Hlavní navigace

Kmitočty Jaromíra Nováka: Tacitní koluze není kartel

Autor: Depositphotos
Jaromír Novák

Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu v pravidelném sloupku popisuje novinky ve světě telekomunikací a regulací. Vychází každou druhou středu.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Před čtrnácti dny jsem si myslel, že budu psát o podmínkách aukce ve veřejné konzultaci, ale ještě se finišují překlady, a proto dokumentace není venku. Aukce ale není to jediné, co ČTÚ připravuje. Další aktivita, vymezení a ustavení mobilního datového trhu pro regulaci na velkoobchodní úrovni, jde do další fáze. Příští týden se na radě bude projednávat rámcová pozice k připomínkám, které operátoři – síťoví i virtuální – zaslali ve veřejné konzultaci.

V článku na Lupu si jistě mohu dovolit pár osobních poznámek, protože nejde o správní řízení a já nejsem podjatý. Nejprve ale pár základních slovíček, protože debatu velmi degraduje prosté matení pojmů. Mají operátoři kartel? Proč ho ČTÚ neřeší? A proč ČTÚ mluví o tacitní koluzi? A co to vůbec je?

Tacitní koluzi je třeba ostře odlišovat od protisoutěžních dohod – kartelu. Na rozdíl od protisoutěžní dohody, kterou její aktéři uzavírají dobrovolně, a proto je zakázaná a zavrženíhodná, je volba kooperativní strategie v tacitně koluzivním prostředí v podstatě ekonomicky racionální a z pohledu účastníků tacitní koluze nutná.

Trh se totiž vyvinul do stavu, kdy je pro členy oligopolu nesmyslné a ztrátové volit samostatnou a nekooperativní strategii. Kooperativní chování totiž vede k jasnému zisku, ale za cenu ztráty individualistického chování. Což právní řád předvídá a dává regulátorovi možnost (v určitých případech a při splnění celé řady podmínek) regulačního zásahu.

Kooperativní chování musí sledovat společné cíle. Jaké mohou být v případě našeho „specifického trhu“?

Podíváme-li se na maloobchodní trh, společnou strategií účastníků koluze může být:

  • absence agresivní konkurence v ceníkových cenách, konkurence omezena na individuální nabídky ve firemním segmentu a v omezené míře individuální (většinou retenční) nabídky v rezidenčním segmentu
  • absence agresivní konkurence v množství poskytovaných dat v běžných tarifech a současně jen pomalé navyšování objemu v balíčcích
  • umělé udržování vyšší ceny kombinované služby hlas/data v porovnání s čistě datovou službou

Což tu nepřekvapivě všechno vidíme i prostým okem. Na velkoobchodním trhu sledujeme společně výhodnou strategii udržování dostatečně vysoké velkoobchodní ceny (a nepříliš atraktivních podmínek) pro virtuály, která neumožňuje narušit strategii segmentace trhu.

Další věcí, kterou ČTÚ v analýze musí dokázat, je existence dostatečné transparentnosti trhu, která umožňuje efektivní odvetný mechanismus v případě, kdy se některý z členů tacitní koluze odchýlí od společné strategie. Jinými slovy – bereš mi zákazníky, protože jim nabízíš víc dat za nižší cenu? Snížím cenu taky a žádného mého zákazníka nezískáš. Český trh již tohle zažil, pamatujete? V roce 2013 přišla Telefónica s tarifní revolucí. Do dvou dnů T-Mobile a Vodafone zareagovali.

Pokud si projdete připomínky, uvidíte, že všichni tři síťoví operátoři rozporují kritérium dostatečné transparentnosti trhu zejména tvrzením, že u nás existují slevy z ceníkových cen. Tím ale sami přiznávají, že trh není dostatečně konkurenční, protože na konkurenčním trhu by žádné slevy z ceníkových cen neexistovaly, protože ceníková cena by již byla stlačena tak, že by další prostor ke slevě nedala.

A to je to, kam regulace ČTÚ směřuje – regulací musíme nahradit tuto tržní nefunkčnost, aby z boje o cenově nejcitlivějšího zákazníka (tedy toho, který jako první je připraven změnit dodavatele nebo nekoupit službu v případě zvýšení ceny) něco měli i cenově méně senzitivní zákazníci, kteří na to nebudou doplácet.

Jinými slovy se dá jednoduše říct, že už fakt, že se soutěž odehrává v oblasti neveřejných cen a individuálních slev, nikoliv plošně v ceníkových cenách, může být tacitně koluzní strategií.

A kdyby náhodou operátoři zapomněli, že dodržovat společnou strategii je pro ně výhodné, je tu jejich asociace, která jim to připomene. Přeháním? Ne – vždyť se podívejte na webové stránky Asociace provozovatelů mobilních sítí (APMS) – oni si to radši připomínají naprosto veřejně – viz v březnu zveřejněný článek pod názvem Financial Times: Investoři ztrácejí trpělivost s francouzským telekomunikačním operátorem Iliad.

APMS zde na francouzském příkladu barvitě popisuje, že agresivní soutěžní nabídka…

Nízkonákladový mobilní operátor Free Mobile společnosti Iliad vtrhl na scénu ve Francii v roce 2012, čímž narušil oligopol rivalských společností Orange, Bouygues a SFR. Přišel s jednoduchými smlouvami a balíčky a s možností kdykoliv od smlouvy odstoupit. Tento krok upevnil pověst Niela jakožto postrachu odvětví, neboť si tímto přístupem ve Francii získal pětinu mobilního trhu.

… vede k cenové válce…

Jeho rivalové SFR a Bouygues se pustili do agresivních cenových akcí a nabízí levné, celoživotní nabídky, aby získali zpět zákazníky bez ohledu na náklady, čímž omezili operátorovi Iliad slibovaný vzestup na trhu.

… a případně i k dalším opatřením…

Aby toho nebylo málo, je tu ještě příslib konsolidace trhu – a sice že čtyři hráči ve Francii by se zredukovali zpět na tři na základě dohody – a skončili tak brutální cenovou válku.

… s očekávatelným výsledkem:

EBF19-tip-kasa-dvorakova

Cenová válka sice krátkodobě prospívá spotřebitelům, současně ovšem vede k zastavení investic do rozvoje sítí, a především brzdí a zpožďuje inovace a implementaci nových technologií.

Tomuto kurióznímu prohlášení nelze rozumět jinak, než že jde o připomenutí existence tohoto odvetného mechanismu pro domácí operátory.  

Takže zopakování na závěr: tacitní koluze není kartel. ČTÚ řeší tacitní koluzi. Pokud máte podezření na kartel, musíte psát do Brna.