protože půjčená e-kniha znamená neprodaná e-kniha – a za půjčenou knihu dostanou nakladatelé jen zlomek toho (pokud vůbec něco), co za prodanou
Ovšem, stejně tak půjčená papírová kniha znamená neprodaná papírová kniha - a za půjčenou knihu dostanou nakladatelé jen zlomek toho co za prodanou. Navrhuji pozavírat knihovny a zakázat jakékoliv půjčování knih! Každý by měl mít doma povinně knihovnu s minimem 1000 ks papírových knih, jinak okrádá všechny autory, nakladatele, knihkupce a Dilinu!
jasně že to dává smysl. Akorát se na to nesmíš dívat pohledem půjčit-vrátit, ale že si knihovna pořídí x "slotů" na souběžné použití eknihy a pokud není slot volný, tak se musí počkat na jeho uvolnění. Třeba u sw se licence na počet souběžně aktivních uživatelů taky používají a tohle je to samé.
Ať je to jak je to, základem problému je že čtenářovi se nechce platit a tak vznikají různé služby, které se to více či méně v okolí hranice formálního znění zákonů snaží nabídnout.
Kdesi jsem četl, že vyprodukovat román od profi spisovatele v češtině stojí řádově milion korun. I kdyby půlku (nebo dvojnásobek). Tyto peníze se musí nakladateli / autorovi nějak vrátit.
Tradiční systém je postaven na tom že kdo si to chce přečíst, zaplatí. Všichni zájemci o dílo zhruba stejně. Pokud by byl nahrazen systémem - prvních několik málo zájemců zaplatí náklady a ostatní se jim na ně složí (předprodejem zakoupeného díla), tak by cena knihy musela být nesmyslně obrovská. Jinak by nakladatel prodělal a autor neměl na složenky.
Za předpokladu, aby se mohl nakladatel a autor dlouhodobě uživit mi přijde přijde tradiční způsob licencování knih jednodušší a spravedlivější.
Půjčování knih a antikvariáty je stará věc. Ale proti elektronickému způsobu má řadu omezení. Papírová knížka se musí skladovat, stará je ohmataná, musí se přenášet, nedá se snadno kopírovat (jak půjčovna e-booků pozná že si čtenář vymazal po vrácení knihy soubor ze čtečky? Čestným prohlášením?)
Všechno to pirátění a elektronické půjčování je jenom parazitování na tom, že autorovi zaplatilo za jeho práci dost jiných co nepirátí / nesdílejí / nepůjčují si. Pokud by se to nějakým fíglem rozmohlo, může se stát, že platících čtenářů nebude dost.
Aby měl čtenář co číst, potřebuje autora. Aby se autorovi vyplatilo psát, musí od čtenáře dostat "nažrat". Je to tak těžké k pochopení?
Samozřejmě, že to tak děláme se vším. Civilizace stojí na kopírování úspěšných nápadů, postupů, výrobků.
"Typická architektura" byla kopírování domů v dané oblasti, tu pizzu v italských restauracích také někdo vymyslel a neplatíme mu za to poplatek, děti se učí tím, že kopírují chování dospělých...
Část věcí kupujeme, zhruba tu, kterou neumíme kopírovat levněji.
Tradiční systém není postaven na tom že kdo chce číst ten zaplatí (protože lze knihu i půjčit, dát, sám si přepsat atd) ale na tom že tvorba kopie knihy je technologicky a nákladově pro běžného člověka mimo jeho finanční schopnosti.
V okamžiku kdy je vytvoření kopie knihy za pakatel tak si je samozřejmě lidi kopírují sami - však proč taky ne - je to zcela normální a přirozené chování, děláme to tak přeci se vším.
Lide kupodivu tvori po tisicileti, a zadny zakon na to nepotrebuji. Psat neco s tim, ze za to dostanu penize je zkratka totez, jako kupovat pozemky na Venusi, s tim ze na nich zbohatnu.
Autor muze utrpet uspech a muze se mu podarit presvedcit nekoho ze jeho vytvor za koupeni stoji. Prodat se da mimochodem cokoli. Pokud umi nekdo prodat zasuvku fitrujici temelinskou elektrinu, plechovku cisteho vzduchu, ci uzasne samopecici hrnce za desitky tisic, je videt, ze jediny a zcela zasadni problem maji autori. Zjevne nejsou schopni zakazniky presvedcit o tom, ze jejich vytvor ma vetsi hodnotu nez nic.
Viz zmineny pan Nohavica "kopirujte a palte, koncert nevypalite". Zjevne umi nabidnout neco, co pro jeho zakazniky hodnotu ma.
Tak systém "všichni čtenáři zaplatí stejně" nenarušuje jen pirátství, ale též knihovny, antikvariáty, půjčování mezi známými či vývoj v čase (žhavá (a drahá) novinka se bude za deset let možná prodávat "na váhu").
Jinak řečeno nemám lepší nápad, jak autorovi zaplatit za práci systémem "všichni čtenáři stejně", což ale nevnímám jako problém, protože takový není ani současný systém s odmyšleným pirátstvím.
Možná jsem komunista, ale open source software (kde jeho tvůrci nejsou placeni za vlastní kód) je kvalitnější než proprietary SW. Jak mi vysvětlíte toto? Proč ti lidé "vytvářejí úsilí aby to kopírovatelné dílo vytvořili", když za něj nedostanou zaplaceno? A jak to že takto stvoří něco lepšího než placený SW?
kradez je ze kdyz vam nekdo neco vezme tak uz to nemate. u autorskych del proto nema smysl pojem kradez pouzivat protoze vam nic nezmizi. pokud se vam na porizovani kopii neco nelibi tak muzete dal argumentovat s pojmy jako usly zisk atd., ale nepouzivejte slovo kradez, to by totiz znemenalo ze nerozumite tomu zakladnimu rozdilu (a nebo vedome kalite vodu)
No, buďme upřímní. OSS mám rád a používám ho proto, že mi hodně šetří peníze. Ale že bych měl pocit, že je kvalitnější než proprietární SW, to tedy ani omylem. Ať začneme u Linuxu přes Apache, MySQL, Gimp, Firefox... vlastně ano, např. LibreOffice hodnotím jako výrazně kvalitnější než MSO. Což mi přijde jako výjimka potvrzující pravidlo.
"Vydal pod licencí" je jen současný (dle mě výrazně zastaralý) právní stav, který se může (dle mě "měl by") snadno změnit.
Autor receptu nakládaného hermelínu (a to je poměrně nedávné dílo) by si taky mohl přát dostávát korunu z každého prodaného naloženého hermelína, ale jaksi zákony mu to neumožňují, což je (dle mě) dobře.
Takže je fér, pokud menšina (nepokrokoví platíci čtenáři) zaplatí autorovi za práci, kterou pak užije celá pokroková sdílející většina. Případně autor pracuje zdarma, pokud se platičů nenajde dost. To zní dost vyčůraně.
Knihtisk nahradli písaře. Manuální práci nahradil stroj. Čím chcete nahradit autory, pokud se vám nezdá jim dávat peníze za dílo?
To záleží na talentu autora.
Možná vám to přijde divné, ale jsou lidi, kteří jsou schopni psát dobře česky, opravit si to, a také znají typografická pravidla.
Na druhé straně jich je malé procento.
Ovšem to, co dělají oficiálně nakladatelství jako korekturu a sazbu je ta na zblytí. Nic moc kvalita to není. Proto jsme se třeba já rozhodl, že si budu tyto věci dělat sám, a kvalita je o řadu tříd výše.
Zkorekturoval jsem a vysázel i pár knížek známým. Vydavatelství je dnes obvykle ukazují jako to nejlepší, co kdy vydali. Postupuji stejně: „Dodám vám PDF, které vytisknete přesně jak je.“
Jinak řečeno, nakladatelství vám udělá (a to ještě jen někdy když máte štěstí) velmi průměrnou kvalitu. Řada jedinců to dokáže o řadu tříd výše. Zase taková atomová fyzika to opravdu není.
Nutno ale dodat, že – většina jedinců – to opravdu nedokáže. Většina lidí v této diskusi to nejspíše nedokáže.
Opakovaně jsem si chtěl pořídit e-knihy, ale když jsem viděl v ukázkách tu kvalitu, pak se opravdu nedivím hlasům, že za e-knihy by se mělo platit velmi málo. Protože to, co jsem zatím jako české e-knihy viděl, za to bych si spíše nechal zaplatit – za tu sazbu, než abych za to platil. Není to ovšem e-knihou, ale odbytou sazbou.
Autorský právo je složitý a právníci se o správnej výklad můžou tahat třeba 10 let.
Ale smluvně prodat svou čtečku či tablet za 1 Kč provozovateli knihovny, tak to skutečně někomu stálo za těch pár e-knížek? To jaksi nikomu nedošlo že stačí aby ten provozovatel měl nějaký dluhy a pro tyhle tablety a čtečky si přijede exekutor?
Vy že to děláte o několik řádů lépe? Mno cituji: "Ovšem to, co dělají oficiálně nakladatelství jako korekturu a sazbu je ta na zblytí". Nevím co je blytí či zblytí (pomíjím další dvě "drobné" chyby v této větě), asi něco od slova blyštěti, ale vím (jsem vnitřně přesvědčen), že máte nezdravě zbytnělé e…o. Bez urážky, někdo vám to již říci musel :-).
"Problém je pořád v tom, že aby bylo co kopírovat, musí nejprve někdo vynaložit nějaké úsilí, aby to kopírovatelné dílo vytvořil."
V tom s vámi souhlasím, to problém je. Ovšem nijak to nekoliduje s tím že lide (ale i jine zive organismy) od sebe navzajem kopiruji co se dá. Co se nedá to samozřejmě nekopírují ;)
V čem se neshodneme je to jak tento problém řešit.
Autori to vidi nejak takto
http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2018389
Divaci prozmenu takto
https://isohunt.to/torrents/?ihq=12+monkeys
Kdo chce kam ...
Lojza i Jozka: Oba dva se podivujete nad stejnou věcí, která mně připadá úplně samozřejmá. Tak si to ukažme na jednom konkrétním příkladu. Představte si, že je majitel baráku, který potřebuje zajistit jeho úklid. Tak najme člověka, uzavře s ním smlouvu a dohodne se s ním, že dotyčný bude ten barák uklízet, a za rok za to dostane 120000. To je podle vás naprosto v pořádku. hned vedle je ten samý typ baráku, akorát že ho nemá jeden vlastník, ale vlastní ho 12 spolumajitelů. Ti spolu mají dohodu, že každý měsíc zajistí úklid jeden z nich. No, a nikdo z nich to nechce dělat sám, každý z nich se doslechne o tom uklízeči ze sousedního domu, tak s ním každý z majitelů uzavře smlouvu na jeden měsíc a 10000. Takže ten uklízeč i v tomto druhém baráku dostane 120000 za rok. A to je podle vás naprosto nepřijatelné a skandální.
Můžete mi tedy vysvětlit, proč dostat za jednu práci peníze najednou je v pořádku, ale dostat za tu samou práci ty samé peníze po částech od různých lidí je špatně?
Nemyslím si, že by to souviselo především s moderními technologiemi. Mnohem větší vliv má atmosféra ve společnosti, že to není zas takový problém. To, jak moc se kde krade nebo jak moc se kde jezdí na černo přece také nezávisí na technologiích dostupných lupičům nebo černým pasažérům, ale především na tom, jaký je postoj ve společnosti k takovému chování.
Děkuji za předvedení vašeho komplexu méněcennosti. Vaše vnitřní přesvědčení je bohužel váš problém, který se mě netýká.
Kritiku beru, pokud je podložená nějakými argumenty, což ve vašem případě není. Zřejmě se nějak užíráte, nebo trápíte, případně máte nějaký psychický problém, a hledáte cíl.
Inu, klidně mi to napište ještě tisíckrát. Můžete mě klidně nadávat – pokud vám pomůže ve vašem komplexu, rád vám to dovolím. Co bych pro vás neudělal.
