Pozemně šířené televize se pomalu, ale jistě dostávají do podobné krize, v níž se už nějaký čas potácí hudební průmysl. Stejně jako u hudby to však vypadá, že těžit z této krize bude především koncový uživatel, kterého čeká pestřejší nabídka. Zapomeňte ale na pozemní televizní vysílání, to je zastaralé ještě předtím, než pořádně začalo, o čemž svědčí už jen fakt, že se neví, zda rovnou nevysílat v komprimovanějším formátu MPEG-4, který pojme více stanic ve vyšší kvalitě. V roce 2012, kdy u nás skončí analogové vysílání, bude všechno úplně jinak. Vždyť vzpomeňme na síť třetí generace mobilních telefonů, pro kterou komunikační firmy draze nakoupily vysílací pásma a nakonec je nebyly schopny během několika let vůbec zprovoznit.
Po rekordních devadesátých letech, kdy televize pravidelně vykazovaly sledovanost v řádech několika milionů diváků (a tomu odpovídající tržby za reklamu), se počet těch, kteří tráví většinu svého času u televizoru, povážlivě zmenšil. Kromě nových televizních stanic, vysílajících přes satelit nebo kabel, je jim konkurencí změna životního stylu diváků. Někteří si jdou raději zasportovat, někteří si půjčí film v půjčovně nebo na internetu, někteří stráví více času na síti nebo u videoher. Své zisky by však televizní společnosti chtěly zpět, a tak to zkoušejí na internetu, v prostoru, který však zatím nebyl nijak omezován nejrůznějšími Radami a vzhledem k daleko nižším nákladům na vysílání je mnohem uvolněnější.
Dřív, nebo zadarmo?
Obsah vysílání pozemních televizí začíná být zastaralý. Nabídnout film několik let po uvedení v kinech je dnes pozdě. Většina těch, kteří ho chtějí vidět, ho prostě už viděla, ať už v kině, na DVD nebo si ho stáhla na internetu. Stejné je to se zahraničními seriály. Ztraceným nebo Zoufalým manželkám trvala cesta na české obrazovky přes dva roky, Hrdinům přes rok. Nové díly se však na internetu často objevují ještě před oficiálním uvedením v televizi, která je vyprodukovala, české titulky jsou k mání většinou během několika dnů. Současná televizní revoluce je spojena s internetem, čehož si pomalu všimly i domácí televize.
Na webu České televize (ceskatelevize.cz) si stejně jako u komerční konkurence již delší dobu můžete v archivu najít její pořady; zprovoznila také videopůjčovnu, v níž nabízí filmy a seriály z vlastní produkce za úplatu. Novinkou je exkluzivita, kterou může mít divák ochotný si něco připlatit. Za 19 korun může vidět nový díl seriálu Dobrá čtvrť týden před jeho uvedením. Jinou cestou jde televize Prima (iprima.cz), která začala přes společnost kinomania.cz nabízet starší díly svých seriálů zdarma. Tedy – prošpikované reklamou. Výhledově by měla zpřístupnit i díly nové, bez reklam, ale za poplatek. Nejmenší pokrok udělala TV Nova (nova.cz). Kromě archivů nabízí ve své videopůjčovně filmy a seriály za přemrštěné ceny. Kdo je zvědavý na jeden díl Ordinace v růžové zahradě za 45 korun?
televize.cz
A jak vypadá situace na českém internetu? Částečně z fenoménu YouTube povstal Stream (stream.cz), který však jako by nevěděl, na kterou stranu se vydat. Vyrábí sice několik vlastních pořadů, většinu produkce však získává zdarma od svých uživatelů. Bohužel na vrub kvality. Na podzim, poté, co byl koupen společností Seznam.cz, však Stream spustil svou první reality show (Peklo s Landou) nebo začal nabízet epizody z animovaného seriálu A je to!. Výhledově se prý počítá i s filmy. Nevýhodou zůstává přehrávač vysílání, který neumožňuje ani tak základní věc jako uložení vybraných pořadů do playlistu, a divák je tak odkázán k neustálému klikání.
Alternativu Streamu nabízí čerstvě v dubnu spuštěná Alternativa TV (alternativatv.cz). Ta uvádí hitparádu českých videoklipů (na výběr jich je šedesát), ale také hitparádu ukázek z divadelních her, literárních čtení a dalších perfomancí. K tomu tu můžete zhlédnout pár dokumentů a hraných filmů. Nabídka se má samozřejmě rozšiřovat. I tady jsou k vidění amatérská videa, těžiště by však mělo spočívat spíše v kvalitních, profesionálně provedených pořadech. Jako doplněk nabízí server psané pozvánky a recenze, sekci věnovanou výtvarnému umění a vzniká tu také jakási encyklopedie umělců. Již delší dobu pak funguje vysílání Artyčok TV (artycok.tv), které provozuje Akademie výtvarných umění v Praze. Obsahem jsou informace o probíhajících výstavách a rozhovory s umělci, příspěvky je pak možné sledovat i v rozlišení High Definition, kterého se u pozemního televizního vysílání zřejmě jen tak nedočkáme.
pitchfork.tv
A jak je to v zahraničí? O týden později než Alternativa TV spustil své televizní vysílání hudební server Pitchfork (pitchfork.tv). Pokud vám připadá, že na běžné hudební kanály se kvůli jejich zahlcení reklamou už nedá dívat, můžete směle přeladit. Pitchfork TV nabízí nejnovější klipy kapel, které v běžném vysílání třeba MTV 2 uvidíte jen těžko. První týden nabídla například dokument o turné skupiny Pixies z roku 2004 (po týdnu byl nahrazen dalším pořadem), exkluzivně natočené živé verze několika skladeb skupiny The Thermals ze střechy jedné z budov v New Yorku, rozhovor se skupinou Man Man o jejím právě vydávaném albu nebo rozhovor se skupinou Liars. Pořady si můžete pustit v televizí vygenerovaném pořadí a sledovat je jako klasickou televizi, nebo si zkrátka vyberete, co vás zaujme, a pustíte si jenom to. Bez všudypřítomné reklamy.
Budoucností televize tak jsou televizní přijímače připojené přímo na internet, které nabídnou obrovské množství televizních programů s nabídkou, z níž by si měl vybrat každý. Kdo si připlatí, nebude obtěžován reklamou, komu reklamy nevadí, bude koukat zadarmo. Klasická televize se tak zdá být mrtvá, stejně jako médium CD. Naštěstí televizím nepomůže kolem sebe kopat, jako se to u nás stalo při snaze otevřít prostor pro konkurenci v rámci pozemního digitálního vysílání. Jediné, co jim udrží diváky, je kvalitní (respektive požadovaná) nabídka pořadů.
Text byl napsán pro týdeník A 2, kde vyšel 16. dubna 2008
