, hoši tam byli, on vyšel před dům a oni mu na počítači ukázali, jak jejich algoritmus třídí. On se na to podíval, šel s nimi přes nádvoří univerzity a na druhém konci nádvoří jim napsal šek na 100 000 dolarů. Ten šek neměli ani kde proměnit, neměli ani účet, kam by to dali. Asi měsíc ho měli v zásuvce, než udělali firmu. Dovedete si představit, že byste jako dvaadvacetiletý student založil firmu? Za měsíc, v Česku? Chci tím naznačit, že podhoubí v Americe má jiná měřítka, ale zároveň říkám, že se před nimi nemusíme nijak hanbit.

Je těžké získat dobré české vývojáře?

To víte, získat dobrou manželku také není lehké, to je podobné.

Proč myslíte?

Důležité není vůbec to, co člověk zná, ale povaha a morální rysy. V tom to všechno je. Co lidé neumí, se pak už doučí.

Získáváte hlavně studenty, nebo vývojáře z jiných firem?

Snažíme se v různých kategoriích. Neřekl bych, že bychom se zaměřovali na nějakou kategorii, třeba na ty, kteří právě skončili školu nebo na někoho, kdo má 10 let praxi, takhle to teď nerozdělujeme. Víte, že Google má proces náboru velice striktní. Všechno má svoje nevýhody, ale nic lepšího jsem neviděl. Nechci to stavět ortodoxně, ale tento proces se snaží o maximální objektivitu.

Na druhou stranu může složitost přijímacího řízení odrazovat některé nadějné zájemce.

To bezpochyby. Ale to víte, manželku si bez rizika také nevezmete. Staří mládenci neunesli to riziko. Takoví lidé mohou být, a o ty přijdeme.

Jak probíhá nábor v praxi?

Asi můžeme říct, že máme osobu, které se říká recruiter, to je člověk, který dělá administraci. Bere a dává reklamy a lidé se mu hlásí, zpracovává životopisy, které přijdou. První interview se dělá po telefonu. Když se najímají inženýři, dělají to inženýři jako jsem já. Když uchazeč odpovídá předchozí praxí nebo školou nebo někdo potenciálně pro nás zajímavý, projde pohovorem pozveme ho na další interview. Přijede do Krakova, a tam dělá čtyři pět rozhovorů, někdy i víc. Každý ho oznámkuje. Dotazy jsou takové, že se ptají na algoritmy. Třeba: máte tisíc čísel v rozsahu 1 – 1000000 a jak je nejrychleji setřídíte? Nebo jak najdete dvě čísla, která jsou sobě nejblíž. Dělá se to v několika lidech. Známky pak přijdou tam, kde už jsou manageři, kteří se na to podívají a řeknou, jestli je třeba další interview nebo už to stačí, pak to jde na viceprezidenty, a pak k Larrymu a Sergejovi.

Takže oni posuzují všechny uchazeče? To nemohou dělat nic jiného.

Jak to dělají, nevím. Každý pátek je vyhrazená hodina, že když se mi něco nelíbí, můžu do Mountain View zavolat – nebo používáme videokonference – a Larry nebo Sergej tam jsou a lze s nimi promluvit. Můžu vznést jakýkoliv dotaz, a Američané si servítky neberou. Skutečně tam jsou a skutečně na dotazy odpovídají. Sice se to většinou nepoužívá, neslyšel jsem, že by tam někdo žaloval. Používá se to většinou k tomu, že lidé mají nápad a chtějí ho přetavit v projekt.

Jsou názory, že právě tohle může Google dost podkopat. Lidé si v jeho čase, za jeho prostředky vymyslí nějaký projekt a pak jej realizují na vlastní pěst, což se taky stává.

Může se stát spousta věcí. Vezmete si manželku a ona si za dva roky najde většího pašáka a odejde s ním. To je otázka důvěry. Chápu, že stát se to může, ale osobně si vážím té důvěry. Možná jsem moc starý a poučený tím, že svět je v určitém smyslu docela spravedlivý. Jinak si myslím, že Google příležitost vlastně dává. Je pochopitelné, že kdybystě chtěl udělat firmu, která má tržní kapitalizaci jako Google 180 miliard, tak to uvnitř Googlu neuděláte, to byste museli jít na vlastní pěst.

