Hlavní navigace

Luboš Beniak: Česká televize by se měla sloučit s Českým rozhlasem

22. 4. 2014
Doba čtení: 23 minut

Sdílet

„Obě média veřejné služby by měla být mnohem aktivnější na internetu. Rozhlas je v této oblasti napřed před televizí,“ říká nový člen Rady ČT v rozhovoru pro DigiZone.cz

Co vás vedlo ke kandidatuře do Rady České televize?

V první řadě ona příležitost, že v ní existovalo šest volných míst, která se měla obsazovat. A také příznivá časová shoda, protože jsem koncem loňského prosince po více než osmnácti letech skončil v zaměstnání. Američtí majitelé Reader's Digestu se rozhodli prodat všechny mezinárodní pobočky, tedy vše mimo Spojené státy. V regionu, který jsem vedl, se tento proces uzavřel skutečně na konci prosince, a já jsem ve firmě dále nepokračoval, protože noví majitelé si ji chtěli manažovat sami. Chápu to. Takže jsem po 35 letech, kdy jsem byl v zaměstnání na plný úvazek, bez jediného dne přerušení, skončil a nechtělo se mi opět dělat to, co jsem dělal předtím. Hlavně ne korporátního šéfa. Ani jsem neměl potřebu si něco okamžitě najít. Dá se tedy říct, že jsem byl v příhodný čas na příhodném místě. Jinak jsem celý život pracoval v médiích, ochomýtnul jsem se i okolo ČT. Přišlo mi tedy, že by mě členství v Radě ČT bavilo a že bych tam snad mohl přinést něco, za co bych se nemusel stydět.

Matně si vzpomínám, že jste v minulosti dokonce kandidoval na generálního ředitele ČT.

Ano, v roce 1998, kdy ve funkci končil Ivo Mathé. Myslím, že jsem měl tenkrát dobrou šanci vyhrát. Předposlední kolo konkurzu bylo interview Rady ČT s asi devíti kandidáty, které jsem také absolvoval. Potom jsem dostal takový neoficiální feedback, že moje šance jsou vysoké. Ale když jsem nad tím zamyslel, v Reader's Digestu jsem byl zrovna třetím rokem a líbilo se mi tam, tak jsem zavolal tehdejšímu předsedovi Rady ČT Janu Jirákovi, že jsem si to rozmyslel a nechci v konkurzu pokračovat. Tenkrát se tím ředitelem stal Jakub Puchalský, kterému bylo v té době 26 let.

Nikdy vás pak nenapadlo kandidaturu na ředitele ČT zopakovat?

Nenapadlo, protože jsem měl vždycky takovou práci, která mě bavila. Sice jsem strávil hrozně dlouhý čas na jednom místě, středoevropský region Reader's Digest jsem vedl 18,5 roku, ale opravdu mě to bavilo. Neznám nikoho, kdo by na takovém místě vydržel tak dlouho. Byl jsem ale jedním ze sedmi mezinárodních managing directors Reader's Digestu, na starosti jsem měl firmu od Varšavy po Istanbul. V některých zemích jsem to zachraňoval z klinické smrti, jinde jsem zakládal firmu na zelené louce. Proto mě už nenapadlo myslet na kandidaturu na šéfa ČT. Generálního ředitele ČT bych nechtěl dělat ani dnes.

Na nápad kandidovat do Rady ČT jste přišel sám, nebo s ním za vámi někdo přišel?

Byl můj osobní nápad. Uzávěrka přihlášek byla posledního ledna, což byl pátek, a já jsem si o tom přečetl v pondělí na nějakém webu. Najednou jsem si řekl, že bych to mohl dělat. A protože jediný poslanec, kterého znám, je shodou okolností předseda volebního výboru Martin Komárek (ANO), který pracoval v deníku Mladá fronta v době, kdy jsem byl zaměstnán v Mladém světě a oba tituly sídlily v jenom domě, poslal jsem mu v to pondělí esemesku, zda je výběr kandidátů do Rady ČT už uzavřený, nebo zda má smysl dávat si práci s přihláškou. Odpověděl mi, že nic hotového není a že bych byl dobrý kandidát. Tu textovku vám můžu ukázat. A také se mě zeptal, kdo by mě nominoval. 

