Hlavní navigace

Letošní pohádka České televize Nejlepší přítel: Peklo na zemi i čert jako autorita

Autor: ČT
Věra Jandová

V českých filmových pohádkách se stále více prosazuje pekelný element. V nejnovější pohádce ČT už se čert dokonce stal morální autoritou.

Doba čtení: 4 minuty

Pro české televizní prostředí jde o nedělitelné spojení pohádek a Vánoc, které se projevuje ve světě filmu a televize tak výrazně, že jsme v tomto ohledu evropskou (a patrně i světovou) raritou. 

Téměř polovinu vysílacího času televize veřejnoprávní i komerční letos o vánočních svátcích „obsadily“ pohádky. Od půl sedmé ráno až do odpoledních hodin a večer alespoň v hlavním vysílacím čase.

Místo Ježíška přijde čert?

Pro Štědrý večer a následující Boží hod vánoční jsou navíc v poslední době připravovány tituly, které jsou vysílány premiérově. Vánoce jsou i v naší sekularizované společnosti vnímány a respektovány jako svátek křesťanský, jehož podstatou je oslava narození Syna Božího. 

V tomto kontextu mi zařazení pohádky „Nejlepší přítel“ s čertovskou tematikou v exponovaném večerním vysílání veřejnoprávní televize připadá přinejmenším zvláštní, ne-li přímo provokativní. Divákově pozornosti totiž nemůže uniknout, že nejlepším přítelem člověka se v této pohádce stává čert. Pravda, je to čert takříkajíc poněkud „přitroublý“, který v pekle vykonává jen pomocné práce. 

Takové typy „dobráckých“ čertů se v naší filmové tradici již osvědčily – vzpomeňme namátkou výkonů Stanislava Neumanna a Františka Filipovského v Hrátkách s čertem nebo Ondřeje Vetchého v pohádce S čerty nejsou žerty. 

Posledně jmenovaný titul s ústřední postavou nepříliš chytrého, ale vcelku dobráckého čerta, který je za trest poslán mezi „obyčejné“ smrtelníky, aby odčinil svá provinění vůči peklu, se nápadně shoduje s ústředním motivem pohádky Nejlepší přítel. 

Variace shodných motivů jsou samozřejmě v pohádkovém syžetu obvyklé a nelze se jim vyhnout, neboť většina scénáristů pracuje s určitým „korpusem“ evropského pohádkového dědictví. Divák však očekává nové, neotřelé zpracování použitého motivu, jeho případnou aktualizaci, prvky komiky apod.¨

Štěstí pod „úředním“ dohledem

Snahu o nové pojetí a aktualizaci pekelného prostředí rozhodně nelze scénáristce Lucii Konášové upřít. Zavádí nás do pekelné „knihovny“, kde má každý čert k dispozici zřejmě křišťálovou kouli, aby mohl sledovat dění ve světě smrtelníků a vést deníkové záznamy o každém hříšníkovi. Z čertů se tak stávají vlastně úředníci, kterýžto dojem je umocněn i razítkováním a posléze aktem „skartace“ úpisů. 

Pozornějšího diváka však může napadnout, že evidence hříchů a rozhodování o tom, která duše půjde do pekla, až dosud příslušelo všemohoucímu Bohu, nikoli čertům, kteří dle pohádkové tradice o trestu nerozhodovali, pouze jej vykonávali.

Netřeba se čertů bát

Pohádka Nejlepší přítel přináší nový prvek v postavě čerta – pokušitele Befelea, který se v pozici panského úředníka snaží ovlivnit jednání morálně narušených postav – zámeckého pána a „sňatkového podvodníka“ barona Richarda von Nudeln – takovým způsobem, aby nad nimi peklo mohlo uplatnit svou moc.

Aktuální i nadčasové zároveň jsou prvky, které souvisejí s otázkami motivace lidského jednání – touha po lásce, penězích a moci. Co může člověku přinést opravdové štěstí? To musí zjistit provinilý čert Matalenefolusius (Matěj), neboť jeho návrat „domů“ – tedy do pekla – je podmíněn splněním úkolu na zemi: musí hlavnímu hrdinovi Ondřejovi dopomoci ke štěstí. 

Zdá se, že právě hledání odpovědi na tuto otázku je ústředním tématem pohádky. Samozřejmě s tím souvisí i další otázka: Za jakou cenu či jakým způsobem lze štěstí dosáhnout? Ondřej ve snaze získat ruku komtesky Rézinky se stává náročným a bezohledným „kořistníkem“ ve vztahu k čertu Matějovi, zvláště poté, kdy zjistí, že Matěj je na zemi „za trest“ a je tedy možné uplatnit nad ním převahu.

Jak jsem již zmínila, pohádka je žánrem, k němuž se pojí zvláštní očekávání diváka i kritiky. Polarizace dobra a zla, napětí, kouzla, proměna hlavních hrdinů (dosažení nápravy v chování, hrdinské skutky, změna hodnot), potrestání zla či případné částečné odpuštění viny, to vše nejlépe obohaceno situačním a jazykovým humorem.

Napětí zcela minimalizováno

Při nejlepší vůli nenacházím v pohádce Nejlepší přítel situace, v nichž by divák málem nedýchal napětím, jak se bude situace hrdinů dále vyvíjet. Mám-li najít vhodný výraz pro celkový výraz díla, nabízí se mi „uměřenost“ a „sázka na jistotu“. 

Chudý chasník Ondřej a čert „druhé kategorie“, jejichž vyvolenými jsou skromná komteska Rézinka a kurážná zámecká kuchařka Marjánka. Lakomý zámecký pán a zlodějský baron jako dva kandidáti pekelných muk – peklu nakonec propadne chamtivější baron, zámecký pán se po důrazném napomenutí polepší. 

Postava čerta Matěje prochází v příběhu největší proměnou: poznává sílu pozemské lásky, zakouší lidský nevděk a posměch, přesto však jeho největší touhou není návrat do pekelné – neměnné – věčnosti, ale získání plnosti života. 

Etické poselství pohádky je zřejmé a k jeho zdůraznění je využito shodných scén v úvodu a závěru pohádky, kdy probíhá soud nad hříšníky, kteří mají právo na poslední přání.

Mladí, zkušení i osvědčení…

Přijetí a hodnocení pohádkového titulu jednoznačně ovlivňují herecké výkony protagonistů. I v tomto ohledu lze tvrdit, že tvůrci se drželi principu rovnováhy a také vsadili na jistotu. 

Vedle mladých, ale již zkušených herců (Zdeněk Piškula, Marek Adamczyk, Hana Vagnerová), obsadili do rolí dle osvědčených stereotypů Jiřího Lábuse (vzpomeňme jeho podobných úloh lakomců, např. v pohádce Tajemství staré bambitky), Jiřího Langmajera (také on má již na svém kontě řadu úloh „intrikánů“), čertovské úlohy Václava Vydry snad ani není třeba vyjmenovávat (namátkou Peklo s princeznou, Čertova nevěsta aj.). 

MIF18 tip v článku témata2

Zajímavé je obsazení slovenské herečky, Kristiny Svarinské, která českému divákovi není neznámá. Hlasové herecké pojetí Mariky Šoposké je vhodným doplněním postavy komtesy.

Pohádka Nejlepší přítel se tak řadí k solidním titulům, které svou úroveň staví na jednoznačném etickém poselství, na osvědčených hereckých výkonech a dobrém řemeslném zpracování.

Režie: Karel Janák

Scénář: Lucie Konášová

Dramaturgie: Jiří Chalupa

Kreativní producent: Barbara Johnsonová

Hrají: Zdeněk Piškula, Marek Adamczyk, Kristína Svarinská, Hana Vagnerová, Jiří Lábus, Jiří Langmajer, Ondřej Sokol, Václav Vydra a další

Našli jste v článku chybu?