Hlavní navigace

Letošní pohádka České televize Nejlepší přítel: Peklo na zemi i čert jako autorita

Autor: ČT
Věra Jandová

V českých filmových pohádkách se stále více prosazuje pekelný element. V nejnovější pohádce ČT už se čert dokonce stal morální autoritou.

Doba čtení: 4 minuty

Pro české televizní prostředí jde o nedělitelné spojení pohádek a Vánoc, které se projevuje ve světě filmu a televize tak výrazně, že jsme v tomto ohledu evropskou (a patrně i světovou) raritou. 

Téměř polovinu vysílacího času televize veřejnoprávní i komerční letos o vánočních svátcích „obsadily“ pohádky. Od půl sedmé ráno až do odpoledních hodin a večer alespoň v hlavním vysílacím čase.

Místo Ježíška přijde čert?

Pro Štědrý večer a následující Boží hod vánoční jsou navíc v poslední době připravovány tituly, které jsou vysílány premiérově. Vánoce jsou i v naší sekularizované společnosti vnímány a respektovány jako svátek křesťanský, jehož podstatou je oslava narození Syna Božího. 

V tomto kontextu mi zařazení pohádky „Nejlepší přítel“ s čertovskou tematikou v exponovaném večerním vysílání veřejnoprávní televize připadá přinejmenším zvláštní, ne-li přímo provokativní. Divákově pozornosti totiž nemůže uniknout, že nejlepším přítelem člověka se v této pohádce stává čert. Pravda, je to čert takříkajíc poněkud „přitroublý“, který v pekle vykonává jen pomocné práce. 

Takové typy „dobráckých“ čertů se v naší filmové tradici již osvědčily – vzpomeňme namátkou výkonů Stanislava Neumanna a Františka Filipovského v Hrátkách s čertem nebo Ondřeje Vetchého v pohádce S čerty nejsou žerty. 

Posledně jmenovaný titul s ústřední postavou nepříliš chytrého, ale vcelku dobráckého čerta, který je za trest poslán mezi „obyčejné“ smrtelníky, aby odčinil svá provinění vůči peklu, se nápadně shoduje s ústředním motivem pohádky Nejlepší přítel. 

Variace shodných motivů jsou samozřejmě v pohádkovém syžetu obvyklé a nelze se jim vyhnout, neboť většina scénáristů pracuje s určitým „korpusem“ evropského pohádkového dědictví. Divák však očekává nové, neotřelé zpracování použitého motivu, jeho případnou aktualizaci, prvky komiky apod.¨

Štěstí pod „úředním“ dohledem

Snahu o nové pojetí a aktualizaci pekelného prostředí rozhodně nelze scénáristce Lucii Konášové upřít. Zavádí nás do pekelné „knihovny“, kde má každý čert k dispozici zřejmě křišťálovou kouli, aby mohl sledovat dění ve světě smrtelníků a vést deníkové záznamy o každém hříšníkovi. Z čertů se tak stávají vlastně úředníci, kterýžto dojem je umocněn i razítkováním a posléze aktem „skartace“ úpisů. 

Pozornějšího diváka však může napadnout, že evidence hříchů a rozhodování o tom, která duše půjde do pekla, až dosud příslušelo všemohoucímu Bohu, nikoli čertům, kteří dle pohádkové tradice o trestu nerozhodovali, pouze jej vykonávali.

Netřeba se čertů bát

Pohádka Nejlepší přítel přináší nový prvek v postavě čerta – pokušitele Befelea, který se v pozici panského úředníka snaží ovlivnit jednání morálně narušených postav – zámeckého pána a „sňatkového podvodníka“ barona Richarda von Nudeln – takovým způsobem, aby nad nimi peklo mohlo uplatnit svou moc.

Aktuální i nadčasové zároveň jsou prvky, které souvisejí s otázkami motivace lidského jednání – touha po lásce, penězích a moci. Co může člověku přinést opravdové štěstí? To musí zjistit provinilý čert Matalenefolusius (Matěj), neboť jeho návrat „domů“ – tedy do pekla – je podmíněn splněním úkolu na zemi: musí hlavnímu hrdinovi Ondřejovi dopomoci ke štěstí. 

Zdá se, že právě hledání odpovědi na tuto otázku je ústředním tématem pohádky. Samozřejmě s tím souvisí i další otázka: Za jakou cenu či jakým způsobem lze štěstí dosáhnout? Ondřej ve snaze získat ruku komtesky Rézinky se stává náročným a bezohledným „kořistníkem“ ve vztahu k čertu Matějovi, zvláště poté, kdy zjistí, že Matěj je na zemi „za trest“ a je tedy možné uplatnit nad ním převahu.

Jak jsem již zmínila, pohádka je žánrem, k němuž se pojí zvláštní očekávání diváka i kritiky. Polarizace dobra a zla, napětí, kouzla, proměna hlavních hrdinů (dosažení nápravy v chování, hrdinské skutky, změna hodnot), potrestání zla či případné částečné odpuštění viny, to vše nejlépe obohaceno situačním a jazykovým humorem.

Napětí zcela minimalizováno

Při nejlepší vůli nenacházím v pohádce Nejlepší přítel situace, v nichž by divák málem nedýchal napětím, jak se bude situace hrdinů dále vyvíjet. Mám-li najít vhodný výraz pro celkový výraz díla, nabízí se mi „uměřenost“ a „sázka na jistotu“. 

Chudý chasník Ondřej a čert „druhé kategorie“, jejichž vyvolenými jsou skromná komteska Rézinka a kurážná zámecká kuchařka Marjánka. Lakomý zámecký pán a zlodějský baron jako dva kandidáti pekelných muk – peklu nakonec propadne chamtivější baron, zámecký pán se po důrazném napomenutí polepší. 

Postava čerta Matěje prochází v příběhu největší proměnou: poznává sílu pozemské lásky, zakouší lidský nevděk a posměch, přesto však jeho největší touhou není návrat do pekelné – neměnné – věčnosti, ale získání plnosti života. 

Etické poselství pohádky je zřejmé a k jeho zdůraznění je využito shodných scén v úvodu a závěru pohádky, kdy probíhá soud nad hříšníky, kteří mají právo na poslední přání.

Mladí, zkušení i osvědčení…

Přijetí a hodnocení pohádkového titulu jednoznačně ovlivňují herecké výkony protagonistů. I v tomto ohledu lze tvrdit, že tvůrci se drželi principu rovnováhy a také vsadili na jistotu. 

Vedle mladých, ale již zkušených herců (Zdeněk Piškula, Marek Adamczyk, Hana Vagnerová), obsadili do rolí dle osvědčených stereotypů Jiřího Lábuse (vzpomeňme jeho podobných úloh lakomců, např. v pohádce Tajemství staré bambitky), Jiřího Langmajera (také on má již na svém kontě řadu úloh „intrikánů“), čertovské úlohy Václava Vydry snad ani není třeba vyjmenovávat (namátkou Peklo s princeznou, Čertova nevěsta aj.). 

KL2018 Tip nominace

Zajímavé je obsazení slovenské herečky, Kristiny Svarinské, která českému divákovi není neznámá. Hlasové herecké pojetí Mariky Šoposké je vhodným doplněním postavy komtesy.

Pohádka Nejlepší přítel se tak řadí k solidním titulům, které svou úroveň staví na jednoznačném etickém poselství, na osvědčených hereckých výkonech a dobrém řemeslném zpracování.

Režie: Karel Janák

Scénář: Lucie Konášová

Dramaturgie: Jiří Chalupa

Kreativní producent: Barbara Johnsonová

Hrají: Zdeněk Piškula, Marek Adamczyk, Kristína Svarinská, Hana Vagnerová, Jiří Lábus, Jiří Langmajer, Ondřej Sokol, Václav Vydra a další

Našli jste v článku chybu?