Internet je místem, které umožňuje každému se svobodně vyjádřit. Vzniká zde podobná situace jako na přelomu středověku a renesance v literatuře klasické – obrovský nárůst děl v souvislosti s cenou na vydání publikace. Je tedy možné riskovat a vydat věc, o které mám pochybnosti, zdali je dostatečně kvalitní či zda bude čtena. Důvod je prozaický – na Internetu to nic (většinou) nestojí. Člověk většinou nemusí ani dávat v sázku svoji identitu, neboť je zcela běžná možnost užít pseudonymu uměleckého nebo jmenného.
Výsledek je jasný – budu-li spokojen s reakcemi, a když zjistím, že nejsem zas až tak špatný básník, žurnalista či prozaik, k identitě se mohu přihlásit, jinak ji mohu klidně odvrhnout a zřídit si novou.
Problematické je ovšem nalezení kvality v kvantitě: Víc než o cokoliv jiného jde o fórum, kde lze konfrontovat své názory s ostatními autory a případnými kritiky. I když je to nejnavštěvovanější literární stránka, mnoho kvalitní literatury zde k nalezení není. A pokud ano, tak jenom s velkými obtížemi. Popularitou lze jenom těžko srovnávat kvalitu, rozdíl mezi Evídkami a Písmákem je jako rozdíl mezi Respektem a Bleskem. Přesto se jedná o nejproduktivnější a nejrozsáhlejší dílnu českého internetu. Texty zde však zanikají v anonymitě a jsou zasypány hlušinou,
míní Pavel Kotrla (překladatel a redaktor) ve svém článku Zpět ke žloutnoucím stránkám papíru z internetového literárního magazínu Texty.
Na druhou stranu například v oblasti elektronických knih ve statistice nejlépe hodnocených děl (například na Palmknihy) najdeme v tabulkách celou řadu čistě internetové (tj. pro Internet vytvořené) literatury. Je tedy zřejmé, že z Internetu do knižního světa se prosadit lze, ale není to jednoduchá záležitost. Začínající autoři by měli svojí elektronickou publikační činnost brát především jako trénink a možnost konfrontace názorů s ostatními čtenáři.
Možný rozdíl nastiňuje také Miroslav Vejlupek, který ve svém článku Literatura na Internetu? Ne. Internetová literatura dochází k závěru, že internetová literatura je něčím zcela jiným než literatura tištěná, změnou formy materiálu se tedy mění také požadavky na umění a formu.
Na otázku, co soudí o perspektivách krásné literatury na Internetu, Petr A. Bílek (předseda Nadačního fondu Obce spisovatelů) na konferenci Mezinárodního výzkumného střediska elektronického publikování odpověděl: Je zajímavé sledovat i nový typ beletrie, psané primárně pro hypertextové prostředí, anebo adaptace klasických textů do tohoto prostředí. A o dostupnosti odborné literatury už ani nemluvě.
Pokračuje slovy: Nová média prostě asi povedou k novému typu senzitivity, ale jestli to bude horší nebo lepší, to se teprve uvidí.
Otázka existence či možností umění tvořeného primárně pro Internet tak zůstává stále otevřena.
Kam s ním (textem)?
Pokud máte zájem o přísun čtenářů a (tu více tu méně) konstruktivní kritiku, pak pro vás mohou být dobrou volbou servery pro autorské psaní. Výběr je poměrně široký, takže je potřeba definovat kritéria výběru. Prvním by měl být literární žánr, ve kterém chcete tvořit, neboť je asi zbytečné psát básně na server zaměřený na prózu a opačně. Dalším kritériem bude čtenářstvo, kvalita názorů na články apod. Stranou nezůstane ani prodleva mezi odesláním a publikací článku či reklamní proužky a bannery. Následující přehled asi zřejmě nebude úplný, ale mohl by poskytnout alespoň základní přehled o serverech pro možné budoucí spisovatele. Do diskuse můžete doplnit své vlastní zkušenosti a postřehy či oblíbený „zapomenutý“ server.
Jejich smysl pro magazín Litterate shrnuje opět Miroslav Vejlupek: Kolem mnohých internetových projektů, nekomerčních najmě, vznikají autorsko-čtenářské komunity, jejichž členové se začasto navzájem neznají, ale jejichž tvorba či vyhledávání literárního výrazu na Internetu má společný efekt: činí z krásné literatury složku nové kultury, kyberkultury.
Následující přehled se vám pokusí představit nejznámější a největší české autorské „kyberkulturní“ servery.
Písmák s podnadpisem „Amatérské literární umění“ založil již v roce 1997 Oldřich Neuberger a v současné době spolupracuje s Literární akademií (soukromou vysokou školou Josefa Škvoreckého). Téměř stále jsou zde online desítky uživatelů. Po vyplnění jednoduché registrace máte možnost tvořit vlastní díla, či dokonce sbírky. Můžete si samozřejmě zvolit i umělecký pseudonym.
Při tvorbě nového díla máte na výběr mezi snad téměř všemi literárními žánry, zda stojíte o kritiku i možnost nastavení data zveřejnění článku. Pro vkládání textu je dispozici poměrně pokročilý textový editor. Samozřejmostí je možnost vstoupit do nějakého literárního klubu či založit si svůj vlastní. S vaším členstvím však musí klub souhlasit. Nedostatku kritik a čtenářů se zde bát nemusíte.
Při prvním použití může někomu činit problém ovládání systému, ale i na ten si lze poměrně snadno zvyknout. Pro ty z vás, kteří se rádi setkáváte, je k dispozici možnost různých srazů a společných akcí.
Epika – již 720 autorů a 776 autorek, od roku 2002, přispívá do toho literárního díla. Při registraci si kromě obvyklých položek, jako je jméno mail apod., zvolíte také, zda jste básník, prozaik, filosof, textař či politolog. K článkům máte možnost přidávat fotografie či jiné ilustrace. Kromě obvyklých setkání a srazů je možnost stát se členem sdružení Epika, to znamená přispívat na provoz serveru nebo se účastnit soutěží.
Je potřeba počítat s tím, že začátky nebudou lehké. Na serveru se pracuje s tzv. kredity, to znamená, že když napíšete kritiku k vybraným článkům či se přihlásíte do systému, dostáváte jakési „peníze“, za které si kupujete nestandardní služby, jako je např. lobování za článek. Je tedy na začátek potřeba jich pár získat, neboť článek bez „lobingu“ si přečte jen málokdo.
Je také omezeno množství článků vkládaných za den (vložit lze pouze jeden článek za 24 hodin). Za nevýhodu považuji nepřehlednou strukturu menu, které je ale po grafické stránce vyřešeno originálně a velice pěkně. Každopádně projekt trojce autorů Vlastimila Soboty, Ivy Bednářové a Jana Medka určitě stojí za návštěvu.
Liter.cz je literární server s 8015 registrovanými autory, který odstartoval svou činnost v roce 2004. Po jednoduché registraci vyplníte několik údajů o sobě a můžete začít psát. Na výběr máte mezi několika směry (romány, fejetony, pohádky, úvahy, básně, reportáže) a každá má několik tématických podskupin. K článkům ostatních autorů můžete vkládat komentáře nebo je hodnotit na procentuální stupnici, článek můžete také poslat někomu mailem či si ho vytisknout. K dispozici je také údaj o počtu uživatelů, kteří článek zhlédli.
Nevýhodou bývaly reklamní proužky, které rušily čtení. V současné době je ale situace o mnoho lepší. Počet čtenářů a komentářů závisí, do značné míry, na vámi zvolené kategorii, kterou je tedy potřeba dopředu zvážit.
Blue World nabízí 13.043 děl od 1440 autorů a autorek. Po registraci máte možnost zakládat sbírky prózy i poezie (bez zajímavosti nejsou ani citáty) a vkládat jednotlivé texty. Ty ale musí projít kontrolou redakce (což trvá různě dlouho) a osobně to považuji za poměrně nepříjemné. Šťastně není řešena ani administrace účtu a graficko-textově kreativnější nepotěší ani editor textů, který sice podporuje značky pro editaci textu (jako [b] pro tučné písmo apod.), ale není to zrovna pohodlné. Díla je možno komentovat či hodnotit (nevím jen, proč je stupnice právě od 1 do 9…). Na tomto serveru vznikla také ALS literární skupina se svým vlastním manifestem. Zakládajícím členem skupiny je Vlachová Veronika. Web byl spuštěn v průběhu roku 2001, takže se rozhodně nejedná projekt bez delší tradice.
Společenství amatérských spisovatelů je dílem Matěje Novotného a Filipa Kotory. Svůj ostrý provoz zahájilo ve středu 20. července 2005. 798 autorů se musí spokojit jen se dvěma základními oddíly literatury. Registrace je sice relativně přehledná, ale na první pokus se rozhodně nezaregistrujete (nebo budete řešit problém s heslem či něčím jiným, je tedy potřeba vyzbrojit se trpělivostí; na druhou stranu je registrace pouze jedna, takže se nenechte odradit od užívání služby). Nevýhodou je i prodleva mezi napsáním a zveřejněním článku, podobně jako u Blue World. Příspěvky je možno komentovat a hodnotit jako ve škole od 1 do 5. Výhodou jsou pak vydávané almanachy (vyšly čtyři) a soutěže, kterých je možno se zúčastnit. Nejdůležitější z nich je Mistrovství v tvůrčím psaní, které letos slaví již třetí ročník.
Poeta je podle podnadpisu největší český literární server (posuďte sami 994 autorů a 2348 děl). Tento server (snad bez poněkud nepřesného podnadpisu) nemohu příliš hodnotit; v mém Firefox 2.0.0.5 se mi nepodařilo vůbec nalogovat a v IE 7.0 se stránka nezobrazovala příliš korektně. Na vydání článku je potřeba poměrně dlouho čekat a počet návštěvníků v řádu desítek denně není také příliš příznivý faktor. Záleží ale jen na vás, zdali vám bude dílo od týmu kolem Davida Havlíčka vyhovovat.
Nokturno je server se zaměřením na fantasy tvorbu. Je příjemným, slovy autorů „nočním“ prostředím. Články lze vkládat i bez registrace, která poskytuje výhody jako interní poštu či možnost vlastní ikonky u článku. Čtenářů ani registrovaných autorů není málo (zvážíme-li tématickou vyhraněnost serveru, pak asi 581 registrovaných autorů nemusí být špatným prostředím, pokud je téma vaším literárním chlebem). Kromě možnosti vkládat poezii, prózu, recenze apod. zaujme i možnost prezentace vašich grafických děl.
Vítěz?
Jak jsme již naznačili v úvodu, každý si musí vybrat podle svých parametrů a přání (už jen z pohledu filosofického by bylo nešťastné mluvit o místě, kde se tvoří nejlepší umění, neboť ona kvalita umění je individuální relativní hodnotou).
Začínajícím autorům by mohl být blízký Liter.cz, díky přehlednému prostředí a čtenářům, kteří neočekávají profesionální výkon a hledají co nejvíce pozitiv a možností pro zlepšení (to je samozřejmě obecné, ale takovýchto čtenářů zde najdeme větší množství).
Zkušenější „spisovatel“ asi nejvíce ocení Písmák, který nabízí pokročilou editaci textů (tedy možnost psát jednoduché kaligramy), možnost zakládat sbírky, členství v klubech, interní poštu a mnoho dalšího. Kritika je mnohdy nemilosrdná, ale z mé zkušenosti většinou poměrně trefná.
Pokud jde o čtenáře, asi největší komfort nabízí Epika. Umožňuje filtrování autorů podle žánru, bydliště, věku, zda je známa jejich fotografie a mnoho dalšího. Velké množství textů a příjemná originální grafika dojem jen podtrhují.
I přes to všechno je zřejmé, že každému autorovi či čtenáři bude vyhovovat jiný způsob práce. U většiny serverů nemůžete udělat chybu, když se zaregistrujete a začnete psát. Odejít se dá kdykoli a za vyzkoušení to rozhodně stojí.
Z Internetu na papír
A na závěr ještě jeden tip: knihovnicka.cz nabízí možnost vydat si vlastní knihu a udělat tak radost nejen sobě, ale třeba i svým blízkým. Ceny jsou poměrně přijatelné, neboť například za 10 kusů knihy, která má 60 stran, zaplatíte od 76 korun za kus. Takže své knihy můžete nechat i vydat či dokonce distribuovat.
Možností, jak se stát spisovatelem (alespoň tím internetovým), je mnoho. Osobně doporučuji některý z autorských literárních serverů. Dostanete poměrně konstruktivní kritiku (věřme, že část určitě) a možný obraz toho, jak si stojí vaše literární dovednosti. Kromě psaní se můžete zúčastňovat různých setkání, která jsou věnována nejen literatuře. Pokud tedy máte chuť, není nic snazšího než začít.