Na to jsem odepsal, že Nadace Charty 77, kde jako dobrovolník léta pracuji v Radě Konta bariéry. Načež jsem zavolal místopředsedovi správní rady Evženu Hartovi, jak by se tvářil na moji nominaci do Rady ČT za Nadaci Charty 77. Řekl mi, že to pokládá za báječný nápad a tak jsme to zrealizovali. V pátek jsem přihlášku odnesl do Parlamentu a to bylo celé. Dál jsem s nikým nemluvil a nic neřešil. Říkal jsem si, že buď se tam dostanu takto, nebo vůbec. Život by mi to zase tak moc nezměnilo.

V konečné volbě jste dostal 90 hlasů poslanců, takže pro vás musely hlasovat různé poslanecké kluby. Zjišťoval jste zpětně, odkud jste dostal podporu?

Ne, a ani to nechci vědět. Jako každý jiný člověk jsem hříšný, takže když jsem o té kandidatuře uvažoval, říkal jsem si, zda má smysl za někým chodit a žádat podporu. Zda, když jsme si už s Komárkem vyměnili ty esemesky, mu mám ještě zavolat – nebo někomu jinému – ale přišlo mi to hloupé, vždyť jsme předtím spolu nemluvili spoustu let. Také jsem si říkal, že kdybych se s těmi lidmi sešel a žádal je o podporu, musel bych jim za to něco slíbit. A to jsem v žádném případě nechtěl, takže jsem to nechal normálně plavat. V době volby radních jsem byl na horách, takže jsem ji opravdu nijak neprožíval.

Zajímavé je, že hnutí ANO vás interně považuje za svého kandidáta.

To ani nevím.

Z těch šesti nových radních se ANO hlásí ke třem. Ale to je asi jejich interpretace, jak probíhalo dohadování mezi poslaneckými kluby, koho podpořit a koho ne.

Chápu, že si člověk ani nedovede představit, že by něco takového mohlo proběhnout tak, jak má. Nemohu to samozřejmě nijak dokázat, protože doložit mohu jen to, že jsem s někým mluvil, ale ne to, že jsem nemluvil. Pochopitelně jsme si pečlivě přečetl zákon a tam se velmi zřetelně píše, že rada je zodpovědná veřejnosti. Beru to vážně. Sice mě zvolil Parlament, ale nemám pocit, že bych byl komukoli, ať už osobně jednotlivci, nebo nějaké straně, nějak zavázán.

Pojďme přímo ke generálnímu řediteli Petru Dvořákovi. Je to podle vás dobrý ředitel ČT?

Asi byste měl zdůraznit, že spolu mluvíme po jednom zasedání Rady ČT, které jsem absolvoval jako její nový člen. Z Rady jsem předtím nikdy v životě s nikým nemluvil. Neznám se s ostatními radními, s výjimkou Jiřího Závozdy, který chodil na stejné gymnázium, jen o dva roky níž, a později jsme se sešli také na vysoké škole.

Dobrá, z Rady máte zatím krátkou zkušenost, ale asi sledujete ČT a máte nějaký názor na působení Petra Dvořáka, který ji vede od podzimu 2011. Jak vnímáte jeho dosavadní éru?

Víc pozitivně než negativně. Myslím si, že pan Dvořák je dobrý ředitel, což vůbec neznamená, že bych se nedomníval, že spousta věcí v televizi by nemohla být lepší. Ale řekl bych, že to je od vzniku ČT první ředitel, který je manažerem na dostatečné úrovni. Podívejte se na pana Puchalského, s kterým se osobně také vůbec neznám: tomu je dnes okolo čtyřiceti let a dělá ředitele komunikace v Raiffeisenbank. Což je velmi dobrý post, ale popravdě řečeno, pro bývalého generálního ředitele televize s několikamiliardovým rozpočtem to není žádný zázrak. Žádný z předchůdců Petra Dvořáka není zaměstnaný a dokonce zaměstnatelný jako ředitel na podobné úrovni. Dvořák je první. Což není ten důvod, proč si myslím, že tam má být. Je to prostě člověk, který na to má.

