Nejprve se podívejme na dotyčnou tiskovou zprávu:
| Zákon od října umožní elektronické účetnictví (13. září 2005) |
|---|
|
Prezident republiky včera podepsal zákon o finančních konglomerátech, jehož součástí je i novela zákona o DPH, která umožňuje vystavovat účetní a daňové doklady v elektronické podobě. Zákon nabývá účinnosti k 1. říjnu 2005. Po tomto datu budou podnikatelé moci vést účetnictví v elektronické podobě. Jde o novinku, která by měla výrazně rozšířit využívání zaručeného elektronického podpisu. Kvalifikované certifikáty pro vytváření elektronického podpisu dnes vydávají již dvě akreditované certifikační autority, u České pošty je k dostání za 190 korun. |
Toto sdělení, méně či více rozvité, bylo následně šířeno aspoň těmito médii:
Zmiňovaný zákon získal nakonec ve sbírce číslo 377/2005 Sb. a byl vyhlášen až před pár dny, 29. září. Do zákona o finančních konglomerátech byla vsunuta i věcně nesouvisející novela zákona o DPH (což je jinak zákon č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Tisková zpráva obsahuje několik omylů. Předně zákon o DPH vůbec neupravuje ani náležitosti tzv. účetních dokladů, ani zásady vedení účetnictví. Oboje je upraveno zákonem o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a jeho prováděcími předpisy, včetně náležitostí průkaznosti účetních záznamů a požadavků přítomnosti podpisů pro tuto průkaznost, ať již se jedná o podnikatele, nebo o jiné druhy subjektů (které zpráva opomíjí). Nový zákon 377/2005 Sb. ale nijak zákon o účetnictví nenovelizuje.
Druhou nepřesností je implikovaná novota vystavování daňových dokladů v elektronické podobě. Možnost vystavovat daňové doklady („faktury“) elektronicky existovala již před novelou!
Proto lze na první pohled mít určitou míru pochybností i o závěru zprávy, že novela způsobí výrazné rozšíření e-podpisu (nicméně viz skutečný výklad novely níže).
Podíváme-li se na novelu zákona o DPH z pohledu e-podpisu, zjistíme, že víceméně obsahuje pouze nahrazení vágního obratu „elektronický podpis podle zvláštního předpisu“ za přesnější „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu nebo elektronická značka založená na kvalifikovaném systémovém certifikátu podle zvláštního právního předpisu“ (v obou případech se zvláštním předpisem míní zákon o elektronickém podpisu, dále jen ZoEP), a to ve všech třech odstavcích zákona, kde se již elektronický podpis vyskytoval. Pro zájemce o přesné znění před a po novele jsou dotyčné pasáže vyextrahované do dokumentu na mé webové stránce.
Shrnuto, zákon o DPH nyní (a krom e-značky i dříve) umožňuje:
- vystavovat daňové doklady v elektronické podobě opatřené e-podpisem/e-značkou (k použití elektronické podoby je třeba souhlas příjemce),
- konvertovat papírový daňový doklad do elektronické podoby a uchovávat ho dále pouze v elektronické podobě (musí být připojen e-podpis/e-značka konvertující osoby),
- podávat se souhlasem celního orgánu celní prohlášení v elektronické podobě opatřené e-podpisem/e-značkou.
Skutečný význam novely zákony o DPH
Novela je v první řadě cizelační. Zákon o DPH obsahoval neurčitý pojem elektronický podpis a novela do něj zavádí terminologii, která vznikla loňským zákonem č.440/2004 Sb. – rozsáhlou novelou zákona o e-podpisu (tj. ZoEP). Tato novela ZoEP šla do sněmovny dříve, než definitivně vznikl zákon č. 235/2004 Sb. (o DPH), takže jej nemohla sama novelizovat rovnou. Roční zpoždění pak plyne z legislativního tempa úřadů i Parlamentu, kterými novely prochází (notabene přilepené k jinému zákonu).
V „konglomerátové“ novele zákona o DPH se jedná především o zpřesnění toho, který e-podpis z plejády možných „elektronických” se bude v daňových dokladech připouštět. U elektronického podpisu, zmiňovaného výlučně tiskovou zprávou, se jedná o zpřísnění existujících podmínek (byť by pravděpodobně jen málokoho z oboru napadlo používat slabší druh podpisu, než je nově přikázán), daňové doklady bylo možné vydávat elektronicky již dříve. Přínosem je zde novela pouze pro slabší povahy, které mají rády pořádek a jasno v tom, co všechno přesně musí (ironizuji, právní jednoznačnost je klad, byť je škoda, že se nemůže snoubit se stručností).