Fakt je, že když na něco přijdete, v současné době na to přijde minimálně 15 lidí na světě. Jaké máte možnosti, abyste udělal infrastrukturu, organizační schopnosti, další kamarády, kapitál… Nechci teď favorizovat lidi, kteří pracují pro firmu a deklasovat lidi, kteří jdou do start-upu. Tak to není. Kdybych byl takový pašák a udělal start-up, byl bych na sebe pyšný. To se mi nepovedlo. Ale vím, že to není jednoduché. V Googlu je to pro mě příležitost, že když na něco přijdu, tak vím, že to budu moci udělat.

Od některých zajímavých nebo šikovných lidí je možné slyšet i názor, že rádi dělají pro české firmy.

To je osobní preference. Matematika je správně, když axiomy, které jsme si dali na začátek a na nichž jsme matematiku vybudovali, nejsou špatně. Matematika platí v celém kosmu. A věda, poznávání řeči nebo vyhledávání, je celosvětová. V Americe jsem dlouho byl, mám ji rád, ale ne se vším všudy. Stejně tak nemám rád všechno, co se děje v Česku. Vím, že v USA jsou chytří lidé. Byl jsem tam ve výzkumu a Američanů tam bylo pár, byly to mezinárodní týmy. Lidé tam šli, protože je tam kapitál a zdravé prostředí a nálada na inovace. To v českých firmách zažijete v jiné formě. Sejdou se třeba lidé ze školy, ve škole začnou řešit nějaký problém, výborně ho vyřeší, uspějou na nějaké konferenci a jsou výborní. Ale aby tohle přetavili v něco, co má světový dopad, obávám se – nechci být špatným prorokem a přál bych si, aby někdo takový byl, čestné slovo – obávám se, že z Česka se to špatně dělá. Daleko lépe se to dělá z Ameriky. Lidé říkají, že když to není ze Silicon Valley, nemůže to být dobré.

Je to taková americká ješitnost, něco na tom ale trošku je. Čechům bych řekl, že nesmějí být zápecníci. Ti, co dojedou nejdál do Benešova a mají z toho kopřivku, nevidí ten rozměr, uniká jim obzor. V Americe, když přijdete do New Yorku a uděláte tam byznys, máte rázem byznys v celé Americe. Tady, když uděláte byznys v Benešově, nikdo si toho ani nevšimne.

Pokud ho uděláte na Internetu, už ho máte v celém Česku.

Máte to česky. Seznam to taky celosvětové neudělal. Vůbec se nechci kohokoliv nebo Seznamu dotknout, klobouk dolů před nimi. Ale chci naznačit, že světová dimenze je jiná. Budete-li umělec, herec, jste tady nadosmrti zapikolovaný a konec. Budete hrát v Olomouci, nejvyšší meta je národní a konec. Lidí, co přešli do Holywoodu, aby tam něco sehráli, je pár.

Učíte také na ČVUT. Pozorujete u studentů trend k větší otevřenosti, ochotu se prosadit?

Lidí kteří jezdí za hranice, je samozřejmě spousta. Miloš Besta v New Yorku, Petra Popluhárová, to byla královna krásy a teď dělá search quality v Mountain View. Takových příkladů je řada. Takže myslím, že se jezdí a z mé zkušenosti se tam všichni Češi velmi dobře uplatní.

Jak hodnotíte kvalitu vyhledávání, kterou má Microsoft?

Víte, že ani nevím? Ještě jsem se na to pořádně nekoukl.

Používáte jenom Google?

Ano. Je hloupé to takhle říkat, teď už jsem zaměstnanec Googlu, ale vždycky jsem používal jenom Google.

I dříve?

Ano. To jsme neměli zakázané.

A teď v Googlu máte zakázáno používat něco jiného?

Tady? Nevím o tom. Takové zákazy většinou nejsou. Máme volnost v tom, o jaký software si řekneme. Většina vývojářů používá Linux. To, co se programuje do produkce, je na Linuxu. Používáme tři jazyky: Python, Javu a C++. Notebooky se používají buď Macintoshe nebo PC. Většina lidí má Macy, já mám PC.

Ještě nakonec k mapám: je v plánu přidat do české verze také streetview?

To vám nemohu říct.

Takže to možná poznáme, až v ulicích budou jezdit auta s kamerami.

Až budou jezdit auta, je to už jisté. Až takové auto uvidíte, můžete napsat: „Viděl jsem ho!“ Má na střeše tyč, na tyči válec a v něm jsou kamery, které koukají do stran.

Mám pocit, že teď začaly jezdit v Belgii.

UX DAy - tip 2

Můžete to na Googlu zkusit vygooglovat.

Děkuji za rozhovor.

Používáte online mapy Googlu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).