Mimochodem, pokud se nepletu, výběrové řízení vyhrál naprosto zřetelně. Domnívám se, že většinu toho, co slíbil, plní. Plní hlavně takové ty strategické věci, jako je dětský kanál a další. No a pak jsou věci, které by podle mě mohl dělat lépe, ale protože jsem sám měl zodpovědnost za nějakou organizaci, za velké peníze a za lidi, vím, jak to je těžké a jak dlouho trvá něco změnit, když to musíte dělat za pochodu. Proto bych o věcech, které by podle mě mohly být v ČT lepší, chtěl mluvil nejprve s ním. Ale když kladete tuto otázku, což je naprosto legitimní, musím se také zeptat: Kdo jiný by měl tu televizi vést než Petr Dvořák a jakým způsobem? Mimochodem, ČT je podle mě rozhodně v lepší formě než třeba před pěti nebo deseti lety. Hýbe se tedy plus mínus správným směrem. Že by to mohlo jít rychleji, je jiná věc. Je ale vůbec realistické očekávat, že by to někdo jiný vylepšil rychleji? Nevím, nevím.

Na českém trhu není moc televizních manažerů, kteří by do toho mohli skočit rovnýma nohama.

To nemusí být člověk z televize, ale hlavně manažer. Jak říkám, Rada ČT až do nástupu Petra Dvořáka, z důvodů, které jsou vysvětlitelné – rozumím, proč tomu tak je, ale rozhodně s tím nemohu souhlasit – vybírala lidi, kteří na to prostě v žádném případě neměli. Pokud někdo nemá na to, aby řídil podobně velkou a významnou instituci, jinou než ČT, tak proč má sakra řídit zrovna ČT? Česká televize je veřejnoprávní, není to státní podnik nebo státní akciovka, ale když ji jenom po účel této věty nazvu státním podnikem, je to bohužel osud těchto státních institucí. Jsem totiž přesvědčen, že je tu hodně schopných manažerů, ale proč by proboha šli dělat do ČT? Nechat se řídit Radou ČT, peskovat od poslanců a novinářů? Když můžou dělat cokoli jiného?

Na veřejném slyšení před poslanci volebního výboru jste řekl, že se chcete zaměřit na rozpočtovou morálku ČT, hlavně na otázku výdajů – aby se méně utrácelo za topení na Kavčích horách a více za výrobu pořadů. Jak toho chcete dosáhnout?

Jednoduchá odpověď je, že Rada má ve vztahu k provozu televize, ať už se to týká topení nebo programu, mnohem menší pravomoci, než si veřejnost myslí.

Právě.

Ale má jednu povinnost, a sice kontrolu rozpočtu.

Rada ho přímo schvaluje.

Ano, schvaluje a kontroluje. Synonymem pro slovo „rozpočet“ je plán. Takže když televize bude plánovat, že utratí více za topení než loni, tak asi pro takový plán neboli rozpočet nebudu hlasovat.

Zase je otázka, jak neprotopit tolik peněz v tak rozsáhlém sídle, jaké má ČT na Kavčích horách. Zda by nebylo lepší postavit novou efektivnější veřejnoprávní televizi někde jinde.

Rada by měla mít k dispozici luxus odstupu od dennodenního provozu a možnost, či dokonce povinnost, zabývat se věcmi s dlouhodobým přesahem. To je téma, které bych chtěl v Radě ČT položit na stůl. Když budu sedět s dalšími 14 radními, předpokládám, že základní východisko všech bude, že veřejnoprávní televize a veřejnoprávní média by měla existovat. Když si představíme situaci, že si to takto odsouhlasíme, a ona veřejnoprávní média by neexistovala, byla by jenom zelená louka, museli bychom se ptát: Jak by to mělo vypadat? Jaký je ten ideální cíl? Určitě ne stavba takových hezkých domů na Kavčích horách, špatně utěsněných, jako ze socíku ze sedmdesátých let, které se zaplní lidmi. To by asi nebylo východisko.

A co tedy?

