- 28.1.2015 13:30 – doplněno vyjádření Víta Richtera z Národní knihovny ČR
Je to vlastně trochu podivný spor, u kterého není úplně jasné, co přesně jím kdo získá. Na jedné straně stojí ne příliš úspěšný server, jehož provozovatel si myslí, že vymyslel fintu, jak „zlegalizovat“ půjčování e-knih. Na druhé Dilia, knihovníci či prodejci knížek, kteří tuto v podstatě neúspěšnou službu považují za škůdce hodného zničení.
Agentura, zastupující práva autorů (nejen) literárních děl, společně s Národní knihovnou a Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR, v lednu podala trestní oznámení na provozovatele serveru Onlineknihovna.cz. Důvod? Porušování autorských práv a obcházení autorského zákona.
„Tato ‚internetová knihovna‘ se totiž snaží na veřejnosti budit klamavý dojem legálnosti tím, že na svých webových stránkách uvádí, že je ‚oficiální knihovnou‘, na niž se vztahuje zákonná výjimka v podobě tzv. knihovní licence podle ustanovení §37 autorského zákona. Jedná se však zcela prokazatelně o pouhý ‚zastírací manévr‘, tedy poskytnutí záměrně nepravdivých informací s cílem mystifikace a zmatení veřejnosti za účelem vlastního obohacení,“ vysvětluje ředitel Dilia Jiří Srstka.
Rozporuje navíc i samotné fungování internetové knihovny. „Na provozování tzv. ‚internetové knihovny‘ se nemůže vztahovat tzv. knihovní zákonná výjimka podle ustanovení §37 autorského zákona, neboť se v případě této ‚internetové knihovny‘ nejedná o půjčování tištěných knižních titulů, nýbrž o sdělování elektronických rozmnoženin slovesných děl veřejnosti prostřednictvím sítě internet podle ustanovení §18 odst. 2 autorského zákona, anebo o jiný druh veřejného užití či šíření autorských děl, přičemž právě užití v podobě sdělování elektronických rozmnoženin slovesných děl veřejnosti prostřednictvím sítě internet, ani jiný druh veřejného sdělování či šíření autorských děl, pochopitelně není v rámci tzv. knihovní výjimky podle ustanovení §37 autorského zákona vůbec obsažen.“
Dilia zjednodušeně řečeno argumentuje tím, že knihovna sice může půjčovat e-knihy na hardwarové čtečce, musí ale čtečku koupit už s nahraným e-bookem (nebo si jeho nahrání na nosič musí vyjednat s držitelem autorských práv). Zákon totiž podle Dilie nedává knihovně právo e-knihy rozmnožovat (pořizovat jejich kopie) a nahrávat je přes internet do čteček.
Michal Opletal, zástupce občanského sdružení Alie, které Onlineknihovnu provozuje, naopak tvrdí, že server žádný zákon neporušuje. Dokládá to jednak osvědčením o evidenci služby v seznamu knihoven, který spravuje Ministerstvo kultury ČR, a také právním rozborem, ve kterém se odvolává na to, že každá knihovna může půjčovat e-knihy na hardwarových zařízeních (čtečkách či tabletech), která vlastní. V tom totiž tkví onen fígl.
Prodejte nám svou čtečku
Onlineknihovna vznikla na podzim roku 2011. Nabízí databázi knih, u kterých si uživatelé mohou stáhnout soubory s metadaty e-knih pro populární software na vytváření a konvertování e-knížek Calibre. Podle údajů na webu momentálně eviduje přes 2400 publikací. Část těchto e-knih server zpřístupňuje také k zapůjčení na zmíněných „vlastních zařízeních“.
Jak k nim přišel? Jednoduše – každý zájemce půjčování musí podepsat smlouvu o tom, že svou čtečku či tablet za 1 Kč prodává provozovateli knihovny. Ta zároveň souhlasí s tím, že „své zařízení“ uživateli na dobu trvání smlouvy zapůjčí a bude na ně nahrávat požadované e-knížky. Obavy, že by server čtečky uživatelů někomu dál prodal, má zahnat ve smlouvě zakotvená povinnost „…odprodat čtečku při ukončení uživatelského účtu jen tomu uživateli, který nám ji prodal.“
U Dilie ale tento trik neobstál. „Provozovatel ‚internetové knihovny‘ se tímto krokem stává fingovaným ‚vlastníkem‘ čteček se snahou budit na veřejnosti klamavý dojem, že je ‚vlastníkem‘ elektronických čteček obsahujících elektronické rozmnoženiny slovesných děl. Toto ryze účelové a zastřené právní jednání, konané ve zjevné snaze splnit rámec tzv. knihovní výjimky podle ustanovení §37 autorského zákona, nemůže být shledáno jako legální z mnoha důvodů,“ argumentuje Srstka.
A není sám, komu služba vadí. „Onlineknihovna není služba, která je postavena v souladu s právem ČR. Z našeho hlediska jde o normální pirátskou stránku, která se jen snaží obcházet platné zákony – a ještě na tom vydělávat. Psali jsme jim, ptali jsme se po legálnosti, pak informovali některé postižené nakladatele. Víme o tom, že nakladatelé společně s jedním známým právníkem chystali žalobu, Dilia je nejspíše předstihla,“ uvádí Jiří Vlček z online knihkupectví Palmknihy.cz.
Své důvody pro připojení se k trestnímu oznámení má i Národní knihovna ČR. Ředitel Knihovnického institu Vít Richter Lupě napsal:
„Z našeho pohledu se jedná a zjevné porušování autorského zákona, kromě toho ale spolek ALIE o.s. využil pro své působení knihovní zákon č. 257/2001 Sb. tím, že se nechal zapsat do evidence knihoven vedené Ministerstvem kultury, aby své činnosti dal určité zdání legálnosti. Knihovny chtějí ve vztahu k autorům, vydavatelům a dalším subjektům knižního trhu vystupovat jako spolehlivý a důvěryhodný partner. Jako poskytovatelé veřejných služeb nemohou své působení postavit na porušování autorského zákona. Z tohoto hlediska vnímáme aktivity spolku ALIE o.s. také jako poškozování zájmů knihoven jako celku.“
Knihovna ve ztrátě
Označit provozovatele Onlineknihovny za piráty, kterým jde o zisk, ale není zas tak jednoduché. Žádný zisk se tu totiž zřejmě nekoná. Napovídají tomu i záznamy na výpisu z transparentního účtu občanského sdružení. Za uplynulých dvanáct měsíců na něj přiteklo celkem 29 705 Kč, více než dvě třetiny této částky ale tvoří přímé vklady členů sdružení.
A pokud můžeme věřit informacím, které o sobě Alie publikuje ve výročních zprávách, jsou přímé příjmy z projektu mizivé – za loňský rok sdružení vybralo na platbách za knihovní služby 1800 Kč. „Máme jen asi do deseti uživatelů,“ vysvětluje tato čísla Opletal. Výdaje na Onlineknihovnu přitom činily podle téhož zdroje přes 18 tisíc Kč, většinu peněz server utratil za nákupy e-knížek na serveru Kosmas.cz.
Necelých 20 tisíc ovšem může vystačit na nákup maximálně několika desítek e-knih ročně. Jaktože tedy má Onlineknihovna v katalogu přes 2400 položek? Zdaleka ne všechny skutečně vlastníme, tvrdí Opletal. Knížky podle něj pořizují až podle zájmu uživatelů o konkrétní tituly. Reálně jich prý sdružení koupilo kolem tří stovek.
Podezření, že by část e-knih mohla být pirátského původu, je zřejmě jedním z důvodů, proč Dilia s partnery trestní oznámení podala. „Zástupce ‚onlineknihovny‘ jsme kontaktovali s žádostí o podání vysvětlení, resp. s žádostí o prokázání existence licence či o jiné zdůvodnění legality jejich konání. Na naše výzvy bylo reagováno vždy pouze stručně a se značným časovým odstupem,“ říká Srstka.
Finanční fungování serveru bohužel nemůžeme ověřit z nějakého nezávislého zdroje. Pokud ale budeme vycházet ceníku Onlineknihovny, nevypadají uváděná čísla nijak nereálně. Sdružení od registrovaných uživatelů požaduje poplatek 150 Kč za rok. Na webu zmiňuje i možné platby ve výši 5 % z ceny zapůjčeného e-booku – podle Opletala ale tyto poplatky nevybírá.
Proč by ale někdo provozoval službu, na které každým rokem výrazně prodělává? Vypadá to, že původní plány byly větší, ale brzy narazily na nezájem lidí. “Už jsme uvažovali o tom, že službu zavřeme, ale když nás teď Dilia žaluje, vytrváme až do chvíle, kdy v případu rozhodne soud a řekne, jestli tímto způsobem mohou online knihovny v ČR fungovat,“ chápe se Opletal role bojovníka za půjčování e-knížek.
Půjčování knížek v Česku
Je pravda, že se online půjčování e-knih v Česku zatím příliš neuchytilo. První vlaštovkou se na podzim 2013 stalo online knihkupectví eReading.cz. Jak se jeho půjčovně po více než roce daří? „Přes výpůjčky si v lednu čtenáři přečetli přibližně 20 % e-knih, a to považuji za výborný výsledek. Finančně to je samozřejmě horší, ale to je spíše problém celého odvětví e-knih, které má tržby jako průměrné tři benzínové stanice z 6500 v ČR,“ říká zakladatel serveru, který dnes patří nakladatelství Albatros, Martin Lipert.
eReading ale jde podstatně jinou cestou než Onlineknihovna – e-knížky půjčuje na základě dohody s nakladateli a činí tak jen prostřednictvím vlastních hardwarových čteček nebo proprietárních aplikací, které mají zajistit jednak to, aby uživatelé knihy nekopírovali, a také to, že se po vypršení 21denní výpůjční lhůty automaticky znepřístupní.
eReading také vsadil na poskytování své technologie kamenným knihovnám. „Do projektu výpůjček se zapojilo přibližně 40 knihoven po celé republice, takže již nyní má každý ve svém okolí možnost získávat eVýpůjčky zdarma prostřednictvím knihoven,“ říká Lipert.
Ekonomický nesmysl
Co vlastně v ČR většímu rozšíření půjčoven e-knih brání? „V zásadě jen technologie. Pro zrealizování výpůjček musíte mít vlastní software v koncovém zařízení, který zajistí podstatu věci – výpůjční dobu, resp. znepřístupnění e-knihy po ní. Lidé této technologické části příliš nerozumí a s trhem plných Kindlů jen těžce vysvětlujeme, že výpůjčky do Kindlu umí a bude umět jen Amazon – protože vlastní všechen software uvnitř,“ říká Lipert.
Podle Jiřího Vlčka je problém spíše v komplikovaném vyřizování smluv. „V současnosti půjčování e-knih naráží na autorský zákon – je tedy nutný souhlas všech držitelů práv s půjčováním. To není jen autor, ale také překladatel, autor obálky… Navíc v současnosti je jen minimum nakladatelských smluv, které by půjčování umožnily,“ říká.
S tím souhlasí i Vít Richter: „Zásadním omezením je (ne)ochota autorů a vydavatelů poskytnout e-knihy pro službu e-půjčování. Nicméně i zde platí, že se situace mění a nabídka ze strany knihoven se tak rozšiřuje. Dokladem může být přehled možností e-půjčování prostřednictvím knihoven, viz přehled zde nebo také zde,“ říká.
Podle Vlčka ovšem vzhledem ke stavu tuzemského knižního trhu nedává půjčování e-knih pro prodejce a vydavatele ekonomický smysl. „Uvědomuji si, že kamenné knihovny vydatně lobbují za paušální umožnění půjčování elektronických knih, ale doufám, že k tomu nedojde. To by znamenalo okamžité problémy pro nakladatele, protože půjčená e-kniha znamená neprodaná e-kniha – a za půjčenou knihu dostanou nakladatelé jen zlomek toho (pokud vůbec něco), co za prodanou,“ říká Vlček.
„Nemyslím si na základě současných znalostí, že půjčovny e-knih mají velkou perspektivu. Prostě tam nevychází peníze, pořád na tom někdo tratí. Buďto nakladatel, který by byl nucen dotovat půjčování e-knih, nebo stát, pokud by knihovny platily nakladateli spravedlivou cenu a stát to dotoval. A ze zkušenosti vím, že čtenáři za půjčení nejsou ochotni platit třetinu až polovinu kupní ceny e-knihy,“ dodává.
Knihy za předplatné
Když si to tedy shrneme: půjčování e-knih se moc nevyplácí a jsou s ním technnologické i smluvní problémy. Navíc je otázkou, zda o ně čtenáři vůbec stojí. Mizivý zájem o služby Onlineknihovny by spíš naznačoval, že ne.
K velkým tahákům půjčovny nepatří ani v cizině, kde se prosazují spíše „klubové“ modely nabízející za předplatné přístup k velkým databázím e-knih – známým příkladem je např. německá služba Skoobe.
S podobným modelem ostatně loni v létě přišel i Amazon, který začal nabízet službu Kindle Unlimited – za 9,99 USD měsíčně dostanou uživatelé v USA přístup ke stovkám tisíc e-knížek. Proti novince se vzápětí ozvali někteří autoři, podle kterých Amazon tak podminovává prodeje e-knih. V Česku chtěl s podobným projektem už v roce 2013 přijít server ebookeater.cz, zatím to ale na start nevypadá.
