Počátkem roku 1998 nepůsobil na českém trhu ani jediný tranzitní operátor. Přesto se během dvou let dokázala situace vyvinout do stavu, kdy je trh nabídkami takovýchto služeb doslova přesycen. Během těchto pouhých dvou let došlo k výrazným změnám na českém internetovém trhu a situace v České republice se začala výrazně podobat vyspělým evropským státům.
První nastartoval vývoj služeb v této oblasti vstup Global One na český trh. Možná si ještě pamatujete na mohutné přesuny zahraniční konektivity řady ISP, kteří přispěchali k prvnímu tranzitnímu operátorovi působícímu na českém trhu na nákupy. Ten se však ze svého postavení a úspěchu, který mezi českými ISP získal, nemohl těšit příliš dlouho.
Vybudovaní pražského uzlu sítě Ebone znamená postupnou ztrátu postavení Global One na českém trhu. Ebone si krůček po krůčku získává dominantní postavení v oblasti prodeje zahraniční konektivity poskytovatelům Internetu v České republice. Oproti svému konkurentovi nabízí nejen kvalitnější (agregace v podstatě 1:1) a levnější služby, má však také paradoxně výhodu v tom, že není členem peeringového sdružení NIX.CZ. Členstvím v NIX.CZ Global One přidělává problémy svým zákazníkům, kteří kvůli členství v něm musí vlastnit ještě jinou zahraniční linku. To způsobovalo slavné pravidlo stanov NIX.CZ, které říkalo, že zahraniční provoz (konkrétně spojení s tzv. root servery) jednoho člena NIX.CZ nesmí jít přes síť jiného člena NIX.CZ.
Od doby vstupu tranzitních operátorů na náš trh také nemá smysl mluvit o zahraničních linkách v jejich původním smyslu slova. Nejde již o žádné zahraniční linky, ty zpravidla končí na pražském přístupovém bodu některého tranzitního operátora. Plní však stále svou původní roli – zprostředkovat spojení s ostatním Internetem, převážně se zahraničním, takže pojmu zahraniční linka můžeme používat směle dál.
Oba tranzitní operátoři, tedy Ebone a Global One, se však ze svého postavení neradují příliš dlouho, brzy dochází ke vstupu dalších tranzitních operátorů na český trh. Začíná se také stírat rozdíl mezi samotnými tranzitními operátory a poskytovateli, kteří nabízí služby připojení k Internetu ostatním poskytovatelům pouze jako doplňkovou službu s ohledem na kvality své sítě a její kapacitu, kterou sami nejsou schopni plně využít.
Objevuje se tak celá řada poskytovatelů zahraniční konektivity jako Infonet/AUCS, KPNQwest, Nextbone a Telia – v úplně poslední době pak ještě Teleglobe, UUNET a Zephyr. Na poli poskytovaní zahraniční konektivity se však začínají prosazovat klasičtí ISP jako kupříkladu Video On Line. Všem nahrává do karet uvolnění pravidel NIX.CZ, které již umožňuje realizovat připojení k Internetu přes jiného člena NIX.CZ.
Pole poskytovatelů zahraniční konektivity se tak stává značně nepřehledným, vedle v České republice etablovaných tranzitních operátorů se tak objevují firmy na českém trhu méně známé, případně samotní poskytovatelé Internetu. Pojďme se tedy vrátit k otázce, zda má takový počet poskytovatelů zahraniční konektivity (potažmo tranzitních operátorů) možnost se v České republice uživit?
Nejprve je nutno si uvědomit některá specifika prodeje zahraniční konektivity oproti prodeji klasických pevných linek. Základním problémem je velice úzký okruh potenciálních zákazníků, které představují pouze poskytovatelé Internetu samotní, případně velké společnosti, které jsou ochotny spravovat vlastní AS (autonomní systém). Takováto firma existuje v České republice zatím pouze jediná – České aerolinie. Okruh potenciálních zákazníků je nejen velice úzký, je také velice specifický. Každý, kdo se rozhodne budovat vlastní síť (ať již jde o ISP či velkou firmu) takového rozsahu, aby pro něj byla investice do zahraniční linky nevyhnutelná, podrobně prostuduje situaci na trhu a to po všech stránkách.
Vzhledem k tomu, že kvalita nabízených služeb je do určité úrovně (myšleno rychlostí) velice podobná, se objevují především otázky finanční a zde vystupuje do popředí individuální jednání s každým zákazníkem a schopnost reagovat na jeho požadavky výhodnější nabídkou než konkurence. Toto samozřejmě platí v řadě případů i u klasických pevných linek, v případě nakupování zahraniční konektivity jsou však jednání vzhledem k hodnotě celého kontraktu podstatně důležitější.
Zatím jsme nezmínili skutečnost, která je pro zodpovězení naší otázky možná klíčová. Proč ISP většinou příliš nestřídají své upstream providery (poskytovatele, přes které mají realizovánu svoji zahraniční konektivitu)? Mají k tomu své důvody. Kontrakty typu poskytování zahraniční konektivity se sjednávají na pevně určená časová období. Což už samo migraci ISP znesnadňuje, není však jediným důvodem. Po skončení takového kontraktu totiž dochází k vytváření dalšího kontraktu za pro zákazníka výhodnějších podmínek, jde v podstatě o takový „věrnostní“ program. Typická jsou dvě řešení, buď zákazník za stejnou cenu získá vyšší přenosovou rychlost, případně jinou podobnou výhodu, nebo se sníží cena služby. To je jeden z hlavních důvodů, proč ISP neradi mění svého upstream providera.
Současná situace v České republice hovoří vcelku jasně. Úspěšnými na poli prodeje zahraniční konektivity jsou především GTS (Ebone), KPNQwest a Nextbone. V brzké době se dá také očekávat příliv zákazníků k UUNETu a pravděpodobně i k Teleglobe. Obě společnosti mají celosvětově pověst významných tranzitních operátorů, Teleglobe je dokonce největším světovým poskytovatelem konektivity do Spojených států.
Trh v České republice je již v podstatě celý rozdělen, s ohledem na vstup dvou významných světových tranzitních operátorů by však mohlo dojít k jeho drobnému přerozdělení. Jak jsme již zmínili výše, poskytovalé neradi mění své upstream providery, pokud jsou se službami svých stávajících spokojeni, případně pokud konkurence nenabídne výrazně výhodnější podmínky. Situaci tak mohou narušit především nově vzniknuvší ISP či velké podnikové sítě. Ty si však vyberou zaběhlé společnosti, které jsou vzhledem k vyššímu počtu zákazníků také schopny nabízet levnější služby. Zdá se tak, že menší tranzitní operátoři, jako je Infonet/AUCS, Telia a veterán (je to kruté, ale je to tak) Global One, jsou odsouzeni již pouze do pozice diváků.
Jaká je tedy odpověď na výše položené otázky? Na trhu poskytovatelů zahraniční konektivity jistě dojde k upevnění pozic současných hráčů. Narušit by je mohla pouze výrazně výhodnější nabídka některé jiné společnosti, případně problémy některého z tranzitních operátorů, které by způsobily hromadný odchod jeho zákazníků.