Domnívám se, by se obě veřejnoprávní média – Česká televize a Český rozhlas – měla spojit. Jistě by to bylo velmi obtížné, nešlo by to provést nijak rychle. Ale podle mě by to šlo udělat tak, že by se Parlament usnesl, že třeba do pěti let dojde k fúzi těchto dvou institucí. Pak si dovedu představit, že se těch pět let stráví tím, že se budou podnikat konkrétní kroky, které povedou k onomu sloučení.

Čili taková slovenská cesta, kde k tomu sloučení už došlo.

Tam to bylo trošku jinak, hlavně důvody toho sloučení byly jiné, a doufám, že tady nenastanou. Na Slovensku to byla finanční nutnost. Tady na tom ani televize, ani rozhlas, nejsou finančně tak špatně, aby šlo o fúzi vynucenou jejich nouzí. Jako hlavní důvod, proč by k onomu sloučení mělo dojít, je nová digitální éra. Když vzniklo rozhlasové vysílání jako komunikační kanál, vznikla tehdy instituce Československý rozhlas. A když byla vynalezena televize, vznikla Československá televize. Rozhlas začal ve třicátých letech minulého století, televize v padesátých. A v devadesátých letech se dalším komunikačním kanálem stala spousta digitálních věcí. Všechna média, tisková, rozhlasová, televizní, postupně přijala za jakousi povinnost mít taky digitální podobu. Dělat něco na webu, mít internetové stránky. Noviny měly jednoduché internetové stránky, kde zveřejňovaly obsah aktuálního vydání, aby navnadily lidi a ti si je šli koupit do trafiky. Dospělo to ale zatím až k tomu, že vznikla samostatná digitální média, která v komunikačním kanálu soutěží s tradičními „kamennými“ médii. Jak Český rozhlas, tak Česká televize, mají svoje webové stránky, kde předvádí spoustu věcí. A naprostou většinu z nich buď špatně, a nebo ne dostatečně dobře. Protože ani u jednoho to není prioritou. Česká televize pořád primárně existuje kvůli televiznímu vysílání.

Ale to jí přeci ukládá zákon, jde o televizi veřejné služby.

Ano, máte naprostou pravdu.

Živě si pamatuji, když současný šéf programu ČT Milan Fridrich chtěl ještě jako výkonný ředitel divize Nová média zřídit zpravodajský web ČT 24, který by konkuroval portálům iDnes.cz, Novinky.cz a dalším. Internetové společnosti proti tomu protestovaly, protože podle nich má ČT produkovat televizní, nikoli internetové zpravodajství. Argumentovaly, že by tím došlo k nekalé soutěži, protože ČT má k dispozici veřejné zdroje z televizních poplatků, kdežto ony se musí uživit z reklamy. Proto ČT dospěla k názoru, že by na internet měla překlápět jen to, co připravila pro televizní vysílání a nikoli další unikátní obsah jen pro web.

S tímto názorem naprosto nesouhlasím. Lze se na to podívat i z druhé strany. ČT má v porovnání s jinými médii úžasné zdroje k tomu, aby dělala zpravodajství na webu dobře. Dělají to mimochodem za moje i vaše peníze. Takže jak k tomu přijdeme, že za naše peníze dostáváme něco, co není tak dobré, jak by mohlo být?

Mimochodem, když mluvíte o spojení České televize a Českého rozhlasu, počítáte v tom společném podniku i s ČTK?

Ne, ČTK je zpravodajská agentura, která může a měla by žít samostatně. Ale abych to jenom dopověděl: Česká televize a Český rozhlas dělají své zpravodajské weby tak nějak bokem. Bylo by na místě, aby se digitálním médiím přiznal institucionální statut, který bude stejný jako u klasického vysílání, tedy plnohodnotný.

Televize i rozhlas už mají svoje divize Nových médií.

No právě. Mimochodem si myslím, že rozhlas to dělá lépe. Znáte někoho, kdo ráno vstane a jde si číst zpravodajství na web ČT? Všichni jdou na iDnes.cz, Novinky.cz, iHNed.cz a podobně. Je to škoda, protože televize má dobré informační zdroje.

