Politikům se nelíbí, že firmy jako Google, Amazon či Facebook díky systému účetních operací daní většinu svých zisků v daňových rájích nebo zemích, které mají velmi nízkou daň z příjmu. Je to sice dlouhodobý problém, ale v době, kdy jsou vlády nuceny kvůli složité ekonomické situaci šetřit a škrtat v již tak napjatých rozpočtech, zní kritika vůči takovému jednání o poznání hlasitěji.
Loni například došla trpělivost britským poslancům, kteří si do finančního výboru pozvali zástupce společností Amazon, Google a Starbucks, aby jim vysvětlili, jak je možné, že Velké Británii platí jen velmi nízké daně, přestože jejich tržby se pohybují ve stovkách milionů až miliardách liber.
Nadnárodní internetové firmy se dostaly loni do hledáčku úřadů i v Itálii, Francii či Austrálii.
Daňová optimalizace, kterou s oblibou využívají, není sice protizákonná, ale podle některých evropských politiků je minimálně nemorální. Například někteří britští poslanci považují toto jednání za nespravedlivé vůči britským daňovým poplatníkům. Navíc upozorňují, že firmy ze zámoří mají oproti těm britským konkurenční výhodu, protože neodvádějí tak vysoké daně jako místní společnosti.
1,6 miliardy zoptimalizovaných dolarů
V prosinci vyšlo najevo, že Google v roce 2011 díky komplikovanému systému účetních operací, který je označován názvem Double Irish and Dutch Sandwich (Dvojitý irsko-holandský sendvič), zaplatil na daních o polovinu méně, než kdyby příjmy danil v zemích, ve kterých je fyzicky vybral. Celosvětově měl takto ušetřit na až 1,6 miliardy dolarů. Celkově na dani z příjmu zaplatil 1,5 miliardy dolarů.
Google toho docílil tím, že 9,8 miliard dolarů nasměroval do své filiálky v daňovém ráji na Bermudách, kde je daň z příjmu právnických osob 0 procent. Částka odpovídá 80 procentům zisku před zdaněním, kterého firma v roce 2011 dosáhla.
Google odvedl v roce 2011 ze zisku, kterého dosáhl v zemích mimo Spojené státy, na daních pouze 3,2 procenta. Přitom na tomto zisku se nejvíce podílely příjmy v evropských zemích, ve kterých se daň příjmu právnických osob pohybuje v rozmezí 26 až 34 procent.
Například britský trh se podílel na celkových tržbách Googlu ze zemí mimo Spojené státy jedenácti procenty. Ve Velké Británii měl Google tržby ve výši 4,2 miliardy dolarů, ale na dani z příjmu odvedl jen 9,6 milionů dolarů, byť daň z příjmu právnických osob je ve Velké Británii stanovena na 26 procent. Google přitom globálně vykazuje provozní marži 28 procent a dá se předpokládat, že podobně vysokou marži má i ve Velké Británii.
Tip: Podívejte se, kolik odvedly na daních ve Velké Británii americké firmy v letech 2008 až 2011.
Zástupci Google argumentují tím, že Google platí daně tam, kde vytváří „ekonomickou hodnotu“ (economic value), což je primárně ve Spojených státech. Jenže podle lidí, kteří znají účetnictví firmy, Google část zisku, který firmě vygenerují technologie vyvinuté v USA, přelévá právě do ostatních poboček s cílem snížit svou daňovou zátěž i ve Spojených státech.
Na daních uteče v EU ročně bilion eur
Evropská komise v prosinci odhadla, že členským zemím se každoročně nepodaří vybrat až jeden bilion eur na daních od firem, které se placení daní z příjmu různými způsoby vyhýbají. Navrhla také vytvoření blacklistu států, které lze označit za daňové ráje, a doporučila členským zemím, aby přijaly opatření, která by takovému chování firem zabránila.
Aby však byla taková opatření účinná, musela by být státy přijata současně. Jenže v situaci, kdy každá země má rozdílné daňové sazby a navíc některé členské státy poskytují nadnárodním firmám daňové úlevy (například vyšlo najevo, že firma Starbucks, která většinu příjmů z trhů v EU daní v Holandsku, podepsala v minulosti s holandskou vládou tajnou dohodu, která firmě zaručuje nižší sazbu daně z příjmu, než je v Holandsku běžné), se jakákoliv opatření zřejmě minou účinkem. O pobídkách se mimochodem zmiňoval i předseda správní rady Google Eric Schmidt, když obhajoval daňovou optimalizaci, kterou firma využívá
Platíme vysoké daně, platíme je v souladu se zákonem. Jsem velmi pyšný na to, jaký daňový systém se nám podařilo vytvořit s pomocí pobídek, které nám nabídly jednotlivé vlády. Tomu se říká kapitalismus. A my se za to nestydíme,
prohlásil Schmidt.
Je nutné změnit globální daňová pravidla?
Některé státy doufají, že by situaci pomohla vyřešit změna globálních daňových standardů, které pokulhávají za rozvojem technologií a Internetu.
Globální daňová pravidla říkají, že zisk by měl být zdaněn v té zemi, kde firma vyvíjí nějakou fyzickou aktivitu. Webová stránka se mezi takové aktivity nepočítá, stejně tak se nepočítají aktivity nevýznamné pro tvorbu zisku. Tedy ani případní zaměstnanci, kteří zastávají jen podpůrné pozice, které se nijak významně nepodílejí na tvorbě zisku.
V případě Google se zaměstnanci většiny lokálních poboček nepodílejí na příjmech z reklamy a vyhledávání, které jsou největším zdrojem příjmů firmy. Tyto příjmy pak nemohou být zahrnuty do příjmů lokální pobočky a zdaněny dle tamních pravidel.
V Evropě protékají zisky Google z reklamy přes pobočku v Irsku, kde je daň z příjmu právnických osob 12,5 procent. Z té pak peníze putují do holanské pobočky, která je pro daňové účely registrována na Bermudách.
Velká Británie a Německo už na listopadovém setkání zemí G-20 v Mexiku podaly návrh na přijetí nových daňových pravidel. Případnou změnou daňových standardů se bude zabývat také OECD.
O tom, že snaha států získat od nadnárodních firem na daních více peněz bude letos gradovat a stane se jedním z nejdůležitějších politických témat, svědčí i prohlášení britského premiéra Davida Camerona před nadcházejícím summitem zemí G-8, který proběhne v červnu v Severním Irsku. V otevřeném dopise adresovaném ostatním představitelům zemí G-8 Cameron uvedl, že chce na summitu dosáhnout shody v otázce boje proti přeshraničním daňovým únikům.
Jedná se o složitou otázku, která bude vyžadovat detailní diskusi, jaké pro ni zvolit řešení. Ale věřím, že všichni máme společný zájem na tom, abychom byli schopni naše daňové poplatníky, kteří tvrdě pracují a platí daně v takové výši, jak jim ukládá zákon, ujistit, že ostatní také platí odpovídající daně,
prohlásil Cameron.
Přivítejte internetovou daň
Například Francie ale nechce čekat, až se podaří prosadit změny na mezinárodním poli, a snaží se dlouhodobě přijít s vlastním řešením. Už před dvěma lety navrhl tehdejší prezident Nicolas Sarkozy, aby stát uvalil na Google a ostatní firmy speciální jednoprocentní daň z příjmů z reklamy. Návrh sice prošel Senátem, ale nebyl schválen Národním shromážděním.
Minulý týden přišel francouzský prezident Francois Hollande s dalším návrhem. Stát by měl nově vybírat tzv. internetovou daň. Ta by byla vybírána od společností, které na Internetu sbírají data a informace o svých uživatelích. Výše daně by měla být vypočítána podle počtu uživatelů, o kterých firma archivuje údaje. Počet uživatelů by ověřovali nezávislí auditoři.
Kromě Evropy začínají mít firmy kvůli peněžním operacím mezi jednotlivými pobočkami potíže už i ve Spojených státech. Tamní berňák požaduje po společnosti Amazon doplatek daně za roky 2005 a 2006 ve výši 234 milionů dolarů. Nedoplatek měl podle finančního úřadu vzniknout nesprávným vypočtením daňových odvodů z účetních operací mezi mateřskou firmou a pobočkami v Evropě.
Zdali i letos budou nadnárodní internetové firmy zhusta používat daňovou optimalizaci a vyhýbat se tak zdanění, kde to pro ně není výhodné, bude záležet pouze na politicích. Ti určují daňová pravidla a mantinely, ve kterých se firmy mohou pohybovat.
Pochopitelně musejí dát na misky vah nejen daňové příjmy, ale také další argumenty jako například zaměstnanost. Důležité ovšem bude, zdali dokážou v otázce daní zaujmout společný postoj. Vzhledem k tomu, že některé země jako Francie se rozhodly vydat vlastní cestou a jiné na současném stavu díky daňovým pobídkám profitují, budou jednání nepochybně velmi složitá.