Určitý prostor pro expanzi skýtá pouze použití elektronické značky, která v zákoně o DPH dříve zmiňována nebyla, protože pochází až z loňské novely ZoEP. Kryptograficky je e-značka víceméně totožná s e-podpisem, rozdíl spočívá v rozdílném označení souvisejícího certifikátu. Zatímco pro e-podpisy se vydávají kvalifikované certifikáty, pro e-značky se vydávají kvalifikované systémové certifikáty (nezaměňovat se serverovými certifikáty). Další odlišnosti plynou z právních ustanovení, které vytváří pro e-značky dva významné rozdíly.
První vlastností je, že certifikát pro e-značku může být vydán na právnickou osobu bez určení konkrétní fyzické osoby. Tuto funkci pro vystavování daňových dokladů vřele nedoporučuji, neboť je s ohledem na pravidla podpisování za společnosti mírně zmatečná (viz též obchodní zákoník), ale mám podezření, že si ji soukromé i úřední subjekty kvůli osobní anonymnosti zamilují. Druhý rozdíl spočívá v tom, že zatímco e-podpis musí být vždy vytvořen interaktivně pod dohledem podpisující fyzické osoby, e-značka může být generována automaticky počítačem, který byl k dané funkci e-značící osobou předem nastaven a zprovozněn. Lze vést jisté právní diskuze o tom, jak dalece je e-značka automatická, zájemcům o podrobnosti doporučuji svůj loňský článek Velká novela zákona o elektronickém podpisu [PDF, 931 kB].
Shrneme-li to, po novele zákona o DPH bude především možné automaticky generovat daňové doklady v elektronické podobě, přičemž onu novum spočívá ve slově automaticky! Zpráva ministerstva informatiky (MI) tedy obsahuje chybné informace, zatímco o skutečné podstatě inovace mlčí. Bylo-li však smyslem zprávy upoutat pozornost, pak se jí to podařilo.
Automatické vystavování asi prvořadě ocení ty firmy, které jsou zvyklé fungovat počítačově samočinně a do značné míry „nehmotně“, přičemž šíření daňových dokladů v elektronické podobě u nich představuje významnou celkovou úsporu nákladů, spočívající v nákladech za tisk, balení do obálek a poštovné. Typickým příkladem mohou být např. webhostingové firmy, registrátoři domén, prodejci hudby, znělek, software aj. poskytovatelé mikroslužeb, jsou-li tací. Další sorta zájemců se asi bude rekrutovat z internetových obchodů, i když u nich je již zájem méně jistý. Je dobře vědět, že daňový doklad vystavený v papírové formě nemusí obsahovat vůbec žádný podpis fyzické osoby (viz např. účty od Českého Telecomu) a jejich tisk a odesílání lze také do značné míry automatizovat. Nakonec připadají do úvahy obecné B2B interfiremní systémy. Závisí na tom, jakým způsobem jsou daňové doklady ve vystavujících i přijímajících firmách kontrolovány a jak navazují na logistiku souvisejícího poskytovaného plnění.
Nicméně lze očekávat, že hodně firem si bude chtít možnosti použití e-značky aspoň vyzkoušet.
První certifikační autorita zatím kvalifikované systémové certifikáty nevydává (sic to zákon již přes rok připouští), zato dvě čerstvě akreditované certifikační autority, totiž Postsignum České pošty a eIdentity, je již vydávají, nebo brzy vydávat hodlají. Zajímavé je, že ačkoliv technicky i procesně je vydání kvalifikovaných systémových certifikátů naprosto stejně náročné jako vydání kvalifikovaných certifikátů, uvedené CA hodlají za ty systémové požadovat 2400 korun a 2900 korun (bez DPH).
Určité potíže mohou daňové doklady v elektronické podobě vyvolávat, co se týče používaných formátů pro ně a též ohledně dlouhodobé průkaznosti e-podpisu během rozvoje kryptoanalytických prostředků. U soukromých příjemců nicméně není dlouhodobá průkaznost většinou právně nutná, u firemních příjemců jsou tyto nároky pak technicko-ekonomicky řešitelné.
Jediný text zákona – více výkladů
Na závěr si nechám jinou perlu ze stejné části novely zákona o DPH, kvůli které prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek apeloval na Václava Klause, aby celý zákon vůbec nepodepisoval. Tím mohly být postiženy jak uvedené e-inovace, tak i dohled nad finančními konglomeráty, požadovaný EU. V novele je totiž také ustanovení:
„Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu.
což si skeptická komora opatrně vyložila tak, že jednak hrozí nutnost přesně dokladovat cestu každého vstupu ke každému výstupu (velmi byrokratické a u režií pikantní), jednak by třeba u investice mohlo být uplatněno DPH až v okamžiku dokončení, tj. teprve až by začala produkovat. Ministerstvo financí nakonec všechny uklidňovalo, že „povinnost přiznat daň na výstupu” ve větě se týká poskytovatele plnění, zatímco „nárok na uplatnění odpočtu“ příjemce stejného plnění, a že o nic nejde. Zákon pak prošel. Viz Ekonom.
ČLÁNKY DO MAILU