Hlavní navigace

Mapovaní Internetu

Karel Chvalovský

Ptáme-li se po podobě současného celosvětového Internetu, jednou z odpovědí by mohla být jeho přesná mapa. Její sestavení však není vůbec jednoduché, vlastně je to svým způsobem naprosto nemožné. Přesto existují některé zajímavé výsledky. Jaké jsou tedy cesty internetových geodetů a které měřící prostředky používají?

Snad všechny druhy informací se dají rozumně převést do grafické podoby. Její základní výhodou je přehlednost, které je – pravda – dosaženo na úkor přesnosti. Přesto existují oblasti, kde si vlastně ani jiné zobrazení než grafické nedovedeme představit, typickým příkladem jsou mapy. A protože zmapovat se dá prakticky cokoliv, nebyl ušetřen ani Internet. Na rozdíl od mapovaní skutečného světa však byly první pokusy přesnější než ty další, ačkoliv těžko to mohlo být jinak.

845

846

Jenže připojených počítačů začalo přibývat jako hub po dešti, což lze vidět např. na mapách vyjadřujících logické propojení jednotlivých uzlů z dubna 1971, srpna 1971, září 1973 a června 1974.

847

848

849

850

Nejznámější mapa raného Internetu však pochází ze srpna 1987 a je známa jako Internet na čipu, kromě jiného je na ní již také vidět, že za více než desetiletí Internet poněkud změnil svoji strukturu – začala vznikat síť dnešních parametrů.

851

V předchozím textu jsem úmyslně stále mluvil o Internetu, historické názvy necháme stranou, pozornější čtenář nepochybně ví či si všiml, že původní projekt se jmenoval ARPANET. Ačkoliv jistý význam pro nás historický přerod ARPANETu na Internet vlastně má. Z našeho „mapařského“ pohledu totiž začíná doba, kdy se mapování největší světové počítačové sítě stává stále složitější otázkou. Přeskočíme několik let středověku a vrhneme se rovnou do doby internetového novověku a současnosti.

Doposud uvedené mapy vycházejí z informací, jejichž získání nepředstavovalo ve své době až zas takový problém; současná situace je ale zcela jiná. Nejde však pouze o obrovský nárůst připojených počítačů a s tím spojený počet internetových uzlů, ale také o trochu jiné „poměry“ na síti. Jednoduše řečeno – Internet se po všech stránkách zkomplikoval.

Zatímco dříve mapy poskytovaly podstatnou informaci o tom, jak vědecká síť roste, a byly tedy nedílnou součástí zpráv o jejím rozvoji, dnes jsou důvody jejich sestavovaní poněkud jiné. Na jedné straně jde o strategické informace pro společnosti pohybující se na trhu, druhou skupinou zájemců jsou koncoví uživatelé. Alespoň podle různých nabídek na webu to totiž vypadá, že o plakáty s mapou Internetu musí být docela zájem. Poslední a nikoliv nevýznamnou skupinou „zákazníků“ je Internet samotný. Informace se totiž dají velmi dobře zužitkovat při vývoji nových metod směrování či ke zkvalitnění těch stávajících.

Mapovat se dnes dá řadou způsobů, téměř všechny mají však jedno společné – výsledky odrážejí pouze logickou strukturu Internetu a nikoliv fyzickou. Ono je těžké zjistit, jak se všechno chová z pohledu Internetu, natož ještě zjišťovat, jaká je skutečná fyzická podoba takového řešení. Navíc právě logická struktura je vlastně tím nejzajímavějším.

Zvolení metody pochopitelně závisí na tom, co vlastně chceme získat. Jednou z map, kterou najdete v každém atlasu, je mapa světové dopravy. Ta má svoji internetovou obdobu v mapě kapacity linek mezi jednotlivými městy, státy, kontinenty atd. Takové informace jsou buď vázány na získání podkladů od všech větších poskytovatelů relevantních pro obsah mapy, nebo na použití vlastních testerů přenosové kapacity jednotlivých předem zjištěných linek. To na jedné straně vyžaduje znalost terénu, tedy mít zmapovány linky (viz další odstavec), ale hlavně vlastnit kvalitní testovací utilitu pro měření jejich kapacity. To je však kapitola sama pro sebe a budeme se jí věnovat někdy příště samostatně. Tyto mapy lze např. získat z nabídky firmy TeleGeography. Celosvětovou mapu je možno obdržet také v rozlišeních vhodných pro umístění na pracovní plochu.

