Dne 7. srpna 2019 po více než třech letech vyšetřování Evropská komise vydala tiskovou zprávu, ve které prolomila alespoň částečně své mlčení a poodhalila své úvahy ohledně posuzování českého případu sdílení v mobilních sítích mezi společnostmi T-Mobile a O2/Cetin.
Ani Český telekomunikační úřad, ani Úřad na ochranu hospodářské soutěže nejsou účastníky tohoto řízení, takže tisková zpráva je v podstatě jediná informace, kterou máme k dispozici. Co tedy víme? Paní „hospodářsko-soutěžní“ komisařka Margrethe Vestagerová nám sděluje:
„Sdílení sítí operátory je obecně ve prospěch spotřebitele, protože s sebou nese rychlejší rozvoj sítí, úspory nákladů a pokrytí venkovských oblastí.“
To je pravda, sdílení obecně je dobrá věc – ve prospěch spotřebitele, zajišťující lepší kvalitu pokrytí i ve venkovských oblastech. Pojďme dál.
Pokud se ale objeví náznaky (v originále – when there are signs), že dohody o spolupráci mohou spotřebitele poškozovat, je naší povinností je prošetřit a zajistit, aby na trhu fungovala skutečná hospodářská soutěž.
To je opis obecné kompetence DG COMPETITON. S tím se nedá nic než souhlasit – DG COMPETION dohlíží na hospodářskou soutěž, a pokud objeví problém (náznak problému), prošetří ho a zajistí, aby soutěž mohla fungovat. Pojďme dál.
„V tomto případě se obáváme, že dohoda o sdílení sítí mezi dvěma největšími operátory v Česku omezuje hospodářskou soutěž v hustěji osídlených částech země.“
Evropská komise formuluje obavy, že dohoda o sdílení sítí mezi dvěma největšími operátory ve svém efektu omezuje hospodářskou soutěž v hustěji osídlených částech země. Tedy nevadí, jací dva čeští operátoři sdílí sítě, ale vadí příliš velký rozsah tohoto sdílení, tedy to, že síť sdílí kromě Prahy a Brna všude, včetně hustších aglomerací nebo ostatních velkých krajských měst.
Bránění inovacím?
Zajímavá je věta „Komise proto předběžně dospěla k závěru, že dohoda o sdílení sítí mezi dvěma hlavními českými mobilními operátory omezuje hospodářskou soutěž, čímž brání inovacím.“
Dá se tedy říci, že se Komise obává, že kvůli sdílení společnosti T-Mobile a O2/Cetin nemusejí tak razantně inovovat, jak by musely, kdyby sdílení neprobíhalo. To je samozřejmě diskutabilní; je jen škoda, že nevidíme to, co vidí právníci obou dvou operátorů, a podrobnosti toho, na čem Komise své tvrzení staví, protože se na první pohled nezdá, že inovace nebo třeba míra pokrytí jsou to, v čem by Česko nějak zaostávalo za zbytkem Evropy.
Je smutné, že tisková zpráva obsahuje tak hrubou nepřesnost, jako je tvrzení, že „Vodafone je menší a na rozdíl od ostatních dvou operátorů sdílejících své sítě nemá významný podíl v segmentu pevných linek.“
Pár týdnů před tím to samé DG COMPETITION odsouhlasilo převzetí UPC právě Vodafonem. To UPC, které má podle naší výroční zprávy za rok 2018 podíl 14,2 % na trhu přístupu k internetu prostřednictvím kabelových sítí. Slovy UPC z jejich webové stránky: „Naše kabelové sítě jsou v dosahu 1,4 milionu domácností a našich služeb využívá přes 600 tisíc zákazníků.“ Kdyby takovouhle botu udělal ČTÚ, mám druhý den na stole minimálně tři hustě popsané A4, jak špatně děláme svoji práci.
Jak se sdílí v Evropě?
Komise ve své tiskové zprávě říká, že „sdílení sítí je běžná praxe, s jejíž pomocí lze snížit náklady a usnadnit rozvoj sítí elektronických komunikací. Ve většině případů vede k větší efektivitě.“ Jak je to se sdílením v jiných evropských státech?
Všichni operátoři na trhu sdílejí nějakým způsobem v Rakousku, Belgii, Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Itálii, Litvě, Lucembursku, Nizozemí, Norsku, Portugalsku, Španělsku, Švýcarsku. V některých státech je nad rámec obecných dohod o sdílení ještě podepisována dvoustranná dohoda.
Forma dohody o sdílení je řešena např. „nájmem“ – tedy jeden operátor je ve své oblasti „hostitel“ a pronajímá svou infrastrukturu a druhý je nájemce, v jiné oblasti se role prohazují. Další možná forma je „joint venture“ podnik.
Extrémní přístup vidíme v Řecku, kde operátoři jako jediní sdílí i core část své sítě. Co se týče geografického sdílení, rozdělujeme sdílení na „celostátní“ a „regionální“. V některých hodnoceních je kvůli „nesdílení“ v Praze a Brně Česká republika řazena do regionálního sdílení. Stejně jako Dánsko, Finsko (dohoda DNA a Telia Finland) a Francie (dohoda Bouygues Telecom a SFR).
Jinými slovy, sdílí celá Evropa. Sdílí 2G, 3G, 4G. Sdílí regionálně i celostátně. A v 5G sítích se bude sdílet ještě daleko více. Koneckonců Komise se sama snaží operátory jinde v Evropě uklidnit, že to, že se její oko upřelo na Českou republiku, neznamená, že by byla proti sdílení jako takovému, a už vůbec ne proti takovému sdílení, které pomůže rozvoji 5G sítí. Česko je pro ni specifický případ bez přesahu na ostatní trhy. Tak uvidíme.
A tím se kruhem vracíme na začátek: sdílení je dobrá věc, otázkou je vždy míra/rozsah sdílení.
Jinak v minulém období proběhly dvě skvělé akce – třetí ročník Hackathonu veřejné správy a konference Kam kráčí telekomunikační sítě. Obě to byla skvělá setkání, kde se můžete přesvědčit, že v Česku jsou šikovní lidé, kteří mají „digitál“ v krvi. Díky jim za to.