Román na pokračování vydávaný na Internetu není žádnou novinkou. Autoři je poměrně často publikují formou blogu, kapitolu po kapitole. Nabízí se jim tak snadná možnost interakce se čtenáři, možnost flexibilního zlepšování se, možnost ponechat tu kterou postavu v ději nebo jinou stáhnout. Nabízí se tak možnost vyrobit román přímo na míru publika. Tímto způsobem vznikl u nás například román Patrika Stacha, Flotila Země, či Příběh strýčka Martina. Celá řada z nich vyšla posléze knižně. Ze zahraničních můžeme zmínit zřejmě první pokus svého druhu z pera Waltera Kirna Aktivní anděl, který vyšel taktéž knižně.
Jedná se o klasické romány publikované pouze na Internetu po jednotlivých kapitolách. Nejedná se tedy o žádný zvláště převratný způsob autorské práce. Ještě zajímavější (nikoli co do obsahu, ale co do způsobu tvorby) jsou kolektivní romány. Čtenářům je dána obvykle první kapitola a zbytek příběhu mohou dotvářet sami. Odborná komise, koordinátor či hlasy čtenářů pak rozhodnou, která z navržených kapitol bude do románu zařazena. Takto se postupně buduje celé literární dílo, které je zajímavé především v tom, že každou kapitolu může napsat někdo zcela jiný.
Literární problémy jsou nasnadě; není lehké zachovat stylistickou celistvost románu ani myšlenkovou linii. Hrozí nebezpečí toho, že některé postavy nenápadně zaniknou či že partikulární zápletky budou mít větší roli než samotný příběh. Problém může být také v roli toho, kdo určuje vítěznou kapitolu, postupná ztráta motivace neúspěšných přispěvatelů, atp. Výsledek zrcadlící pluralitu myšlenek autorů je ale dostatečně silným motorem k takovéto tvorbě.
První český román na pokračování
V Česku se literárním dílům na Internetu tradičně poměrně daří; Písmák, Liter a mnohé další u nás mají poměrně dlouhou a úspěšnou historii. Ve svých komunitách vychovávají vlastní, především alternativně laděné autory, kvalita těch nejlepších děl je opravdu mimořádně dobrá. Proto není divu, že se v prostředí vycházejícího z tradice Čapka či Poláčka objevuje také dílo rozsahu podstatně většího, než jen krátká povídka či báseň.
Román na pokračování je projekt, za kterým stojí Jan Černý a jenž je zaštítěn knihkupectvím Luxor. Jedná se o sci-fi dílo, které má v současné době 31 kapitol a pracuje se na posledních dvou. Máte tak poslední šanci do tvůrčího procesu vstoupit. Kapitoly jsou menšího rozsahu, takže se do tvorby může pustit i člověk, jenž není literárně příliš zkušený. Literární jednotu i kvalitu díla můžete posoudit sami, ale přinejmenším tvůrčí proces v sobě nemálo uměleckého rozhodně skrývá.
Podle webových stránek projektu se v současné době jedná o možnosti knižního vydání románu, což jen dokresluje skutečnost, že na Internetu vzniknuvší díla se mohou stát součástí klasické literární tvorby.
O motivaci autorů se kromě vidiny autorské slávy a potřeby něco světu sdělit stará drobná odměna. Za každou uveřejněnou kapitolu získá autor poukázku 1000 Kč na nákup v knihkupectví Luxor. Ten, kdo dodá nejlepší kapitolu vůbec, obdrží 5 tisíc v hotovosti a stejnou částku jako poukázku do stejného knihkupectví.
Blogový román od iDnes
Projekt Blogový román na iDnes má téměř všechny marketingové atributy, které jej předurčují k úspěchu, alespoň co se zájmu týče. Předně je to osoba populárního spisovatele, která dokáže sama o sobě přilákat velké množství čtenářů (a hlavně čtenářek). Pak je to projekt velkého a hojně čteného webu, který na něj dělá na titulní straně patřičnou reklamu, vsází na dětské sny mnoha lidí o tom, že se stanou slavnými spisovateli, užívá stále populární blogy, sociální interakci mezi jednotlivými přispěvateli a zdravou soutěživost. Koktejl doplňuje ještě finanční motivace deseti tisíců korun za každou realizovanou kapitolu.
Název knihy je Srdce domova a jejím autorem je Michal Viewegh. Ten také osobně přečte všechny alespoň trochu podařené pokusy a bude se snažit román poskládat dohromady. Právě osoba autora může být pro mnohé poměrně velkým a zajímavým lákadlem. Druhou kapitolu románu se pokusilo napsat 800 autorů, a tak lze očekávat určitou uměleckou i literární kvalitu.
Umělecký přínos?
Významná je otázka, zdali se jedná o krok k umění, které je realizované na Internetu. Jistě se nejedná o nějakou mimořádnou invenční novinku, ale přesto je to počin, který může k podobným aktivitám zlákat celou řadu autorů. Romány Internet využívá jako nosné médium a komunikační kanál. Přispěvatelé se mohou porovnávat s konkurencí, svá díla dopilovávat a rozvíjet na základě interakce se čtenáři. Současně lze očekávat, že alespoň ze strany některých přispěvatelů se bude jednat o díla myšlenkově bohatá a literárně obstojná. V tomto světle lze o internetovém umění rozhodně hovořit.
Na stranu druhou je zde vidět určitá klasičnost obou projektů. Nebyl by román o řád zajímavější, kdyby vítězné kapitoly byly dvě nebo tři? Příběh by se pak mohl krásně větvit a čtenář by měl k dispozici celou plejádu možností, kudy se bude děj stáčet. Román by pak mohl nabýt rysů postmoderního uměleckého díla, v něm němž předem není znám děj ani závěr.
V očích celé řady „klasických“ umělců se dost možná zboří předsudky o Internetu jako o čemsi podřadném a nehodném zájmu. Možná se otevře cesta k podobným projektům, a to nejen literárním, ale i výtvarným. Umění na Internetu se tak pozvolna zvedá z oblasti alternativních literárních stylů a kvalitních fotografií směrem k hlavnímu proudu čtené literatury.
Oba projekty nabízejí prostor pro talentované a začínající autory, rozšiřují nabídku literárního vyžití a rozvíjejí nové formy umění. Umění, které je založeno na sociální interakci i spolupráci, ale současně vyžadující intelektuální a literární kvality jednotlivých autorů. A i kdyby jediný smysl podobných projektů spočíval v tom, že přivede čtenáře k samostatné tvůrčí činnosti a lásce k literatuře, můžeme je považovat za přínosné. Šance na úspěch (zatím) podle dosavadních výsledků jsou, ač výsledek samotný se zdá být zatím nejasný.