Když jsme u zpravodajství, na veřejném slyšení před poslanci volebního výboru jste zmínil problém s odchody starších a zkušených redaktorů a moderátorů z ČT, které nahrazují mladí a vizuálně hezcí lidé. Je to opravdu takový problém?

Televizi dělají lidé. Technické prostředky jsou samozřejmě pro televizní vysílání nezbytné, ale o tom, zda ta televize bude dobrá nebo ne, zda bude plnit veřejnou službu nebo ne, rozhodují pouze lidé. Hodnota televize je značkou kvality. Jestliže z personálního hlediska ta televize slouží jako průtokový ohřívač, je tam něco špatně. Z toho, co vím, se domnívám, že ČT nemá dobrou personální politiku, že nemá nastaveny dobré a dnešní době adekvátní procesy, které se týkají lidí. Četl jsem audit zpravodajství ČT, který letos dělala agentura Ernst&Young, a ten mi to jen potvrzuje.

To bylo k té kauze stížnosti 24 redaktorů zpravodajství?

Ano. Pan ředitel Dvořák dal novým členům Rady ČT na minulém zasedání všechny materiály, které poskytoval Radě ČT od začátku letošního roku. Abychom byli v obraze. Dostal jsem tedy flash disk s „tunou“ materiálů, které postupně čtu. Ernst&Young ve svém auditu doporučuje, že by ČT měla zavést ve zpravodajství proces hodnocení zaměstnanců. Koukal jsem na to a musel jsem si to přečíst několikrát, protože tohle je naprosto standardní věc, která tam měla už dávno fungovat. Když budete mít dvacet podřízených, nemusíte nic takového dělat. Víte o nich, co dělají a jak to dělají. Když jich máte přes tři sta, což je případ zpravodajství ČT, vedení nemá šanci nic takového vědět, pokud nemá nastolený správný proces. Sice jde o byrokracii, ale je to nutnost.

Jak by to hodnocení mělo vypadat?

Spočívá v tom, že každý zaměstnanec jednou za rok nebo za nějaké časové období uslyší a dostane písemně od svého šéfa, co je jeho povinností v příštím období. A po tom roce si ti dva spolu sednou a řeknou si, co je splněno a co není. Tohle hodnocení mimochodem musí sloužit pro zvýšení či nezvýšení platu. Jinak nastane naprosto nevyhnutelně situace, že šéf podřízenému vytkne, co neudělal nebo udělal špatně, a ten podřízený bude tvrdit, že mu nikdo neřekl, co a jak má dělat. To ale popisuji úplnou banalitu, která je běžná v každé korporaci. Skutečnost, že to Ernst&Young dává jako návrh na změny do svého auditu, je už jen kousek od toho, aby doporučili, že by lidé v ČT měli ráno chodit do práce. To je přeci úplně absurdní! A tento proces potom vede k tomu, že si ČT nedokáže identifikovat lidi, kteří jsou pro ni důležití a klíčoví do budoucna. Pokud by to dělala, mohla by si už dávno říct, že by se pan Veselovský měl stát jednou z dlouhodobých tváří ČT. Když si řeknou, že by to tak mělo být, měli by si položit otázku, co musí udělat pro to, aby si ho v televizi udrželi. Pokud by si řekli ne, nebudou se o něj starat a nepřidají mu na platu. Ale musí tam být ten proces.

Jak vlastně vnímáte tyto nedávné odchody Martina Veselovského, Daniely Drtinové a celého týmu Událostí, komentářů?

Pro žádnou firmu nikdy není dobrá zpráva, když z ní zaměstnanci odcházejí sami od sebe. Osobně pokládám odchod Veselovského za velkou ztrátu pro televizi, odchod Drtinové nepokládám za ztrátu. Ale to je jenom moje subjektivní hodnocení.

Když se podíváme na celou kauzu stížnosti 24 redaktorů na zasahování do vnitropolitického zpravodajství a řešení, které nabídla Rada ČT, jste s ním spokojen? Nebo byste to řešil jinak, kdybyste v té době už byl radním?