854

Základním problémem je však zjištění struktury Internetu, tedy lokalizace všech uzlů a linek mezi nimi. Zatím jsme se o tom nezmínili, významné jsou však pochopitelně páteřní uzly jednotlivých poskytovatelů a případně vstupní brány připojených zákazníků. Zmapování lokálních sítí je z důvodu firewallů a podobných řešení totiž v drtivé většině případů nemožné. Nezajímavé jsou také informace o uživatelích nemajících trvalé připojení k Internetu – mapa by tedy měla zobrazovat pouze takové uzly, které jsou k Internetu připojeny trvale a jejich případná nedostupnost je tedy dána technickými problémy.

Úkol takového rozsahu je velmi složitý, existuje však jeho principiálně jednodušší varianta – zmapovat propojení jednotlivých poskytovatelů Internetu. Toho lze totiž dosáhnout díky datům získaným z BGP, což je protokol zajišťující směrování mezi jednotlivými autonomními systémy (AS) poskytovatelů. Nejspíše nejznámější je projekt Skitter provozovaný organizací CAIDA, která sdružuje vědce z akademické i komerční sféry. Kromě propojení jsou na uvedené mapě jednotlivé autonomních systémy také odlišeny podle počtu peeringů s jinými sítěmi. Jistou nevýhodou tohoto pojetí je problematické geografické umístění AS velkých mezinárodních poskytovatelů.

852

Výsledný obrázek je však spíše vedlejším výstupem jinak poměrně velmi důmyslného informačního systému, který slouží jako podklad k řadě projektů orientovaných především na směrovaní. To však vůbec nebrání tomu, abyste si jej v několika provedeních mohli objednat jako plakát a to zde. Problémem tohoto projektu snad mohou být pouze vstupní data, respektive jejich aktuálnost.

Nejodvážnější je tedy již zmiňované mapování všech uzlů a zjišťování jejich geografické polohy. To vyžaduje prozkoumání prostoru všech přidělených IP adres, a to z několika míst. Podstatná je totiž také informace o cestě paketů k příslušnému uzlu ve stylu oblíbené utility traceroute, tedy pomocí proměnné životnosti paketu. Už sama tato informace nemusí být vůbec správná, záleží na nastavení routerů a dalších síťových prvků. Navíc je nutno takto získané obrovské množství informací zpracovat a vyhodnotit. Výhodou je možnost zanedbat některé drobnosti, avšak i s tímto se musí zacházet velmi opatrně, protože účinky malé nepřesnosti mohou mít celkově velmi neblahé důsledky. Nejde na tomto místě o obhajování názorů Edwarda Lorenze, s jeho rovnicemi a následnou teorií chaosu to nemá co dělat, důvody jsou mnohem jednodušší. Nepříjemnou (ale významnou) drobností je také to, že i při velmi mírumilovném prohledávání internetového prostoru se určitě od řady administrátorů nedočkáte zrovna slov pochopení, ba právě naopak.

Se zpracováním dat souvisí celá řada technických „drobností“, které však velmi komplikují celý proces. Na jejich rozebírání zde není bohužel místo. Soustřeďme se tedy nakonec na některé konkrétní výsledky takových zkoumání. Jednou ze společností zabývajících se tímto druhem mapování je např. Lumeta.

853

WT100

Tato mapa však vznikla poměrně jednoduchým způsobem, tedy monitorováním cesty z jednoho místa k předem získaným konkrétním uzlům. Pochopitelně metoda monitorování z více míst dosahuje viditelně lepších výsledků pouze při značném počtu stanic rozesetých v různých oblastech internetového svě­ta.

Na Internetu existuje mnohem více podobných i dosti odlišných map než ty, které jsme uvedli. Autor však považuje vybraný vzorek za poměrně zajímavý a snad i reprezentativní. Zájemcům o více map i stručných informací se zajímavými odkazy pak doporučuji atlas na serveru CyberGeography. Pokud jde o situaci v České republice, nejsem si vědom, že by existovaly nějaké zajímavé veřejně dostupné výsledky mapování českého Internetu.

Našli jste v článku chybu?