Jedenáctého března uplyne rok od chvíle, kdy Japonsko zasáhla zhoubná tsunami. Zabila 19 312 lidí, smetla 120 tisíc domů a dalších 800 tisíc poničila. Elektrárnu ve Fukušimě projektovanou tak, aby vydržela zásah šestimetrovou mořskou vlnou, zasáhla vodní stěna vysoká čtrnáct metrů. Únik radiace byl vážný. Dodnes platí zákaz vstupu do okruhu dvacet kilometrů od místa katastrofy. Zvýšené hodnoty byly naměřeny také v některých dalších městech.
Když Radka Peterová před dvěma týdny na konferenci New Media Inspiration mluvila o senzorech jako nástrojích občanské společnosti, jedním ze stěžejních příkladů byla japonská webová aplikace Hakatte Geiger. Po havárii ve Fukušimě, v době, kdy byl v Japonsku nedostatek Geigerových detektorů ionizačního záření, si mohli Japonci na webu zadat, která místa chtějí proměřit, a jejich spoluobčané, kteří Geiger-Müllerův čítač vlastnili, prověřili, jaká je úroveň radiace třeba v okolí jejich domu. Autor aplikace, jedenačtyřicetiletý programátor Norifumi Ogawa z Tokia, vystoupil v sobotu v Berlíně na festivalu Transmediale.
Mobilní sítě jsou při pohromách nespolehlivé. Přesto na ně česká samospráva spoléhá
Systém varování obyvatelstva před radiací, který za mnoho miliard pořídila a provozuje japonská vláda v prvních dnech po havárii nikoho nevaroval. První informace z něj přišly až po 12 dnech. Mezi Japonci se šířila panika. „Když se mi podařilo sehnat příruční Geigerův detektor, změřil jsem nejprve svůj dům, školu a dětské hřiště, kam chodí mé děti,“ vzpomínal Ogawa. Když výsledky napsal na svůj osobní blog a na Twitter, začaly mu chodit desítky žádostí od lidí, kteří vlastní čítač neměli. Rozhodl se proto vytvořit jednoduchou webovou aplikaci, která by takovou spolupráci usnadnila všem Japoncům.
Za prvních deset dnů provozu přišlo dva a půl tisíce žádostí o měření. Ještě důležitější je, že 80 procent z nich někdo vyslyšel. Dnes má Hakatte Geiger na kontě přes osmdesát tisíc splněných žádostí.
„Vlády jsou nedokonalé a málokdy to vychází najevo tak jako při katastrofách. Lidé propojení sociálními médii je mohou zastoupit. Dříve oddělená rozhodnutí a činy jednotlivců se mohou změnit v obrovskou sílu. Naučte se ji používat i ve vaší zemi,“ zakončil své vystoupení Norifumi Ogawa. Ještě před tím ale vyjmenoval další působivé příklady toho, jak Facebook, Twitter & spol. pomáhaly a bez nadsázky někdy i zachraňovaly životy:
- Zoufalá žena uvězněná v hořícím domě poslala e-mail synovi do Londýna: „Vypukl tady požár, nemůžeme ven, snad to zvládneme.“ Syn napsal žádost o pomoc na Twitter a během několika minut se dočkal stovek retweetů. Jeden z nich si přečetl místostarosta Tokia a vyslal na místo záchranáře ve vrtulníku. Ukázalo se, že žena nebyla v hořícím domě sama. Twitter pomohl zachránit několik desítek lidí.
- V hodinách po zemětřesení kolabovala přetížená mobilní telefonní síť. Facebook a Twitter posloužily jako záložní komunikační prostředky, lidé přes ně sdíleli informace o rodinných příslušnících i o aktuální situaci v dopravě.
- V oblasti, kde zemětřesení zničilo televizní infrastrukturu, pomohl informovat spoluobčany středoškolák, který přenášel vysílání ze svého televizoru přes Ustream.
- Během dvou hodin po otřesech se začali v sociálních sítích organizovat dobrovolníci, kteří fotografovali v zasažených městech nástěnky se seznamy pohřešovaných a inzeráty, v nichž rodiny hledaly své blízké, a přepisovali tato data do strojově čitelné podoby.
- Během čtyř hodin vznikl na platformě Ushahidi web Sansai.info využívající crowdsourcing k lepšímu šíření informací a koordinaci záchranných prací.
- Když začaly ve dnech následujících po katastrofě na různých místech země docházet zásoby pohonných hmot, objevily se okamžitě weby, kde si řidiči radili, kde se ještě natankovat dá a kam už nemá cenu jezdit.
- Čtyři dny po katastrofě zveřejňuje automobilka Honda aktuální data z navigačních systémů svých automobilů. Vzniká díky nim detailní mapa silniční sítě, z níž je jasné, které cesty byly zničeny a kterými se ještě dá projet.
- Google Crisis Response začíná poskytovat informace z evakuačních center a koordinovat jejich činnost.
- Amazon Wish List – evakuační centra začínají využívat oblíbenou dárkovou funkci největšího e-shopu světa ke zveřejňování věcí, které potřebují oběti zemětřesení. Kdokoli na světě si je může prohlédnout a jedním kliknutím poslat na adresu evakuačního centra.
U nás je zatím nejznámější ukázkou užitečnosti sociálních sítí při živelních pohromách facebooková stránka České televize. Jak ukazují zkušenosti z Japonska, možnosti sociálních médií jako prostředku krizové komunikace facebookovými statuty, komentáři a nahráváním autentických fotek zdaleka nekončí.