Domnívám se, že Rada ČT to řešila velmi pasivně. Což je velká chyba. Rada se s těmi lidmi ani nesešla. V novém složení jsme o tom nejednali, ale skutečnost, že tato záležitost není dořešena a že nemá jasné vyústění, je podle mého latentní problém. Nevím, kdo má pravdu, je tam několik možných scénářů. Za prvé, že pravdu mají stěžující. V tom případě je to obrovský malér. Pokud tam opravdu dochází k ovlivňování z osobně-ideologicky-ideových důvodů, tak je to velký problém. Druhá možnost je, že stížnost je pomýlená v tom, že editoři a šéfredaktoři prostě dělají jenom svou práci a redaktorům řeknou: tohle je špatně. Zkrať to na půlku, nebo tohle není zajímavé, to nebudeme vysílat. A teď dokonce připouštím možnost, že editoři jenom takto vykonávají svoji práci, a redaktoři se domnívají, že to je politická cenzura. Pouze proto, že ty dvě strany mezi sebou nemají vyjasněno, co je co. Nevím, moc dalších možností tam není. Ale nemám pocit, když už to šlo takhle na povrch, že by se to mělo vyřešit tak, jak se to „vyřešilo“. Podle mě se to nevyřešilo a vyřešit se to bude muset.

Takže to téma chcete na Radě ČT znovu otevřít?

Určitě budu chtít slyšet názory od svých kolegů. Tedy zda souhlasí s tím, co jsem vám teď řekl. Pokud nesouhlasí, tak si vůbec nedělám nárok na to, že mám pravdu. Ale ať mi vysvětlí, proč ji nemám. Pokud mám pravdu, pak se musíme bavit, co s tím uděláme. Takže tohle téma je určitě otevřené. Jako to, že někdo s někým nemluvil, na to popravdě řečeno jenom nevěřícně koukám.

Sledujete hlavní zpravodajskou relaci Události?

Ano.

Co říkáte na změny, kterými prošla za poslední dva roky?

Na to je samozřejmě každý pohled v první řadě velmi subjektivní, v kategoriích „líbí-nelíbí“. Třeba to, že moderátoři stojí místo toho, že by seděli, podle mě ani nestojí za diskusi.

Spíš mi jde o témata a řazení zpráv, v čemž došlo k zásadním změnám.

Vidím tam velký prostor pro zlepšení, čímž ale neříkám, že předtím to bylo dobře a teď je to špatně. Podle mě ČT v Událostech často dává nepřiměřený prostor věcem, které nejsou významné. Jsou tam několikaminutové reportáže, které by patřily spíše do spotřebitelských magazínů. Ale tohle dělá ČT notoricky, to není novinka posledních dvou let.

Trošku bych vám oponoval v tom, že Události přede dvěma lety výrazně prodloužily stopáž, takže ČT má problém tak dlouhou relaci naplnit samými aktuálními a důležitými informacemi.

Ano, v tom máte pravdu, ale to, co předtím byla devadesátivteřinová zbytečnost, je dnes zbytečnost čtyřminutová. Tak jsem to myslel. To, co se na České televizi změnilo nejméně, je její firemní kultura, která samozřejmě prolíná i do pořadů a především do zpravodajství a publicistiky. Mám dojem, že ČT je ve zpravodajství velmi uzavřená a velmi do sebe zahleděná. Až příliš. Takže by bylo prima, kdyby se tam objevili lidi, kteří řeknou, že král je nahý. A že tohle nikoho nezajímá.

Jak vnímáte přibližování Událostí hlavním zpravodajským relacím velkých komerčních televizí? Třeba to, jak poslední dva roky ČT nabádá diváky Událostí, aby s ní zůstali i po půl osmé, kdy začínají Televizní noviny na Nově.

Nevnímám to jako problém, to je prostě normální věc, kterou dělají všechny televize a všechna média. Jde o obecné self promo. A že si ty zprávy navzájem nějakým způsobem konkurují? No samozřejmě. A co? Já jsem mimo jiné pracoval na Nově, zhruba první rok a půl od jejího startu v roce 1994. Jsou dvě věci, které si dnes málokdo pamatuje, ale které stojí za zmínku. Jeden z důvodů, proč Nova takovým způsobem zválcovala ČT, byla skutečnost, že diváci to Nově strašně přáli. Měli plné zuby ČT, jejího monopolu, její spokojenosti se sebou. A všichni si strašně přáli, aby ČT dostala nářez, což dostala. A druhou věcí byl obsah vysílání Novy, za který by se první rok dva nemusela stydět žádná veřejnoprávní televize. Byla tam spousta pořadů, které by mohla vysílat ČT.

