Hlavní navigace

Martin Holečko, Marek Polčák (VRgineers): Některé technologie nasazujeme první na světě

Jan Sedlák

Česko se prosazuje ve virtuální realitě a jedním z důvodů je mladá firma VRgineers.

Doba čtení: 19 minut

Česká společnost VRgineers vyvíjí profesionální brýle pro virtuální realitu (VR), které používají například velké automobilky. Na trh rychle dodává nové a výrazně vylepšované modely. Aktuální model XTAL s velmi solidním 5K rozlišením se v Česku poprvé veřejnosti ukáže na akci Future Port Prague.

VRgineers jsou součástí skupiny Etnetera Group, která do firmy vstoupila jako spoluzakladatel a investor. Spoluzakladatel Etnetery, VRgineers a Future Portu Martin Holečko společně s šéfem VRgineers Markem Polčákem v rozhovoru pro Lupu popisují, kam jejich VR byznys směřuje, jak se navazují partnerství s velkými hráči nebo jaké je prošlapávat trh, který teprve vzniká.

Po VR brýlích VRHero a VRHero 5K Plus jste nově vydali headset XTAL. Jak byste vaše dosavadní působení a vývoj v oblasti hardwaru pro virtuální realitu zhodnotili?

Martin Holečko (MH): Když se do VR ponoříte, vidíte, že je to vlna, která se zvedá a která přijde, i když z dálky ještě není veliká. Vnímám to jako tsunami, na jehož začátku jsme a během dvou, tří, pěti let výrazně změní řadu odvětví lidské činnosti. Jak spolu lidé komunikují, spolupracují, tvoří, jak se učí. Může se zdát, že se to rozjíždí pomalu. Firem, které využívají VR tak, jak bychom si představovali, je málo, ale přibývají. Technologie se posouvá, velké nástroje se tomu otevírají a firmy se rozhýbávají.

Marek Polčák (MP): Pocit nesplněných očekávání je především v retailu, kde byly představy, že každý bude mít do konce roku 2017 doma headset a prodají se jich stovky milionů. My jsme v enterprise a zde je trh pevný, roste a zrychluje. Byl jsem frustrovaný z mediálního hypu, který způsobila zejména americká média, ale tam, kde jsme my, to funguje dobře.

Vnímáte to tak, že jste doposud skutečně dělali byznys, nebo jste za pochodu dělali výzkum a vývoj a s pilotními zákazníky zkoušeli, co by tak s VR šlo dělat? Dostáváte se do fáze, kdy VR bude „hotová“ věc s jasnou roadmapou a tak dále?

MH: My nepřinášíme nový výrobek na existující trh, ale vytváříme nový výrobek na nově vznikajícím trhu. Tím, co dnes do brýlí dáme, ovlivníme to, jak je lidé adaptují nebo ne. Děláme tedy všechny věci zároveň – vyvíjíme, děláme osvětu, podporujeme ty, kteří už to pochopili. Velký byznys to zatím není, ale cítíme tah. Jsme takoví pionýři. Ale jsme v kontaktu s lidmi, kteří VR reálně nasazují, chodíme třeba do automobilek v Německu, a vytváříme to s průmyslem. Není to tak, že bychom na něčem půl roku dělali a pak to vypustili na trh a čekali, co se stane.

MP: To je fakt. Není to tak, že bychom se zavřeli a vyvíjeli něco, co si myslíme, že by mohl někdo chtít. Vylepšení v současných brýlích XTAL jsou vyloženě „on-demand“, tedy podle požadavků zákazníků. Ti chtěli, abychom headset udělali menší a lehčí, automatické zarovnání čoček s očima (automatické nastavení IPD), intuitivnější pro obsluhu. Následujeme požadavky těch, kteří VR technologii v průmyslu umí používat.

Marek Polčák, VRgineers
Autor: VRgineers

Marek Polčák, VRgineers

Zde se mi vybavil Steve Jobs, který říkal, že uživatelé neví, co chtějí…

MP: Jenomže on prodával retail…

MH: A tam je to pravda (smích). Ale samozřejmě přidáváme i vlastní inovace. Například nikdo ze zákazníků po nás nechtěl hlasové příkazy, pomocí kterých lze brýle XTAL ovládat. To jsme přidali jako něco navíc, nic moc jsme od toho nečekali a reakce pozitivně překonala naše očekávání. Manipulace s prostředím ve VR pomocí hlasu, kdy třeba řeknu „change color“, je velmi užitečná věc.

Jak vypadá vaše roadmapa a podle čeho se rozhodujete, čemu při dalším vývoji dáte přednost?

MP: Některé technologie reálně zavádíme první na světě, typicky jde o automatické nastavení pozice čoček nebo integrace Leap Motion senzoru pro sledování/tracking rukou ve VR. Je to na hranici „state of the art“ a toho, co je reálně možné. Musíme udělat technologický odhad toho, co bude k dispozici a co bude možné. Z toho se poté vybírá. Následně je třeba udělat „proof of concept“ a z toho ověřit, co je a není možné. Z toho ti vypadne set toho, co možné je, a potom se rozhoduješ dál. Nejde to dělat tím způsobem, že jsou k dispozici tyto čipy a tyto displeje, se kterými budeme dělat a navrhneme něco nového. Tyto technologie už jsou za rok zastaralé. My integrujeme technologie, které jsou dnes ve fázi prototypů a za rok se začnou vyrábět. 

MH: Zde máme výhodu v neoblomnosti Marka v tom, jak získávat tyto technologie od velkých firem. Výrobce displejů není příliš otevřený tomu, aby někomu někam dodal stovky kusů. Jsou nastavení na obrovské série. S tím mají problém všichni, zejména menší hardwaroví hráči. Marek si obrazně řečeno postaví stan před sídlem daného dodavatele, dokud se k němu nedostane. S každým dalším krokem už je to jednodušší, protože když už nějakého technologického partnera získáme, podpoří nás u dalšího a tak dále. Marek odvedl velký kus práce v tom, že dodavatelé jsou ochotní nám své novinky posílat. Díky tomu jsme o půl roku či rok napřed a můžeme pracovat s technologiemi, které se teprve objeví. Narážíme i na to, že už si s něčím půl roku hrajeme a pak se objeví velká firma, která řekne, že si se stejnou technologií rovněž začíná hrát a že za rok s ní něco vydá.

Jak takové „postavení stanu“ v praxi vypadá?

MP: Je to o tom jet na řadu konferencí a akcí, kde nás možní partneři vidí. Nejdříve se tam zahlédneme, podruhé si řekneme pár slov, pak už pár vět, následně si partner naše věci vyzkouší. Kredibilita roste s tím, když vidí, že naše produkty fungují, že jsou odladěné, že to není něco, co každé dvě minuty spadne, a že je za tím kvalitní inženýrská práce. Pak je to o dost jednodušší.

MH: Je to tak. Od začátku roku doteď jsme byli už šestkrát na různých akcích ve Spojených státech a postupně se tam rozkoukáváme. Vyplácí se to, postupně se budují vztahy. A nejenom to, také se nám postupně vyvinula naše technologie a lidé postupně mohli vidět progres. Vidí, že se někam posouváme, a pak se s námi lidi začínají bavit. Marek má také hluboké technologické znalosti, takže je schopný na schůzkách debatovat do hloubky.

Martin Holečko, Etnetera a VRgineers
Autor: VRgineers

Martin Holečko, Etnetera a VRgineers

Je na dodavatelích hardwaru, jako jsou čipy nebo displeje, vidět to, že by také věřili VR, díky čemuž pak k nim máte jednodušší přístup? Protože si chtějí případně pojistit to, že budou součástí nějaké další velké revoluce jako dejme tomu u chytrých telefonů?

MP: Neřekl bych, že je to jako u chytrých telefonů, ale rozhodně si uvědomují, že ten trh tady bude a bude růst a chtějí být jeho součástí.

MH: Také to berou jako takový „cool“ faktor. Když někde ukáží pěkný projekt, pomůže jim to.

Předpokládám, že například spolupráce s Leap Motion, kdy jejich senzor pro ovládání VR pomocí rukou integrujete přímo do headsetu XTAL, je z toho pohledu pro Leap Motion logická strategická věc.

MP: To ano. U nás si to sedlo, že jsme to tímto směrem tlačili dlouho. Oni ví, že nevyrábíme vlastní ovladače a že bychom chtěli, aby ovládání bylo více intuitivní. Tam jsme se potkali. Do Leap Motion jsme přiletěli několikrát a až poté, co jejich CTO fyzicky naše brýle viděl a vyzkoušel si demo, které se mu líbilo, tak řekli, že s námi má smysl spolupracovat. Ale bylo to až po více schůzkách, první demo se jim třeba vůbec nelíbilo.

MH: Také jsme se asi dvakrát potkali u piva a vína a Leap Motion jsme vloni pozvali na náš festival Future Port Prague, kde vystavovali. Je to o dlouhém budování vztahu a přesvědčování, že má cenu se s námi bavit. Když jste větší firma a někde se ukážete s někým menším, který za měsíc zkrachuje, v globálním ekosystému vám to neudělá nejlepší renomé. Jsou velmi opatrní udělat nějaké silné oznámení o partnerství. Udělat třeba takovou společnou tiskovku je velice náročné.

Často se říká, že kdo chce působit v hardwarovém byznysu, měl by se vydat do Číny do Šen-čenu. Je pro vás nějakým způsobem omezující dělat VR headset z Česka?

MP: Teď zrovna ne, v budoucnu uvidíme. Kdybychom naběhli na výrobu desítek tisíc kusů, už zde pravděpodobně nebudeme mít kapacity. Ale co se týče stovek a tisíců kusů, tak zde úzké hrdlo nebude. Umíme vyvíjet a vyrábět, máme na to schopné lidi, kteří vedli výrobu jiných zařízení, a zdroje máme. V současné době by nám umístění v Číně zase tolik nepomohlo, protože komponenty, které používáme, se prototypují ve Státech. V Šen-čenu se začnou vyrábět půl roku poté, co my je potřebujeme. První prototypy vznikají přímo ve vývojářských centrech, což jsou Silicon Valley a Seattle.

MH: Řadu věcí také děláme lokálně. Některé komponenty zde nezvládneme, ale s lokálními dodavateli děláme hodně.

Dnes máte současnou generaci VR brýlí XTAL, které mají Leap Motion, hlasové ovládání nebo automatické zarovnání čoček. Šlo by alespoň naznačit, kudy se vydá další generace?

MP: Headset chceme udělat menší a lehčí s vyšší kvalitou obrazu.

MH: Ještě u našich brýlí VRHero jsem říkal, že je to éra takových těch kufříkových mobilních telefonů, které si koupil jen ten, kdo potřeboval volat někam na burzu a podobně. Teď už to neříkám. Jednou z věcí, o které můžeme mluvit, je to, co nyní oznámila Nvidia – tedy VirtualLink, který zvládá nahradit veškerou kabeláž do jednoho USB-C kabelu. Karty, které toto zvládnou, ještě venku nejsou, ale protokol je známý. S Nvidií se bavíme už delší dobu a je to něco, co hodně pomůže. Bude to jeden tenký kabel, přes který půjdou data i napájení.

MP: Co se týče datového toku, nám to pomůže dál růst. Teď už jsme v případě 5K rozlišení a DisplayPortu na horní hranici a VirtualLink by nám mohl dát prostor na zhruba další tři roky vývoje.

MH: Další kroky jsou zvyšování rozlišení. Ovšem nejdeme po tom slepě tak, že někde vyjde nějaký 4K displej a hned ho chceme použít. Je to pouze jedna z řady komponent, která kvalitu obrazu vytváří. Celý systém musí být vyladěný. Už jsme tady měli několik 4K displejů, testovali jsme je, ale kvalita pro nás nebyla dostačující. Ale tyto displeje přijdou a přijdou brzy. Cílem obecně je, aby člověk byl ve VR tak ponořený, že to nebude rozeznatelné od reality, a zároveň vás VR nemá obtěžovat. Takový ten Ready Player One tam někde v dálce je. Pro nás je nyní důležité, když se firmy typu Autodesk rozhýbou a začnou své nástroje přesouvat z desktopu do VR. Když těmto nástrojům dají plnohodnotnou VR verzi. Dnes je VR jenom zobrazování, ale ve chvíli, kdy do něj přenesete i nástroje, a navíc se okoření virtuálním asistentem s umělou inteligencí, bude to zcela jiná věc.

Poznámka: XTAL koncem roku dostanou modul pro rozšířenou realitu (AR), inside-out tracking a nabídnou vývojářům přístup ke sledování očí. Více zde.

Je teď míč na straně vývojářů platforem a softwarových nástrojů?

MP: Jde to spolu. Jakmile vydáme headset, do půl roku jsou k dispozici aplikace, které ho dokáží využívat téměř na maximum.

MH: Myslím si, že s XTAL jsme teď míč přihráli my. Ale jinak to jde souběžně. A zároveň je třeba říci, že mluvíme skutečně spíše o zobrazování než o samotných nástrojích. Jinak je pro nás teď velkým milníkem to, že nás Autodesk integroval do svého profesionálního vizualizačního nástroje VRED a tím jsme nastoupili na loď, která je sice velký pomalý tanker, ale jede už dlouho a stabilně a je na něm hodně lidí. To, že je nyní v menu VRED vedle Oculusu k dispozici také XTAL, je pro nás značným posunem vpřed. Pracujeme na dalších podobných integracích.

MP: Jedna věc, na kterou jsem pyšný, je to, že Autodesk podporu naší technologie integroval na základě řady požadavků lidí z automobilového průmyslu. Většinou se taková partnerství dělají na základě vztahu firma-firma, kdy se třeba HP domluví přímo s Autodeskem. Takový Autodesk má roadmapu plnou dva roku dopředu, a přesto nás zařadil v čekací listině úplně nahoru. Pomohly nám firmy jako Daimler, General Motors a zejména česká Škodovka.

MH: Připomnělo mi to scénu z filmu Vykoupení z věznice Shawshank, kdy vězeň chtěl postavit knihovnu a každý den asi dva roky posílal dopis s požadavkem, až se to nakonec povedlo. Ptali jsme se našich zákazníků, jestli by nám v Autodesku nepomohli, a oni také psali jeden dopis za druhým.

Už zazněl pojem Ready Player One. Je nějaká vize, kterou se při vývoji VR inspirujete?

MP: Pro mě je to věc fyziky. Co se dozvím, že fyzikálně jde, tak za nějakou dobu jde trochu technologicky a dá se tímto směrem jít.

MH: U mě je to představa nejenom z Ready Player One, ale asi i třeba Matrixu. Je to o tom, že člověku dáte nadpřirozené schopnosti a možnost v daném světě cokoliv dělat. Toto reálně bude možné. Jakmile se posunou uživatelská rozhraní a aplikace, bude možné virtuálně tvořit a vymýšlet a najednou zmizí fyzikální limity. To je pro mě velmi inspirativní. Myslím si, že toto následně povede i k poměrně zásadní transformaci společnosti. Vzniknou světy, které budou virtuální a budou v podstatě nekonečné. Lidé v těchto světech reálně budou trávit čas, mít tam vztahy, bude se to prolínat s fyzickým světem.

To skoro vypadá, že máte rozdělené role podobně jako John Carmack (dnes se shodou okolností věnuje VR v Oculusu) a John Romero nebo Steve Wozniak a Steve Jobs – jeden má vizi a druhý technické znalosti.

MP: My máme ještě kolegu Vaška (Václav Bittner, spoluzakladatel Etnetery a VRgineers – poznámka redakce), který je přes peníze (smích).

MH: Ale jinak asi tyto role zhruba odpovídají. S Vaškem, tedy třetím spoluzakladatelem, jsme vystudovali techniku, ale nikdy jsme nešli do takové hloubky. Ale překonávání technologických hranic nás fascinuje a je skvělé, co tým, který Marek postavil, je schopný dělat. A na druhou stranu jsme schopní pomoci s jinými věcmi.

Jaké jsou aktuálně limity fyziky a technologií ve VR?

MP: Na jedné straně je to velikost diod, což fakticky znamená velikost OLED displejů. Druhou věcí je pak zlepšování technologií optiky a směřování toku světla. Parametry světla se nezmění, ale naše schopnosti, jakým způsobem tok směřovat, se zlepšují. Pak jsou také potřeba čipy, které umí zpracovávat větší množství dat. Nyní jsme stále limitovaní rozlišením, barevnou hloubkou, datovým tokem. To jde od čipu přes metalické kabely až po napětí, které do brýlí potřebujeme dodat.

Dost často slýchám, že 5G sítě osvobodí VR headsety od kabelů a že VR budou pro 5G jeden z nejhlavnějších způsobů využití. Vidíte to podobně?

MP: To je rozkol, který vidíme mezi retailem a profesionálním využitím. Retail půjde zjednodušeně řečeno po nejvyšší mobilitě, profesionální sektor po nejvyšší kvalitě. V retailu 5G může mít prostor a předpokládám, že do dvou let bude mít 50 procent „stand alone“ headsetů 5G model. Nevím, co s ním budou dělat, ale mít ho budou. U nás 5G velké opodstatnění nemá, protože datový tok je nedostačující, komprimace je extrémně velká a dochází ke značné ztrátě kvality.

MH: Osobně si myslím, že to výrazně podpoří rozmach osobního či domácího VR.

Je dalším krokem pro průmyslové VR rozlišení 8K, nebo lze ještě očekávat nějaké mezikroky?

MP: Možná, ale asi tam ještě dokážeme vměstnat něco jiného, ale o tom zatím nemohu mluvit.

MH: Nyní jsme na 5K a všichni, kdo zkoušeli i jiné brýle s 8K, potvrzují, že náš obraz je lepší a ostřejší, ale i my vidíme, že to lze dále posouvat. U 5K lze s cvičeným okem stále pixely najít. Druhou věcí je pak optika. Tady proti sobě jdou dvě věci – brýle chcete zmenšovat, ale zároveň chcete zvětšovat FOV (pozorovací úhel). Jediný klíč k tomu je optika a algoritmy, které zakřivení obrazu dokáží kompenzovat. Když se snažíte menší displeje roztáhnout na větší, pixely jsou vidět více. Hledáním optimální varianty se neustále zabýváme. Tím, že si vyvíjíme vlastní čočky, máme skvělou možnost ladit a přímo výsledek ovlivňovat. To je jedna z našich velkých konkurenčních výhod.

Současný vývoj VR headsetů je poměrně hodně rychlý. VRHero 5K Plus jste vydali před pár měsíci a už na trhu máte novou generaci XTAL. Bude tempo i nadále takto rychlé, nebo se to celé nějak ustálí?

MP: V retailu to bude vždy pomalejší, protože „life span“ je tam delší. V B2B je výrazně větší motivace dosáhnout na širší způsoby využití. V budoucnu, až se dostaneme na nějakou úroveň „je to ok“, se životní cyklus produktu prodlouží. Zvýší se také objem výroby. Ale bude to až za podmínek, kdy zařízení budou fungovat dobře na většinu úloh, jak v automobilovém, tak leteckém průmyslu, u architektů a tak dále. To hlavní budeme umět a další upgrady budou pomalejší. Ale dnes je to tak, že třeba v retailových headsetech lidé často nemohou vidět ani základní detaily, a to je to, co my odbouráváme.

Marek Polčák, VRgineers
Autor: Jan Sedlák

Marek Polčák, VRgineers

Přebírají headsety pro koncové uživatele technologie od profesionálních VR headsetů? Podobně, jako když se nějaká nová technologie kvůli vysoké ceně například nejdříve léta používá pouze v armádním či profesionálním sektoru a až postupně se dostane na koncové trhy?

MP: To je ta vize, že tohle prošlápneme, patentujeme, naučíme se technologii správně používat a pak budeme schopní ji licencovat.

Jak je toto prošlapávání cesty a tvorba nové oblasti kapitálově náročné a jak dlouho jste schopní takto fungovat?

MH: Do té doby, kdy budeme schopní přesvědčovat, že máme unikátní know-how a tým. Za tohoto předpokladu se asi vždy najde někdo, kdo to bude schopný financovat. Mluvím o první fázi, kdy se řeší edukace nově vznikajícího trhu a podobně. Ale s headsetem XTAL už budeme schopní generovat slušné tržby i z klasických prodejů. Byť jsme to tak nevnímali, tak nyní zpětně trochu naše předchozí headsety VRHero vnímáme jako prototyp. Byl to dokončený produkt, ale to, co jsme si na něm vše ověřovali, to z něj vůči XTAL tak trochu dělá prototyp. O XTAL je každopádně zájem a myslíme si, že skončí na stolech tisíců lidí a začne to do firmy vracet peníze.

MP: Výzkum a vývoj si rozhodně udržíme. Intel třeba měl projekt Alloy, který ukončil…

Intel zavírá skoro všechno nové, o co se nějakým způsobem pokouší…

MP: To ano, nejsou produktově úplně úspěšní. Na tom je každopádně dobré demonstrovat to, že pokud jsem velká firma, je velice těžké dostat ven nějakou unikátní technologii. Je to dokonce mnohonásobně složitější než pro malou firmu, která je jasně a lépe zacílená. Z tohoto pohledu si myslím, že budeme schopní dlouhodobě dodávat technologie, které budou zajímavé pro licencování.

Už zaznělo, že VR má budoucnost a že už nikam nezmizí a tak dále. Přichází ovšem revoluce takto ohlášené a předem známé? Když se objevil takový iPhone, nikdo jeho zcela zásadní vliv skoro na vše nečekal. Prostě se to stalo a svět pak reagoval.

MP: U VR jsme si to odbyli u hypu s Oculusem. Teď už to bude jenom skutečná transformace, která se nezastaví, a bublina praskla s tím, že se očekávalo, že firmy budou mít stovky milionů domácích uživatelů VR. Ale to je celé, teď to půjde celé nahoru.

MH: Souhlasím, teď už je to jenom takové „nudné postupné vylepšování“. Ale samozřejmě nikdo pořádně neví, kam to půjde. Nemyslím si, že by VR něco mohlo zcela odbourat a že je to slepá větev jako třeba 3D televize. Je ale možné, že někdo objeví zásadní technologii, která bude schopná něco výrazně lépe zobrazovat.

Martin Holečko, Etnetera a VRgineers
Autor: VRgineers

Martin Holečko, Etnetera a VRgineers

Ještě před rozhovorem jsme si povídali, že se podle vás Česko začíná profilovat jako taková malá VR velmoc. Můžete to rozvést?

MH: Začínají se objevovat zdejší firmy, které v této oblasti mají u něčeho nálepku „nej“. Golem VR je třeba největší VR atrakce v Evropě. Dále je zde třeba velký úspěch Beat Saberu. Právě Beat Saber a XTAL mají nominace na globální VR Awards. Jsou zde firmy jako Bohemia Interactive, což jsou celosvětoví dodavatelé, a každý v oboru je zná. Myslím si, že to už přestává být náhoda a nějaká živná půda zde je. A jedna věc pomáhá druhé. Vznikl zde třeba Golem VR, který mohl využít toho, že my ve VRgineers jsme tisíc kilometrů široko daleko jediní, kteří dokážeme rozchodit tak rozsáhlý tracking pohybu, který Golem využívá. Není ve světě tolik věcí, ze kterých bychom si sedli na zadek s tím, že je nezvládneme.

MP: Určitě bych to nebral tak, že Praha je najednou číslo jedna na světě, ale není to tak, že bychom v něčem zaostávali. Kvalita je zde velice dobrá a jak v obsahu, tak hardwaru se se světem můžeme porovnávat. To je něco, co bychom měli chtít podporovat a nemůžeme zůstat jenom u toho, že budeme něco pouze vyrábět.

Když jste se zmiňovali o tom, že VR bude mít dopady na společnost, zabýváte se nějak více i touto otázkou?

MH: Každý by měl mít možnosti si vybrat. Tímto se zabýváme v rámci festivalu Future Port Prague, který technologie a budoucnost zkoumá v širším měřítku včetně biotechnologií, úprav lidského organismu, umělé inteligence a tak dále. Tyto technologie se velice rychle rozvíjejí. Někdy více v hypu než realitě, jinde se o nich zase moc neví a zároveň se to celé prolíná. Přichází něco, co vnímám jako transformaci lidstva v dalších třeba třiceti letech. VR je toho součástí, stejně jako řada slepých uliček, do kterých bychom neměli vstupovat. Jednou jistotou je to, že se to nezastaví a nedá zastavit. Vysvětlit všem na světě, ať zabrzdí a přestanou nové technologie vyvíjet, se nedá. Takže se tam dostaneme a je to o tom tato témata probírat s širší veřejností. Můj způsob, jak tuto potřebu vyjádřit, se zhmotnil ve Future Portu.

Ale jinak to v budoucnu skutečně musí být o tom dát člověku svobodu. Sám se musí rozhodnout, zda třeba chce čip v ruce a tak dále. V současné době nemá obecně lidstvo nijak velký problém s tím, když má někdo deficit a ten je odstraněn. Typicky když někdo špatně vidí nebo má problémy se srdcem a pomocí techniky se tento problém zmenší. Ale ve chvíli, kdy to jde za běžné fungování člověka, tak už to začíná být větší problém. Typicky na loňském Future Portu jsme měli kyborga, kterému z hlavy trčí anténa. Tohle jsou témata, která před námi jsou. Na konci bude muset zvítězit svoboda volby, pokud tedy neohrozí svobodu někoho jiného.

Bude to tak, že technologie nakonec budou „všude“, ale nebudou vůbec vidět?

WT100 tip v článku Pouchlý

MP: Já velmi doufám, že to nebude moc invazivní. Tam se to láme. Pokud budeme mít brýle, tak je to v pohodě, protože se dají sundat. Ale například rozhraní z Matrixu mě úplně nenadchnulo.

MH: Tam to bylo hodně invazivní. Vnímám to tak, že díky nano- a biotechnologiím vše prolne přirozeně. Nebude to invazivní ve smyslu, že si něco někam nechám operovat, ale bude to více přirozené. Existuje termín řízená evoluce. Nastává doba, kdy darwinovskou, přirozenou evoluci přebírá člověk. A to se vším všudy, tedy i se zodpovědností. Pokud skutečně budeme mít hejna nanobotů, kteří léky v těle doručí přesně tam, kde jsou potřeba, vyčistí cévy a tak dále, začne se to více a více míchat. Dobrým čtením k tomu tématu je knižní trilogie Nexus od Rameze Naama, která je dle mého velmi zajímavou studií možné budoucnosti.

Našli jste v článku chybu?