Obávám se, že máte naprostou pravdu. Autorské poplatky a křivý metr tady zničilo co se dá. Bohužel to nebylo vyváženou soudností na technologických webech, kdy se jednostranně mluvilo o úctě k autorském právu, ale zamlčuje se neúcta autorů k právu nekrást z cizích kapes, když nic nedodají.
A to nemluvím o situaci, kdy skoro 20 let tu většinu autorských děl nešlo ani legálně pořídit.
Mezitím vyrostla jedna generace, která se s tím naučila žít, a naučila se neúctě k autorskému právu. Tu už naučí platit za duševní díla jen to, když se k nim autoři začnou chovat rozumně a přestanou krást sami autoři.
Pokud vyroste i druhá generace stejně, pak jediná změna, která bude možná je autorskoprávní komunismus, nic jiného už nikdo neprosadí, protože tak to bude probíhat 40–50 roků.
Pak budou všichni marně mlátit pěstičkami a exemplárně zavírat a dávat pokuty.
Já sám jsem leccos vydal, a nemám z toho, že OSA, Dilia, Integram a další kradou sebemenší radost. Protože vím, že to znamená, že ničí mou práci.
Dokud se nezačne veřejně mluvit o zlodějství autorů přes autorské poplatky stejně vyváženě jako o „krádeži“ autorských děl, pak to nemá smysl. Takové diskuse jsou měřené dvojím metrem, a schválně vynechávají podstatnou část, proč se nedaří zavést úctu k práci a duševním dílům.
Ten pán má velkou pravdu. I já jsem bohatě zásoben díly minulými, a myslím, že s nimi vystačím.
Navíc jsem si leccos do e-knih převedl.
Ale na druhé straně je to v zásadě pokrok, protože dnes může naštěstí vydávat každý, což je príma. A jako odvrácenou stranu mince to vede k tomu, že kvalita jde prudce dolů v průměru. Jako u každé technologie, která se stane masovou.
Existují dnes i velmi kvalitní knihy, jak papírové, tak e-knihy. A ceny jsou pak vcelku nezávislé na tom, v jaké formě kniha je, pokud jde o kvalitu.
Odborné knihy jsou zase v e-podobě zdarma. Stačí projet místní i světové univerzity a stáhnout to, co je dáváno zdarma ke stažení. A máte velice kvalitní odborné čtivo. Když pak profesorům napíšu zpětnou vazbu, jsou rádi, že je o jejich knihu zájem. Často mi sami napíší, když vydají něco dalšího.
Na druhé straně je problém, že e-knihy nemohou být o mnoho levnější. Často se to šulí na hranici rentability. Tisk není podstatný náklad.
Takže ve výsledku kvalita vydávané úpravy e-knih je mizerná. Ačkoli se považuji za pouze průměrného sazeče, možná i podprůměrného, sám si to udělám o několik řádu lépe, než to udělá nakladatelství. A to je smutné.
Na druhé straně chápu, že prostě pásová výroba v nakladatelstvím musí být laciná a výsledek tomu odpovídá.
Navíc musím napsat, že v česku jsou technicky kvalitnější knihy. Objednával jsem řadu papírových knih z USA, a kvalita sazby i vazby je mnohem horší, než u českých knih. Tak šetří ještě více kde se dá. Kupoval jsem několik knih od Donalda Knutha, chtěl jsem je papírové. Listy tenoučké jako toaletní papír, vazba se sama rozplepila hned druhý den při pečlivém zacházení, a tak bych mohl pokračovat. Takto nekvalitně české knihy dělané nejsou.
Když si vy vyrobíte na zahradě houpačku, já vám ji krást nebudu. Ale když ji uvidím a bude se mi její konstrukce líbit, tak si na vlastní zahradě vlastními silami postavím vlastní. To je přeci úplně normální, akorát ti kterým jedna anglická královna přiřkla výsadní postavení mají problém to pochopit ;)
Nepovažuji se za génia, ale redakční zásahy jsem vesměs v korekturách vracel zpět, protože to byly nesmysly. A věci, na které jsem přistoupil při prvním vydání prvního románu, jsem vrátil zpět při vydání druhém, kdy už jsem si mohl dupnout.
Takže sorry, solidně napsaná věc redaktora nepotřebuje. A nesolidně napsaná spíš ghostwritera.
Dřív, když komedianti sehráli svůj kus, tak oběhli diváky s kloboukem. Ve městech do něj padaly mince, na vesnicích spíše mrkev, řepa, pár brambor a od zvlášť spokojeného diváka třeba i kuře.
Prostě bude třeba se vrátit k modelu toho klobouku, považovat prodej digi kopií za naprosto nehorázné ceny za něco, co odnesl čas, jako koněspřežnou železnici nebo pásky na knír.
IMHO by mohl fungovat model, který uplatnil už pan L.M. Daguére, jeden z vynálezců fotografie, který poté, co prodal za doživotní rentu svůj podíl na vynálezu daguerotypie Francouzské Akademii, a ta jej předala zdarma k volnému užití celému světu, se spojil s jedním z výrobců fotoaparátů a ten pak prodával jím ručně podepsané aparáty (za patřičný příplatek) a měl z toho docela dobrý džob.
Čili autoři by mohli podepisovat certifikáty, věnování atd. Zajímavým bonusem pro příjemce by mohlo být to, že by takto ošetřená díla mohla být děděna atd., což e-knihy legálně nejsou.
Nohavicovi MP3 zdarma uz par let nepribyvaji. Jeho nove pecky jsou za penize na iTunes. Pocitam ze pokud si je tu koupite a budete je sdilet, tak asi nejakou licenci porusite.
Ale neslysel jsem o nejake online pujcovne, kde by se daly za zlomek ceny koupit s tim ze dobrovolene slibujete, ze je nikomu nedate (technicky vam v tom nic nebrani) a po uplynuti doby na kterou je mate pujcene je dobrovolne vymazete (technicky vam v to nic nenarizuje). Tzv. socilani, DRM.
Coz je tema clanku, pod kterym diskutujeme.
Tu stejnou houpačku si pochopitelně neuděláte. Po vašem činění budou existovat dvě různé houpačky, které budou jen podobně vypadat. Navíc pokud soused tu houpačku udělá nějak speciálně, postupem, který není z výsledku na první pohled vidět, ani tu houpačku nedokážete napodobit. Stejně jako nedokážete napodobit Rowlingovou, když budete jenom podle názvu psát svého vlastního Harryho Pottera.
Nic nebrání autorům, aby takovýto model používali už dnes. Já bych ovšem rád ponechal autorům svobodu, aby si mohli sami zvolit, jaký model šíření svého díla zvolí. Pokud někdo chce vybírat do klobouku, ať to dělá – a pokud jiný chce zaplatit za jednotlivá použití, ať má možnost dílo licencovat tímhle způsobem.
Co se prosadí, to určuje trh, autorský zákon je pak porucha jeho samoregulačních schopností. Nebýt autorského zákona, podobný problém by nebyl, protože sami autoři by se změnou technologií hledali nové obchodní modely a nečekali, až je technologie převálcuje, protože oni přece mají autorský zákon.
Autorský zákon není porucha samoregulačních schopností trhu. Právě naopak. Autorský zákon pouze upravuje určitý druh smluv, a poskytuje nadstandardní ochranu těchto smluv výměnou za to, že se autoři vzdají části svých práv. Kdybychom se pohybovali na ideálním trhu, pak autor jednoduše uzavře s uživatelem smlouvu, díky které získá uživatel pro sebe oprávnění autorské dílo užívat. Žádné pirátské kopie by nevznikaly, protože na ideálním trhu všichni dodržují smlouvy, takže by nebyl nikdo, kdo by pirátskou kopii vytvořil. Jenže ideální trh neexistuje, proto je potřeba ty nedokonalosti reálného trhu napravovat zákony.
Podle toho, co píšete, to vypadá tak, že všichni autoři jsou jednoho genotypu, tedy něco, co je vyrobeno jako seriový výlisek na jediné výrobní lince. (všichni do jednoho jsou kreativní - no dejme tomu, všichni jsou tak blbí, že po sobě nedokáží opravit text - to leckdy nedokáže ani korektor, zejména když je placen ,,od kusu", takže, ergo kladívko, každý autor je třtina větrem se klátící, koloušek, který ztratil svou laň a bez několika desítek různých přicmrdávačů by nemohl existovat... ) A to myslíte vážně?
Co je na něm přežitého? Všechny modely, které tady byly v diskusi popsány, jsou podle současného AZ možné. A spousta dalších, například ty, které se ve skutečnosti masově používají. Omezení práv autorů výměnou za silnější ochranu těch zbývajících práv je zdá se dobře nastavená, protože autoři jsou s ní spokojení a uživatelům v ohromném rozsahu zpřístupňuje díla, ke kterým by se jinak nedostali. Co je na něm tedy špatně?
Mýlíte se. Vlastník hmotné věci samozřejmě může určit, jak s ní bude uživatel zacházet. Když si pronajmete byt, určitě budete mít ve smlouvě body určující, jak s ním smíte zacházet, a pokud je to krátkodobý pronájem, určitě nebudete mít možnost jej například přestavovat. Podobně když si půjčíte auto, určitě ho nemůžete vrátit očesané a nabourané. Dokonce budete mít ve smlouvě dost často i podmínku, kdo (jmenovitě) to auto může řídit. Takže na vaši otázku, proč by takový nárok neměl mít kdokoliv, kdo něco vyrobí, je jednoduchá odpověď – protože na to nárok má. A nejen ten, kdo to vyrobí, ale i kterýkoli další vlastník věci.
Patrně jste nepochopil, že je mi vaše kritika mého ega u zadnice.
Na rozdíl od zbabělců, kteří se skrývají jako vy a druhý zakomplexovaný jouda pod přezdívkami zde vystupuje pod plným jménem.
Nevím, jak mám říci, že pokud máte komplexy a chcete anonymně a bez argumentů někoho kritizovat, klidně můžete. Mně to nevadí, a klidně pokračujte.
Zbabělí anonymové prostě potřebují někoho osočit. Já vám to přeji. Stačí vám to? Klidně to dělejte dále. Psi štěkají a karavana jede dál.
Bohužel už také ano. Přesně to, jak to píšete. Jakž takž načinčané desky, uvnitř tenký zašedlý, (nejspíš recyklovaný) papír, takže písmo z druhé strany viditelně prosvítalo a tři listy křídového papíru s barevnými fotografiemi uprostřed jen zdůraznily ubohost celku. Nebýt výjimečně hodnotného odborného obsahu, tak za to nedám ani bůra!
ježišmarja, vždyť to jsem přece psal, že individuálně to smluvně ošetřit lze. Jenže výrobce by to musel řešit individuálně s úplně každým jednotlivým zákazníkem což je v praxi nerealizovatelné. Zatímco vlastník autorských práv to má zajištěné ze zákona paušálně a stačí mu k dílu přihodit papír licencí a s každým jednotlivým uživatelem smlouvu sepisovat nemusí. Jste schopný pochopit ten rozdíl?
„Vlastnictví“ je taktéž umělý konstrukt. „Práva“ jsou taktéž umělý konstrukt.
Odjakživa vlastnictví a práva měl ten, kdo si je dokázal vydobýt. Dříve třeba bacit šutrákem původního vlastníka domu a znásilnit mu ženu – a tím udělal obchodní transakci, kdy si vše přivlastnil, protože si to vydobyl. Často to původní vlastník ani nepřežil.
Totéž platí i dnes. Jen namísto šutráku máme stát, policii a soudy. Kdyby toto nebylo, platilo by viz výše uvedený odstavec.
S tím malým dodatkem, že zákony a pravidla dodržuje většina ne kvůli tomu, že se bojí následku policie a soudu, ale proto že si uvědomuje, že kdyby to nebylo, bylo by svět velmi příšerné místo k životu.
Pochopitelně ne každý má v sobě tento morál, takže policie a soudy jsou potřeba.
Z různých historických a technologických důvodů řada lidí přestala vlastnické právo vnímat u relativně drahých věcí co se vyznačují tím že je lze snadno zkopírovat.
Na rozdíl od zbabělců, kteří se skrývají jako vy a druhý zakomplexovaný jouda pod přezdívkami zde vystupuje pod plným jménem.
TECHNICKÁ: Pokud je vskutku Vaše ctěné plné jméno Uživatel si v profilu nezvolil přezdívku, tak respekt, v opačném případě ale působíte dojmem tlučhuby, FYI...
ježiš o tom přece mluvim, že ty obecné předpisy pro oboje dávají různé podmínky. Přijdu do obchodu, vezmu z regálu CD a kladivo a dám do košíku. Na obojím je cedule, že je pouze pro osobní potřebu a nelze ho dále půjčovat. U pokladny zaplatim a donesu domu. Otevřu si půjčovnu. Když půjčím takto koupené CD, poruším zákon. Když půjčím takto koupené kladivo, neporuším nic, protože neexistuje žádný předpis, který by takovou ceduli učinil vymahatelnou. Autor CD bude dostávat poplatky z prázdných CD, které budou kompenzovat že si udělám třeba zálohu, abych mohl poslouchat obsah i po poškození originálního CD a nekoupím to CD od něj. Výrobce kladiva žádné poplatky z náhradních násad ke kladivům, kterým si kladivo opravím místo abych si koupil nové nedostane. Předpokládám, že výrobcům kladiv by se taky líbil kladivový zákon, který by dal každému povinnost používat kladivo pouze na základě podmínek přilepených na kladivu a každý kdo by chtěl otevřít půjčovnu kladiv by byl povinen si koupit speciální kladivo pro půjčovny a zároveň by dostávali poplatky z prodaných násad na kladiva. Argumenty proč by takový zákon měl platit i pro výrobce kladiv jsou úplně stejné jako platí pro autorská díla, každý kdo vyrobí kladivo má přece nárok na odpovídající odměnu z jeho používání a ne že si někdo může kladivo libovolně půjčit aniž by z toho výrobce něco měl. Teprve pak by v tom nebyl rozdíl.
S tím dodatkem, že každý člověk porušuje zákony mnohokrát denně, a jediné co ho chrání je – kde není žalobce, není soudce.
Protože tvrzení, že lidé dodržují zákony – to chce hodně naivity. Zákonů je tolik, že je neznají ani nejlepší právníci. Často si zcela odporují, takže je fyzikálně zcela nemožné je neporušovat.
Ostatně znáte ty stávky úředníků? Kdy se rozhodnou opravdu do puntíku dodržovat všechny předpisy. Většinou se práce zcela zastaví, protože se ukáže, že to nejde.
aaaaaaaaaaaaa
Za duhé zákony a morální vnitřní imperativ není totéž.
Chápu a oceňuji pokus o manipulaci, že zákony = morálka, ale toto vám žádný chytrý člověk nezbaští.
Vše, co dělal Hitler bylo zcela podle zákonů, tedy i rozsáhlá vraždění a genocidy Slovanů, Židů, atd. V ničem zde Hitler neporušoval žádný zákon. Vše bylo naprosto legální a Hitler žádný zákon neporušil. A jak vy píšete, zřejmě se řídil podle morálky, když neporušoval zákony.
aaaaaaaaaaa
Lidé vlastnické právo vnímají. Ale jednak jim ho stát nedovolí naplňovat (zkuste si zabít či zranit zloděje, co vám krade u vás v bytě, ale neútočí na vás, a uvidíte okamžitě, jak stát vám brání). Druhak stát nedal k dispozici lidem cestu, jak získávat koupit (licenci) k duševním vlastnictví za přijatelné ceny a podmínky.
aaaaaaaaaaaaa
Doporučuji příště méně uhozené příspěvky, než o tom, že zákon a morálka je totéž. Tento rozdíl doufám chápe už každý puberťák.
Když půjčíte to kladivo, porušil jste uzavřenou smlouvu. To, že zákon u autorských děl jako výchozí řeší dílčí licence, zatímco u kladiva prodej, je dáno tím, jak se s danou věcí obvykle zachází - u autorských děl se nejčastěji prodávají dílčí licence, kladiva se zpravidla prodávají komplet.
To, jestli se nějaká smlouva uzavírá explicitně nebo implicitně, je nepodstatný detail. Při nákupu toho kladiva často uzavíráte smlouvu o přepravě, smlouvu o prodloužené záruce, smlouvu o pojištění nebo smlouvu o spotřebitelském úvěru, a nezdá se, že by to obchodníkům kladivy činilo nějaké potíže. Podobně v případě software obvykle uzavíráte explicitní licenční smlouvu.
Poplatek za nenahraná média s tím nemá nic moc společného, autorské právo klidně může fungovat i bez něj. Je to jen kompenzace za volné užití pro osobní potřebu, a já bych byl pro, aby se obojí zrušilo. Myslím si, že tohle je opravdu přežitek a dnes není problém uzavřít licenční smlouvu podle potřeby.
Žádný kladivový zákon není potřeba, tohle dávno řeší obecné zákony. A je to stejné pro autorská díla i pro hmotné věci. Někdo je vlastník, a jako vlastník může převést veškerá svá práva na někoho jiného, a nebo může na někoho jiného převést jenom některá ze svých práv. Jediný rozdíl je v tom, že v případě autorských děl jste zvyklý spíše na částečný převod, zatímco u movitých věcí jste zvyklí spíše na úplný převod práv. Ale nic vám nebrání v tom odkoupit veškerá práva k autorskému dílu nebo naopak získat jen některá práva k movité věci. V případě nemovitostí se běžně používají obě varianty, třeba byt se běžně prodává i pronajímá.
Jediný rozdíl je v tom, že v případě hmotných věcí je nedodržení smlouvy primárně soukromoprávní záležitost a řešit to musíte primárně s vaším smluvním partnerem, v případě autorského práva je ta smlouva chráněná státem a její porušení je věcí trestního práva, navíc je do toho rovnou zatažena i třetí strana, která s vámi žádnou smlouvu neuzavřela. Tahle zvýšená ochrana je ovšem náhradou za to, že jsou vlastnická práva autorů omezena - jednak časově na určitou dobu po jejich smrti, jednak i po celou dobu, kdy v určitých zákonem definovaných případech musí strpět zásah do svých práv. Vy byste vyměnil zvýšenou ochranu svých vlastnických práv za to, že kladivo budete muset po určité době odevzdat státu?
Jak by se mi to líbilo? No ... normálně by se mi to líbilo, protože to tak normálně je. Chce někdo abych mu vyrobil šroubek M4x15? Ok vyrobím mu ho a on mi za to zaplatí. Chce si ho někdo vyrobit sám? OK, vyrobí si ho. V čem vidíte problém? Proč by mi měl někdo platit když si u mne nic neobjednal a já jsem pro něj nic neudělal?
Mé plné jméno Miloslav Ponkrác, a to se zobrazuje; to, že Lupa později přidala přezdívku je druhotná věc. Už třetí anonymní zbabělec, co tu kritizuje.
Ale především, já sem chodím diskutovat, a na amatérské psychology, co každému na počkání napíší jeho rozbor, nejsem nijak zvědav. Zajímá mě věcná diskuse, a osobní záležitosti nerozvíjím. Nedělám to ani u druhých.
Ale na druhou stranu říkám, máte-li tu potřebu sestavovat můj amatérský psychologický rozbor, já vám v tom nebráním. Ale nečekejte, že mě to bude jakkoli zajímat či na to budu reagovat. Je mi to lhostejné. Máte-li potřebu to sem psát, pište. Střelte mi vaše urážky přímo do obličeje. Jestli vám to pomůže, a uzdraví vás to, mně je to jedno.
Chodím sem na lupu diskutovat o tématu článku, nikoli řešit svou duši. Fascinuje mě, že si kdokoli myslí, že mě to bude nějak dojímat, či se snad zhroutím, nebo co.
Věcné názory na cokoli jsem napsal, případně na mou osobu důkladně podložené mě zajímají eminentně.
Tak do toho, kdo bude čtvrtý, a napíše mi něco o tom, jak jsem špatný. Jestli vás to baví, … vaše věc a váš problém.
Udělám stejnou houpačku úplně přesně stejně jako udělám stejný soubor s filmem / písničkou když ho zkopíruji. Kdyby houpačka byla autorským dílem tvrdil byste že je to jen rozmnoženina toho samého autorského díla. Kupodivu u houpačky se to tvrdit nesnažíte.
Je jedno jestli jsem schopen něco zkopírovat nebo napodobit, řešíme jestli mi to zákon dovoluje či nikoliv.
Obávám se, že taková kopie ani nemusí být naprosto identická a stačí aby byla jen trochu podobná a autor původního díla se ozve se svými požadavky. Viz nedávný případ dědiců autora stavby ve tvaru rotačního hyperboloidu kteří pumpli autory modelu, který už z podstaty nemohl být identický s původní stavbou a největší shoda s předlohou byl tvar matematicky definované plochy.
Neuděláte stejnou houpačku. Uděláte napodobeninu té první houpačky, takže budou existovat houpačky dvě. Uděláte přesně stejný soubor, ale o souboru se tu nikdo nebaví. Bavíme se tu o autorském dílu, a autorské dílo vy kopií souboru neuděláte žádné.
Houpačka není autorským dílem a je nesmysl řešit, co by bylo, kdyby byla – protože houpačka prostě nenaplňuje definiční znaky autorského díla. Malá část houpačky je duševním výtvorem (postup, jak tu houpačku vyrobit), ale to je jen minimální část hodnoty houpačky – a vy ten postup souseda zpravidla znát nepotřebujete, protože na něj přijdete sám.
Rozdíl mezi zkopírováním a napodobením je velmi podstatný. Zkopírování znamená, že vy neděláte nic a jenom si přivlastníte výsledek práce někoho jiného. Napodobení znamená, že něco uděláte sám. Rozdíl je to úplně stejný, jako mezi krádeží a vyrobením té houpačky. Kupodivu to také zákon rozlišuje a krádež zakazuje, ale vlastní výrobu ne. Protože jde pořád o to jedno – o lidskou práci, o to, že na její výsledky má nárok ten, kdo tu práci udělal. Protože kdyby to tak nebylo, nebude za chvíli pracovat vůbec nikdo – jenže jenom krádežemi se neuživíme.
Pokud bude někdo vyrábět houpačky pro peníze (obdoba psaní knížek pro peníze) - doufám že nevidíte nic špatného na tom dělat věci pro peníze. A ten někdo investoval nějaké úsilí do inovativního návrhu houpačky, může si nechat její konstrukci zaregistrovat jako průmyslový vzor. Pak ji bez jeho svolení okopírovat nemůžete (zákon, sankce, soudy, pokuty ...)
Je to trochu něco jiného, mát to svoje pravidla, něco se za to platí. Ale myšlenka je stejná. Někdo si myslí že jeho nápady stojí za ochranu, tak mu stát tuto ochranu nabízí. Obdoba tohoto principu v trochu jiné oblasti jsou patenty.
Takže pokud tvůrce nějakého duševního díla (kniha nebo konstrukce houpačky) má potřebu, že se toto dílo nesmí bezlicenčně kopírovat, tak to může udělat. V různých oborech různě.
Pro knihy hudbu atp. je tu autorský zákon.
Kupodivu muzete, uplne klidne si muzete vyrobit i cokoli, co je patentovano. Jen to nesmite prodavat.
Co vic, pokud si nekdo necha neco patentovat, zaroven pristupuje na to, ze prave prostrednicvim patentu svuj vymysl zverejnuje, je dokonce povinen jej za "rozumnych" podminek poskytovat a po maximalne 20 letech je napad zcela volne k dizpozici zcela komukoli.
Jako bonus, stat za nej rozhodne nic chranit nebude. Pokud nekdo zacne vyrabet a prodavat neco, co ma dotycny patentovano, musi se snim soudit sam.
Problém je na vaší straně – asi jste si špatně přečetl, na co reagujete. Bavíme se tu o částečném převodu práv, což je v případě autorského práva nevýhradní licence, v případě hmotných věcí je to pronájem. Když uzavřete smlouvu o pronájmu bytu, auta nebo kladiva, ve které bude ujednáno, že tu věc nesmíte dál půjčovat, a vy ji přesto půjčíte, je to porušení té smlouvy.
Sice to není ten elegantní teoretický trh, co o něm rádi mluví ekonomové, ovšem docela dobře to odpovídá tržní praxi globálního kapitalismu, kde prostě silnější pes... vlastně cokoliv se mu zachce. Akorát v tomto konkrétním případě jsou právě v tuto chvíli tím silnějším zcela nezvykle masy (ovšem na nápravě se horečně pracuje).
Já se na lupu dívám i jako nepřihlášený, a vidím jména všech, nejen jejich přezdívku.
Hlavně je směšné, že si tu někdo hraje na amatérského psychologa jako anonym. Původně jsem se chtěl chovat podle hesla nekrmte troly, ale když už to přiživil čtvrtý blbeček, tentokrát Filip Jirsák, tak už chápu, proč se všude zakazují diskuse, protože žumpovatí.
Tak kdo bude pátý idiot?
Ale samozřejmě, že lidé jsou v podstatě dvou typů, kreativci, kteří stejnou věc dělají pokaždé jinak a kopírovači, kteří tíhnou k rituálům a kopírování toho, co dělají ostatní. Oba typy jsou důležité, ti kreativci a experimentátoři zkouší nové cesty a ti kopírovači tím kopírováním šíří informace o těch úspěšných pokusech. A tak kolektivní inteligence hledá optimální rozdělení zdrojů. A nejen lidé, obdobné rozdělení rolí vykazují třeba i potkani, jedni testují nově nalezenou potravu a když to přežijí, tak ji sežerou i ostatní.
Každý vlastník si své věci fyzicky brání. Právě u elektronických médií to už z principu nejde, protože autor prodává obsah, nikoliv jeho fyzickou reprezentaci. Prostě je třeba najít takový model, který dá smysl pro tvorbu. U software je to údržba jako služba, u románů to může být reklama, v podstatě z knihy se stalo vysílání do prostoru, kdy fyzický nosič informace je ve vlastnictví příjemce (TV přístroj ~ čtečka). Může to ale být taky placený rozhovor s autorem. Na každé stránce může být link na autora, který ve volném termínu za peníze s vámi pohovoří, přes to zařízení, na kterém tu knihu čtete. Nebo na stránce se během čtení objeví ikonka, autor přítomen, a čtenáři v aukci s ním vysoutěží rozhovor, kde se ho budou moci zeptat na knihu. Možností je více, a je je třeba teprve objevit.
Můžete nám prozradit, jak si fyzicky bráníte peníze na bankovním účtu, jak si fyzicky chráníte domácnost, když jste ve škole nebo v práci, jak si fyzicky chráníte auto, když ho někde necháte zaparkované?
Proč by se měl hledat jiný model odměňování, než je odměna za práci? A proč zrovna pro autory? Proč ne třeba pro pekaře? Housky budou rozdávat zdarma, a na živobytí mohou vybírat do klobouku nebo poskytováním placených rozhovorů strávníkům. Možností je více a je třeba je teprve objevit.
"Kupodivu muzete, uplne klidne si muzete vyrobit i cokoli, co je patentovano."
Stejně tak si kdokoliv může vyrobit, teda napsat, natočit, či nahrát cokoliv.
"Jako bonus, stat za nej rozhodne nic chranit nebude. Pokud nekdo zacne vyrabet a prodavat neco, co ma dotycny patentovano, musi se snim soudit sam."
U autorských děl se taky většinou soudí autoři či distributoři, nikoliv stát. Navíc nemluvíte pravdu. Pokud stát např. při kontrole na tržnici zjistí porušení čehokoliv, třeba PATENTOVANÉ značky, prodávájícího pokutuje, případně zažaluje.
A proč to takhle teda většina autorů nedělá a spoléhají se na vydavatele, když je takové terno si to dělat sám? Přece si více vydělá, ne? Že by to bylo tím, že to není až takové sluníčkové a konkurence je obrovská? Že by to bylo tím, že bez distributorů, jejich filtrů na grafomany a propagace by po něm ani pes neštěknul? Nejsem distributor, takže se vážně ptám, proč to teda většina autorů nedělá?
Vy si pořád pletete hmotnou věc (CD, kladivo) a nehmotnou věc, tedy to autorské dílo, které je na CD uloženo. Kupte si to CD prázdné a bude to naproste stejná fyzická věc, jako to kladivo.
A proč by to nešlo? No protože nelze na dvě naprosto rozdílné věci nahlížet stejně a aplikovat stejné principy. Když dám příklad, tak zkuste se stejně chovat např. ke kapalině a k plynu, schválně, jak se vám bude dařit :-) A co třeba taková elektřina, myslíte, že by šla uchovat v termosce? Prostě různé věci - různý přístup.
Však taky peníze nejsou majetek, ale ekvivalent majetku, jehož hodnota se mění v čase nezávisle na vaší aktivitě, jen vnějšími vlivy. Proto taky nikdo rozumný neschraňuje svůj majetek v penězích na účtě.
Auto si hlídám, mám ho pojištěné a počítám s tím, že o něj mohu kdykoliv přijít. Auto není majetek. Je to spotřební věc.
Za práci se neodměňuje, práce se směňuje, a musíte tedy hledat ne model odměňování za práci (každá vykonaná práce není zaplacena), ale důvod ke směně, aby vám někdo za tu práci zaplatil. No a v médiích jako je TV, nebo elektronické knihy, je tím důvodem reklama dalšího subjektu. Samotný příjem informace je zdarma. Je to dáno tím, že se "prodává" jen informace, její nosič vlastní příjemce. To je přece logické.
Hm... peníze nejsou majetek, auto není majetek, tak co je tedy podle vás majetek? Dům? Ten přece taky časem mění hodnotu nezávisle na vaší aktivitě a můžete o něj přijít. A spotřební zboží není majetek? Máte to nějaké divné :-)
Já se, dle vás asi mylně, domníval, že majetek pochází od slova mít, že je to soubor subjektů ve vašem vlastnictví, který má nějakou hodnotu ať už všeobecně, nebo jen pro vás (citový majetek). Co je tedy dle vás majetek?
Já jsem nepsal nic o tom, jestli je pekař zaměstnanec nebo živnostník. Ono je to totiž úplně jedno. Ptal jsem se na jednoduchou otázku - proč je podle vás správné, že v ceně housky platíte pekaři i za jeho práci, ale autorovi za jeho práci v ceně e-knihy platit nechcete.
Pořád tady píšete o kopírování knihy. Mám pro vás jednu záludnou otázku, nad kterou jste se zjevně ještě nikdy nezamyslel. Odkud knihu okopíruje ten první kopírovač?
Je to jednoduché, je to proto, že náklady na zkopírování jsou nižší než prodejní cena, u rohlíku toto neplatí, proto obchodní model prodeje rohlíku může být takový jaký je. Trh není založen na tom, co je správné z individuálního hlediska jeho účastníků, ale na tom, co vede k optimálnímu rozdělení zdrojů z hlediska celku. A k tomu vede funkce maximalizace vlastního prospěchu jeho účastníků. Prostě pokud nenaleznete vhodný obchodní model, nemá smysl se živit psaním elektronických knih.
Takže odpověď na mou otázku jsem se nedozvěděl, zato jste vyprodukoval celý odstavec nesmyslů ohledně peněz na účtu.
"No peníze v bance, ale nejsou vaše, jsou banky a lehce se vám může stát, že vám je nevydá."
To je nesmysl, jsou to samozřejmě vaše peníze. Když někomu půjčím 1000,- Kč, taky se může stát, že mi je nevyplatí (nevrátí), přesto jsou to mé peníze.
Zeptám se znova: jaká je vaše definice majetku a co za něj lze považovat?
Jo jo, neexistující rohlíky se kradou daleko lépe, než ty existující. A jak jsou chutné a jak zasytí... Má čím dál větší pocit, že žijete v nějakém paralelním vesmíru.
Bez zákonů by bdělost prodavačů byla k ničemu. Mohlo by vás vidět dvacet prodavačů, jak kradete, ale bez zákona, která chrání vlastnictví, by s vámi neudělali nic. Zadržet vás nebo zabránit vám v odchodu by nemohli, protože tím by omezili vaši svobodu pohybu. Vzít by vám ten rohlík zpátky také nemohli, protože to by bylo fyzické napadení. Takže by vám mohli nanejvýš tak zasalutovat, uctivě vás požádat, zda byste nebyl tak laskav a rohlík neráčil vrátit, a pak by vám jen mohli popřát dobrou chuť.
Autorské právo odporuje realitě úplně stejně, jako vlastnické právo týkající se hmotných věcí. Oba zákony prostě říkají, že místo toho, abychom se jako zviřátka prali o to, kdo co bude vlastnit, budeme soukromé vlastnictví uznávat i bez toho, že by nás vlastník musel bacit kyjem do hlavy.
Obchodní modely není potřeba hledat. Není problém v tom, že bychom neměli dost obchodních modelů pro prodej autorských děl. Problém je v tom, že aby mohl fungovat jakýkoli obchod, musí nejprve fungovat princip soukromého vlastnictví a dodržování smluv. Bez toho žádný obchod neuděláte.
Za komunistů bylo plno zákonů a norem, které nikdo nedodržoval a jejich vymáhání bylo prakticky nemožné a to přesto, že zde byli komunističtí udavači a všemocná StB. Nesmyslné zákony jsou reálně nevymahatelné, protože jsou masově porušovány a všechny zavřít nemůžete. Stejný efekt má přemíra pravidel, zákonů a nařízení. Po překročení určité meze, jsou zase masově ignorovány.
Když někomu půjčíte peníze, je povinen vám vrátit ty samé bankovky, které jste mu půjčil a nebo jejich ekvivalent v jiných bankovkách? Peníze nejsou věc v tomto smyslu. No a na Kypru nedávno uspokojili věřitele jen do určité výše jejich vkladů a o značnou část svých vkladů přišli. No a to nemluvím o tom, že rozhodnutím státu mohou bankovky ztratit cenu přes noc. Viz měnové reformy, například ta u nás v roce 1953.
Pokud by tam ovšem nepřišel zloděj i s komandem a vzal si všechno. Pokud by někdo měl odpor tak by na to doplatil. Bez zákonů vládne pouze právo silnějšího. K tomu by mimochodem vedl vámi prosazovaný bezbřehý libertanianismus. Který by teda stejně skončil ve chvíli, až by dorazil nějaký dobře organizovaný režim zvenku, kterému by místní gangsteři nemohli konkurovat.
No nejperspektivnější majetek v Evropě budou brzy děti. To máte pravdu. V Norsku už to tak je, a stát s nimi ve velkém kšeftuje. Pokud peníze necháte ležet na účtu 40 let, tak při plnění inflačního cíle národní bankou vám tam za 40 let zbude jen 20% původní hodnoty. Takže peníze nejsou dobrým způsobem, ve které je dobré držet svůj majetek. A to bylo na začátku naší diskuse :-)
Tak, že to nemáte domyšlené, jsem věděl, ale až takový nesmysl jsem nečekal. Biologie s tím nemá nic společného, člověk se za pár tisíc let, co existují civilizace, nezměnil.
Můžete si být zcela jist, že při zrušení zákonů se společnost rozpadne a vyhraje "silnější pes ".
Dejme tomu, že přestanete vymáhat zákony. Začne rabování, vzniknou různé gangy a domobrany a ty se zase budou snažit nějaký pořádek a zákon vymoci.
"Když někomu půjčíte peníze, je povinen vám vrátit ty samé bankovky, které jste mu půjčil a nebo jejich ekvivalent v jiných bankovkách?
To je přece úplně jedno.
"No a na Kypru nedávno uspokojili věřitele jen do určité výše jejich vkladů a o značnou část svých vkladů přišli."
No a? Znamená to snad, že peníze nelze brát jako majetek? O dům můžete taky přijít, dům tedy taky není majetek?
"No a to nemluvím o tom, že rozhodnutím státu mohou bankovky ztratit cenu přes noc. Viz měnové reformy, například ta u nás v roce 1953."
Opět to samé jako předtím. Věci mohou ztrácet hodnotu z různých příčin, to ale nemá s definicí majetku nic společného.
Tak to přesně je, majetek vám žádnou definitivní jistotu neposkytne, nemá žádnou pevnou cenu. Ale není to nic neobvyklého, podobně svět vypadá na úrovni kvantové fyziky. I tam "existuje" něco jako zákon nabídky a poptávky, jeho analogie, kvantové provázání. Nelokální působení a vlivy.
Ano, vyhraje silnější pes, ale to neznamená, že se většina lidí bude krást, podřídí se, a systém se stabilizuje. To je přesně ono. A je to dáno biologicky, zuřivost z toho, že vás někdo okradl, a tedy i vaše následná agrese, má svou mez. A tu určuje vaše podvědomí, "program" zapsaný v DNA, nikoliv vaše vůle. Jen v dětství se ty hladiny kalibrují podle toho, do jak agresivní komunity jste se narodil.
No a je snad něco neobvyklého na tom, že když ČNB intervenuje a povede se ji snížit kurz koruny, tak reálná hodnota peněz uložených v bankách klesne? Prodejem korun na dané konkrétní burze způsobí nelokální efekt, pokles hodnoty obsahu všech trezorů v bankách v ČR. Vidíte, že chování obou světů se sobě částečně podobá. V obou systémech můžete nalézt nelokální chování, které v tom kvantovém, jakoby odporovalo naší logice. Ale tu samou logiku v ekonomice přijímáte zcela samozřejmě. Zajímavé, ne?
Nenavrhuji nic, svět se vyvíjí samovolně, a stále směřuje k optimu, některé zákony tento přirozený pohyb nebrzdí, jiné dosažení optima vzdalují. A všimněte si, že v desateru, základu naší křesťanské civilizace, je cti otce a matku svou, je tam o ctění vlastnictví (přikázání č. 10), ale není tam nic o ctění světských zákonů, protože to už je zbytečné, k mravnému životu stačí jen dodržovat těch 10 bodů. Z nich už vyplývá vše ostatní.
Člověče, vy jste pomatený :-) Zase mícháte dohromady x různých témat naprosto nesmyslně.
"No a je snad něco neobvyklého na tom, že když ČNB intervenuje a povede se ji snížit kurz koruny, tak reálná hodnota peněz uložených v bankách klesne?"
Vážně? Já si za 100.- Kč koupím stejný počet rohlíků jako předtím snížením.
"Vidíte, že chování obou světů se sobě částečně podobá."
Tak největší kapacity v oboru fyziky nemají dodnes pořádně jasno ani v základech kvantové mechaniky, ale Ivan Nový na Lupě nám vysvětlil, že se "dva světy" navzájem sobě podobají. Úžasné :-)
No podřídí se tomu silnějšímu psovi. A to povede vede stabilizaci. Svět je dokonalý. Většina lidí nekrade. A proč? Protože krádeže vedou vlastníky k ostražitosti a to je zpětná vazba, která krádeže činí složitějšími až do jejich nerentability. Zkuste si týden opatřovat jídlo krádežemi, ještě se rád vrátíte do práce :-))
Vaše komentáře jsou pozoruhodné. Jsou lidé, kteří napíšou nesmysl, a pak na něm trvají. To vy ne. Napíšete nesmysl, a hned dalším komentářem ho popřete, ovšem jiným nesmyslem. A klidně to zvládnete čtyřikrát po sobě, takže na jedno téma napíšete čtyři různé nesmysly, obohacené ještě o nesmysly na nejrůznější jiná témata. Obávám se ale, že diskutovat s vámi nemá žádný smysl, protože nesmyslných tvrzení lze vyprodukovat nekonečně mnoho, takže by tahle diskuse nikdy k ničemu nedospěla.
To jsou opravdu neuvěřitelné plky -)
Člověk naopak bude krást vždy, pokud zisk z krádeže přesáhne rizika, že bude chycen a potrestán státem, nebo vlastníkem kradeného majetku.
"k mravnému životu stačí jen dodržovat těch 10 bodů"
Na to se vám každý s prominutím vyse*re. Desatero nebylo dodržováno ani v době, kdy víra byla každodenní součástí života celé společnosti. Kradlo se vždy, po celou historii života na zemi. Kradou i zvířata. Právě krádež je zakódovaná v DNA, je to prostě nejsnažší způsob, jak si něco opatřit. Jednodušší je ukrást ulovenou mršinu, než ji pracně lovit.
Píšete úplné nesmysly.
"Ano, vyhraje silnější pes, ale to neznamená, že se většina lidí bude krást, podřídí se, a systém se stabilizuje."
Podřídí se čemu?
Opravdu ? Ono se i to desatero mění. Například jste neměl toužit po otroku svého bližního. Je to opravdu morální mít otroky?
To je dnes zcela nepřijatelná forma vlastnictví. Stejně jako se mění náhled na jiné aspekty vlastnictví - třeba vlastnictví nemovitosti.
Proč to říkám - to v jakém stavu je dnes právo je výsledkem tisíců let vývoje civilizace a jen extrémně naivní jedinec si myslí, že se bez nich obejdem a nahradíme je desaterem.
A ze stejného důvodu je zcela normální chtít zákonem upravit autorské právo.
Když pro mě bude stát rohlík 100 000,-, tak si upeču svůj. To za prvé. Za druhé srovnávat rohlíky s filmy, hudbou či knihami je hloupé. Bez rohlíku, čí jídla obecně, zemřu. Bez filmu, hudby či hnihy ne.
"nebot se da snadno dolozit, ze ukradl (abychom zustali u vami oblibeme terminologie) minimalne 98%."
Tak to doložte. Ukažte mi autora, který prodává něco, co je z 98 % zkopírovaného odjinud. Hint pro hloupé: insporovat se a zkopírovat jsou dvě naprosto rozdílné věci.
Nějací vykutálení "sdíleči dobra" se pokusili klasickým trikem přes "půjčovny / kluby" zlegalizovat svoji činnost na téma jak čít knihy a nemuset za ně autorům platit.
A na lupě v diskuzi z toho vznikl úctyhodný souboj titánů. Škoda že krakonoš odpadl tak brzy. Svět jeho alternativní reality stojí za bližší prozkoumání.
Obávám se, že "znárodnění v oblasti autorských děl (byť zatím víc v oblasti audiovizuální tvorby) provádějí ochranářské organizace a jimi vyřvaná legislativa. Viz trampové, pokutovaní za zpívání u táboráku, a nebo sbor školních dětí, pokutovaný za představení s lidovými písněmi.
Vzniknout by to samozřejmě mohlo, a také to vznikalo. Ona celá ta lidová slovesnost (zejména česká) zase není tak stará. Navíc autorské právo nebrání autorovi dát své dílo k dispozici pod licencí, jakou si zvolí – tedy ani pod takovou, která bude vstřícná k lidové slovesnosti. A nebo se k autorství ani nemusí hlásit a přistupuje se k tomu jako k dílu anonymnímu.
škoda, že tu někdo z provozovatelů, kteří prodávají e-knihy nedá alespoň přibližná čísla podle kterých by šlo se podívat na ekonomickou schůdnost předplatného
- počet lidí, kteří si alespoň jednou koupili e-knihu
- měsíční obrat na e-shopu, počet zakoupenýh knih
- výdělek per měsíc pro autora/vydavatele apod.
zatím jenom slyším jak to u nás nejde, protože trh je malý :-(
Není tomu tak. Na anglickém trhu máte mnohem větší konkurenci.
Problém jsou naše autorské poplatky. Ty zcela ničí úctu k duševnímu vlastnictví, protože lidi nejsou úplně neteční k tomu, když je autoři okrádají.
Autoři okrádají naprosto každého člověka skrze autorské poplatky, a to i tehdy, pokud autor pro okradeného nevytvořil žádné dílo, které by užíval (či po americku „konzumoval“). Prostě OSA, Dilia, a další okrádají bez skrupulí každého.
Jednoho času to přepískli, vzpomínám si na dobu, kdy jsem kupoval flashku 512 MB, a autorské poplatky tvořily 40 % kupní ceny. Následující rok to OSA srovnala do rozumnější podoby, ale všichni si to pamatují.
Je těžké mít úctu k duševnímu vlastnictví u národa, když autoři sami kradou jako straky. A dělat ze sebe blbce chce jen omezený počet lidí.
Když se zruší autorské poplatky, může se Česko dopracovat k úctě k duševnímu vlastnictví. Ale krást by měli přestav všichni, včetně autorů. Autor má dostat peníze za svou práci, ne krást autorské poplatky za nic, protože prostě znásilní každého občana zákonem, že kradení (vybírání autorských poplatků) je legální (ale nemorální).
Pak se začne vyplácet i zde autorský podnikat. Je třeba ale jednat rychle, než se to celé zničí.
Open source sw používám, ale že by byl kvalitnější, než proprietární, ten pocit opravdu nemám.
Když něco dělám, rozhoduji se, zda chci dělat rychle a bez problémů – a stojí mi za to koupit si profesionální sw. Nebo zda snesu, že jsou problémy, nelogičnosti, věci se dělají přes ruku a ztratím nad tím spousty času navíc, a pak mi stačí zdarma open source sw.
Protože duševní vlastnictví je umělý konstrukt a v realitě neexistuje. Musíte najít takový obchodní model, který tento prostý fakt reflektuje. Kino v realitě existuje, TV taky, divadlo taky. Tomu odpovídají jejich obchodní modely, v kině a divadle je možno vybírat vstupné, u TV to už ale nešlo, proto se vymyslel obchodní model, kdy vysílání hradí reklama.
No a proč neuvedete ty vaše lepší informace, když se k nim hlásíte?
Příměr s autem by měl něco do sebe leda tak u lidí, co by nutili autora, aby jim zdarma vytvořil nové dílo. To s tou dotovanou individuální dopravou je vzhledem k výši spotřební daně z paliv, DPH a DPH ze spotřební daně (!) nepovedený vtip, ne?
„Každý autor potřebuje korekturu, protože funguje něco jako provozní slepota“
A nebo se na text podívá z časového odstupu.
U mě funguje si to vytisknout, protože na klávesnici a obrazovce své chyby moc nevidím, na papíře mnohem lépe.
aaaaaaaaa
„Opravovat chyby dobře umí zase jen lidé s nízkými kreativními schopnostmi, kteří vyžadují řád a ritualizované chování. Není to věc znalostí, ale letory.“
A někdo tu zase vymýšlí dogmata, která si vycucal z prstu.
aaaaaaaaaaaaa
„Kreativní člověk vám jednu a tu samou větu, se stejným obsahem, napíše pokaždé jinak. Takže když něco opravuje, produkuje další chyby,“
Kreativní člověk nemusí být nutně idiot, jak ho prezentujete. I kreativní člověk dokáže pochopit, že opravuje, a tudíž nepřepisuje své věty.
Ale chápu, vymýšlíte a vycucáváte si z prstu dogmata, jak se vám to líbí – co na tom, že s realitou nemají mnoho společného.
aaaaaaaaaaaaaaaaaa
„Není zaměřen na vytváření a uchovávání rituálu. Ale naopak, jeho myšlení je založeno na jeho porušování.“
Samozřejmě, lidi jsou naprogramovaní automati, kteří zvládnou od narození jen jeden typ činnosti. Ještě nějaká srandovní pravidla prosím.
Nikoli, cenu urcuje trh. A trh, to jsou prodavajici, kupujici a pochopitelne i technologie, pripadne kradeze, ale treba i vrazdy atd.
To vse ovlivnuje cenu te ktere komodity.
Nejake zakony jsou v tom ohledu naprosto smesne, stejne jako nejake pofiderni pravo neco vlastnit. Neco vlastnit muzete presne do okamziku, kdy se vetsina shodne na tom, ze to vase pravo bude respektovat.
V pripade tzv autorskych prav se pak naprosto drtiva vetsina (a nebal bych se rici 100%) shodla na tom, ze takovy koncept uznavat nehodla. Rozhodne ne pro nekomercni uzivani.
Nebyt warezu, stoji dnes CD/DVD stale 1 000Kc.
AZ je skutečně v řadě aspektů narušením volného trhu. "Ideální trh" by pochopitelně fungoval i se zprostředkovateli.
Problém spočívá v tom, že AZ vytváří nerovnoprávné podmínky pro jednotlivé tržní subjekty, nejvíc jspou biti finální příjemci děl, největší benefit mají zprostředkovatelé, jejichž přínos je nulový.
Vlastnictví není umělý konstrukt, protože když někdo sebere něco vašeho, tak ho plácnete, a věc si seberete :-) I děti to tak dělají a nikdo je to nemusí učit. Vlastnictví je zcela přirozené u predátorů, kterým je i člověk. Šelmy si taky hlídají své teritorium, což je forma vlastnictví.
Nikoliv, to má zcela racionální základ, základem vlastnictví není zákon, ale schopnost ten majetek bránit vlastními silami, tak jako třeba predátoři brání své teritorium před příslušníky stejného druhu. Přičemž v mozku mají zadrátováno, že souboj nevede k zabití, slabší ustoupí. K zabíjení paradoxně vede teprve až zákon, který předem stanoví, co komu náleží, a tím je odstraněna přirozená zpětná vazba, která chrání systém před zbytečnou brutalitou, zákonem je zavedena zpětná vazba, která posiluje brutalitu, protože na začátku malá agrese nekončí ústupem slabšího, ale zákonnými represemi, které vyvolají brutálnější odezvu u agresora, a ta zase silnější represe, kolo násilí se tím roztáčí ...
No peníze v bance, ale nejsou vaše, jsou banky a lehce se vám může stát, že vám je nevydá. Viz Kypr. V bance nemáte své peníze, uložením peněz do banky jen vzniká bance závazek, vám je na požádání vyplatit. Ale uspokojení toho požadavku sdílíte s ostatními věřiteli banky. Peníze jsou jen ekvivalentem toho, co za ně koupíte. Samy o sobě, žádnou hodnotu nemají. Proto nemohou být majetkem, ale jen krátkodobým ekvivalentem jeho hodnoty. Nebo snad jste schopen někomu svou jednu Kč prodat za 2 Kč?
Ne, to není pravda, rohlík v obchodě se dá dobře hlídat, elektronickou knihu neuhlídáte jako rohlík. Takže náklady na ukradení rohlíku, jsou dlouhodobě vyšší, než jeho koupení, protože když vás dopadnou, musíte jít krást jinam a jak kradete, tak vám rostou náklady na dopravu, které brzy převyšují cenu ukradeného rohlíku. Proto taky obchod s rohlíky může existovat.
I zákony totiž podléhají verifikaci trhem a lidé se jednotlivě rozhodují, které budou dodržovat a které ne. Ani zákonodárce nemůže jít proti trhu, protože tím ohrožuje reálnou platnost ostatních zákonů a posiluje tendenci ignorovat zákony. Učí tím lidi ignorovat i další zákony.
Jste nějak nekonzistentní. Jednou porovnáváte nákup eknihy s půjčením auta a teď zase s koupením auta, což jsou dvě odlišné věci. Jak se vám hodí. Většina lidí si žádnou eknihu se kterou by mohli nakládat jako se svým majetkem nekupují a místo toho si kupují jen licenci na osobní užití a ani s tou licencí namůžou jako s majetkem nakládat.
Vas nikdo nenuti zit a bydlet, specielne pro vas bude stat rohlik 100 000Kc. Nikdo vas preci nenuti jej kupovat. A pak by mne velmi zajimalo, kolika predchuduc a kolemjdoucim "autor" to sve veledilo ukradl, nebot se da snadno dolozit, ze ukradl (abychom zustali u vami oblibeme terminologie) minimalne 98%.
No i v kvantovém světě se to nelokální působení projevuje mezi takto svázanými částicemi, v našem ekonomické analogii, je to nelokální působení a pokles hodnoty obsahu trezorů vzhledem k nákupům v zahraničí. A vzhledem k tomu, že ten váš rohlík se peče z dovezeného obilí, tak v důsledku toho, může být časem dražší, ale toto je už lokální působení, protože lze vysledovat řetěz přímých ekonomických interakcí, který vede až k tomu vašemu rohlíku. Toto za nelokální působení nelze považovat.
Tak: 1/ nic si neberu. Zapomínáte, že se u nás platí ,,výpalné" ze všeho možného, čili i když si, velmi zřídka, protože současná nabídka mne neoslovuje, něco stáhnu,tak to zdarma rozhodně není. Že se peníze, o které jsem nákupem jiného zboží v podstatě okraden dostanou někam jinam, než k autorovi už není můj problém.
2/ V sámošce na rohu chtějí za kilo brambor, a ještě mizerných, 12 Kč. Takže když je pár km za Prahou koupím, a kvalitnější, za 3,60 Kč za kilo, koho tím okrádám? Podvodnikatele, který levně nakoupí humus, aby ho draze prodal a ještě zaplatil žebráckou almužnu zaměstnancům, kterým pak nezbyde, než zbytné produkty rovněž shánět ,,nelegálním" způsobem? Tak nevím, kdo je větší zloděj, ale vidím to spíš na ty podvodnikatele.
Takže ke snížení ztrát bohatě postačí, když, jakožto zbytečný mezičlánek, zlikvidujeme nakladatele a další přcmrdávače. Protože ,,pirátěním" tratí nejvíc právě oni. Autoři budou prostě přinuceni přejít na nějaký self made model, vydělají víc, než když se musí o zisk dělit s přicmrdávači a cena jejich děl bude moci klesnout natolik, že se pirátění přestane vyplácet. Jenže to bylo moc jednoduché a hlavně by to připravilo o koryta spoustu netáhel, takže to nejde.
V dnešním globalizovaném světě to má myslím celý český knih spočítáno: na rozdíl od větších národů má velice malý trh, kde mají obyvatelé v průměru ještě dost slabé příjmy.
Proto pokud má knížka třeba v AJ šanci, že se dá na ni při rozumné ceně i vydělat, pro ČR a českou knížku jsou ty počty řádově jiné. Pokud to takhle půjde dál, tak se to zákonitě během pár let musí až na výjimky zhroutit. Diskuse, jestli papírové nebo e-booky, kupovat nebo půjčovat, jsou podružné.
"(jak půjčovna e-booků pozná že si čtenář vymazal po vrácení knihy soubor ze čtečky? Čestným prohlášením?"
Je vidět že tématu e-knih vůbec nerozumíte. Jak to asi Amazon u své výpujčky dělá? Že by půjčoval e-knihy jen na SW který neumožňuje jejich kopírování a který tu e-knihu po "vrácení" sám vymazal?
Takže je fér, pokud menšina (nepokrokoví platíci čtenáři) zaplatí autorovi za práci, kterou pak užije celá pokroková sdílející většina. Případně autor pracuje zdarma, pokud se platičů nenajde dost. To zní dost vyčůraně.
Takže jdete zakázat všechny papírové knihovny, které tohle dělají po tisíciletí ? Nebo jen trollujete ?
Autor si může přát třeba hodinky s vodotryskem. Jenže ono není podstatné, (už, naštěstí), co si autor přeje, ale kolik je čtenář ochoten zaplatit. Protože v tržní ekonomice určuje cenu produktu zákazník. Zdá se mi to předražené? Nekoupím, nebo si to seženu jinde jinak. V práci také musím držet hubu a být rád, že mi zaměstnavatel vůbec něco zaplatí.
Každý autor potřebuje korekturu, protože funguje něco jako provozní slepota, mozek známé věci neanalyzuje, používá předtím uložené vzory v paměti. Proto jako autor ty chyby nevidíte. Mozek vám to co vidíte skládá, z reálného obrazu a vzpomínek. To co vidíte, neodpovídá na 100% realitě. Opravovat chyby dobře umí zase jen lidé s nízkými kreativními schopnostmi, kteří vyžadují řád a ritualizované chování. Není to věc znalostí, ale letory. Kreativní člověk vám jednu a tu samou větu, se stejným obsahem, napíše pokaždé jinak. Takže když něco opravuje, produkuje další chyby, protože vytváří zase nový text, který zase může být zatížen chybami. Není zaměřen na vytváření a uchovávání rituálu. Ale naopak, jeho myšlení je založeno na jeho porušování. Úloha korektora je jiná, zaměřuje se jen na správnost, nemění text.
Těžko. Protože to, co jako problém vnímá zanedbatelná menšina společnosti, řešit nelze. Jistě, lze vymýšlet nové zákony, (jejichž vymahatelnost je nulová), lze vymýšlet nové ochrany, (jejichž životnost je v řádu jednotek dnů a navíc už tak předražené dílo zdraží ještě víc), Lze pořádat hony na uživatele, kteří se neumí chránit, nebo na servery, které ,,melegální" obsah poskytují. Jenže: 1/ pomůže to a 2/jaký bude výsledný efekt takovýchto opatření, kromě toho, že veřejnost se naštve a politiky, kteří budou toto podporovat, přestane volit?
Posledních deset let pracovní kariéry jsem strávil u zahraniční firmy, kde jsem pracoval za v zahraničí obvyklý plat, takže dnes mi ke štěstí stačí důchod, ze kterého ještě ušetřím. Ale v životě mne nenapadne živit ani ne tak umělce, jako parazity, kteří na jejich díle cizopasí. A pokud jde o stahování: koupím paměťovou kartu, nebo cokoli jiného a platím výpalné. Takže mám předplaceno; je to to samé, jako poplatky za R a TV. paltím, tudíž se můžu koukat. Platím výpalné, tudíž můžu stahovat a kopírovat. A komu se to nelíbí, ať si najde jiný způsob obživy.
Kupodivu líbilo. Celý život jsem se živil prací rukou, čili tím, že jsem vytvářel hodnoty, které zákazníci potřebovali mnohem víc, než to, čemu se dnes říká umění a co se skutečným uměním nemá skoro nic společného a tudíž jsem s odměňováním za svou práci nikdy problémy neměl. Také jsem nebyl vyděrač a nikdy by mne nenapadlo chtít za svou práci platit víc, než jedenkrát. Holt se budou muset páni umělci spokojit s tím, co vydělají veřejnou produkcí a co jim OSA a spol. utrousí z výpalného za výpočetní techniku. A nikdo spisovatelům nebrání, aby své výtvory prodávali na CD, nebo flashkách někde ve stánku, nebo u pokladen v sámoškách. Nebudou muset živit OSA, nakladatele, prodejce a další a přijdou si na víc, než když budou pokračovat klasickým způsobem.
Peníze byly vymyšleny hlavně proto, že na barterových obvodech bylo velmi obtížné parazitovat. Navíc kdo nemohl na barterový trh dát produkt o který by měl někdo zájem, měl smůlu. Tyto ,,problémy"s vynálezem peněz zmizely. Sice nemám, co nabídnout, ale budu se živit tím, že vymyslím nějaké poplatky. Na výrobě zboží sice žádnou zásluhu nemám, ale stačí do řetězce výrobce/zákazník vložit zbytečný mezičlánek a zpoplatnit jeho fungování. Ono to chvíli jde, ale v momentě, kdy ten mezičlánek příliš nakyne, dojde ke kolapsu celého systému. Je to to samé, jako rakovina. Dokud je nádor malý, nic se neděje. Ale vyroste, začne metastázovat a tím zahubí nejen hostitele, ale i sebe. A piráti, když nic jiného, na autora aspoň upozorní, čili udělají mu reklamu zdarma. Jenže zdarma je v kapitalismu sprosté slovo.
ale já se podivuji nad úplně něčím jiným. To nad čím se podivuji je to, že uživatel autorského díla musí mít ze zákona od vlastníka práv licenci k užití díla. Vlastníkovi práv teda stačí, když hodí do regálu CD s informací, že je to pouze k osobnímu užití, nelze to půjčovat, veřejně přehrávat a pod. Zatímco tomu kdo něco vyrobí zákon nezajišťuje vůbec nic a když dá do regálu hajzlmísu, tak si na ní může napsat co chce, že do ní může kadit jenom majitel, že si na ní nemůže sednout nikdo jiný a že jí nelze použít do veřejných záchodků a nikdo to respektovat nemusí, protože zákon nikomu neukládá povinnost toto respektovat. Pokud by chtěl výrobce omezit nakládání s výrobkem tak jako to mohou vlastnící autorských práv ze zákona prostou formulací licence, musel by s každým jednotlivým zákazníkem/uživatelem uzavírat individuální smlouvy. Což je naprosto nereálné. Takže zatímco vlastníci práv mohou ze zákona podojit každého kdo se podílí na přenosu díla od autora k uživateli a případně si to kompenzovat autorskými poplatky, tak výrobci tuto možnost fakticky nemají a musí strpět, že jejich výrobek je dále přeprodáván, půjčován apod a oni jsou tímto připravováni o potenciální příjem. Pokud už teda hlásáte mantru, že každý autor má nárok aby pumpnul každého uživatele a případně ho nějak omezoval ze zákona, proč by tento nárok neměl mít kdokoliv co něco vyrobí?
Autorský zákon je dnes beznadějný přežitek. Jenže ono je mnohem pohodlnější, udržovat ho s vypětím všech sil při životě, než hledat nějakou alternativu, zejména proto, že neexistuje alternativa, která by dokázala zaručit stejný luxus ne autorům, ale těm, kteří na nich parazitují, což je vidět už z obsahu této diskuse. jediní, kdo tu řvou, jsou právě ti paraziti.
Kdo umí, umí, Kdo neumí... Živit se hlavou znamená, umět to tak, aby na mě nemohl nikdo parazitovat, ať už spotřebitelé, nebo Vocilkové. (Spíš bych se bál těch Vocilků). A na bezpečné živení se hlavou je tu Úřad průmyslového vlastnictví. Jenže: pokud chci mít něco chráněno, tak: 1/ musím zaplatit správní poplatek, čili minimálně 600 Kč, 2/ to, co chci mít chráněno musí mít hlavu a patu, což je u umělecké produkce velice výjimečné a 3/ po pěti letech musím zaplatit znovu, jinak mám smůlu!
Takže jsem pro to, zavést stejná pravidla i pro autory! Cheš ochranu? Zaplať a po pěti letech se můžeš svobodně rozhodnout, zda stojí za to, zaplatit znovu, nebo to nechat plavat.
Hlupak jako vy pochopitelne nemuze tusit, ze byt neni vec. Proto se tomu kupodivu rika nemovitost. Navic dotycny si ten byt koupil, stejne jako to auto, a tudiz kdyz bude chtit, muze ten byt doslova vybydlet a auto klidne nechat sesrotovat.
A kdyz ne, tak muze byt pronajimat a s autem taxikarit, pricemz mu tvurce jak jednoho tak druheho do toho vubec nemuze kecat.
"ježiš o tom přece mluvim, že ty obecné předpisy pro oboje dávají různé podmínky."
Pochopitelně, že dávají různé podmínky, protože jde o dvě naprosto rozdílné věci s naprosto rozdílným způsobem. Autorský obsah NELZE porovnávat s hmotnými věcmi, o což se obhajovači pirátství neustále snaží. Je to hloupost.
"V pripade tzv autorskych prav se pak naprosto drtiva vetsina (a nebal bych se rici 100%) shodla na tom, ze takovy koncept uznavat nehodla. Rozhodne ne pro nekomercni uzivani."
Lidstvo je parazitický dobytek a jedinec se vždy bude chovat tak, jak je to pro něj výhodnější. A už si neuvědomuje, že dnes jsou to autoři, zítra to bude on sám, u kterého se "drtivá většina" shodne na něčem pro něj nepříjemném či likvidačním. Proto se historie pořád opakuje. Existuje k tomu i velmi vhodné přísloví z Bible: Nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě.
"Nebyt warezu, stoji dnes CD/DVD stale 1 000Kc."
Možná a možná taky ne. Je úplně jedno, zda si lidi něco stáhnou, nebo to úplně ignorují, z hlediska zisků distributorů to má stejný efekt - zisk není. Já tedy tvrdím, že kdyby lidé nepirátili a zároveň nekupovali, výsledek by byl stejný, tudíž samotné pirátění nemá na pokles cen žádný vliv.
"Chce někdo abych mu vyrobil šroubek M4x15? Ok vyrobím mu ho a on mi za to zaplatí. Chce si ho někdo vyrobit sám? OK, vyrobí si ho."
Chcte si přečíst něčí knížku? OK, zaplaťte. Chcete si ji vyrobit sám? Nikdo vám v tom nebrání, napište si svou. OVŠEM: chcete si přečíst něčí knížku a nehodláte platit? Ukradněte ji. V tom vidím problém.
"jejichž přínos je nulový"
To není pravda. O řadě autorů by se vůbec nevědělo, nebýt zprostředkovatelů. Neříkám, že zprostředkovatelé jsou samé dobro. Na druhé straně to, že jich není takové množství jako autorů a člověk nemusí hledat informace u desítek tisíc jednotlivých subjektů, zajišťuje autorům příjmy.
Pokud tady chce někdo vyrukovat s tím, že dobrý výrobek se propaguje sám, ať se radši ani neozývá, je to hovadina. Sám bez propagace může prodávat výrobky někdo, kdo je již ve všeobecné známosti.
Pokud máte pocit, že zbyteční a sádlem obalenení nakladatelé jsou ta žába na prameni co způsobuje, že jsou knihy strašlivě předražené, tak gratuluji. Našel jste díru na trhu a prostror pro bussienes.
V tomto oboru neexistují žádné vstupní bariery. Takže hurá na to, založte si nakladatelství co nebude vysávat autory a čtenáře a bude generovat jen přiměřený zisk. Autorři se k vám pohrnou, neboť jim dáte více a čtenáři tak, protože bude mít nižší ceny.
Butete boháč. Kdy začnete?
A to se mýlíte, to platí i o práci pekaře a promítače. Důvodem k jejich zaměstnání je to, že někdo, kdo podniká v pekařství, má tolik zakázek, že je potřebuje. Samotná práce nemá žádnou cenu. Pokud housky neprodáte, tak uschnou a zplesniví a můžete je rovnou vyhodit. Housky jsou produkt s odhadnutelnou poptávkou, takže umožňují stálé zaměstnávání, to u autorských povolání neplatí, nejdříve musíte něco vytvořit a nikdo dopředu neví, zda po tom bude vůbec poptávka. Takže proto. Navíc housku někomu prodáte nebo ne, kdyby si ji měl sám upéci, bude mít vyšší jednotkové náklady než vy, proto taky můžete být pekařem. Což u elektronické knihy neplatí, zkopírujete ji za zlomek výrobních nákladů a neexistuje žádná reálná obrana proti tomu. Chcete-li z toho žít, musíte prostě najít jiný obchodní model.
Má ten dotyčný na ten šroub nějakou patentovou ochranu? A žije ještě vůbec? Asi ne, co? Plácáte kraviny.
"Stejne jako okradate pri kazdem nakupu miliardy tvurcu a jejich potomku, protoze jim z koupenych veci nic neplatite. Jste arcizlodej."
Co je tohle za blábol? Já za zboží platím tolik, kolik si prodejce řekne. Opět naprosto hloupě srovnáváte fyzické zboží s autorskými díly. Řekl bych, že pokud to zboží je chráněno nějakým patentem či jinou autorskou ochranou, zaplatím to v ceně. Jste arcihlupák, vymýšlíte hlouposti. Potřebujete urazit ty, kteří mají tu drzost chtít od druhých za svou práci nějakou odměnu.
Ta "půjčova" o které je ve článku řeč to ale dělá jinak.
http://www.onlineknihovna.cz/content/e-publikace
E-publikace jsou opatřeny sociální DRM ochranou, která obsahuje informace o čtenáři a výpůjční lhůtě, která je nastavena na 7 kalendářních dní
To vypadá spíš na formu čestného prohlášení.
" A dopadne to stejně, jako film, ke kterému jeden člověk napsal scénář, režíroval ho a sestřihal. Chybí tam zpětná vazba, redakce, i pouhá kontrola chyb – takže výsledné dílo pak podle toho vypadá."
To je nesmysl. Tedy tak nějak, v zcela obecné rovině je to pravda. Jenže... dnes firmy šetří na všem. Takže to chodí tak, že za pár šupů to zadá externistovi na ŽL, A ten, pokud se nemá pást na louce, tomu může věnovat jen několik hodin času. Takže výsledek je, jaký je. Ona kýžená vazba, kontrola chyb atd. tam fakticky téměř není.
A o čem jsme se to bavili? O tom, že si autor může vydat knihu sám. Co brání autorovi, aby tu korekturu si u někoho zadal sám? Vůbec nic. A v kvalitě, jakou bude pokládat za přiměřenou.
Mimochodem, ono tohle šetření je asi nejvíce vidět na kvalitě překladů filmů. To jsem si říkal, jak tohle někdo může pustit do televize.... ale když jsem viděl, kolik za překlad filmu platí, tak jsem se divit přestal. Proto také dnes jsou většinou fanouškovské překlady o dvě třídy nad těmi profesionálními.
Vždy mě dokáže pobavit, když někdo nadává na vydavatele, nakladatele, distributory a podobně a chce je zakazovat.
Každý autor má možnost si vše dělat sám, NIC a NIKDO ho nenutí využivat nějakého prostředníka. Zřejmě je to pro autory výhodnější, když se upisují i za těch vydřidušských podmínek "netáhel" a nevydělají si víc sami formou self made model. Nebo jsou všichni blbí a jen Krakonoš je letadlo.
Nikoliv, zákony ničemu nebrání, krádežím rohlíků brání jejich fyzická existence a bdělost prodavačů. Zákon proti krádežím e-knih je především neúčinný. Odporuje realitě do té míry, že není reálně vymahatelný. Proto je třeba zvolit realističtější přístup a hledat obchodní model, který umožní existenci e-knih.
K tomu, abych se naučil mluvit, nebyla potřeba práce nikoho jiného než těch, kteří tu práci rádi udělají zadarmo. Problém je pořád v tom, že aby bylo co kopírovat, musí nejprve někdo vynaložit nějaké úsilí, aby to kopírovatelné dílo vytvořil. Komunisté věřili, že jako odměna za tohle úsilí stačí dobrý pocit, že vykonal něco dobrého pro ostatní, ale ukázalo se, že to nefunguje. Můžete se pokoušet to zamaskovat, říkat tomu jinými názvy, ale ten princip nezměníte.
Poskytovat software jako open-source je dobrovolné rozhodnutí jeho autorů. Navíc má autor naději, že pokud jeho open-source bude dobrý, budou do něj přispívat i další autoři a původní autor nakonec získá mnohem víc, než do projektu sám vložil. Obávám se, že je nereálné, aby Peter Jackson točil Hobita s tím, že mu ho následně diváci zásadně vylepší a on se pak bude dívat jen na stále vylepšovanou verzi.
Neřekl bych, že kopírování je to správné slovo. Nebo máte nějaký příklad takového "kopírování" třeba u psů, kde se ten výraz "kopírování" běžně používá?
Živé organismy si například běžně přivlastňují, co se dá. Lidé ale postupem času přišly na to, že když si neustále budou něco přivlastňovat a bránit se přivlastňování ostatními, není to moc efektivní. Že je daleko efektivnější, když se dohodnou a budou respektovat vlastnická práva. Takže když já si vyrobím na zahradě houpačku, soused mi ji neukradne a já ji nemusím pořád hlídat. S autorskými díly je to úplně stejné, akorát někteří materiálně založení jedinci mají problém to pochopit, protože si neuvědomují, že hodnota těch věcí není v tom materiálu, ale v práci (soused nemá zájem ukrást strom nastojato v lese, ale má zájem až o tu houpačku, kterou jsem z toho udělal).
Řešení je jednoduché. Je potřeba, aby lidi pochopili, že "když budeme všichni krást, budeme se mít všichni líp" nikdy nefungovalo, a nebude to fungovat ani u autorských děl.
"Nechám" je ovšem vaše dobrovolné rozhodnutí, a je vázáno na protislužbu. Co všichni ti piráti udělali pro autory? A jak se s nimi předem dohodli, o jakou protislužbu má autor zájem? Jinak proto, abyste nemusel složitě hledat, jakou protislužbu ve stejné hodnotě vám poskytne soused, byly vymyšleny peníze.
Ono to v těch knihovnách úplně zadarmo není. Ale hlavně - knihovny s papírovými knihami jsou "technicky" omezené tak, že prakticky nekonkurují prodeji knih. Takže zpřístupňují knihy i dalšímu okruhu osob, aniž by poškozovaly autory. To je sice s e-knihami také možné realizovat, ale nedává to moc smysl - omezený čas půjčení se ještě dá pochopit, ale čekání v pořadníku na e-knihu těžko někdo podstoupí. Navíc knihovny také ze značné části řešily problém fyzické dostupnosti knih, což u e-knih není potřeba řešit. Takže se dá předpokládat, že "papírové" knihovny v elektronickém světě nahradí jiné formy licencování e-knih (nejspíš jen půjčování, ale přímo od distributora - není potřeba další instituce).
Platím výpalné z placek, pamětí, procesorů, harddisků a bůhvíčeho ještě. Takže mne svědomí netrápí. A kupovat zboží není trestné, odpovědnost za to, zda něco je, nebo není kradené nese výhradně prodávající. Je to něco podobného, jako kupovat kočičí trávu, ve skutečnosti semeno ječmene. Můžu ji koupit ,,legálně" v květinářství za 50 Kč pár zrnek, nebo ,,nelegálně" někde u sedláka za pět korun kilo.
Když se „většina“ (nesmysl) shodla, že autoři nemají ke svým produktům žádná práva, mlčel jsem.
Když se většina shodla, že zemědělci nemají ke svým produktům žádná práva, mlčel jsem.
Když se většina shodla, že výrobci nemají ke svým produktům žádná práva, mlčel jsem.
Když se většina shodla, že ani já nemám ke svým produktům žádná práva, nebyl už nikdo, kdo by se mne zastal.
Zadarmo můžete dostat jen to, co autor je ochoten dělat zadarmo. Tj. různé "knižně" vydávané blogísky amatérů bez redakční úpravy.
Případně parazitovat na tom co autorovi zaplatili jiní (platící) čtenáři. To může fungovat ale jen pokud jich bude dostatek. Osobně mi to přijde dost nefér.
Máte-li nějaký lepši nápad, jak zaplatit autorovi za práci, pokud možno spravedlivě (všichni čtenáři stejně), sem s tím. Argument - když to jde sosnout, tak to sosnu, pokud by to bylo špatně, tak by to přeci sosnout nešlo a autor ať si své peníze pohlídá sám psát nemusíte.
Jo, jde o rozsah. Nikoliv o rozsah pirátských kopií, ale o rozsah ztrát pro autora a vydavatele. Protože těm může být pragmaticky jedno jestli si knihu přečetlo 10tisíc lidí nebo 12tisíc, důležité je že získali od těch 1étisíc po stovce.
Ve filmovém průmyslu se ukazuje, že pirátské kopie neznamenají ztrátu pro vydavatele - bylo na to několik průzkumů a studií. Protože film si často stáhne člověk, který by na něj do kina stejně nešel. A množina lidí "stáhnu si film místo abych šel do kina" je podobně velká jako "stáhnu si film, zaujme mne a proto půjdu do kina". Proto pirátství dává pro producenty ve výsledku nulu.
Podobně to odhaduji i v hudbě (Nohavica má vše online a jak je úspěšný) a nejspíš se to dá zobecnit i na knihy.
Takže než se draze snažit zamezovat pirátství které lze vždy jednoduše obejít, není lepší přestat bojovat proti větrným mlýnům? To je jako nářky písařů že jim knihtisk bere práci..
Sleduji situaci od začatku.. články na tohle temá začaly někdy v 2003.. všichni ti, kdo dnes řvou, že je nespravedlivé, kdyby nic nedostali, tak tenkrát tvrdili jak e-knihy budou super levné atd apod.
jak se ušetří na výrobní procesu a logistice.. jak se odstraní plno článků v procesu, než se kniha dostane do ruky. Že e-kniha toto odbourá a tudíž bude levnější pro zákazníka.
Plno sra*ek se nedá ani číst a stojí stejně jako tištěná kniha. Sorry, ale na tuhle hru nepřistoupím
Podle mě je už pozdě. Stačí se podívat do této diskuze. Ti co jsou navázaní na tento průmysl se ani nezamýšlí nad tím, jak dostat za práci co možná nejvyšší odměnu. Jen dupou nožičkou, rudnou, a křičí "já to chci", já mám náklady, za práci odměna..... a tam mi dej, co si řeknu, kdy a kde chci, a jak chci, a ty drž hubu. Jenže když se dovolává morálky zloděj, vyvolá to jen znechucení. Když se dovolává čísel ten, kdo neumí do pěti počítat, vyvolá to jen nezájem. Úplně stejně, jako u hudebních CD. Dnes už ta diskuze ani nikoho nezajímá.
Přitom skutečně neplatit není ani v zájmu zákazníků. Jenže zákazník nic nezmění. Ten jen bere, či nebere, co průmysl nabízí. Průmysl nabízí v drtivé většině neakceptovatelný model, a nabídka se tak v důsledku zmenšuje.
Například u elektronických knih, stále stejně, a stejně debilně, jako vydavatelé CD, tvrdí že cena nemůže být jiná, protože náklady v diskuzi "vyčíslí" na stejné, či dokonce vyšší, než u tištěné knihy. Oni nedojdou ani tak daleko, že lhostejno zda nejsou schopni, nebo vědomě lžou, nepřiznají že u elektronické knihy může být prodejní cena v obrovském rozsahu. Zatímco u papírové knihy bude tvořit tisk a fyzická distribuce + DPH z toho například 150 Kč, a ostatní se bude pohybovat v rozsahu řekněme 50-300 Kč, podle toho jak rozloží náklady na počet kusů. Zatímco u elektronické knihy jde jen o volbu, jak rozložím, do jakého počtu prodaných kusů, fixní náklad řekněme 500.000 Kč + náklady na distribuci v řádu jednotek Kč/ks (No jistě jistě, pokud to strčí Amazonu.... ale to je jejich volba.)
Jenže, a to se vracím na začátek, lidi byli kdysi ochotni platit rozumný poplatek. Dnes už na to každý kašle, tyhle jalové diskuze lidi nezajímají. Ti se jen podívají, že elektronická verze stojí o 15% méně, nežli papírová. Za rok, dva, se podívá co se změnilo. A nezměnilo se nic. Sere pes, jejich volba. Nakonec mám předplaceno, zloději mi nadávají do zlodějů. Ale není to win-win situace. Jenže já, jako zákazník, s tím stejně neudělám. Tak sere pes.
Pokud autor není schopen si po sobě svůj výtvor přečíst a chyby opravit, je otázka, jakou hodnotu jeho výtvor má a měl by se zkoušet živit jinak, např. manuální prací. (fungovalo to tak odjakživa; kdo byl blbej, šel k lopatě, kdo blbej nebyl, dělal mu šéfa, jenže dnes to funguje spíš naopak tedy podle hesla: Drzé čelo lepší, než poplužní dvůr). Pro méně chápavé: Agresivní idiot má dnes monhem větší šance, než decentní a slušný inteligentní člověk.
Občan Prahy v kamenné knihovně zaplatí 80 Kč za rok a má teoreticky přístup k více jak 344 000 kusů knih (MPL).
Jedna kniha má pro něj hodnotu 0,0002 Kč.
Děti ve škole dostanou učebnice zdarma.
Internetové sdílení je již dlouhá léta zdarma.
Proč by měl občan nyní za knihy platit, co to je za nesmysl?!
Nepletu. V obou případech – autorské dílo i šroubek – popisuju situaci, kdy někdo něco vytvoří, věnuje tomu nějaké úsilí, a někdo jiný plody toho úsilí získá prakticky bez práce. To je to, co ubírá motivaci něco dělat – proč se s něčím pracně mořit, když je správné získat to bezpracně? „Drobný“ problém je to, že to bezpracné získávání je možné jenom do té doby, dokud je někdo ochoten pracovat. Až nebude pracovat nikdo a všichni budou jenom koukat, kde co ukrást, nedopadne to dobře.
Většina toho, co se vydává, nemusela být nikdy napsána, a většina toho, co "konzumuji", slouží jenom k zabití času a nemá žádnou užitečnou hodnotu. Tak marníme čas jeden i druhý (autor i čtenář), všelijak si to racionalizujeme a hlavně roztáčíme kola nadvýroby - tohle je to rostoucí HDP. U ostatního zboží to do značné míry platí zrovna tak.
Konkurenční nabídka je to stejně, jako je konkurenční nabídka k běžnému nákupu nákup v zastavárně. Tam taky víte, že to asi bude ukradené zboží. U ulož.to to víte ještě s větší jistotou, během nahrávání pohádky jinde prodávané ten zákon někdo porušil.
Ale pokud vám to nevadí, klidně si kupujte kradené zboží, jednou ale dojde i na vás.
Cenu výrobku na trhu určuje prodávající a kupující. Při vzájemné dohodě. Při stažení filmu / knížky s warezu se nikdo autora neptá, zda je ochoten prodat své dílo zdarma. Dost zvláštní představa o trhu.
Na trhu s kradeným zbožím jsou vždy lepší ceny. Pokud vám nevadí na takovém trhu nakupovat, vaše věc.
A teď si vemte, že by jste se neživil rukama, ale hlavou. Rok by jste žil z úspor a sepsal nějakou knížku třeba odbornou (když vás tolik dráždí ti umělci).
A místo aby si ji lidi kupovali by ji lidé sdíleli na Internetu a chechtali se jak toho nenapapaného vydřiducha převezli. Kdo by v takovém světě měl chuť psát knížky pro peníze?
Tento svět tu naštěstí ještě není (stále jsou lidé co jsou ochotni za knihy platit), ale parazitů co považují za zbytečné autorům za práci platit je čim dál více.
Jinak e-book je dost praktická věc, pokud by se vaše vize zrealizovaly, zaniklo by to a byla by to docela škoda.
Úřad průmyslové ochrany je jenom úřad, papír, zákon a vyhlášky.
Jak by mohl ochránit autora např. knihy lépe než autorský zákon před někým, kdo nedodržuje autorská práva, protože ví že ho na Internetu může být jakž takž anonymní (TORy a atp.)?
Jinými slovy - zákonem chráněná práva vynálezců jsou OK, zde se kopírovat bez licence nesmí. Zákonem chráněná práva autorů jsou přežitek, protože ... se mi líbí si čít knížky a koukat na filmy a nemuset za to platit.
"jediní, kdo tu řvou, jsou právě ti paraziti."
Nazval jste se přesně. Vy jste jeden z těch, kdo tady nejvíc řve o vydřiduších a "dnešním umění", které umění (podle vás) není. Vy jste ten parazit, který si zadarmo vezme něco, u čeho se mu nelíbí cena nebo podmínky, ačkoliv vás NIKDO NENUTÍ tu konkrétní věc (film, knihu, hudbu, web s reklamami) užívat.
Že mu něco vadí mu přece nedává právo automaticky to ukrást. Ani to nelze považovat za omluvu. A už vůbec ne u tak zbytných věcí, jakými jsou autorská díla, která mají v platnosti copyright. Knížka není životně nezbytná věc. Pokud už někdo chce něco číst a nehodlá platit, existuje spousta volně šířitelných děl i z dnešní doby. Pirátství není nic jiného než parazitismus, ať už to námořní, nebo to digitální.
Nebylo by od věci, kdybyste se na Lupu podíval jako nepřihlášený uživatel, abyste viděl, co se doopravdy zobrazuje všem ostatním. Ono totiž vypadá opravdu směšně, když jako anonym kritizujete jiné anonymy a když tvrdíte, že se zobrazuje nějaké jméno, které se nezobrazuje ani u komentáře ani nikde v profilu.
A kdy se konečně uráčíte podívat aspoň na jeden svůj komentář, abyste zjistil, že celou dobu přispíváte jako anonym? Že jsou tedy směšné vaše komentáře kritizující anonymitu ostatních komentujících? A že jsou lživé komentáře, ve kterých tvrdíte, že se vaše jméno někde zobrazuje?
Vy na sebe vůbec nějak často zapomínáte. Ptáte se, kdo bude pátý, a přitom jste zapomněl na sebe, na toho prvního a největšího.