On samotný projekt Novy, na který Železný a spol. dostali vysílací licenci, byl vlastně takovou lepší veřejnoprávní televizí. Licenci nezískali proto, že se chystali vysílat po nocích striptýzy, ale kvůli vzdělávacím pořadům. ČT velmi pomalu a velmi váhavě, pokud vůbec, akceptovala, že dostala na zadek – na svém vlastním hřišti a ve své vlastní hře. Situace, že vedle veřejnoprávní televize existují komerční televize, ale i další komerční média, je ale naprosto normální. Že tam existuje určitý antagonismus? Ano, existuje. Myslím si, že je napůl zázrak, že si ČT udržela svoji kvalitu a postavení v takové podobě, v jaké dnes existuje, což je velmi dobré východisko do budoucna. Když se podíváte do Maďarska a na Slovensko, tam jsou veřejnoprávní televize naprosto marginalizované.

Vrátím se k vašemu vystoupení před poslanci. Upozornil jste v něm na to, že internetové aktivity ČT jsou důležité kvůli mladým divákům, protože málokdo do 30 let má doma televizi. V tom je jeden zásadní problém: ČT sice dává veškerou svoji tvorbu na internet, živě tam vysílá, ale povinnost platit koncesionářský poplatek se vztahuje pouze na klasický televizor, nikoli na počítač.

Máte naprostou pravdu, to je situace, na kterou se bude muset reagovat. Nemyslím si, že se to za mého funkčního období, dokonce za mého života, vyřeší. Ale je to prostě faktor, který existuje a bude existovat. Můj syn, kterému je 27 let, televizi nemá, ale přitom zná spoustu televizních pořadů. To je džin vypuštěný z lahve, zubní pasta vytlačená z tuby. To nepůjde vrátit, technologie mění starodávné paradigma, a s tím se bude muset nějakým způsobem naložit. Neřeknu vám jak, protože to nevím. Ale ta změna právě probíhá a my na ni budeme muset reagovat.

ČT už nyní čerpá z rezervních fondů, které naplnilo předchozí vedení v čele s Jiřím Janečkem. Do jaké míry lze podle vás tolerovat toto ztrátové hospodaření, byť účetně je vykazováno jako vyrovnané?

Nevím, ještě jsem se tím hlouběji nezabýval, takže bych k tomu nerad říkal jakékoli komentáře. Budu si muset to výkaznictví několik let zpátky prostudovat a udělat si názor. Je běžné, že vznikají rezervy v hospodaření, a je také běžné, že se investují. Pokud se investují, je to v pořádku. Protože investice je cosi, co se vám vrátí. Pokud se to s prominutím prožere, tak je to špatně.

Takže by to nemělo jít na běžný provoz, ale spíš na investice, které tu službu rozvíjí dál.

Budu muset slyšet od vedení televize, o jakých částkách mluvíme, jak je klasifikují. Podívejte se, když spustili dětský kanál Déčko, stálo to nějaké peníze. Jsou tyto peníze ta investice, o které mluvíte? Nebo ne? Já nevím.

Částečně, protože z rezerv se čerpá mnohem víc peněz, než by pokrylo provoz Déčka.

Dobře, a je to špatně, nebo dobře?

To je otázka. Je třeba se ptát, kolik třeba ČT stojí paralelní celoplošné pozemní vysílání Déčka ve dvou různých sítích.

No a to je právě to, co já nevím. Budu to chtít slyšet. Nejsou to jenom čísla, která dostanu, ale k nim pan Dvořák a pan Cimirot budou muset dát nějaké vysvětlení, nějakou „omáčku“. Financování televize samozřejmě problém byl, je a bude. Pokud parlament rozhodl, že prakticky utne příjmy z reklamy, je jasné, že financování musí přijít od veřejnosti. Ale zda to přijde formou poplatků, které platíme, nebo jestli tam bude nějaký podíl státních subvencí přímo ze státního rozpočtu, což je případ některých zemí… Možné jsou různé scénáře. Ale buď televize žije z prostředků od veřejnosti, anebo žije z nějaké komerční činnosti, jako může být prodej reklamy a další, anebo z kombinací těchto dvou věcí. Čili ty možnosti jsou tři.

Existují také tři cesty, jak by mohl Parlament vyřešit financování ČT: zvýšit televizní poplatek, vrátit do ČT reklamu nebo umožnit tzv. vratky DPH z vybraných koncesionářských poplatků. K čemu byste se klonil vy?

Opravdu bych k tomu v tuto chvíli strašně nerad něco říkal. Nemám dost informací, nejsem připraven k tomu zaujmout názor.

Pojďme přímo k obsahu vysílání ČT. Máte nějaké oblíbené pořady?

Samozřejmě ano. Některá publicistika je dobrá. Třeba Reportéři ČT, někdy Hydepark. Některá původní tvorba je dobrá, v tomhle si myslím, že ČT udělala za poslední léta velký pokrok. Sport je dobrý, i když z hlediska…

Kritizoval jste úroveň fotbalových komentátorů.

Ano, myslím si, že za stejné peníze a ve stejném prostředí je obrovský rozdíl v tom, jak ta televize dokáže uspokojit hokejové fanoušky a jak fotbalové fanoušky.

Tím myslíte domácí ligy, nebo třeba i Ligu mistrů?

Obojí. Prostě práce té hokejové části sportovní redakce je podle mě o dvě třídy lepší než fotbalové.

A čím to je?

Lidmi. To je jediný rozdíl. To je to, o čem jsem mluvil před chvíli, a sice že nějaké technické prostředky a zázemí jsou samozřejmou nutností, ale jinak je kvalita vysílání daná pouze kvalitou lidí.

Takže dobrých fotbalových komentátorů je v ČT málo? Hodně se mluví o Jaromíru Bosákovi, další jména už nejsou tak zvučná. U hokeje jich je asi přeci jenom víc.

Myslím si, že Robert Záruba, když už mluvíme o konkrétních jménech, udělal skvělou práci nejenom sám na sobě jako komentátor, ale na tom, že dokázal vybudovat tým hokejových komentátorů. Dokázal ostatním zvednout laťku. Říkám Robert Záruba, ale měl bych říkat Robert Záruba a Petr Vichnar, protože vlastně Vichnar vzal pod křídlo Zárubu a potom se to v ČT rozjelo. Ve fotbale prostě chybí takhle dobrý šéf, který by byl sám natolik dobrý komentátor a tím pádem zvedal laťku ostatním.

Minulý týden se Rada ČT poprvé sešla v novém složení. Už máte představu, s jakými návrhy přijdete na další zasedání, která témata byste chtěl otevřít? Co by se mělo řešit neodkladně?

No tak neodkladně… Jsou to vlastně všechno věci, které jsem už zmínil. Z takových těch řekněme neodkladných, ale tím myslím třeba řád týdnů a měsíců, je to určitě zpravodajství. Určitě budu chtít co nejdřív pochopit a vyznat se v hospodaření ČT na úrovni, která mi jako členovi rady bude příslušet. Budu se chtít určitě více dozvědět o personalistice, v nejširším slova smyslu. A taková řekněme dlouhodobá věc, o které budu chtít otevřít diskusi, je to, že by Rada mohla přijít s návrhem na nějaké dlouhodobé řešení další existence médií veřejné služby v podobě sloučení České televize a Českého rozhlasu, a s tím související plnou emancipací digitálních médií ať už jako dalšího kanálu, kterým se už dnes šíří rozhlasové a televizní vysílání, anebo jako technologie umožňující sloužit veřejnosti tak, jak to televize a rozhlas dělat nemohou. Ale to je opravdu běh na dlouhou trať.

Rada si také bude volit nové vedení. Máte ambici kandidovat na post předsedy nebo místopředsedy?

Lupa tip MF temata2

O tom jsem vůbec nepřemýšlel.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz